Mendelova univerzita v Brně má po opakované volbě konečně nového rektora. Stal se jím dosavadní děkan Agronomické fakulty Jan Mareš. V nové funkci chce rozvíjet laboratorní i praktickou výuku a posílit zapojení studentů do výzkumné činnosti. Plánuje také podporovat vytváření výzkumných týmů napříč univerzitou a víceoborovou spolupráci.
Mendelova univerzita v Brně má za sebou poměrně dramatické období, které vyústilo v situaci, kdy loni zvolený rektor Vojtěch Adam rezignoval den před nástupem do funkce. Školu pak vedl dva měsíce Robert Plaga pověřený ministrem školství a nyní konečně vy jako nově zvolený rektor. Můžete na úvod komentovat okolnosti opakované volby?
Domnívám se, že ze strany profesora Adama šlo nakonec o správný krok. Jeho rezignace byla logickou reakcí na pochybnosti o některých chybách nebo nepřesnostech v jeho práci. Ta filozofie byla úplně jednoduchá, pokud nechtěl ohrozit dobré jméno univerzity, tak se rozhodl odstoupit a očistit své jméno během nějaké doby tím, že opraví chyby z minulosti, reviduje svoje články, nastaví kontrolu údajů před publikací. A bude mít i možnost před akademickým senátem univerzity a akademickou obcí vysvětlit, jak k celé situaci došlo a jaká je situace aktuální.
Jaké následky to bude mít pro univerzitu? Chystáte nějaké systémové změny?
Z mého pohledu není řešením nic jiného než poctivá práce, korektní obhajování a publikování ověřených výsledků. Není jiné cesty než tvrdá a poctivá práce a určitě se nám to podaří. V současné chvíli ale těžko prognózovat, jak dlouhá ta doba bude. Každý z nás může udělat chyby. Lepší určitě je, když ty chyby najdeme a opravíme sami, než když na ně upozorní někdo zvenku. Některé kontrolní mechanismy už máme nastavené, čekáme ještě na zprávu jedné auditní komise, která u nás byla a hodnotila práci právě na Ústavu chemie a biochemie, který profesor Adam vede. Do budoucna jak u něj, tak na celé univerzitě nastavíme taková pravidla a mechanismy, které zabrání vzniku nebo případně povedou k velice rychlému odhalení takových problémů. Nicméně řada takových opatření již existuje, je potřeba je dodržovat a bude chvíli trvat, než se projeví v běžné praxi.
Kauza profesora Vojtěcha Adama jasně ukázala mimo jiné na skutečnost, že současný systém financování vědy je hodně nastavený na potřebu co nejvíce publikovat. Neměl by se v tomto smyslu změnit?
Do určité míry jsme všichni motivováni publikovat poměrně velké množství vědeckých článků. Za jejich množství a kvalitu jsme i z části financováni. Základem psaní publikací je výzkumná činnost, získávání a tvorba výsledků, studium a komparace s ostatními, vytváření a udržení týmů. Pro financování všech aktivit je nezbytné být úspěšní v získávání projektů. Drtivá většina poskytovatelů požaduje právě publikace. Není dalekou minulostí doba, kdy se objem finančních prostředků přímo přepočítával na počet výstupů. A v řadě případů je tomu tak i dnes. Nicméně v poslední době se více začíná prosazovat hodnocení kvality jednotlivých výstupů. Jedním z takových směrů je současný systém hodnocení univerzit. Ale finanční prostředky získávané univerzitou na podporu vlastních aktivit vycházejí z počtu kvalitních publikací.
Ve volbě jste získal poměrně silný mandát zhruba dvou třetin hlasů senátorů a senátorek. Jak to sám vnímáte?
Jako zodpovědnost vůči těm, kteří mne podpořili, ale nejen vůči nim. Jako zodpovědnost a závazek. Je potřebné univerzitu trochu posunout, možná jen trochu popíchnout. Zlepšit komunikaci uvnitř univerzity a zdůraznit zodpovědnost každého z nás za svou práci. Jsme poměrně malá univerzita se širokým odborným záběrem, a to jak v rámci vzdělávací činnosti, tak i v oblasti činnosti tvůrčí. Potřebujeme tedy spolupracovat. Odpovídajícím způsobem musí fungovat i podpora rektorátních a celoškolských pracovišť jednotlivým součástem. Máme jeden zájem, jeden cíl. Čekají nás velké výzvy, nejen operační programy, ale i zvyšující se náklady na provoz při stagnující míře podpory v příštích letech, nebo obhajoba postavení naší univerzity v konkurenčním prostředí ostatních vysokých škol nejen v České republice.
