V pořadí pátým rektorem Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) se letos stal Miroslav Lávička, profesor oboru Aplikovaná matematika, dříve děkan Fakulty aplikovaných věd ZČU a do nástupu do funkce rektora vedoucí oddělení Matematické modelování výzkumného centra NTIS. Před jakými úkoly stojí vedení ZČU? A jak se do jejího chodu promítají témata, která aktuálně rezonují vysokým školstvím?
Rektorem ZČU jste od začátku března. Co vám za tu dobu udělalo největší radost?
Těch věcí je mnoho a těžko se nyní narychlo nějaká konkrétní vybírá. Jednu ale zmíním velmi rád: skvělou funkčnost týmu vedení univerzity, který jsem si vybral. Bylo pro mě ohromně povzbudivé vidět, jak členové tohoto týmu naplňují má očekávání a plní své role nejen ve svých resortech, ale navzájem si i pomáhají a spolupracují. Například když prezentuji nějakou svoji představu na poradě vedení, často zjistím, že ostatní členové již sami uvažovali o podobných věcech, a přinášejí doplňující návrhy, jak danou problematiku řešit, případně hned navrhnou lepší variantu. To je pro mě opravdu radostným signálem, že naše spolupráce je synergická a vše do sebe skvěle zapadá.
A co vám radost neudělalo?
Nikoho nejspíše nepřekvapí, že jedním z takových aspektů je aktuální neutěšený stav financování českého vysokého školství, který se bohužel stále nezlepšuje. Je důležité si uvědomit, že pokud máme posunout vysoké školy dále a zajistit požadovanou kvalitu, je nezbytné, aby se finance na úrovni státu dostaly na důstojnou a mezinárodně adekvátní úroveň. Současný nedostatek financí může mít v blízké budoucnosti negativní dopad na infrastrukturu, výzkum, rozvoj akademického prostředí a samotnou kvalitu vzdělávání, což je také příčinou obav, které se v poslední době ve stále silnější míře projevují. Je nezbytné ještě důrazněji apelovat na stát, aby si uvědomil, že investice do vysokého školství je klíčovou investicí do budoucnosti naší země. Je třeba bezodkladně nalézt řešení a zajistit udržitelnou a stabilní finanční podporu pro vysoké školy, aby mohly plnit svou roli ve společnosti a přispívat k inovacím, výzkumu a vzdělávání v takovém rozsahu, jak je od nich vyžadováno.
To je jedno z hlavních témat z oblasti vysokého školství, které se v poslední době točí ve veřejném prostoru. Ale financování, respektive rozdělování financí na ZČU, bylo zároveň i jedním z témat vašich předvolebních debat. Hovořil jste o nutných změnách…
Inovace univerzitního rozpočtování je jedním z prvních úkolů, které jsme si stanovili, neboť jde o problém, který se u nás během mnoha uplynulých let nepodařilo uspokojivě dořešit. Proto pracujeme na modernizaci stávající metodiky, kterou jsme pro tyto účely rozdělili do několika tematických komponent. Jednotliví členové vedení mají za úkol připravit nové přístupy, a to pokud možno i v alternativních verzích, aby bylo možné vybírat. V těchto dnech se například zaměřujeme na aktualizaci principu rozdělování příspěvku na výukové činnosti, který dostáváme od státu, jelikož si myslíme, že jsme dosud na univerzitě dostatečně nereagovali na změny, které v této oblasti nastaly cca před pěti lety na úrovni státu. Plánujeme pro součásti zavést kontraktované financování výuky a máme připravený návrh, který brzy představíme. Dále se zabýváme začleněním plateb za výuku v anglickém jazyce do našeho systému vzájemných plateb, který označujeme jako vnitřní clearing.
Důležitým tématem je také inovace rozdělování dotace na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace mezi univerzitní součásti. I když náš současný model funguje relativně krátce, již nyní jsme identifikovali určité rezervy. V neposlední řadě se zaměřujeme na úspory a efektivitu v rámci servisních služeb, o kterých se nejvíce hovořilo v předvolebních debatách. Vypracováváme návrhy řešení, které reflektují dlouho diskutovaný model standardu a nadstandardu. Podle této metodiky by rektorátní pracoviště zajišťovala určitou úroveň služeb a zbývající služby, které by chtěly využít pouze vybrané součásti, by byly řešeny obdobným modelem, jakým se nyní řeší například platby za některé licence.
