Interaktivní přednášky Jiřího Nožičky o finanční gramotnosti už zaujaly stovky žáků. Expert z Katedry ekonomiky a managementu Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice získal letos za svoje působení na středních a základních školách Cenu rektora za popularizaci vědy.
Osobně vnímá finanční gramotnost trochu jinak, než jak se na většině škol vyučuje. „Souhlasím, že je dobré umět si spočítat úroky z úvěru, ale to umí i různé bezplatné nástroje na internetu. Pro mě je finanční gramotnost mnohem více o nastavení uvažování jedince než o matematice. Vnímám ji mnohem komplexněji,“ říká Jiří Nožička.
Mluvíte s žáky raději o finanční gramotnosti nebo finanční negramotnosti?
Rád mluvím o lidských schopnostech. Takže určitě raději o finanční gramotnosti, i když je občas velmi nízká. V tom ale vidím ten úžasný prostor – zvyšovat ji a pomáhat tak lidem, aby se zlepšovali a měli tak život hezčí a plnohodnotnější.
Kolik lidí u nás je opravdu finančně gramotných?
Zjistit kolik lidí v daném státě je gramotných, tedy kolik lidí umí číst a psát, je snadné. Finanční gramotnost nelze tak snadno definovat, a proto se nedá říct, kolik. Podle průzkumů ale víme, že finanční gramotnost u nás není na dobré úrovni. V minulosti se výuka finanční gramotnosti nijak neřešila a nyní se musíme popasovat s následky. Dnes se žáci učí finanční gramotnost na základních školách. Osobně vnímám finanční gramotnost trochu jinak, než jak se na většině škol vyučuje. Souhlasím, že je dobré umět si spočítat úroky z úvěru, ale to umí i různé bezplatné nástroje na internetu. Pro mě je finanční gramotnost mnohem více o nastavení uvažování jedince než o matematice. Vnímám ji mnohem komplexněji.
Jak se pozná finančně gramotný člověk?
Skutečně finančně gramotný člověk by měl vnímat rozdíl mezi tím, co chce, co potřebuje a co si může dovolit. Také je to člověk, který tvoří rezervy. Zbytečně nenakupuje, věci obnovuje, až když původní neplní funkci. I když si to může dovolit, neplýtvá potravinami, chrání životní prostředí a pomáhá rozvoji společnosti. Jedná se o styl vnímání věcí a souvislostí, a to ovlivňuje uvažování i hodnoty člověka. Proto si myslím, že při zvyšování finanční gramotnosti má větší význam výchova v rodině než to, co je může naučit škola. Finanční gramotnost je součást toho, jak člověk žije. To se nedá naučit jako vyjmenovaná slova.
Co říkáte středoškolákům, když s nimi o tom mluvíte?
Na střední škole mám velmi malý časový prostor pro interakci se studenty a není šance je něco komplexního naučit. Já jim jen vypravuji, co jsem za svou praxi viděl a zažil, s tím, že když se nebudou chovat finančně gramotně, tak něco podobného třeba zažijí také. A právě před tím je chci varovat. Život je krásný. Pokazit si ho kvůli takovému detailu, jakým jsou peníze, považuji za nerozumné. Snažím se studentům v tom malém časovém prostoru vysvětlit, že v životě záleží na tom, jak si nastavíme hodnoty a styl. A ne na tom, kdo vydělal kolik peněz, nebo kde trávil dovolenou. Jeden úžasný introvert řekl krásnou myšlenku, že by si člověka měli ostatní pamatovat podle toho, jak žil, ne podle toho, kolik vydělal peněz. Bohatý není ten, kdo má hodně, bohatý je ten, kdo ví, že má dostatek.
Jaké základy pro finanční gramotnost by měl mít opravdu každý?
Za nejdůležitější považuji, aby člověk chápal, že pokud si něco nemůže dovolit, tak si buď musí zajistit větší příjem, nebo snížit náklady, nebo se bez toho naučit žít. Mnohokrát jsem se setkal se situací, kdy si lidé pořídili nějaký zbytný statek, který byl nad jejich finanční možnosti. Koupili si ho na úvěr s tím, že ten úvěr v budoucnu nějak vyřeší. Ve skutečnosti ale občas nesplacený úvěr za nějakou zbytečnost odstartuje spirálu na sebe nabalujících se dluhů.
Za další velmi důležitý bod považuji komunikaci. Komunikace je podle mě klíčový prvek života ve společnosti a chyby v komunikaci umí napáchat vždy velké škody. Ve finanční gramotnosti je to stejné. Pokud nebudu komunikovat s tím, komu dlužím peníze, a budu dělat „mrtvého brouka“, tak situaci budu jenom zhoršovat. Pokud budu pravidelně komunikovat s pojišťovnou, kde mám například povinné ručení, tak mohu velmi slušně ušetřit.