Pojďme nyní k budoucnosti univerzity, na co se chcete zaměřit?
Přes všechny chmury z posledních týdnů se domnívám, že naše univerzita je školou se zvyšujícím se vědeckým výkonem, je úspěšná v získávání projektů a má respekt mezi odbornou veřejností. Odborné zaměření naší univerzity reaguje na hned několik aktuálních výzev, které před námi jsou, zejména jde o zajištění dostatku kvalitních a bezpečných potravin, od jejich produkce a zpracování až po ekonomický dopad. K dalším výzvám patří hospodaření v krajině, cirkulární hospodaření vycházející z oborů odpadového hospodářství a využívání obnovitelných zdrojů, oborů ekonomických i socioekonomických, rozvoje regionů a směřování k deglobalizaci až po krajinnou architekturu. V nové funkci chci také podporovat další rozvoj laboratorní i praktické výuky, posílit zapojení studentů do výzkumné činnosti. Chtěl bych také podporovat vytváření výzkumných týmů napříč univerzitou a spolupráci s externími subjekty, výzkumnými ústavy, státní správou nebo subjekty provozními.
Jaké jsou výhody zaměření školy s více než stoletou tradicí? V čem je ta tradice přínos a v čem naopak zátěží?
Naše škola je v podstatě schopná dávat odpovědi na všechny strategické otázky v rozvoji lidstva, od surovin pro stavební, nábytkářskou a energetickou výrobu z dřevní hmoty přes lesnictví a tvorbu krajiny, od buňky po bezpečné potraviny. To vše umíme fyzicky provést i ekonomicky vyhodnotit pro optimální provozní nasazení. Naším rodinným stříbrem jsou tradiční obory a programy s vazbou na zemědělství, lesnictví, případně zahradnictví a k tomu vlastně máme veškerou nadstavbu. Vedle toho máme ale i špičkové týmy, které pracují na úrovni molekulární biologie, nanomateriálů a podobně. Určitým rizikem je možná roztříštěnost zaměření a v dohledné době optimální nastavení oborového zaměření naší univerzity. Může tedy dojít k úvahám o významu a preferencích jednotlivých oborů. To všechno je na diskusi, která nás čeká, a o zlepšení naší interní komunikace. Předpokládám, že ne vždy bude úplně jednoduchá nebo zcela příjemná.
Mendelova univerzita má pět fakult a Institut celoživotního vzdělávání. Jak spolupráce mezi nimi funguje?
Fakulty si podle mého názoru v některých věcech vedou samostatný život a já bych si přál, aby více spolupracovaly a měly společné projekty. Mezioborovost mezi jednotlivými fakultami mne velice láká a chtěl bych přispět k jejímu prohloubení. Bych byl rád, kdybychom společně vytvářeli i společné studijní programy sloučením předmětů, které máme, nebo umožnili studentům zapisování a uznávání předmětů na různých fakultách. Jednotlivé problémy dokážeme modelovat, například pomocí kolegů z bioklimatologie dopady klimatické změny. Následně pak ještě vyhodnotit z pohledu ekonomického včetně dopadů na regionální rozvoj a také řešit. Před dvěma lety jsme spustili vlastní Grantovou agenturu Gregora Johanna Mendela, která právě podporuje multioborový výzkum, v tom chceme určitě pokračovat.
Tím do jisté míry navazujete na svou předchůdkyni Danuši Nerudovou…
V některých oblastech ano, chci pokračovat v našem snažení získat pro celou univerzitu institucionální akreditaci, která nám zatím chybí. Dále podporovat větší otevřenost univerzity vůči okolnímu světu. To je směr, kterým bych rád pokračoval, aby Mendelova univerzita byla vidět v současné době, i do budoucna. Ale i otevřenost a spolupráce musí přinášet naší univerzitě nějaký definovaný profit. Pokora a sebevědomí, oboustranný respekt a schopnost naslouchat, zodpovědnost za budoucnost. To vše by mělo být v odpovídajícím poměru. Primárně prezentovat naši odbornost a schopnost komentovat a podílet se na řešení aktuálních problémů a výzev. Z pohledu aktuální situace kolem akreditací se budeme muset snažit již získané institucionální akreditace udržet a obhájit.
