Základy akademického psaní by si měl osvojit každý vysokoškolák či vysokoškolačka, tedy i ti, kteří studují tělocvik nebo technické obory. Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, i jim to v profesním životě pomůže. Předměty vyučující zásady akademického psaní se v posledních letech na českých univerzitách stávají samozřejmostí, hodně na tom změnily plagiátorské kauzy na velkých univerzitách, říká v rozhovoru expertka z Mendelovy univerzity v Brně Dita Henek Dlabolová.
Přehrajte si víc článků v našem podcastu v iOSu, Androidu, Spotify a dalších.
Pravidla dobrého a etického psaní lze podle expertky aplikovat na všechny texty. „Když jsem předmět Akademické psaní na naší fakultě chystala, inspirovala jsem se hodně na Západě, například sylabem z Harvardu. Předmět jsem se snažila zaměřit nejen na pravidla, která studenti využijí při psaní školních textů, ale hlavně aby dostali zásady dobrého psaní pro život,“ vysvětluje.
V zahraničí, tedy zejména v západní Evropě a USA, se akademické psaní učí hned na začátku vysokoškolského studia. „Studenti si díky tomu osvojí pravidla citací a funguje jako prevence plagiátorství,“ oceňuje Dita Henek Dlabolová.
Jaká je v porovnání s tím současná praxe na českých školách?
U nás je to zatím spíše tak, že se pedagog studentům v tomto směru věnuje, až když se chystají psát závěrečnou práci. Situaci jsme vloni zkoumali u jedenácti vysokých škol a musím říci, že nejčastěji se akademické psaní učí až v posledních ročnících. Nedává to smysl, máme studenty tři nebo více let ve škole, píšou projekty a reporty a až po těch letech jim řekneme, jak se to má správně dělat. U předchozích prací buď nevědí, jak odkazovat na zdroje, nebo jim to každý učitel musí ve svém předmětu vysvětlovat a trávit s nimi čas. Na druhou stranu musím říci, že třetina z fakult, které jsme oslovili, má tento předmět už v prvním ročníku, což by měl být standard. Je to ostatně směr, jakým jsme se vydali v nově akreditovaných studijních programech na Provozně ekonomické fakultě MENDELU. Předmět Akademické psaní jsme zařadili hned do prvního ročníku. Hodně českých škol také nabízí seminář správného citování, který zajišťuje knihovna a je pro studenty dobrovolný. Předmět Akademické psaní má například Ekonomicko-správní fakulta MUNI, je volitelný a dělá se e-learningově. JAMU má předmět zaměřený na práci se zdroji, který je povinný pro celou školu.
Na MENDELU byla před třemi lety poměrně významná kauza plagiátorství někdejší krátkodobé ministryně spravedlnosti Taťány Malé, která po pár dnech musela odstoupit. Velké plagiátorské kauzy řešila i Univerzita Karlova. Téma hýbalo světem médií, přinesly tyto případy něco pozitivního?
Ano, mám pocit, že v posledních letech tématu věnují větší pozornost učitelé. Více to sledují, dávají si na studenty pozor. Studenti si jsou rizik vědomi a spousta z nich je až přehnaně opatrná. Píšou práci sami, přesto přijdou za učitelem a chtějí si ji nechat zkontrolovat v antiplagiátorském systému, protože se bojí náhodné shody. Pak je tu ale část studentů, kteří jsou schopni zkopírovat z internetu cokoliv. Všechny studenty je však potřeba pravidla citování naučit. Sama jsem v disciplinární komisi, před kterou může nepoctivý student skončit, a je pro nás těžké trestat je za něco, k čemu nedostali na škole základy. V okamžiku, kdy student správně neocituje zdroje a řekne nám, že nevěděl, že je to špatně, je obtížné ho za to sankcionovat. Proto je trend učit akademické psaní hned na začátku studia.
Jaký je vlastně rozdíl mezi normálním a akademickým psaním?
