Vnímání humanitních věd českou společností se za poslední dekádu zhoršilo. Pro pochopení klíčových témat dneška, jako je nový populismus, xenofobie a nacionalismus, jsou přitom společenskovědní obory podstatné, shodli se děkani tří největších filozofických fakult na setkání v Brně.
Diskuze tří děkanů – Milana Pola z Masarykovy univerzity, Zdeňka Pechala z Univerzity Palackého v Olomouci a Michala Pullmanna z Univerzity Karlovy byla součástí Týdne humanitních věd na Masarykově univerzitě v polovině listopadu. Jeho cílem je popularizovat práci oborů, které velká část české společnosti často považuje za málo užitečné.
Zdeněk Pechal hned na úvod zdůraznil, že humanitní vědy mají naopak zejména dnes lidem co nabídnout. „Především je to přesné kritické myšlení. A to jak v dané vědecké disciplíně, tak i navenek,“ uvedl a dodal příklad z filologie, v níž je znalost cizích jazyků a národů nejen zdrojem akademického bádání, ale i ekonomického zisku. Milan Pol k tomu doplnil, že humanitní a společenské vědy poskytují pohled na svět, bez něhož jsou lidé odsouzeni k technokratismu.
Michal Pullmann pak připomněl, že ve společnosti se postavení humanitních věd zhoršilo. „Zároveň je stále více vidět, že klíčové otázky současnosti, ať už je to nový populismus či xenofobie a nacionalismus, nejsou bez našeho vědění vysvětlitelné,“ řekl a dodal: „Tady je naše šance a odpovědnost. Společnost dnes potřebuje zvyšovat citlivost na různost interpretací.“
Uzavření do sebe
Pol upozornil, že humanitní i přírodovědné obory se často uzavírají do sebe. „Měli bychom více mluvit o tom, co nabízejí veřejnosti. Popularizace vědy není ničím negativním, naopak tak lépe poukážeme na společenskou návratnost naší práce,“ doplnil.
Po větší snaze o proniknutí do mediálního prostoru volal i Pechal. „Výjimečné osobnosti z našich fakult se v této oblasti prosazují velmi málo. Nemusíme se ani tak obhajovat, ale měli bychom se snažit být více vidět,“ řekl.
Pullmann však oponoval, že akademici mohou být více vidět, ale lidé je nemusí poslouchat. „Odmítání humanitních oborů ve společnosti pramení z obnovené touhy po bezrozporném světě. Přírodní vědy často vychází vstříc očekávání po jednom jasném vysvětlení a jakmile tady taková potřeba je, my se můžeme přetrhnout a stejně nám to úplně nepomůže,“ vysvětlil Pullmann, podle něhož si za to můžou humanitní vědy často samy, když se podřizují logice počítání připublikování, a oddalují se tak samotnému kritickému myšlení. Pullmann proto vidí velkou naději v nové mladé generaci, která je podle něj velmi kritická.
Mosty mezi obory
Snahu vymezovat se vůči přírodním vědám odmítl Milan Pol, když upozornil na přínos mezioborového výzkumu na Masarykově univerzitě. „Snažme se o hledání mostů, ne o vymezování se.“
Děkani se pozastavili také u častého názoru, že by mladí lidé měli chodit na technické obory, protože se tak lépe uplatní. Ani jeden z diskutujících s tím nesouhlasil. „Stačí se podívat na statistiky, podle nichž se naši absolventi velmi dobře uplatňují a přispívají společnosti. Mladí lidé by se měli především řídit tím, co je baví a na co mají nadání,“ řekl Pol.
Podle Pullmanna by neměli kolegové z přírodních věd tolik vycházet vstříc ideologické objednávce, podle níž musí být absolventi užiteční v materiálním a finančním slova smyslu. „Škodí to nejen humanitním oborům, ale nám všem,“ dodal. Pechal pak vyzdvihl specifickou vlastnost absolventů humanitních studií, že jsou schopni snadno se přizpůsobovat neustále se měnícímu prostředí.