V čem má naopak podle vás univerzita největší rezervy?
Možná to, co vnímám jako silnou stránku, je i riziko, tedy právě ta heterogenita a v řadě případů i snaha nebo zkušenost jednotlivých výzkumných skupin pracovat s týmy mimo univerzitu a hledat spolupráci mimo ni. Vnímám to do jisté míry jako soutěžení mezi fakultami. To si myslím, že je potřeba trošičku eliminovat. Podle mého názoru se musíme podívat na to, v čem se jednotlivé fakulty překrývají a v čem jsou rozdílné, a tam, kde to jde, hledat společné projekty a programy. Nesnažit se např. vedle sebe akreditovat obdobné programy na jednotlivých fakultách, ale spolupracovat. Ve velkých projektových výzvách využít potenciál výzkumných týmů bez ohledu na příslušnost k fakultám. Někdy hledáme odlišnosti namísto spolupráce za každou cenu. Ale je potřeba se na to podívat i naopak, srovnávat se s konkurencí. Velký dluh máme z minulosti v komunikaci uvnitř univerzity, vysvětlování smyslu jednotlivých kroků nebo problémy, které máme. Pokud se akademická obec nebo orgány univerzity dozvídají informace z médií nebo sociálních sítí, je někde chyba.
Úkolem vysokých škol je vychovávat konkurenceschopné absolventy, kteří najdou uplatnění v praxi. Jak si v tomto směru stojí MENDELU?
Myslím si, že naši absolventi jsou na tom v porovnání s ostatními univerzitami poměrně dobře. Existují samozřejmě rozdíly mezi fakultami i obory. Provázání studia se získáváním praktických zkušeností je naší velkou výhodou. V tuto chvíli ještě nemám úplně podrobný přehled o všech absolventech, ale z informací, které jsou poměrně běžně k dispozici, si nevedeme špatně. Naopak. Nejlepší přehled mám ve mně nejbližších oborech a tam nám absolventi spíše schází. Vnímám velmi pozitivně zájem provozních partnerů o spolupráci s univerzitou, například při zajišťování praxí nebo stáží našich studentů, přípravě profesně zaměřených programů, případně komunikaci během kariérních dnů.
Jedním z cílů vaší předchůdkyně bylo dostat MENDELU „na mapu“ českých vysokých škol a srovnávat se s těmi nejlepšími. Jak se to podle vašeho názoru povedlo?
Mendelova univerzita v Brně na mapě českých vysokých škol určitě je a v současnosti nás nelze přehlédnout. Ale ke korektnímu srovnání s těmi nejlepšími a samozřejmě oborově „partnerskými“ nás čeká ještě kus poctivé práce. Aktuální hodnocení kvality naší univerzity je minimálně motivující ke snaze se zlepšit. Opravdu máme na to být o třídu lepší univerzitou.
Mendelova univerzita se dostala také do světových žebříčků. Do jaké míry to vnímáte jako podstatné a jak si vlastně ve srovnání se zahraničím stojí české vysoké školy? Jakou mají pověst?
Porovnávat se s ostatními nejen v českém rybníčku je důležité. Bude ale ještě potřeba diskuse v rámci univerzity, které žebříčky jsou pro nás důležité a které hodnocené parametry pro nás mají motivační efekt. Obecně, a to se netýká jen žebříčků, je nutno se zbavit přístupu odškrtávat jen kolonky nebo se zaměřovat jen na splnění požadovaných „bobříků“. I když chápu, že i jejich splnění je důležité. Každá naše činnost by měla mít smysl.
Máme za sebou dva roky s covidem, který do značné míry změnil fungování univerzit. Ta vaše byla vůbec první v České republice, která přešla plně na online výuku. Jak se na toto období díváte?
