Sousední Polsko se ve vysokém školství potýká s podobnými problémy jako Česká republika a může tedy být inspirací i pro české změny. Po téměř dvouletém procesu diskusí, konzultací a připomínkování se představitelé akademické obce dohodli s ministrem pro vysoké školy a vědu Jarosławem Gowinem na reformě a jejím zahájení od příštího roku. V Polsku má totiž od října 2018 platit nový zákon o vysokém školství a vědě.
Některé navrhované změny jsou pro polské vysoké školství skutečně podstatné. Mimo jiné má zákon rozšířit autonomii škol – kromě rektora a senátu přibude v řízení škol i rada, která bude schvalovat strategii školy, dozor nad hospodařením a řízením a nominování kandidátů na rektora. Zákon také rozdělí vysoké školy na dva typy: akademické a odborné. Podstatné změny nastanou i v doktorském studiu. Doktorandi dostanou přidáno, zřídí se doktorské školy a zpřísní požadavky na získání doktorátu. Zvýšení doktorandských stipendií bude jedním z nejnákladnějších prvků celé reformy, nicméně je podle ministra naprosto nezbytné.
Polský vicepremiér a současně ministr vědy a vysokého školství (Minister Nauki i Szkolnictwa Wyższego) prof. Jarosław Gowin ve svém vystoupení na Národním kongresu vědy (Narodowy Kongres Nauki), který se konal 19. – 20. září 2017 v Krakově, představil dokončený návrh nového zákona o vysokém školství a vědě, který je někdy také označovaný jako Zákon 2.0 (Ustawa 2.0) či Ústava vědy (Konstytucja dla nauki).
Návrh přináší především změny v řízení a financování vysokých škol, rozšiřuje jejich autonomii, diverzifikuje je podle zaměření i kvality a mění model doktorského vzdělávání a kariérového postupu. Nejprve však věnujeme pozornost samotnému procesu přípravy zákona.
Jak ministr připomenul, šlo o zcela nový druh legislativní reformy, který nemá od roku 1989 obdoby. Během přípravy zákona totiž proběhl intenzivní dialog na dvou úrovních: nejen mezi vládou a hlavními partnery, ale i uvnitř akademické obce. Evropská komise to podle slov ministra pokládá za příklad pro ostatní země, jak připravovat velké systémové změny. Ve svém vystoupení zdůraznil, že celá reforma vzešla zdola, že ji akademická obec požadovala, hlavní zásady navrhla a prodiskutovala. Připomenul také, že reforma takového rozsahu bude i nadále vyžadovat těsnou spolupráci a vzájemnou důvěru akademické obce a představitelů státu (politiků i úředníků).
Příprava návrhu pod hlavičkou Projektu Národního kongresu vědy (Projekt Narodowy Kongres Nauki) probíhala po několika hlavních liniích současně. První linii představovalo vypracování hlavních tezí zásad nového zákona. V únoru 2016 na ně ministerstvo vyhlásilo konkurz, na jehož základě vybralo tři nezávislé multidisciplinární týmy vytvořené ad hoc na polských vysokých školách. Všechny tři týmy pracovaly necelý rok, od června 2016 až do března 2017, kdy byly jejich výsledné návrhy zveřejněny.
Druhou linií bylo ustavení Rady Národního kongresu vědy (Rada Narodowego Kongresu Nauki) v září 2016. Ministr do ní jmenoval 52 odborníků z širokého spektra oborů v čele s Prof. Jarosławem Górniakem z Jagellonské univerzity v Krakově. Úkolem Rady bylo připravit výsledný návrh reformy. Paralelně s tím Rada zorganizovala sérii devíti programových konferencí věnovaných jednotlivým klíčovým oblastem vysokého školství a vědy. Šlo především o organizaci a řízení vysokého školství, internacionalizaci vědy a vysokého školství, návrhy na změny ve společenských a humanitních oborech, zintenzivnění spolupráce mezi vysokým školstvím, výzkumem, hospodářstvím a veřejnou správou, kariérový postup a rozvoj mladých vysokoškolských pracovníků a vzdělávání na elitní úrovni spojené se špičkovým výzkumem. Programové konference byly pořádány každý měsíc, od října 2016 do června 2017. Týmy připravující hlavní teze na nich referovaly o průběhu a výsledcích své práce. Aby se do diskuse o naléhavých problémech zapojila co největší část polské akademické obce, byly programové konference pořádány vždy v jiném vysokoškolském centru.
