Veterinární a farmaceutická univerzita Brno s novým rektorem

 

Od 1. února vede Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno (VFU) bývalý děkan tamní Fakulty veterinárního lékařství a přednosta Kliniky chorob psů a koček Alois Nečas. Jaké má pro školu plány prozradil v e-mailovém rozhovoru pro magazín Universitas.

S jakými plány jste uspěl ve volbě rektora školy? Co plánujete na škole změnit, co naopak zachovat a kam studium a výzkum směřovat?
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno je veřejnou vysokou školou a volba kandidáta na rektora akademickým senátem univerzity jednou za 4 roky je projevem akademické samosprávy na veřejné vysoké škole.
Do voleb kandidáta na rektora jsem vstupoval na návrh členů akademické obce a s jejich důvěrou a v zásadě jsem naší univerzitě nabídl tři podle mého názoru velmi důležité aspekty: dlouholetou zkušenost v řízení akademické instituce ve funkci prorektora univerzity (4 roky) a ve funkci děkana nejstarší fakulty univerzity (8 let) s nepochybnými úspěchy v působení v těchto akademických funkcích, dále komplexní pozitivní program rozvoje naší univerzity s reálnými řešeními problematik, které jsou významné pro naši univerzitu a v mnohém také pro každého akademického pracovníka i studenta, a dále mezinárodní rozměr pro další směřování naší univerzity odvozující se z mého působení v mezinárodních institucích a spolupráce se zahraničním.

V dalším období činnosti naší univerzity bych chtěl navázat na předminulé období v řízení naší univerzity, které bylo obdobím mimořádného rozvoje celé univerzity a na kterém jsem se v akademických funkcích také podílel a současně minout minulé období, které z pohledu rozvoje naší univerzity za příliš pozitivní nepovažuji. Především je nezbytné opět rozvinout mezinárodní rozměr naší univerzity, dále začít realizovat akreditační proces podle podmínek novely zákona o vysokých školách, uvést do praktické realizace nový systém zajišťování a vnitřního hodnocení kvality činností na naší univerzitě, zvyšovat kvalitu vzdělávání v studijních programech i celoživotním vzdělávání, podpořit oblasti výzkumu, které jsou pro naši univerzitu jedinečné, rozvíjet odbornou veterinární, hygienickou i farmaceutickou činnost pro praxi a realizovat další aktivity spolupráce s praxí a společenské odpovědnosti naší veřejné vysoké školy, nově nastavit rozpočtování na naší univerzitě, podpořit mzdový rozvoj novým mzdovým řádem pro akademické i neakademické pracovníky, usilovat o navýšení stipendií pro studenty doktorských studijních programů, obnovit koncepci stavebního i přístrojového rozvoje naší univerzity, postavit spolupráci se studenty do nové dimenze, vrátit se k vysoké úrovni podpory sounáležitosti akademických pracovníků a studentů k jejich alma mater, vytvořit modernější úroveň propagace a prosazování naší univerzity v rámci vysokoškolského prostoru, státních a veřejných institucích a také na veřejnosti, a v neposlední řadě důstojně oslavit 100. výročí založení naší univerzity na podzim roku 2018.

Jak vnímáte, že VFU je nyní jedinou vysokou školou, která v ČR nabízí vzdělání veterinárním lékařům?
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno byla založena 12. 12. 1918, tzn. před 100 lety a po celou dobu byla jedinou vysokoškolskou institucí poskytující vzdělání ve veterinární medicíně. V průběhu své historie prokázala mimořádné kvality své vzdělávací i výzkumné činnosti. Vysoká úroveň zajišťování veterinární péče absolventy této univerzity ať v oblasti potlačování nákaz (Česká republika má mimořádné úspěchy v tlumení tuberkulózy, brucelózy, vztekliny, Aujeszkyho choroby a řady dalších nákaz); v oblasti léčení zvířat, kdy úroveň veterinární péče v chirurgii, porodnictví i interní medicíně pro zájmová, ale i hospodářská zvířata je i v evropském rozměru velmi vysoká; v hygieně potravin a ochraně člověka před nebezpečím z potravin, kdy i mezinárodní hodnocení veterinární výuky konstatovalo, že výuka na naší univerzitě v oblasti veterinární hygieny potravin je pravděpodobně jedna z nejlepších vůbec v Evropě, a realizace veterinární hygieny potravin v praxi pravděpodobně předběhla svoji dobu v realizaci této problematiky v Evropě; v oblasti ochrany zvířat proti týrání a zajišťování pohody zvířat, kdy výuka této problematiky byla zařazena do studia veterinární medicíny na naší univerzitě jako na jedné z prvních evropských veterinárních vysokých škol a konference, kterou pořádáme k této problematice má letos již 25 letou tradici.