Tak předně musím říci, že jsem rád, že aktuální školní rok probíhá v podstatě standardním způsobem, a i když jednu dobu byla covidová čísla opravdu vysoká, tak se škola nezavřela. Podle mého názoru dlouhodobě klasickou výuku nahradit online formou nelze. To se týká zejména provozně zaměřených fakult a programů. Tedy jak Agronomické fakulty, tak například Lesnické a dřevařské fakulty a Zahradnické fakulty. Lesníci musí vidět, jak funguje les a stromy, to samé budoucí agronomové – ti také musí do terénu. Velkým problémem v době covidu byla ale obecně ztráta komunikace napříč akademickou obcí, tedy jak mezi studenty navzájem, tak i mezi akademickými pracovníky a studenty. Pak je tu ještě jedna věc, domnívám se totiž, že jsme „malinko“ za ty dva roky zlenivěli, a tím myslím celou akademickou obec i ostatní pracovníky. Tak jako má své limity online výuka, tak má výrazné limity zejména v některých oblastech home office. Podle mého názoru se musíme vrátit k zodpovědné práci a zodpovědnosti za její výsledek. V tomto směru je nutná motivace, a to včetně motivace negativní. V minulém období byla také velmi významně ovlivněna mezinárodní spolupráce, mobilita i studium v zahraničí. Opětovné nastartování a další rozvoj v této oblasti je podle mého názoru nutný nejen pro rozšíření kontaktů a získání zkušeností našich absolventů, ale i ke zlepšení jazykové a komunikační úrovně studentů i akademických pracovníků. Covidová doba na druhé straně přinesla problémy studujícím i některým kantorům. Naše poradenské centrum evidovalo problémy psychického rázu související s izolací, ztrátou režimu a podobně. I v tomto ohledu jsem rád, že je pandemie do jisté míry už za námi. Bohužel se objevila jiná „výzva“ a tou je válečný konflikt na Ukrajině.
Vysoká škola je zejména o studujících, co chystáte pro ně?
Chceme s novým vedením podporovat další rozvoj laboratorní i praktické výuky. Maximalizovat využití laboratoří, poloprovozů, experimentálních pracovišť nebo školních podniků pro nabytí praktických dovedností a návyků. Potenciál vidím i v rozsáhlejší provázanosti výuky s provozními i dalšími subjekty, tedy například firmami a vědeckými institucemi. V plánu máme i posílit zapojení studentů všech typů studia do řešení výzkumné činnosti pracovišť, zvýšit využití provozních partnerů včetně státní správy pro zlepšení úrovně praktických zkušeností našich absolventů. Podporovat jejich samostatnost i zodpovědnost za vlastní studium.
Velkým problémem na každé univerzitě je vztah rektorátu a jednotlivých fakult. Potýkáte se s tím i na Mendelově univerzitě?
Jedním z mých základních cílů je vymezení jasných pravidel, oblastí a rozsahu činností, podpory i služeb mezi univerzitou a fakultami. Tvůrčí práce potřebuje technickou a administrativní podporu. Nejméně efektivní a pro univerzitu drahý je profesor, který tráví svůj čas plněním množících se požadavků administrativy. Právě vymezení pravidel významně ovlivní procesy a činnosti zajišťované rektorátními a celoškolskými pracovišti, pracovišti jednotlivých fakult, jejich strukturu i rozpočet. Podporuji funkční a nezatěžující digitalizace všech procesů. Roli rektora a vedení univerzity vidím i ve zvyšování tlaku na rektorátní a celoškolská pracoviště v oblasti komunikace s fakultami a poskytování servisu a podpory. Velké rezervy v procesním řízení jsou podle mého názoru zejména v oblasti nedostatečné a nekoordinované digitalizace všech procesů na univerzitě včetně jejich propojení. Nově máme prorektora pro informační technologie. Jeho oblastí obecně bude koordinace a odpovědnost za komplexní rozvoj informačních a komunikačních technologií v souladu se strategií univerzity. Prakticky například rozvoj našeho UIS nebo informační podpora vnitřní správy univerzity. Druhou již zmíněnou oblastí je komunikace uvnitř univerzity. Ta spadá pod prorektorku pro personální rozvoj a vnitřní komunikaci.
Od února jste působil v roli děkana Agronomické fakulty. Jak rozdílné jsou podle vás role děkana a rektora a jak budete univerzitu řídit?
Když jsem kandidoval na funkci děkana, ještě jsem netušil, že je přede mnou ještě větší výzva. Samozřejmě obě tyto funkce dělat zaráz nejde, takže, přiznávám ne úplně rád, pozici děkana předám svému nástupci. Moc jsem toho v roli děkana nestihl. Při volbě děkana Agronomické fakulty jsem prezentoval pro její řízení zásadu „s pohledem kupředu, nohama na zemi a úctou k tradicím“. Tedy vnímat výzvy i problémy, směřovat kupředu, střízlivě hodnotit reálné šance a možnosti naší univerzity a respektovat vlastní vývoj. Nyní si dovolím vypůjčit motto Budoucnost vychází z minulosti, což znamená závazek, odkaz nebo také závaží. Základním rozdílem těchto funkcí je množství oblastí, se kterými se seznamuji, a množství osob, se kterými se setkávám. Významně větší je i okruh různých problémů. Ale i v pozici rektora je potřeba, možná ve větší míře, se potkávat a komunikovat. Mou snahou bude spojovat jednotlivé fakulty, týmy, oblasti.