A do třetice, pokud vám nechce dát půjčku žádný oficiální legální subjekt, berte to jako zpětnou vazbu, že byste měli změnit svůj životní styl. Rozhodně to nevnímejte jako impuls k vyhledání poskytovatele v šedé zóně, takové řešení má vždy špatné následky s negativními a dlouhodobými dopady na kvalitu lidského života.
Je možné efektivně snížit výdaje?
Často se najde prostor pro snížení výdajů pomocí revize hypotéky, pojištění, povinného ručení, také u vedení běžného účtu. Výdaje se dají snižovat při trávení volného času – výlety autem jdou nahradit výletem na kole, místo oběda v restauraci romantický piknik s vlastním jídlem. Rozhodně nedoporučuji snižování výdajů na absolutní minimum. Vždy je třeba, aby člověka život bavil. Kdybychom zcela vynechali výdaje na volný čas, tak by to nemělo dlouhodobý pozitivní efekt.
S čím mívají rodiče středoškoláků největší problém?
Ke mně se dostanou jen důsledky problémů rodičů, kterými jsou nezvladatelné dluhy. Jak ty dluhy vznikly? To má různé příčiny a každá situace je jiná. Nejčastěji se jedná o množství spotřebitelských úvěrů a nesplácené kreditní karty. V Česku je vyhlášená exekuce na necelých 900 000 dospělých obyvatel. To znamená, že přibližně každý desátý dospělý člověk naší země nezvládl svoje dluhy. To není dobrý stav.
Vývoj ekonomiky v roce 2020 může navíc bohužel zvýšit množství lidí v nekomfortní ekonomické situaci. Pokud se východisko hledá včas, tak se najde. Je nezbytné neodkládat problém do doby, než větší výdaje vyvolají dluhy, které pak narostou na neúnosnou hodnotu. Pak už se řešení hledá obtížněji. I potom ale platí jedno pravidlo: Kde je vůle, tam existuje řešení.
Jak se ekonomicky chovat za této situace?
Přestavte si, že jste se ocitli u autonehody. Hlavní je zachovat klid, žádné zbrklosti. Auta se už srazila a teď je hlavní nezpůsobit škody větší, než už jsou. Základem je se zbytečně nezadlužit za zbytné statky. Pak je důležité komunikovat. U autonehody komunikujete se záchranáři, pokud jste se ocitli v dluzích, je třeba komunikovat také. Minimálně s věřiteli, ale třeba i se zaměstnavatelem, pracovníky občanských poraden. Zůstat sedět v nabouraném autě bez reakce je stejné, jako ocitnout se v dluzích a neřešit je. Jste v nebezpečné situaci, a čím dříve ji opustíte, tím máte větší šanci, že další život bude dlouhý a příjemný.
Je vhodné to například vnímat jako impuls ke zlepšení přístupu ke spotřebnímu chování při zachování stávající kvality života. Například efektivněji nakupovat jídlo, abychom neplýtvali. V Česku vyhazujeme víc jak 30 procent potravin. Pokud bychom toto číslo snížili, snížíme i naše výdaje, ale hlavně zátěž pro životní prostředí.
Dá se ale na takovou nehodu vůbec připravit?
Ta doba před bouračkou mě osobně vždycky zajímá. Měli lidé za sebou školu smyku? Přizpůsobili jízdní styl svým možnostem a stavu vozovky? Převedeno do ekonomiky – zlepšovali si svou finanční gramotnost, vzdělávali se, aby si zajistili své pracovní místo, případně aby ho zlepšili? Tvořili si rezervy? Utráceli za zbytečnosti a jezdili na drahé dovolené? Je důležité, jak se člověk připraví na situaci, kdy nepůjde vše podle plánu. Je jednoduché rozhazovat, když se daří. Ale měli bychom řešit, co bude, když se dařit nebude.
Je to tedy tak, že když jde ekonomika nahoru, finanční negramotnost není problém, ale když se zadrhne, tak jsme „nahraní“?
Je snadné žít na dluh, když se daří. Pokud ekonomika roste, je minimální riziko ztráty zaměstnání, a nikoho moc netrápí, že máme nízkou finanční gramotnost. Nikdo neřeší fakt, že každý pátý člověk si netvoří rezervy. V okamžiku, kdy ekonomika začne zpomalovat, se to už vážným problémem stává. Sníží se příjmy a lidé nebudou schopni splácet své závazky nastavené v době ekonomického růstu. Lidé, kteří jsou bez rezerv, se dostanou do velmi složité situace. Tohle bohužel nyní uvidíme v praxi. Ekonomika se letos poměrně výrazně propadla, což bude mít vliv na reálný důchod obyvatelstva.
Pomůže nám krize naučit se šetřit a o penězích a jejich použití přemýšlet?
Na základě mých zkušeností se obávám, že to nelze zcela potvrdit. Bohužel jsem se již několikrát setkal s tím, že finančně negramotného člověka velké problémy nic nenaučí. Pokud se přes problém dostane, získá lekci, že je možné se přes problém dostat. Ale bohužel mnohdy také získá lekci, že řešení se vždy najde a jemu určitě zase někdo pomůže.