A jsou to věci, které můžete zavést bez ohledu na změnu financování vysokých škol na vládní úrovni?
Nejen že můžeme, my je z důvodu zvýšení naší efektivity zavést musíme. Zjednodušeně řečeno – peníze, které na svoji činnost obdržíme od státu, představují jakýsi koláč, který si pomocí navrhovaných úprav uvnitř univerzity lépe rozkrájíme. O tom je vnitřní metodika rozpočtování. Ale současně stále potřebujeme, aby se podařilo upéct větší koláč, a v tom hrají roli právě příspěvky a dotace od státu. Změny, na kterých pracujeme, jsou relativně nezávislé na krocích na vládní úrovni a jsme pevně rozhodnuti je implementovat. Cílem je dosáhnout co nejspravedlivějšího financování, které zajistí, aby univerzitní součásti dostaly adekvátní prostředky pro svou činnost a rozvoj. Optimalizace financí uvnitř univerzity je tedy důležitým krokem, který nám umožní efektivněji využít dostupné zdroje, nicméně stále zůstává naléhavou potřebou získat vyšší finanční podporu pro provoz vysokých škol.
Co se týče financování vysokých škol, pozornost se teď soustředí především na podfinancované humanitní a společenskovědní fakulty. ZČU je vlastně ze třetiny technická a ze dvou třetin humanitní nebo společenskovědní, takže vy byste určitě mohl říci, jak velký problém to je.
V první řadě chci vyjádřit pochopení pro protesty, stížnosti a obavy kolegů z humanitních a společenskovědních fakult, pokud jsou založeny na racionální argumentaci. Je zjevné, že existují rozdíly mezi jednotlivými fakultami, a tuto skutečnost nelze přehlížet. Nicméně je důležité si uvědomit, že tento problém opravdu nelze zcela vyřešit pouze prostřednictvím přerozdělování financí v rámci jedné vysoké školy, protože v tomto ohledu se můžeme bavit výhradně o prostředcích, které přicházejí čistě z úrovně státu. Naše univerzita je rozmanitá a nabízí širokou škálu oborů, i u nás je patrné, že existují rozdíly ve výši mezd mezi jednotlivými fakultami. A paradoxně nejvyšší mzdy jsou často na fakultách, které dostávají od státu nejnižší příspěvek na jednoho akademického pracovníka. Je to důsledkem toho, že tyto fakulty byly v minulých letech de facto donuceny začít hledat jiné zdroje financování, jinak by nepřežily. Univerzita nemá možnost a ani nechce tyto prostředky přerozdělovat. Proto se domnívám, že je třeba, aby stát přemýšlel, jak také humanitním a společenskovědním fakultám umožnit ve větší míře získávat dodatečné finanční prostředky, například prostřednictvím vhodných projektů, grantů a dalších zdrojů. Vidím zde rezervu a příležitost k vytvoření příznivějších podmínek pro tyto fakulty. Je zapotřebí změnit celé prostředí na státní úrovni, aby bylo možné lépe vyrovnat rozdíly a vylepšit financování vysokoškolského vzdělávání na různých fakultách.
Mohl by tohle volání po změně vyslyšet nový ministr školství Mikuláš Bek, když je sám bývalým rektorem Masarykovy univerzity?
Je pravda, že vysoké školy mají v současné vládě významné zastoupení, včetně bývalého rektora jako předsedy vlády a nynějšího ministra školství. To by snad mělo přispět k lepšímu porozumění a povědomí o problémech vysokého školství. Doufám, že nový ministr školství se detailně seznámí se současnou situací na všech typech vysokých škol, od velkých po malé, od čistě technických přes multidisciplinární až po humanitní, a konkrétní plány a strategie budou reflektovat různorodost českého vysokoškolského prostředí. S některými svými záměry nás pan ministr již seznámil na posledním zasedání České konference rektorů. Dovolím si je zatím nechat bez komentáře.
