Stejný obal nabízeného zboží, stejný výrobce, ale prodávané v jiném státě Evropské unie (EU) – a hlavně v jiné kvalitě. Nebo postupné snižování jakosti již zavedeného výrobku, aniž by se zjevně změnil obal. Lze tyto praktiky výrobců právně postihovat? Dá se při současné legislativní úpravě vymáhat stejná kvalita zboží ve všech zemích EU? Odpovědi na tyto otázky hledali experti z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
„Současný český právní řád problematiku dvojí kvality a složení produktů výslovně neřeší. Zkoumali jsme, zda lze na danou situaci aplikovat některé z právních norem stávajícího právního řádu,“ vysvětlila Blanka Vítová z katedry soukromého práva a civilního procesu. Na unikátním výzkumu pracovala spolu s kolegou Michalem Černým z téhož pracoviště. Studie rozebírá možnosti využití práva na ochranu spotřebitele (zejména nekalých obchodních praktik), práva soutěžního (zejména nekalé soutěže) a práva průmyslového vlastnictví.
Výrobci problém nevidí
Zatímco spotřebitelé volají po ochraně, výrobci problém nevidí. V případě výrobků různého složení argumentují uvedením správného výčtu a označením jednotlivých složek na etiketě, a dále různými chutěmi, preferencemi, kupní silou spotřebitelů a výrobními postupy na jednotlivých trzích.
Podle zjištění Blanky Vítové by se na tato jednání výrobců mohla vztahovat některá ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, avšak výslovný zákaz klamání spotřebitele dvojí kvalitou výrobků se stejným vzhledem neexistuje. Ve studii proto navrhuje změny právní regulace. „Jednou z možností je přidání dalšího okruhu klamavé obchodní praktiky do přílohy směrnice o nekalých obchodních praktikách, což by bylo nejpřísnější řešení. Další variantou je změna článku směrnice o klamavých obchodních praktikách ve smyslu přidání dalšího kritéria pro posuzování klamavé obchodní praktiky ve formě konání,“ domnívá se Vítová.
Za nejrychleji prosaditelnou považuje interpretaci stávajících ustanovení klamavých obchodních praktik ve směrnici a národních právních řádech členských států Evropské unie. „Nutná ale bude součinnost orgánů veřejné správy, které budou muset tuto interpretaci zastávat a po podnikatelích vymáhat,“ doplnila autorka. Poslední možnost podle ní představuje novelizace stávajících právních norem pouze na úrovní členských států EU.
Studie rovněž rozebrala možnosti využití práva soutěžního, zejména nekalé soutěže, a práva průmyslového vlastnictví. Autoři dospěli k názoru, že omezení praktiky „výrobků dvojí kvality” na jednotném vnitřním trhu pomocí nástrojů práva na ochranu soutěže očekávat nelze. „Tyto nástroje slouží k ochraně soutěže jako takové,“ je přesvědčený Michal Černý.
Ve výzkumu se Černý zabýval i systémem ochrany označení původu a zeměpisných označení, jakož i zaručených tradičních specialit. „Chráněná označení sice účinně potlačují praxi dvojí kvality, jsou však vyhrazena pro výrobky se zvláštními vlastnostmi vázanými na zeměpisný původ. Takových výrobků je v zásadě na trhu menšina,“ podotkl Černý.
Možné řešení: společná evropská certifikace
Podle olomouckých právníků je tedy jedním z možných řešení zavedení společné evropské certifikace. Jejím garantem by ovšem musela být sama Evropská komise. „Označení společnou známkou by zákazníkům garantovalo stejnou kvalitu bez ohledu na stát, ve kterém potraviny kupují. Souvisely by s tím kontroly kvality,“ popsal Černý.
Podle Evropské komise je ovšem chování výrobců potravin v pořádku, pokud na etiketě uvádí přesné složení. Řešení proto zatím nechává na jednotlivých státech. Jako první tak zareagovalo Maďarsko, které od června zavedlo povinnost potraviny odlišného složení označovat.
Odborná studie olomouckých akademiků vznikla jako smluvní výzkum za finanční podpory europoslankyně Olgy Sehnalové. Sloužit má jako podklad k možné výměně názorů a být zdrojem odborných poznatků pro práci Evropského parlamentu a dalších odborných subjektů zabývajících se touto problematikou. Studie je veřejně přístupná na internetu.