Velká část studentů a studentek vysokých škol si při studiu vydělává. Jaká je ale správná míra, aby to neohrozilo jejich studijní výsledky, nebo dokonce možnost studia dokončit? Podle všeho je tou hranicí 20 hodin týdně. Vyplývá to ze zhruba sedmi desítek mezinárodních studií, které analyzovala Zuzana Havránková z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy. Práci při studiu rozhodně doporučuje. Mladé lidi naučí větší disciplíně a efektivitě, která se pak projeví i ve studiu, říká v rozhovoru.
Analyzovala jste souhrn vědecké literatury obsahující 69 mezinárodních i tuzemských studií. Co vás zajímalo?
Především to byla otázka, jaký vliv má souběžné zaměstnání na studijní výsledky. Vysokoškoláci hledají práci mimo jiné proto, aby získali praxi a usnadnili si nástup do zaměstnání po skončení studia. Jsou ale i tací, kteří se plně soustředí na studium. Dělají to často proto, že mají obavy z horších výsledků, než kdyby kombinovali studium s prací.
Jaké jsou tedy vědecké výsledky?
Jasně se ukazuje, že dopad málo intenzivního zaměstnání do 20 hodin týdně je na studijní výsledky minimální. Není přitom podstatné, jaké má student rodinné zázemí nebo studijní předpoklady. Obecně platí, že schopnější studenti mají v průměru lepší známky, ale také častěji pracují. Naopak studenti ze znevýhodněných rodin mají horší studijní výsledky. Zároveň ale musejí více pracovat, aby měli dostatek financí pro studium.
Kdy už může pracovní vytížení znamenat problém?
Ten nastává tehdy, je-li práce při studiu intenzivní, například více než 30 hodin týdně. To už významně zvyšuje pravděpodobnost, že student vysokou školu nedokončí, případně nebude pokračovat v magisterském studiu po dokončení studia bakalářského. Méně intenzivní zaměstnání ale významné negativní dopady na vzdělání nemá, a tudíž ho lze ve většině případů studentům doporučit.
Věnujete se metaanalýze, co si máme pod tímto pojmem představit?
Jde v podstatě o statistickou techniku, která pomáhá vytvořit věrohodnou syntézu z více výzkumů na určité téma. Musíme přitom brát v úvahu různé problémy, například související s kvalitou studií nebo takzvanou publikační selektivitou. Intuitivní výsledky totiž mají větší pravděpodobnost publikace. Klíčový je způsob odhadu: jje potřeba odfiltrovat, že schopnější studenti více pracují a zároveň mají lepší známky, chudší studenti musí pracovat, aby se uživili. Tohle všechno je třeba brát v potaz, nestačí se podívat jen na průměrný výsledek z literatury.
Právě na otázku pracovní vytíženosti vysokoškoláků existují desítky vědeckých prací, které analyzují data od tisíců studentů. Dosud se většinou tvrdilo, že zaměstnání zhoršuje studijní výsledky, protože student má na školu méně času. To ale platí evidentně pouze zčásti. Je třeba vzít do úvahy i fakt, že zaměstnání naučí mladé lidi větší disciplíně a efektivitě, která se pak projeví i ve studiu.
Využila jste metaanalýzu i na jiná témata související s trhem práce?
Ano, zabývala jsem se například otázkou, proč přitažlivější lidé vydělávají více peněz. Ukazuje se totiž, že atraktivnější lidé jsou opravdu úspěšnější. Nejnovější studie ale ukazují, že krása sama vyšší plat nepřinese. Důležitější je sebevědomí, jež je často se vzhledem spojeno. Vzhled je důležitý už v dětství. Hezčí děti získávají trochu více pozornosti rodičů a učitelů, což jim také v životě pomáhá. Další částí příběhu je, že krásnější lidé jsou, alespoň podle našich výsledků, v průměru trošičku inteligentnější.
To je pro většinu populace možná trochu demotivující zjištění…
Je to opravdu velmi slabý vztah. Ani ti méně krásní z nás si nemusí zoufat. Pět procent rozdílu je pořád ještě málo a plastická operace se nevyplatí. Vliv krásy můžeme snadno přebít trochou vzdělání navíc nebo zapracováním na sebevědomí. Vlastní atraktivitu můžete podle výzkumu dramaticky zvýšit tím, že se často smějeme a chováme se energicky.
Na čem ještě v rámci institutu SYRI pracujete?
Zejména se snažíme vyvíjet nové metody metaanalýzy, které by byly vhodné pro výzkum související s analýzou rizik, například výzkum týkající se změny klimatu. Současné techniky metaanalýzy jsou totiž vhodné především pro experimentální výzkum, zejména v medicíně, ale už méně pro témata, která zkoumáme ve společenských vědách, ale právě třeba také v otázkách souvisejících s dopady změny klimatu.