Z mého pohledu je velmi malý – pravidla dobrého psaní lze aplikovat na všechny texty. Když jsem předmět Akademické psaní na naší fakultě chystala, inspirovala jsem se hodně na Západě, například sylabem z Harvardu. Předmět jsem se snažila zaměřit nejen na pravidla, která studenti využijí při psaní školních textů, ale hlavně aby dostali zásady dobrého psaní pro život. Aby většinu toho, co se naučí, využili kdekoliv jinde. Studenti se dozvědí, že je potřeba čerpat ze zdrojů důvěryhodných a kvalitních. V akademickém světě je toto jednodušší tím, že primární zdroj jsou odborné články v odborných časopisech, které obsahují právě kvalitní a důvěryhodné informace. Další pravidlo je, že použité zdroje musíme vždy řádně odkázat, aby čtenář věděl, odkud dané myšlenky pocházejí, a abychom se nedopustili plagiátorství. V akademickém světě je odkazování na zdroje zjednodušené citačními styly, které nám říkají, jak na to. Tím, že čerpáme z důvěryhodného zdroje a ukážeme to, dodáváme důvěryhodnost i sobě jako autorovi. Dále jsem se zaměřila na styl psaní a práci s jazykem. Jazyk v akademickém světě je striktně věcný, nepřidáváme do něj své nepodložené názory. Nepatří do něj klišé, obecné fráze a věty, které čtenáři nic nepřinesou.
A je to častý nešvar studujících?
V seminárních pracích toto vidím často. Pro studenty je obtížné držet se faktů, v textech rozvíjejí své domněnky a vycpávají je různými klišé. Toto pravidlo považuji za nejužitečnější pro všechny typy textů. Tím, že postavím text na faktech a zbytečně nenudím čtenáře nicneříkajícími frázemi, neudělám chybu nikdy. A poslední pravidlo – vždy je potřeba po sobě číst, editovat a škrtat.
Jaká je obecně práce studentů a studentek se zdroji? Protože přece jen internet jich nabízí nekonečné množství a do knihoven se už tak často nechodí...
Závěrečný úkol Akademického psaní v tomto semestru byl napsat rešerši založenou na třech odborných článcích na téma, které si studenti sami zvolí. Pro studenty je obtížné rozpoznat odborné články a vhodné zdroje. Hodně čerpají ze závěrečných prací a z neodborných zdrojů, jako jsou blogy nebo články na webech. O Wikipedii už asi vědí, že ji nemají používat. Často mají problém rozlišit, kterou informaci mohou vzít z odborného a kterou z neodborného zdroje. Například nedávný tweet Elona Muska výrazně srazil hodnotu bitcoinu, takže tento tweet je sám o sobě primárním zdrojem, ale jiná informace z Twitteru, případně jiné sociální sítě, už nikoliv. Z Twitteru už nemohou studenti odkazovat na formulaci, co je to bitcoin, to si musí vyhledat v odborné literatuře.
Jaká je tedy práce studujících s těmi opravdu odbornými zdroji?
Mají s nimi velké problémy. Odborný svět nabízí důvěryhodné zdroje, jako jsou recenzované publikace, časopisy, sborníky, ale studenti se jim brání. Asi proto, že práce s nimi je složitější. Spousta těchto zdrojů není veřejně dostupná, takže se k nim dostanou jen z univerzitní sítě. Články jsou většinou v angličtině, dlouhé a psané odborným stylem. Je náročné je přečíst, hledat jádro, na co se zaměřit.
Když je to tak těžké, má to vlastně smysl například pro ty, co studují tělocvik, nebo ty technicky vzdělané?
Určitě ano. Vždyť i tělocvikáři mohou psát projekty, mají hodně administrativy, píší slovní hodnocení žáků. Ve většině profesí se dobré psaní bude hodit a kdy jindy můžu věnovat část svého času něčemu, co pro mě bude v budoucnu užitečné, než ve škole? Také proto jsem se náš předmět snažila udělat praktický. Mimochodem, měli jsme přednášku na téma copywriting na sociálních sítích od odbornice z praxe. Pobavilo mě, že skoro vše, co řekla, odpovídalo tomu, co jsem studentům povídala celý semestr. Jen se trochu lišil kontext. Pravidlo, že bychom neměli zbytečně zahlcovat balastem a klišé, je v sociálních sítích ještě důležitější. Vyjadřovat se jasně, stručně, jít rovnou k věci. Všechna základní pravidla seděla na náš předmět. Nemůžete lhát, když chystáte kampaň, vše musíte mít podložené, což sedí i na odborný svět. Základní pravidla zkrátka platí všude a budou užitečná pro studenty v různých zaměstnáních, ať už budou psát dokumentaci k softwaru, vyhodnocení experimentu, nebo výroční zprávu. V prvním ročníku nikdo neví, který student bude pokračovat na doktorát, a bude tedy psát odborné články, a který bude psát třeba právě krátké promo texty na sociální sítě. Snažila jsem se tedy dát dobrý základ oběma a překvapilo mě, že přestože se tento semestr učilo Akademické psaní poprvé, zapsalo si ho mnoho studentů z jiných fakult jako volitelný.