Jak případné změny chcete konkrétně zajistit?
Řada činností je díky aktuální destabilizaci téměř paralyzována. Směrem dovnitř univerzity chci působit jako sjednocující rektor. Potřebujeme jasná rozpočtová pravidla a zdroje financování. Chybí také delší časová perspektiva, aby podle ní mohly fakulty a ústavy plánovat svoje aktivity. Při rozdělování základních zdrojů proto chci využít stávající princip rozdělení podle výkonnosti jednotlivých součástí, ale zároveň i solidarity a udržitelnosti. Funkci rektora vnímám z pohledu směřování jeho praktického každodenního působení ve dvou úrovních. Jednak dovnitř univerzity a stejně důležité jsou i aktivity a prezentace univerzity vůči vnějšímu světu. Jako rektor se chci zaměřit na stabilizaci univerzity dovnitř, jasné rozdělení rolí mezi fakultami a rektorátem, jasné a spravedlivé přerozdělení prostředků a vrácení provozních jistot. Univerzita je jeden organismus a centralizovaná pracoviště na úrovni univerzity jsou službou pro jednotlivé fakulty nebo zastupují univerzitu jako celek.
Univerzita není jen o studujících, je také o výzkumu. Jaké jsou vaše priority v této oblasti?
V tuto chvíli smysluplně využít výzvy, které přichází a budou přicházet. A jak už jsem se zmínil, vycházet i z potřeb rozvoje regionu a oblastí, kde i vzděláváme studenty a na které máme odborníky. Tedy kromě výzev zaměřených na špičkový výzkum očekávám i formulace problémů a témat provozního charakteru. A to jak z úrovně např. Agrární komory, tak i příslušných ministerstev. Zde očekávám aktivní přístup našich fakult a týmů a jejich podíl na formulování zmíněných témat. I to je podle mého názoru aktivní plnění tzv. třetí role univerzity. A mou prioritou je podporovat vzájemnou spolupráci v rámci univerzity.
Mendelova univerzita v Brně je jednou z nejstarších českých vysokých škol fungujících pod různými názvy přes sto let. Jak bude podle vás za dalších sto let vypadat?
Bohužel nebo naštěstí nemám křišťálovou kouli. Ale určitě máme šanci oslavit v té budoucnosti výročí 300 let od narození G. J. Mendela jako moderní a respektovaná univerzita. Já už ale u toho nebudu. Vzdělání je obor lidské činnosti, kterou nelze pominout. Jen formy se mění. Jsme již sto let mladá univerzita, takže si můžeme dovolit za dalších sto let trošku zestárnout.
To je samozřejmě daleká budoucnost, co čeká v nejbližší budoucnosti vás? Do čeho se ve svém funkčním období pustíte nejdřív?
Upřímně mám pocit, že každodenní práce i výzev do budoucna je kolem nás skoro dost. Přízemně bych odpověděl, že zachovat a upevnit základní „životní funkce“ naší univerzity. Pokud chcete konkrétní témata, pak dosáhnout stabilizovaného a akceptovatelného prorůstového rozpočtu, smysluplná strategie počtu přijímaných studentů, vhodné oborové zaměření naší univerzity, vhodný systém hodnocení našich publikací, stabilní personální zajištění pro rozvoj univerzity, rozvoj školních podniků, moderní systém hodnocení vzdělávací činnosti, a to všechno v motivačním prostředí podporujícím personální rozvoj a atraktivitu pro studenty. A jako třešnička je tu příprava OP JAK a využití výzev pro ekologizaci a podporu udržitelnosti vývoje našeho kampusu nebo chcete-li smart univerzity. A to vše promítnout do vzdělávacích procesů. Naštěstí je na naší univerzitě dost pracovníků i studentů, kteří mají chuť a elán se do toho všeho pustit. Navíc osobně věřím svému týmu – paní prorektorky a pánů prorektorů, a doufám, že to společně se všemi z MENDELU zvládneme. Musíme, jsme Mendlovka.
