Univerzitní nakladatelství už nejsou chrliči skript a učebnic, jak tomu bývalo před lety. Jejich publikační činnost se v posledním desetiletí už nezaměřuje jen na literaturu potřebnou ke studiu, ale čím dál více titulů je z oblasti vědy a výzkumu. Vybrané tituly přitom stále častěji oslovují i laickou veřejnost. Roste počet monografií a dalších odborných knih, přidalo se elektronické publikování, zavádí se režim Open Access. Proměnu zažívá i zázemí: většina nakladatelství má nadále vlastní kamennou prodejnu, někde ji však již opustili a řeší prodej jinými cestami. Naprostou samozřejmostí jsou vlastní e-shopy. Nakladatelství spolupracují s distribučními sítěmi nejen „doma“, ale snaží se zajistit prodej své produkce i v zahraničí, například přes Amazon a další „velké hráče“.
Trend úspor či outsourcingu se dotkl i tiskárenských kapacit – vlastní tiskárnu už má jen několik vysokoškolských nakladatelství, a i ta se zpravidla neobejdou (především u náročnějších polygrafických zpracování) bez spolupráce s komerčními tiskárnami.
Proměna se týká nejen samotných knih a nakladatelské práce, ale i cílové skupiny. Zatímco dříve byli hlavními čtenáři a kupci studenti dané univerzity či daného oboru a úzká odborná komunita, nyní se okruh rozšiřuje.
„Zatímco před deseti lety byla snaha o co nejvyšší počet publikací, v nichž bylo zastoupeno i celkem dost skript a dizertačních prací, nynější trend směřuje – i v souvislosti se změnou hodnocení vědy a výzkumu – spíše k tomu, vydávat méně publikací kvalitněji zpracovaných. Snažíme se, aby každá fakulta měla každý rok alespoň jeden reprezentativní titul,“ říká Mgr. Klára Hanáková, Ph.D., provozní ředitelka Nakladatelství JAMU.
„Dvě třetiny naší produkce tvoří odborné monografie a sborníky, připravujeme i populárně-naučné knihy, ročně do deseti titulů, a padesát vědeckých časopisů. Rádi bychom se více zaměřili na populárně-naučnou literaturu a otevřeli vědu pro širší okruh zájemců, ale v současné situaci se na to těžko hledají finance, vědecké granty požadují jako výsledek vědecké monografie,“ uvádí PhDr. Alena Mizerová, ředitelka nakladatelství Munipress (Masarykova univerzita).
„Snižuje se počet vydaných skript, míněno titulů, a zvyšuje se podíl monografií. Náklady většinou zůstávají v podobné výši. Elektronické publikování zůstává na stejné úrovni, diskutuje se podstatné rozšíření vydávání e-skript na úkor tištěných. Je to ale i otázka praktičnosti, kdy si studenti často sami pdf vytisknou a pracují s tištěnou verzí,“ přibližuje zkušenost Vydavatelství Univerzity Pardubice jeho vedoucí Ing. Ivo Holava. Obdobný trend platí i pro Ostravskou univerzitu: „Důraz je u nás kladen zejména na kvalitní monografie, od vydávání skript v tradiční podobě se upouští, s výjimkou textů, jež jsou například výstupy z projektů apod.,“ uvádí doc. PhDr. Diana Svobodová, Ph.D., proděkanka pro vnější vztahy a internacionalizaci Pedagogické fakulty OU.
„Naším hlavním úkolem je publikovat výsledky výzkumu na naší univerzitě. Hlavní proměna souvisí s tím, že se soustředíme především na dosah námi publikovaných děl. Začínáme otázkou, Komu je kniha určena, kdo bude jejím čtenářem? a teprve po jejím zodpovězení volíme počet výtisků a nejvhodnější formu elektronické publikace,“ uvádí Ing. Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci.
Propojení s knihovnami
Dalším poměrně výrazným směrem inovací procházejí univerzitní nakladatelství ve spojitosti s nástupem nových technologií a zaváděním otevřeného přístupu publikování, díky čemuž se jejich činnost více propojila s univerzitními knihovnami. Někde tento trend vedl až ke sloučení v jeden organizační celek. „V roce 2010 se Vydavatelství VŠCHT stalo součástí Centra informačních služeb, které v sobě zahrnuje kromě vydavatelství i VŠ knihovnu a IT support pro celou VŠCHT Praha,“ říká Ing. Eva Dibuszová, Ph.D., vedoucí Centra informačních služeb VŠCHT Praha. Obdobný proces nastal i na Univerzitě Hradec Králové: „Od 1.dubna 2016 se po dvaceti pěti letech stalo Nakladatelství Gaudeamus součástí Univerzitní knihovny, do té doby bylo samostatným pracovištěm UHK. Hlavním posláním Nakladatelství Gaudeamus stále zůstává zajišťování stěžejních vydavatelských a nakladatelských služeb pro všechna pracoviště naší školy, zejména jde o předtiskovou přípravu děl, návrhy obálek, komunikaci s tiskárnou, zajišťování veškeré agendy ISBN a dále prodej a propagace odborných textů a monografií. Nově se na Nakladatelství obracejí autoři s požadavkem o indexaci vydávaných děl ve WOS a požadavkem přidělování DOI,“ uvádí PhDr. Marie Otavová, vedoucí Univerzitní knihovny UHK.