Naše univerzita ve výuce veterinární medicíny je na velmi vysoké úrovni, je pod mezinárodní kontrolou uskutečňovanou mezinárodním evaluačním procesem, který jsme již od roku 1995 3x úspěšně absolvovali a vztahuje se na nás z pohledu kvality výuky nadnárodní směrnice č. 36/2005/ES, která velmi podrobně reguluje pouze 5 povolání a veterinární medicína je jedním z těchto oborů. Souhrnně řečeno, veterinární výuka na naší univerzitě je na velmi vysoké úrovni a je výběrovým oborem, který absolvují úspěšně pouze nejkvalitnější studenti, a tím naše univerzita vytváří mimořádné podmínky pro úroveň a rozvoj veterinární medicíny v praxi.

Jaký význam přikládáte zahraničním pobytům a zahraniční spolupráci?
​Zahraniční pobyty jsou velmi významnou součástí činnosti každé kvalitní univerzity. Význam těchto pobytů spočívá v tom, že univerzitě nastavuje mezinárodní srovnání s jinými zahraničními vysokými školami, přináší poznatky, zkušenosti i dovednosti z jiných vysokoškolských pracovišť na alma mater přímou cestou k rychlé realizaci prostřednictvím akademických pracovníků a nebo studentů, přenášením vlastních zkušeností do zahraničí umožňuje rozšířit spolupráci s jinými výzkumnými institucemi a rychlou cestou posouvá rozvoj oboru, pro studenty mají mobility mimořádný význam pro získání dalších zkušeností ve veterinárním studiu a k získání prostoru spolupráce a nepochybně i profesních kontaktů a osobních přátelství potřebných pro další rozvoj studenta a později absolventa univerzity.

V současné době naše univerzita realizuje zahraniční pobyty prostřednictvím mezinárodních programů (např. Erasmus+), s využitím univerzitních prostředků prostřednictvím Interní mobilitní agentury VFU Brno, a dále s využitím dalších univerzitních prostředků k realizaci mobilit na základě dvoustranné spolupráce. Tyto mobility jsem pomáhal významně rozšiřovat ve funkci prorektora i jako děkana, např. i do USA. Důraz, jaký kladu na zahraniční pobyty a spolupráci, může nejlépe dokumentovat příslib z mého projevu před akademickým senátem k zdvojnásobení univerzitní podpory mobilitám prostřednictvím Interní mobilitní agentury VFU Brno zejména pro studenty v dalším období.

V médiích bylo Vaše jméno v posledních letech zmiňováno v souvislosti s protesty části studentů i pedagogů proti Vašemu působení ve funkci děkana. Zmínky o nespokojenosti zaznívaly i v souvislosti s Vašim zvolením do funkce rektora. Jak tuto kritiku/atmosféru vnímáte a jak tato situace může ovlivnit fungování školy?
​Víte, pokud nějakou činnost vykonáváte se zaujetím a především s úsilím rozvoje a dalšího zvyšování kvality v oblasti, za kterou zodpovídáte, je akademickou obcí Vaše činnost oceňována. Tento rozvoj nepřichází sám od sebe, ale vyžaduje úsilí nejen od akademických funkcionářů, ale také od akademických i neakademických pracovníků a studentů, a v takovém případě se pak mohou najít jedinci, kteří se zvyšováním kvality ve svém pracovním nebo studijním výkonu mají problém. A na místo osobního zapojení do procesu rozvoje fakulty nebo univerzity se pokouší s využitím nepravdivých, a nebo z kontextu vytržených informací vytvářet situace, které mohou být méně informovanými vnímány jako protesty. Taková činnost je v otevřené společnosti ale zcela přirozená a normální. Důležité však je, jakou podporu tito jedinci ve své činnosti mají u ostatních členů akademické obce. Jestliže z akademické obce čítající přes 3500 členů se do tzv. protestního průvodu zapojili účastníci v počtu několika jedinců, a to ještě pravděpodobně všichni nebyli členy akademické obce, tak je zřejmé, že tato aktivita je zcela marginální a fungování univerzity nijak neovlivňuje. Na druhé straně, když se podíváte na výsledek voleb kandidáta na rektora, tak je skutečností, že se nejedná o žádný těsný výsledek, ale že v mém případě jde o výraznou podporu ze strany akademického senátu univerzity, o podporu opírající se o profesorský sbor, akademické pracovníky i studenty naší alma mater, a z mého pohledu bych chtěl říci, že si této vysoké podpory v předvolebním období i v průběhu samotné volby vyjádřené jejím výsledkem vysoce vážím.