Na druhou stranu je nutné zmínit, že nedávné oznámení vlády o plánovaných škrtech v oblasti vysokého školství vyvolalo zásadní nesouhlas rektorů a rektorek vysokých škol v České republice, kteří jsou členy České konference rektorů. Vyjádření nesouhlasu je zcela pochopitelné, protože škrty by mohly mít zásadní negativní dopad na vzdělávání, výzkum a další důležité aspekty vysokoškolského prostředí. Klíčové je nyní sledovat, jaké kroky nový ministr školství podnikne. Je důležité, aby se seznámil s obavami a stanovisky rektorů a rektorek a zohlednil je při formulaci vlastních opatření. Pevně věřím, že nový ministr bude naslouchat hlasu vysokoškolského sektoru a usilovat o dialog a konstruktivní spolupráci s jedinými oficiálními reprezentacemi vysokých škol, kterými jsou právě Česká konference rektorů a také Rada vysokých škol.
Kromě financování je hodně diskutovanou oblastí sociální bezpečí studujících a zaměstnaných. Objevují se různé kauzy, i vy sám jste začal funkční období, když jedna z fakult neměla děkana, který rezignoval kvůli podezření souvisejícímu s udělováním stipendií. Jiné školy zase řeší nevhodné chování, obtěžování… Jak se k tomuto stavíte vy?
Krátce před tímto rozhovorem jsme měli jednání, které se zmiňované problematiky týkalo. ZČU přistupuje k otázce sociálního bezpečí studujících a zaměstnaných velmi zodpovědně. Mapujeme si komponenty a legislativu, které tady již máme, analyzujeme, jak do sebe vše zapadá, kde máme mezery, co funguje, a co ne. Naším cílem je vytvořit nový systém pro zajišťování sociálního bezpečí, který bude jednoduchý, funkční a přehledný, aby se v něm studující a zaměstnaní orientovali a věděli, jaké možnosti a podporu jim univerzita nabízí. Tento systém by měl být s největší pravděpodobností představen do konce roku. Uvědomujeme si význam důkladné diskuse, kvalitního nastavení a jasného legislativního ukotvení, a proto jsme se rozhodli zbytečně neuspěchat vydávání vyhlášek a směrnic, jež by se později musely přepracovávat, a klást důraz na provázanost a funkčnost celého systému. Součástí tohoto systému bude také role ombudsmana nebo ombudsmanky, která má zajišťovat řešení různých problémů a konfliktů. Chceme, aby všichni členové univerzity měli jasnou představu o funkcích etické komise, etické linky a ombudsmana či ombudsmanky, aby se zachovala důvěra studujících a zaměstnaných v nastavený systém.
Kromě sociálního bezpečí se ZČU ale zaměřuje také na řešení protivlivových opatření a kybernetickou bezpečnost. Stejně jako jiné subjekty jsou i univerzity vystaveny mnoha vlivům a hrozbám ze strany různých organizací, institucí, a dokonce i států, a proto je důležité mít připravena adekvátní opatření, která zajistí maximální možnou bezpečnost našeho univerzitního prostředí.
Součástí takových opatření by možná mohla být i umělá inteligence.
Vzestup umělé inteligence je důležitým tématem, které v dnešní době zasahuje nejen vysoké školy, ale celou společnost. I my si uvědomujeme její potenciál a chceme ji využít k dalšímu rozvoji a inovacím, zároveň ale nepřehlížíme možná rizika s ní spojená. Jako každá technologie může být totiž umělá inteligence využita nejen pro pozitivní, ale i pro negativní účely – připomeňme v této souvislosti například využití jaderné energie. ZČU proto již před časem zřídila pracovní skupinu, která témata související s umělou inteligencí monitoruje a zkoumá a která zahrnuje zástupce různých oborů, jako jsou kybernetika, informatika, ale i pedagogika, filozofie a další. Jejich úkolem je mapovat příležitosti i ohrožení, abychom mohli maximálně využít přínosů umělé inteligence a zároveň minimalizovat potenciální negativní dopady.
Umělá inteligence mění svět. Jak si představujete, že se během vašeho funkčního období změní ZČU?
Během mého funkčního období si ji představuji jako instituci, která se dále významně rozvíjí a jako prestižní multioborová univerzita posiluje své renomé a upevňuje svoji pozici v oblasti vzdělání výzkumu a inovací. ZČU je známá širokým spektrem oborů, které zahrnuje technické, přírodovědné, společenskovědní, zdravotnické, umělecké, ekonomické a právnické obory. V tomto směru chceme zůstat silní a pokračovat v podpoře a rozvoji každé z těchto oblastí.