Třetí linii představovala žádost ministra z roku 2016 adresovaná Evropské komisi, aby pomohla identifikovat základní problémy vysokého školství a vědy v Polsku, formulovat doporučení k jejich reformě a konzultovat přípravu nového zákona. Výsledky práce mezinárodní komise expertů a jejich doporučení považujeme za natolik zajímavé a inspirativní, že je shrneme v dalším, samostatném článku.
Celý proces završil na konci září Národní kongres vědy v Krakově, jehož se účastnilo téměř 3 tisíce akademických pracovníků a zástupců hlavních partnerů. Bylo to pracovní setkání s řadou panelů a seminářů, kde se analyzovaly a diskutovaly navrhované změny a předkládaly připomínky. Prezentovány a diskutovány byly na kongresu také výsledky a doporučení komise expertů Evropské komise, jmenované na žádost ministerstva.
Zahájila se tím závěrečná etapa přípravy, asi tříměsíční konzultační a připomínkové období, po němž má vláda návrh schválit a postoupit do parlamentu. Cílem je, aby nový zákon vstoupil v platnost 1. října 2018, tedy ve výročí obnovy polské samostatnosti před sto lety. Měl by integrovat čtyři dosavadní zákony (o vysokém školství, o financování vědy, o akademických hodnostech a titulech a o studentských půjčkách) a snížit tak asi na polovinu počet jejich ustanovení a také asi na polovinu zredukovat dnešních asi 80 podzákonných nařízení a vyhlášek.
První velkou oblastí změny v polském vysokém školství je řízení a financování vysokých škol, jež rozšiřuje jejich autonomii. Vedení vysoké školy, které bude tvořit kromě rektora a senátu jako doposud i nově rada vysoké školy, získá větší pravomoci na zaměření i činnost instituce na úkor jejích dalších složek a součástí (fakult, ústavů apod.). Některá regulativní opatření již nebudou obsažena v zákoně nebo směrnicích ministerstva, ale budou částí statutu vysoké školy, jenž se stane klíčovým dokumentem pro její fungování. Jak ministr uvedl, „naše vysoké školy musí být autonomní, ale to neznamená, že budou izolovány nebo odděleny od svého okolí.“
Na veřejných vysokých školách budou nově zřízeny rady (neveřejné vysoké školy budou mít jen rektory a senát). Rada vysoké školy bude mít 7 nebo 9 členů, z toho 6 nebo 8 členů bude volit senát vysoké školy, jako jeden člen bude jmenován předseda organizace studentů, většina volených členů přitom nesmí na dané vysoké škole působit. Úkoly rady zahrnují schválení strategie vysoké školy, dozor nad hospodařením a řízením a nominování kandidátů na rektora.
Rektor bude volen sborem volitelů z nejméně dvou kandidátů navržených radou. Jeho povinnosti zahrnují řízení vysoké školy, jejích financí i pracovníků, a přípravu jejího statutu a strategie. Senát vysoké školy bude i nadále složen ze studentů, doktorandů, pedagogických pracovníků a jiných zaměstnanců. Jeho úkolem bude schvalovat statut a studijní předpisy, udělovat hodnosti a stanovovat studijní programy.
Ministr rovněž zdůraznil, že reforma musí být podporována zvýšeným financováním, protože jen tak mohou polské vysoké školy konkurovat nejlepším zahraničním univerzitám, a školy musí mít také větší flexibilitu ve využívání prostředků. Ty budou alokovány na celou vysokou školu, nikoli na její organizační součásti (jako jsou fakulty), a nebudou členěny na prostředky pro výuku a pro výzkum. O dalším rozdělení alokovaných prostředků bude již rozhodovat rektor. Příjemci budou mít větší pružnost ve využívání finančních prostředků; prostředky nevyužité v daném roce se budou moci převádět do dalšího roku.
Nejkvalitnější vysoké školy se budou moci ucházet o dodatečné financování v programu Iniciativa excelence: výzkumná univerzita (Inicjatywa doskonałości – uczelnia badawcza) ve výši až 10 % jejich rozpočtu v daném roce. Tento návrh je evidentně inspirovaný německým programem Exzellenzinitiative a dalšími iniciativami excelence ve vyspělých zemích (blíže viz například Financování na podporu excelence). Zpočátku může být takto podporováno až 10 univerzit. Ministerstvo zřídí i další zdroj výběrového financování, a to program Regionální iniciativa excelence (Regionalna inicjatywa doskonałości). Jeho cílem je rozvíjet vědeckou činnost vysokých škol ve vybraných oborech ve všech regionech země.