Vraťme se ještě zpět k vaší odbornosti. Vystudoval jste rybářskou školu ve Vodňanech a následně jste absolvoval specializaci rybářství na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně. Jak velkou roli ve vedení univerzity tedy bude ve vašem případě hrát právě obor Rybářství?
Předpokládám, že významnou. (usměje se) U nás je rybářství vnímáno někdy trošičku horším způsobem, než si zaslouží. Rybářství je hospodaření v krajině, udržení vody v krajině, což má v období klimatické změny velký význam. S tím souvisí problematika řešení sedimentů nejenom v rybnících, ale v tocích, v nádržích, takže to je vysoce aktuální záležitost. Pro řadu našich občanů je rybář někdo, kdo sedí s prutem u vody, ale tak tomu samozřejmě není. Sice je tu několik set tisíc organizovaných rybářů, kteří tráví svůj čas na rybách, nicméně v rybnících i jiných nádržích nebo systémech chovu se v ČR produkuje více než 20 tisíc tun ryb. Ale jejich spotřeba je v České republice výrazně hluboko pod evropským nebo světovým průměrem, takže určitě budu propagovat zvýšení konzumace rybího masa. Nutriční hodnota i zdravotní benefity jsou opravdu velké.
Budete mít ještě čas i na vlastní vědeckou činnost? Čemu se aktuálně věnujete?
Snažím se, ale zatím to, i kvůli kumulaci dvou funkcí, moc nevychází. Ale nevzdávám se. (usměje se) Zatím alespoň ve formě konzultací a diskusí se svými kolegy, diplomanty a studenty, i když musí být k mým časovým možnostem hodně tolerantní. Stále jsem, nebo se snažím být platným členem výzkumných týmů řešených projektů a podílím se i na přípravě projektů dalších. Aktuálně řešíme problematiku výživy ryb ve vztahu k jejich odolnosti vůči původcům onemocnění nebo vlivu na kvalitu jejich svaloviny, testování nových přídavků a komponentů do krmných směsí. Nebo vlivu vybraných polutantů, včetně například psychofarmak nebo těžkých kovů na organismus ryb. Těch témat je více, ale všechna jsou o rybách.
Funkce rektora je velice časově náročná, jak sám relaxujete? A budete mít vůbec čas na ryby?
Na ryby chodím velice málo. V loňském roce jsem byl dvakrát, v předešlém ani jednou. Upřímně, na rybách jsem byl v posledních letech jen díky mistru a mému kamarádovi Mirku Donutilovi, se kterým spolu s kolegou z našeho oddělení vyrážíme na lov candátů. Ale několikrát za rok jedeme s našimi studenty na výlov rybníků. Myslím tím aktivní zapojení do vlastního výlovu. Nedávno jsem strávil krásný den s rybami při poměrně unikátním odlovu tříkilometrového úseku řeky Svratky v návaznosti na budování brněnské náplavky. Kolegové tam odlovili přes tunu ryb a následně je přesadili dál po proudu řeky. Nádherné ryby, nádherný den, skvělá parta nadšenců a profesionálů. Museli to udělat předtím, než se do řeky dostala rypadla, protože jinak by ryby mohly uhynout. Kromě ryb byl v řece nespočet dopravních značek, pneumatik, jízdních kol, nákupní vozíky a další odpadky. Řeka v tomto ohledu vypadá žalostně. Je to de facto černá skládka. Bohužel i takto se obyvatelé nejen Brna k řekám chovají.
Letos oslaví nejen vaše univerzita 200 let od narození zakladatele genetiky G. J. Mendela, jehož jméno nese ve svém názvu. Co všechno chystáte a jak se na první rok ve funkci i v tomto kontextu těšíte?
Bohužel osobnost G. J. Mendela je pořád slavnější v zahraničí než u nás, což se snažíme s kolegy změnit. Držitelka ceny Magnesia Litera Lucie Seifertová ho zábavnou formou představila v komiksu, který vyšel knižně. Komiks bude putovat i po Evropě, chystáme výstavy ve Slovinsku a anglická verze bude Mendela a tím i Brno a naši univerzitu prezentovat i v době českého předsednictví v EU v Bruselu. Po Brně jezdí Mendelova tramvaj, máme web Aktuality – Mendel žije (mendelu.cz), kde mimo jiné propagujeme jeho následovníky. Do Brna se v červenci sjede vědecká elita na konferenci, a to včetně tří nobelistů, takže Mendela bude plné celé město. Další menší konference i další akce budou probíhat v průběhu celého roku.