Absolvuje školu v současné době dostatečné množství veterinárních lékařů, nebo se některých specializací nedostává? Pokud v některém oboru cítíte nedostatek, jak ho chcete řešit?
Počet absolventů veterinární medicíny dlouhodobě odpovídá potřebám praxe, reprezentované praktickou veterinární léčebně preventivní činností, veterinární péčí vykonávanou státními veterinárními lékaři, veterinární činností vykonávanou dalšími orgány, institucemi a podniky i fyzickými osobami. Sféra veterinární činnosti se rozšiřuje rostoucím počtem zájmových zvířat v držení veřejnosti (psů, koček, ale i dalších zájmových a také exotických zvířat, ale také koní), rostoucími nároky na zabezpečování veterinární péče vyplývajícími z rozšiřující se legislativy, rozšiřováním a zkvalitňováním veterinární péče v oblasti bezpečnosti potravin a také novými oblastmi veterinární péče jakou představuje např. ochrana zvířat a welfare. Naopak se zdá, že s poklesem stavu hospodářských zvířat klesá rozsah veterinární činnosti v zemědělských podnicích. Z těchto skutečností vychází dlouhodobá strategie k počtu studentů a tím také absolventů veterinární medicíny, která je dlouhodobě nastavena na stabilní počet přijímaných uchazečů o studium s mírnou oscilací okolo této hodnoty. Tento přístup vede k zabezpečení veterinární péče absolventy a současně nezpůsobuje dlouhodobý přetlak absolventů na trhu práce. Dokládají to i čísla u úřadů práce, kdy případný počet absolventů veterinární medicíny se pohybuje v počtu jedinců. Pro příští roky se naopak ukazuje, že lze očekávat množství volných míst u státní veterinární správy, kdy přišlo do důchodového věku významné procento těchto státních veterinárních lékařů a jejich místa se budou ve větší míře uvolňovat, než tomu bylo v minulosti.

Dosud jste se při svém odborném působení věnoval veterinárnímu lékařství? Jakým směrem by se podle Vás měl vyvíjet druhý hlavní obor studia na Vaší univerzitě – studium farmacie? Respektive třetí z fakult – FVHE?
​Fakulta veterinární hygieny a ekologie vznikla na univerzitě v roce 1990. Reprezentuje orientaci Veterinární a farmaceutické univerzity do oblasti veterinární hygieny potravin, bezpečnosti a kvality potravin a s ní související veterinární problematiky v chovech hospodářských zvířat, a dále do oblasti ochrany a pohody zvířat. S Fakultou veterinárního lékařství je propojena vysokou mírou integrované výuky a z ní vyplývajících profesních i ekonomických přínosů pro rozvoj vzdělávání, výzkumu i odborné a společenské praxe. V dalším období očekávám, že Fakulta veterinární hygieny a ekologie bude dále podporovat rozvojové aktivity celé univerzity, aktivně realizovat systém zajišťování a vnitřního hodnocení kvality činností na univerzitě, a tak jako doposud rozšiřovat a dále prohlubovat akademické prostředí celé univerzity a uskutečňovat akademické aktivity v oblasti veterinárních aspektů bezpečnosti a kvality potravin, ochrany a pohody zvířat, spolupráce zejména s veterinární praxí státního veterinárního dozoru a potravinářskými podniky a rozšiřovat své mezinárodní působení v oblasti veterinární hygieny v institucích veterinárního vzdělávání a výzkumu zaměřené na oblast jejího působení.