Druhou významnou změnou vysokého školství v Polsku je diverzifikace vysokých škol, a to jak veřejných, tak neveřejných. Vysoké školy se budou dělit na dva druhy: na tzv. vysoké školy akademické (uczelnia akademicka) a na vysoké školy odborné (resp. profesní – uczelnia zawodowa), a to podle svého zaměření a podle kategorie kvality (vědecké) činnosti, do níž bude vysoká škola zařazena na základě evaluace jednotlivých oborů studia (a nikoli organizačních jednotek jako doposud). Prostředky pro financování obou druhů vysokých škol budou odděleny, odborné vysoké školy tedy nebudou soutěžit o finance s akademickými. Oba druhy budou moci poskytovat bakalářské i magisterské studium (včetně neděleného magisterského). Vysoká škola akademická musí být zařazena do jedné ze tří nejvyšších kategorií pětičlenné stupnice kvality (A+, A, B+, B a C) a bude moci poskytovat i doktorské studium. Vysoká škola odborná smí poskytovat pouze studium praktického profilu a bude moci poskytovat i studium kratší než bakalářské, jež umožní získat 5. kvalifikační stupeň podle Polského rámce kvalifikací (Polska Rama Kwalifikacji). Takové studium v Polsku dosud neexistuje (stejně jako u nás). Ministerstvo tak upustilo od svého původního záměru zavést tři kategorie škol (vysoké školy výzkumné, výzkumné a výukové, výukové). Vysoké školy se budou moci sdružovat a vytvářet federace.
Na dosažené kategorii bude také záviset, jaké pravomoci v nabídce studia bude mít vysoká škola (opět jen celá vysoká škola, nikoli její organizační jednotky). Vysoké školy, které získají v daném studijním oboru nejvyšší kategorie A+, resp. A, budou moci nabízet nové studijní programy, a to i na úrovních Ph.D. a dr. habil. (vyšší stupeň doktorátu, habilitace, dnes podmínka pro jmenování profesorem), a také zřizovat pobočky jinde než v místě vysoké školy. Vysoké školy, které v daném oboru získají jen kategorii B+, budou moci nabízet nové studijní obory pouze se souhlasem ministerstva a nejvýše jen na úrovni Ph.D. Vysoké školy nižších kategorií B, respektive C budou moci v daném oboru otevírat nové programy jen praktického zaměření a jen se souhlasem ministerstva, nebudou moci vzdělávat doktorandy ani lékaře a zubní lékaře. Ministerstvo může navíc odepřít svůj souhlas s otevřením nového programu, pokud neodpovídá místním sociálním a ekonomickým potřebám.
V oblasti doktorského studia návrh přináší další podstatné změny. Jeho základní realizační a organizační formou se stanou doktorské školy, které nahradí dnešní příliš úzké formy doktorského studia. Druhou cestou bude získání doktorátu externě. Doktorské studium při zaměstnání se ruší, protože má velmi malou efektivitu. Zřídit doktorskou školu budou smět vysoké školy, které mají právo udělovat doktorskou hodnost alespoň ve dvou oborech, a s nimi i vědecké ústavy Polské akademie věd a jiné výzkumné ústavy včetně mezinárodních (získají-li ovšem v daném oboru hodnocení požadované kategorie); cílem je rozšířit vzájemnou spolupráci. Na druhou stranu doktorské školy nebudou smět nabízet externí doktoráty. Požadavky na získání doktorátu budou zpřísněny, bude se požadovat recenzovaná monografie nebo publikování v uznávaném časopisu (podle seznamu ministerstva), obhajoba disertační práce bude veřejná, přibude třetí oponent z jiné instituce. Na hodnocení kvality doktorských škol se budou podílet i zahraniční experti.
