Koronavirová pandemie a s ní nebývalá zátěž českého zdravotnictví letos vrátila do hry otázku, jak doplnit stále nedostatečné stavy sester, jaké by měly mít vlastně vzdělání a jak je nejlépe motivovat. Je například nutné, aby studovaly vysokou školu? Nebo jim stačí rychlejší cesta, která se otevřela před třemi lety, ale zatím se úplně neosvědčila?
Ačkoliv se podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky v roce 2019 po dlouhé době zastavil úbytek sester v českých nemocnicích a poprvé od roku 2012 jich dokonce přibylo, do ideálního stavu jich stále chybělo kolem dvou tisíc. A to byla řeč pouze o nemocnicích. Ve všech zařízeních v ČR, kde sestry pracují, jich dnes schází asi tři tisíce.
Problém s podstavem měla přitom před třemi lety začít postupně řešit novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, jež platí od 1. září 2017. Do vzdělávání sester přinesla nový model zvaný 4+1. K vykonávání profese sestry díky němu přestalo být potřeba kompletní vysokoškolské vzdělání, například tříleté bakalářské studium následující po střední škole, a objevila se rychlejší možnost – čtyři roky studia na střední zdravotnické škole a poté už jen jeden navazující rok na vyšší odborné škole.
Dnes tedy v ČR podle vzdělanosti pracují dva druhy sester. Všeobecná sestra je ta, která má kompletní vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odbornou školu, praktická sestra (do novely zákona zdravotnický asistent) má střední školu, a aby se stala všeobecnou, stačí jí rok vyššího studia.
Fáze pokusného ověřování
Novela z roku 2017 měla pomocí modelu 4+1 získat čerstvé síly a doplňovat podstav sester co nejrychleji. „Jsme si vědomi potřeby získávání nového zdravotnického personálu a také udržení stávajících stavů. Cílem našeho návrhu je proto umožnit stabilizaci systému kvalifikačního vzdělávání při zachování jeho kvality tak, aby se absolventi mohli co nejdříve zapojit do praxe,“ představil změnu v roce 2016 tehdejší ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD).
Jeho nástupce Miloslav Ludvík (ČSSD) návrh rok poté úspěšně prosadil s tím, že absolventi 4+1 nebudou muset „opakovat to, co již měli na střední škole – na rozdíl od někoho, kdo prodělal klasickou nezdravotnickou střední školu a ten se to musí učit celé –, těmhle lidem se to odpustí a začnou se učit hlavně klinické obory, které dnes na středních školách bohužel chybějí“.
Systém 4+1 se nyní nachází v takzvané fázi „pokusného ověřování“, která má skončit v srpnu 2022. Pak se uvidí, jestli se osvědčil, nebo ne. Příznivci i kritici o novele debatovali před jejím sestavováním, při jejím představení i po jejím zavedení. Nejčastějšími protiargumenty bylo, že ve světě se od středoškolského vzdělávání sester už upustilo a ČR se vrací o krok zpět nebo že sestry sice budou vzdělané, ale ne dostatečně, a nebudou tak připraveny na vše.
Sestry specialistky nenahradí nikdo
Podle prezidentky České asociace sester (ČAS) Martiny Šochmanové potvrdil letošní rok a pandemie covid-19 právě nutnost vysoce vzdělaného personálu.
„Velmi důrazně poukázal na to, že při péči o náročné pacienty, kteří potřebují různé složité podpůrné přístroje, máme málo sester specialistek. Ty rychle nenahradí nikdo,“ upozorňuje Šochmanová, jež zároveň působí jako hlavní sestra a náměstkyně ředitele pražského IKEM.
Kvůli pandemii koronaviru letos řady sester navíc ještě více řídnou, protože i ony často patří k nakaženým a stávají se pacientkami.
Potřebujeme všechny sestry
Na otázku, jestli sestry vysokoškolské vzdělání musejí mít, nebo ne, se podle Martiny Šochmanové přesto nedá jednoduše odpovědět. „My potřebujeme všechny sestry napříč obory, pracovišti, zařízeními i domácí péčí. Jiné nároky jsou v akutní péči, jiné na standardní a jiné v domácí péči. Velmi rozdílné jsou tím i kompetence, které sestra má. Jednoznačně ale potřebujeme sestru vzdělanou,“ míní.
Jitka Krocová, vedoucí Katedry ošetřovatelství a porodní asistence Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni, zastává názor, že všeobecná sestra vysokoškolské vzdělání jednoznačně potřebuje: „Legislativně je jim dáno široké spektrum specifických, vysoce odborných kompetencí, které právě vysokoškolským vzděláním získají.“
Plzeňská fakulta aktuálně nabízí zájemcům o profesi sestry bakalářské vzdělání ve studijním programu Všeobecné ošetřovatelství v prezenční a kombinované formě a dále navazující magisterské studium Ošetřovatelství, pod něž patří Ošetřovatelská péče v interních oborech a Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech.
„Zájem o Všeobecné ošetřovatelství v prezenční formě stoupá, o studium v kombi formě je počet zájemců dlouhodobě stejný,“ popisuje Jitka Krocová s tím, že mezi uchazeči jednoznačně převažují ženy, ale mohlo by to být i jinak.