Farmaceutická fakulta vznikla na naší univerzitě v roce 1991. Tehdejší Fakulta veterinárního lékařství a Fakulta veterinární hygieny a ekologie zřídily Fakultu farmaceutickou v přesvědčení, že integrovaná výuka fungující tehdy mezi dvěma fakultami, a přinášející univerzitě vysoký rozvojový i ekonomický potenciál, bude realizována i s třetí fakultou. Na tomto předpokladu obě veterinární fakulty daly nové Farmaceutické fakultě své vybudované prostory pro výuku, umožnily využívat prostory veterinárních fakult pro výuku farmaceutických studentů, umožnily vybudovat fakultě vlastní lékárnu na místo univerzitní lékárny spravované veterinárními fakultami, podpořily výstavbu nových Pavilonů farmacie, kde nová fakulta získala další prostory pro svou výukovou a výzkumnou činnost. Uvolnily své akademické pracovníky, zejména nezbytný potenciál profesorů a docentů, aby studijní program Farmacie získal opakovaně akreditaci k farmaceutické výuce. V oblasti výzkumné činnosti spoluprací a vlastním přístrojovým potenciálem umožnily rozvoj výzkumné činnosti na nově se etablující Farmaceutické fakultě. Nové fakultě veterinární fakulty otevřely zkušenosti a potenciál celé univerzity a jejích zařízení, aby se z nové fakulty stala standardní rozvíjející se a kvalitní fakulta pro farmaceutické vzdělávání.

Vedle rozšíření portfolia o další obor univerzity, rozšíření vzdělávacích možností univerzity, realizace společného výzkumu na aktuálních a perspektivních problematikách, ekonomického přínosu pro všechny tři fakulty vyplývajícího z integrované výuky, a obohacení prostředí univerzity novým typem vzdělávání se očekával od nově vzniklé fakulty významný přínos také ke stabilizaci akademického prostředí ve smyslu posilování kreditu celé univerzity, prohlubování úzké spolupráce ve výukové i výzkumné činnosti, zvyšování kvality činností na univerzitě, podpory rozvojových přístupů, upevňování institucionální integrity univerzity a naplnění spolupráce s farmaceutickou praxí na úrovni univerzity a plnění společenské odpovědnosti univerzity v prostředí farmaceutické praxe.

Mohu konstatovat, že veterinární fakulty v rozvoji univerzity ve smyslu společného rozvoje všech tří fakult na univerzitě svoji cestu s velkým podílem altruistického přístupu naplnily. Farmaceutická fakulta by se měla v dalším období výrazněji zapojit do rozvojových aktivit celé univerzity, do rozvoje kvality činností na univerzitě, přispívat větší mírou k rozvoji sounáležitosti s akademickým prostředím celé univerzity a v pohledu k principům, které umožnily její vznik, najít podstatně větší míru integrace, spolupráce a podpory ve vztahu k ostatním fakultám univerzity a k celé univerzitě.

Za dobu Vašeho působení na VFU prošla škola několika reorganizacemi oborů. Považujete současné působení za efektivní, či plánujete změny?
Studijní programy Veterinární lékařství a Veterinární hygiena musí odpovídat evropské směrnici č. 36/2005/ES, která na nadnárodní úrovni reguluje veterinární vzdělávání v Evropě, dále musí odpovídat národním předpisům, zejména zákonu o veterinární péči a jeho prováděcím vyhláškám, které upravují obsah veterinárního vzdělávání, dále musí odpovídat požadavkům, které stanovuje Evropská asociace veterinárního vzdělávání ve formě požadavků na mezinárodní evaluaci, a tyto právní i profesní požadavky jsou velmi přísně kontrolovány v průběhu mezinárodní evaluace prováděné jednou za 8 až 10 let evropskou komisí expertů, která na závěr své kontroly vydává zprávu, ve které je úroveň veterinárního vzdělávání a shoda s výše uvedenými požadavky posouzena. Veterinární vzdělávání na naší univerzitě bylo naposledy prověřeno v roce 2013 se závěrem, že plně odpovídá všem požadavkům na veterinární vzdělávání v Evropě a naše veterinární fakulty (FVL a FVHE) jsou zařazeny na prestižní seznam pozitivně evaluovaných veterinárních fakult Evropy. Úpravy ve studijních programech byly v minulosti učiněny z pohledu nových evropských požadavků a trendů ve veterinárním vzdělávání a následné mezinárodní evaluace je posoudily jako pozitivní.