Všichni doktorandi budou dostávat stipendium, a to maximálně po dobu 4 let. V prvních letech studia to bude alespoň 110 % minimální mzdy (což dnes představuje 2 200 PLN hrubého, při dnešním kurzu zlotého tedy asi 14,5 tisíce Kč), po pozitivním hodnocení v polovině studia pak alespoň 170 % minimální mzdy (dnes 3 400 PLN hrubého, tedy asi 22,5 tisíce Kč), negativní hodnocení znamená ukončení studia. Doktorandské stipendium bude jedním z nejvíce nákladných prvků celé reformy, avšak, jak uvedl ministr, „je skutečně naprosto nezbytné, neboť výchova nových elit je v národním zájmu.“
Současně se mění i řada ustanovení, která se týkají pedagogických pracovníků. Ti budou zařazováni do tří skupin: výuka, výzkum, výuka a výzkum. Při obsazování místa musí vysoká škola vyhlásit konkurz (s některými výjimkami, jako jsou nositelé významných grantů či zahraniční pedagogové). Jestliže se však bude jednat o změnu již existující dočasné smlouvy na trvalou, postačí pozitivní periodické hodnocení pracovníka. Bude-li pracovník hodnocen negativně dvakrát za sebou, může ho škola propustit.
V pracovní smlouvě musí být uvedeno, zda se jedná o hlavní pracovní poměr. Nové předpisy o zajišťování podmínek pro výuku totiž nebudou založeny na předepsaném minimálním počtu pedagogických pracovníků jako dosud, ale na podílu hodin výuky pedagogických pracovníků, kteří mají na vysoké škole hlavní pracovní poměr. Pro praktickou výuku je stanoven na minimálně 50 %, pro všeobecnou výuku na 75 %. Cílem tohoto opatření je omezit souběžné pracovní poměry na více školách a termínované dohody o pracovní činnosti mimo klasický pracovní poměr.
Profesuru bude možné získat ve výjimečných případech i bez habilitace. Ministr prohlásil, že Polsko musí respektovat skutečnost, že desetitisíce polských vědců pracují na nejlepších světových univerzitách, kde mohou získat profesuru, ale po případném návratu by se stali pouze docenty. Habilitační řízení se zachová, bude veřejné, vázáné na získání doktorátu a vynikající výsledky a činnost na více než jedné vysoké škole či výzkumném ústavu zejména v zahraničí, a budou se uvažovat i výsledky dosažené před získáním doktorátu. Řízení bude dále zjednodušeno pro ty, kteří vedli prestižní výzkum (např. získali ERC granty). Zatímco hodnosti Ph.D. a dr. habil. bude udělovat univerzitní senát (nebo jeho komise) a v případě výzkumného ústavu jeho vědecká rada, titul profesora bude i nadále udělovat prezident republiky.
Aby distanční studium vedlo ke stejným znalostem a dovednostem jako denní, bude prodlouženo o jeden semestr v bakalářském i v magisterském studiu. Boloňský model bude zachován, ale vybrané výzkumné univerzity si budou moci samy určit systém studia. Vysoké školy si sice budou moci zavést přijímací zkoušky, ale více než polovina bodů musí záviset na výsledcích maturity.
Ve svém projevu ministr uvedl i některé problémy polských vysokých škol jako neracionální utváření vzdělávací nabídky, „bizarní“ programy studia, které neodpovídající skutečným potřebám studentů a trhu práce a malou efektivitu celého systému při odstraňování nekvalitních programů. Jak řekl, „v minulém semestru jen 2 % hodnocení Polské akreditační komise (Polska Komisja Akredytacyjna) bylo negativních, a to znamená, že její hodnocení v podstatě nebylo k ničemu.“ Ministerstvo připravuje komplexní průzkum, který „ověří rozsah, v jakém jsou vysoké školy samy schopny zajišťovat kvalitu vzdělávání.“ Vypracování kritérií a postupů založených na mezinárodním standardu, která však berou v úvahu specifické polské podmínky, potrvá až dva roky. „Důležitým kritériem nového systému evaluace vědeckých výsledků budou dopady na společnost a tam rozhodující roli sehraje hodnocení expertů.“ Vysoké školy nebo výzkumné ústavy budou hodnoceny podle jednotlivých oborů, historici budou srovnáváni s historiky, lingvisté s lingvisty.
Ministerstvo nakonec nezahrnulo do návrhu zákona několik dalších opatření, o kterých se v diskusích a předchozích verzích návrhu uvažovalo. Mezi nimi jde například o zrušení habilitačního řízení, požadavek mobility po získání doktorátu nebo zavedení „statusu nečinnosti“ pro profesory, kteří odešli do důchodu (ačkoli v tomto případě na tom bude podle některých zdrojů prezident trvat). Do návrhu nezahrnulo ani všechna doporučení mezinárodní komise expertů.
Autoři působí ve Středisku vzdělávací politiky PedF UK.