Zároveň si uvědomujeme naše rezervy a příležitosti ke zlepšení. Pracujeme na mapování komponent, ve kterých bychom se měli posunout dále a posilovat naši konkurenceschopnost. Chceme ještě lépe zohledňovat potřeby a očekávání našich studentů, zaměstnanců, sídelního města a celého regionu. Jedním z našich klíčových cílů je určitě zlepšení postavení ZČU v mezinárodních žebříčcích. Chápeme, že v dnešní době je to důležitý ukazatel kvality a atraktivity, jakož často i kritérium při rozhodování zejména pro zahraniční zaměstnance a zájemce o doktorské studium. Proto pečlivě analyzujeme, ve kterých žebříčcích se chceme objevovat a jaké oblasti je potřeba zlepšit. Klíčovým tématem je pro nás internacionalizace a rozhodně ji nebereme jen jako jakýsi formalismus, který nám předepsal někdo z vnějšku. Chceme se stát atraktivnějším místem pro mezinárodní partnerské instituce a firmy, zahraniční zaměstnance a zájemce o studium, a vyhodnocujeme proto trendy a očekávání, která tyto skupiny mají.
Co může ZČU v žebříčcích pomoci?
Jsou to nejrůznější faktory a aspekty, které se týkají naší vědecké práce, studijních programů, prostředí univerzity a kvality smluvního a aplikovaného výzkumu. Výsledky vědecké práce, jako jsou kvalita publikací, počet citací a množství výzkumných grantů a prestižních projektů, jsou důležitými ukazateli v hodnocení univerzitních výsledků. Hodnocení studijních programů pak zahrnuje kvalitu výuky, dostupnost zdrojů, odbornou přípravu studentů a jejich úspěšnost na trhu práce. Aktuálně analyzujeme, v čem a jaký náskok mají univerzity před námi. Následně jakožto vedení univerzity připravíme strategický pokyn součástem, nač se mají s přihlédnutím ke svému zaměření soustředit, abychom se posunuli dále. Pokud v nějaké oblasti zaostáváme příliš, je jasné, že do pěti let v této oblasti nikoho nedoženeme. Ale pokud identifikujeme komponenty, ve kterých je náš odstup menší, právě tímto směrem bychom se měli vydat co nejdříve.
Důležitým hodnoceným aspektem je také prostředí naší univerzity. Chceme, aby studenti, akademici a další zaměstnanci měli k dispozici moderní vybavení, učebny, laboratoře, knihovny a další infrastrukturu potřebnou pro jejich práci a studium, aby se na univerzitě cítili dobře. Kvalita prostředí nepochybně ovlivňuje atraktivitu univerzity jak pro studující a zaměstnankyně a zaměstnance, ale také pro kolegyně a kolegy z našich spolupracujících partnerských institucí. Například bezprostřední efekt již výše diskutované internacionalizace musí vypadat tak, že pokud k nám přijedou kolegové či delegace ze zahraničí, musí mít opravdu jednoznačný pocit, že přijeli na evropskou univerzitu.
Potřebujeme pochopitelně také hledat nové směry svého výzkumného zapojení, nesmíme ustrnout výhradně v tradičních oblastech, kterým se věnujeme dlouhodobě. Objeví-li se tedy příležitost, která je pro ZČU zajímavá, musíme se jí chopit. Naše univerzita má jedinečné postavení v regionu Plzeňského a Karlovarského kraje, sousedících se Saskem a Bavorskem. Máme proto povinnost a zároveň příležitost spolupracovat s těmito regiony. Je důležité zapojit se do současných inovačních trendů a hledat nové směry spolupráce.
Což se vlastně už stalo při vaší misi na Tchaj-wan, kde jste mimo jiné navštívili i komplex společnosti TSMC, která vyrábí vysoce pokročilé čipy a uvažuje o závodu v Drážďanech.