Studijní program Farmacie také musí odpovídat evropské směrnici č. 36/2005/ES, která na nadnárodní úrovni reguluje farmaceutické vzdělávání v Evropě, a také musí odpovídat národním českým předpisům, které upravují obsah farmaceutického vzdělávání, dále musí odpovídat požadavkům, které stanovuje Evropská asociace farmaceutických fakult. Navíc naše farmaceutická fakulta je porovnávána s farmaceutickou fakultou Univerzity Karlovy, a tak dříve prováděné změny v studijním programu farmacie vedly k dalšímu rozvoji vzdělávání ve farmacii na naší univerzitě ve smyslu nadnárodních požadavků, a nebo požadavků vyplývajících z národních trendů ve výuce farmacie u nás.

Bakalářské a navazující magisterské studijní programy Bezpečnost a kvalita potravin a dále Ochrana zvířata a welfare byly vytvořeny na základě stanovených pravidel tvorby takto orientovaných studijních programů a změny v nich nejsou nijak výrazné a vychází vstříc požadavkům ze strany praxe, absolventů a nebo studentů.

Všechny studijní programy v současné době lze považovat za velmi dobré a v souhrnu činí z Veterinární a farmaceutické univerzity jedinečnou univerzitu s vysokým kreditem ve veterinárním i farmaceutickém vzdělávání.
Novela zákona o vysokých školách přinesla výrazné změny v pojetí kvality vzdělávání ve studijních programech a toto pojetí je akcentováno v rámci akreditace instituce nebo studijních programů prováděné Národním akreditačním úřadem. Studijní programy na naší alma mater tak musí projít procesem jejich posouzení z pohledu vyjádření kvality vzdělávání ve smyslu novely zákona a požadavků Národního akreditačního úřadu, a proto v současné době logicky nelze vyloučit některé úpravy, které z realizace novely zákona o vysokých školách vyplývají, nicméně zde budeme muset být velmi opatrní, abychom současně naplnili požadavky vyplývající z nadnárodních předpisů rozhodujících o splnění požadavků pro pozitivní mezinárodní evaluaci/akreditaci a uvedení na prestižním seznamu pozitivně evaluovaných veterinárních vysokých škol.

Aktuálně se mezi odborníky i pacienty vede debata o e-receptech, jejich zavádění a případných sankcích pro lékaře. Jakou roli hrála/hraje VFU v odborné debatě o tomto tématu?
Problematika e-receptů na úrovni humánní medicíny musí být řešena v souladu s praxí humánních lékařů. Pokud se týká veterinární medicíny, tam je problematika odlišná. Řada veterinárních lékařů vykonává veterinární praxi mimo veterinární kliniky a veterinární ordinace, a to přímo v terénu, kde e-recepty mohou být problémem. Pokud by se tedy e-recepty měly vztahovat i na veterinární lékaře, měla by tato problematika být řešena specificky v souladu s veterinární praxí. Jako významnější bych však vnímal skutečnost, co se od e-receptů očekává, pokud je to vyšší regulace ve spotřebě léčiv, zejména antibiotik, pak by více tomuto záměru prospělo udržení zacházení s veterinárními léčivy v rukou veterinárních lékařů, a nikoli, jak jsme v poslední době byli již několikrát svědky, úsilí o přesun zacházení s některými léčivy z rukou veterinárních lékařů do rukou zemědělské praxe a chovatelů, kde může dojít k opačnému dopadu, než e-recepty sledují, a to k uvolnění a nekontrolovatelnému zvýšení spotřeby veterinárních léčiv se všemi negativními dopady pro zdraví člověka i zvířat.