„Myslíme, že profese je vhodná jak pro ženy, tak pro muže. Studium je velice rozmanité a absolventi Všeobecného ošetřovatelství se uplatní ve standardní i intenzivní lůžkové péči, v ambulantní, sociální, domácí, komunitní, paliativní a hospicové péči. V intenzivní péči volí často zaměstnání právě absolventi muži,“ říká.
Že by nesehnali uplatnění, se absolventi z Plzně bát nemusejí. Většinou už během studia vědí, kam nastoupí, protože nezřídka zamíří na oddělení či kliniky, které poznali během odborné praxe.
Nižší nároky podstav nevyřeší
Prezidentka ČAS v návaznosti na debaty o vzdělání sester připomíná mírně podobnou situaci z roku 2004, kdy ČR vstoupila do Evropské unie.
„Možná z malé informovanosti se vyskytly jisté obavy, zda nezkušené vysokoškolačky nebudou chtít ‚velet‘ zkušeným sestrám se středoškolským vzděláním. Myslím si ale, že se to do dnešních dnů uklidnilo a většina pochopila, že je nutná především spolupráce a provázanost. Jedna skupina sester přichází s novými informacemi a vědeckými postupy, nemá ale praxi, druhá skupina má střední školu, ale k tomu například 30 let praxe a celoživotního vzdělávání. Ideální je, když si zkušenosti a informace předávají. Takové sestry jsou potom nedocenitelné,“ konstatuje.
„V současné době má středoškolsky vzdělaná, tedy praktická, sestra nižší kompetence, ale i taková sestra je potřebná a vzdělání si může kdykoliv doplnit, pokud bude chtít,“ podotýká Martina Šochmanová.
Vedoucí plzeňské katedry i prezidentka ČAS se shodují v tom, že nižší nároky na vzdělanost sester podstav nevyřeší. Podle Martiny Šochmanové to rychle rozhodně nepůjde. „Toto povolání je mimořádně náročné a sestry potřebují čas na to, aby se na ně připravily. Nemůžeme jim upírat vzdělání jenom proto, že je potřebujeme rychle poslat do zdravotnictví. Experiment 4+1, který se nijak převratně neosvědčil a mnoho sester do praxe rychle nepřivedl, nám to ostatně nejlépe dokázal,“ tvrdí.
Lepší ohodnocení a minimum přesčasů
„Vysokoškolsky vzdělaná všeobecná sestra,“ doplňuje Jitka Krocová, „je schopna poskytovat bezpečnou ošetřovatelskou péči. Snížení nároků na vzdělání, tedy pouhé středoškolské vzdělání pro pozice praktických sester s omezenými kompetencemi, nevyřeší podstav sester v ČR. Rozhodně efektivnějším krokem je adekvátní finanční ohodnocení, dobré pracovní podmínky a prostředí, zaměstnanecké benefity, možnosti osobního rozvoje a dalšího vzdělávání… A také jistě minimum přesčasů, ovšem to už souvisí s dostatkem sester v praxi.“
Upozorňuje také na to, že dodatečné vzdělávání praktických sester nemusí být jednoduché: „Není vždy možné doplnit si vysokoškolské vzdělání při plném pracovním vytížení a skloubit současně studium při zaměstnání s osobním a rodinným životem.“
Ostatně zásadní problém 4+1 se potvrdil už po roce od zavedení novely. „Model 4+1 nemusí být konečný, protože se ukazuje, že absolventky čtyřletých programů nejsou leckdy schopny nastoupit do nejvyššího ročníku VOŠ, a když začínají o patro níže, tak ještě vzdělávání naruší. Tento model prostupnosti, který měl vést ke stovkám asistentů, z nichž by se staly plnohodnotné sestry, byl asi příliš vysokou daní a těžko říci, zda se novela úplně povedla,“ citoval v roce 2018 Zdravotnický deník náměstka pro zdravotní péči Romana Prymulu (ANO) po konferenci Zdravotnictví a právo.
Rok 2020 může i pomoci
Cestu lepších pracovních podmínek, která zatraktivní profesi a měla by nové sestry přilákat spíše než usnadnění studia, v posledních letech soustavně vyšlapává právě ČAS. Výsledky jsou vidět, finanční ohodnocení i pracovní podmínky se už zlepšily, ale je to stále začátek.
„Je potřeba navyšovat mzdy a platy napříč obory, nejen v nemocnicích a různých zařízeních, ale také v sociálních službách a domácí péči, kde sestra pracuje zcela samostatně, bez zázemí lékaře, a musí se i samostatně rozhodovat. I tato péče je velmi náročná. Myslím, že je velmi důležité, aby navyšování finančního ohodnocení sester nepřestalo, aby stoupající trend zůstal zachován,“ dodává Martina Šochmanová.
Sestrám ostatně může pomoci také samotný rok 2020, protože jestli něčemu prospěl, pak prestiži zdravotnictví v očích veřejnosti. „O roli sester snad nemůže po tomto roce nikdo pochybovat a dovolím si použít větu kampaně Nursing Now, kterou mám v oblibě: ‚21. století nezvládneme bez sester. Je na čase dát sestrám uznání, které si zaslouží, vysokou prestiž této profesi a zásadně do nich investovat,“ dodává Martina Šochmanová.