Ano, během cesty na Tchaj-wan jsme měli možnost navštívit nový školicí komplex pro budoucí tovární inženýry společnosti TSMC v Tchaj-čungu, jakož i výzkumnou organizaci NARLabs a také několik prestižních tchajwanských univerzit. Při návštěvě jsme diskutovali o možnostech budoucí spolupráce v oblasti polovodičových a čipových technologií. Jako univerzita jsme byli již dříve osloveni, abychom se účastnili cesty předsedkyně poslanecké sněmovny na Tchaj-wan, avšak vzhledem k tomu, že nové vedení univerzity v tu dobu právě nastupovalo do funkce, to nebylo možné. Nicméně později, na přelomu dubna a května, jsme se na Tchaj-wan vydali sami a setkali se se zástupci univerzit a firem, s nimiž plánujeme úzce spolupracovat. A přestože o závodu v Drážďanech ještě není v tuto chvíli rozhodnuto, tchajwanské straně jsme sdělili, že s ohledem na dlouhodobé odborné zaměření některých součástí naší univerzity a také s ohledem na naši výhodnou geografickou polohu máme eminentní zájem se zapojit do činností, které by s případným centrem v Drážďanech souvisely. Setkání s významnými zástupci z oblasti čipových technologií nám umožnilo předat zprávu, jaké jsou plány ZČU v oblasti polovodičů a chip designu a že jsme připraveni podílet se na projektu již od jeho počátku. Jde přesně o ten příklad, který jsme diskutovali v předchozí otázce, tedy o využití příležitostí zapojit se do nových směrů výzkumu s celosvětovým významem.
Zmínil jste jedinečné postavení ZČU v Plzeňském a také Karlovarském kraji, kterému vysokoškolské vzdělávání chybí. Situace se dlouhodobě řeší mezi hejtmanstvím a ministerstvem školství, v Chebu zatím působí pobočky Fakulty ekonomické a Fakulty pedagogické ZČU. Chcete do Karlovarského kraje více expandovat?
Podle mého je velkým handicapem Karlovarského kraje, že talentovaní mladí lidé odcházejí studovat jinam a často už se nevracejí zpět. Před nástupem do funkce jsem se setkal s hejtmanem Petrem Kulhánkem a shodli jsme se, že pokud budou vhodné podmínky ze strany státu, jsme na expanzi do Karlovarského kraje připraveni. Jako ZČU máme jednoznačně povinnost působit v tomto regionu. Chceme diskutovat, o jaké studijní programy a jaké oblasti by šlo, jak pomůžeme Karlovarskému kraji, aby se zvyšovala vzdělanost a kvalifikovanost jeho obyvatel.
Je však důležité si uvědomit, že to není jednoduchá záležitost, neboť s ní úzce souvisí další zděděný úkol pro nového ministra školství: co nejdříve dokončit formulaci funkčního schématu pro financování studijních programů v Karlovarském kraji. Současný princip financování nás bohužel staví do situace, kdy rozvoj programů v Karlovarském kraji je možný pouze za cenu jejich omezení v Plzni. Toto však není proveditelné, neboť v Plzni očekáváme naopak nárůst počtu studentů vzhledem k předpokládanému demografickému vývoji. Vše je však nutné nahlížet v širším kontextu. Nejde totiž jen o zajištění toho, že do kraje přijedou naši pedagogové na jeden den, odvedou výuku a zase odjedou. Pro opravdový rozvoj Karlovarského kraje potřebujeme vybudovat systém, který by umožnil vytvoření regionálních inkubačních center pro výzkum a vědu, podobně jako je to například v Bavorsku. Šlo by o pracoviště, kam sice na pár dní v týdnu dojíždějí experti odjinud, ale která fungují i po jejich odjezdu. Tato pracoviště by nepochybně přitahovala další odborníky a také by iniciovala návrat výzkumníků pocházejících z Karlovarského kraje, kteří vystudovali například v Plzni nebo v Praze a po studiu tam již zůstali.
A Plzeňský kraj odliv studujících netrápí? I odtud odcházejí někteří mladí studovat třeba do Prahy.
Samozřejmě je pravdou, že i v Plzeňském kraji dochází k odlivu studujících, avšak ve zcela jiném rozsahu než v Karlovarském kraji. Dnes je Praha mnohem dostupnější a odjet tam za studiem je jednodušší než dříve, navíc tamní vysoké školy disponují velkými kapacitami. A přiznejme si také, že pro mnoho mladých lidí je mimořádně lákavé studovat v hlavním městě. Proto je pro nás zásadní ještě lépe prezentovat výhody studia na naší univerzitě a významně se odlišit od studijní nabídky pražských vysokých škol. Nechceme kopírovat nabídku vysokých škol v Praze, chceme se zaměřit na naše vlastní specializace a studijní programy a ukázat, co nás činí jedinečnými. Naším cílem musí být přesvědčit uchazeče a uchazečky, že právě na plzeňské univerzitě nabízíme to, co jinde nenajdou.