A ještě jeden zajímavý trend zaznamenala ředitelka Munipressu PhDr. Alena Mizerová: „Z mého pohledu je to především proměna rolí mezi autorem a univerzitním nakladatelem. Investorem/vydavatelem byl před obdobím grantů, projektů, fondů aj. nakladatel. Ten si autory vybíral a určoval i diktoval proces vydání včetně způsobu odměňování. Nyní je investorem autor, nositel grantu, jenž si nakladatele vybírá i diktuje rytmus, a bohužel tím i nezáměrně snižuje kvalitu. Zní to asi příliš kriticky, ale autor často z časových důvodů, aby stihl vyúčtovat grant, dotaci atd. „netrvá“ na redakční práci, šetří na grafickém zpracování a kvalitním knihařském provedení. Je paradoxní, že tento vztah se odrazil i v novém Občanském zákoníku, kde je v části pojednávající o licenci nazýván nakladatel jako dodavatel a autor jako zadavatel. Přesně to ale tento vztah vystihuje. Jen silný – bohatý univerzitní nakladatel tomu dokáže čelit.“
Tištěná skripta: někde útlum, jinde stále úspěšný produkt
Doba, kdy studenti stáli frontu na skripta, které tiskárny univerzitních nakladatelství vyráběly v několikatisícových nákladech, je pryč. Studenti však tento zhutněný učební materiál nadále vyžadují a kupují, takže většina nakladatelství vysokých škol papírová skripta nadále zajišťuje. Jejich náklady se však celkově snížily. Menší je i počet jednotlivých titulů skript. Nakladatelství však zatím tento trend na lopatky (ekonomicky) nepoložil: snižování této produkce úspěšně nahrazuje růst (počtu i kvality) odborných knih.
Skripta a další učební texty tvoří čím dál menší část produkce univerzitních nakladatelů, například na Masarykově univerzitě je to už jen jedna třetina. Tento trend potvrzuje i Mgr. Ondřej Sýkora z Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jenž na otázku, co je hlavní proměnou za posledních cca deset let uvedl: „Profesionalizace nakladatelství, vysoká technická a grafická kvalita zpracování publikací a úplné opuštění modelu skript směrem k odborným monografiím.“ Útlum skript uvádějí i další. „Od vydávání skript v tradiční podobě se u nás upouští, s výjimkou textů, jež jsou například výstupy z projektů apod.,“ uvádí doc. PhDr. Diana Svobodová, Ph.D. z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.
Tak razantní odklon od vydávání tištěných skript však neplatí pro všechny vysoké školy. „Po přechodném snížení spíše titulů než nákladů skript, se u nás situace stabilizovala, a naopak počet titulů stoupl a náklady se nemění,“ říká Eva Dibuszová z VŠCHT. „Přikládám to tomu, že jsme úzce specializované a jediné vydavatelství v České i Slovenské republice, které se systematicky zabývá vydáváním odborné chemické literatury.“
I pro další vysokoškolská nakladatelství jsou nadále skripta nedílnou součástí edičních plánů, spolupracují nejen s osvědčenými autory, ale i s novými (mladými) pedagogy, kteří vidí tuto činnost jako velmi potřebnou pro studenty svých fakult. Skripta se tak vydávají v opakovaných dotiscích a nových vydáních, jako například na ČVUT v Praze, kde některé tituly (především matematiky a fyziky pro první ročníky) se stále vydávají (a prodávají!) i v tisícových nákladech, zatímco jiné, úžeji zaměřené, se omezují na sto či dvě stě kusů a operativně se dotiskují podle potřeby fakult či zájmu studentů. Nakladatelství ČVUT ročně vydá více než šest desítek titulů tištěných skript, velmi časté jsou opakované dotisky nových, které se realizují někdy i ve velmi krátkých intervalech (autoři se občas bojí, aby náklad nebyl přemrštěný a nezůstali „ve skladu“, takže jdou do nižšího nákladu. Studenti mají přitom o jejich skripta zájem, takže se obratem zajišťuje dotisk). Akcent na tištěná skripta nadále platí např. na Janáčkově akademii múzických umění: „Skripta vydáváme dál, ale v menší míře a zejména u hudební fakulty – ze stran studentů je o ně nejvyšší zájem a patří k nejprodávanějším titulům s několikačetnými dotisky, neboť autoři s nimi ve výuce přímo pracují,“ říká Mgr. Klára Hanáková, Ph.D., provozní ředitelka Nakladatelství JAMU.
O tištěná skripta je zájem i na Univerzitě Hradec Králové, kde nakladatelství Gaudeamus nyní zaznamenává návrat k této tradiční studijní literatuře: „Sice u nás převažuje vydávání sborníků, odborných knih a dalších účelových tiskovin, ale v poslední době se v souvislosti se získáváním akreditací objevuje zájem o studijní texty a opory. A nový je i zájem o e-knihy. Této problematice bychom se chtěli v nejbližší době věnovat. Dosud u nás byly preferovány tištěné verze skript a nemáme zkušenost s tím, zda by se elektronické verze prodávaly,“ uvádí PhDr. Marie Otavová.
E-skripta či e-publikace zatím (prodejní) rekordy netrhají…
Elektronické verze skript (zpravidla nejjednodušší formou pdf), se sice v produkci univerzitních nakladatelů objevují, jejich počet moc neroste. Je to dáno i tím, že o jejich koupi studenti příliš zájem nemají. Pravděpodobně se zde projevuje fakt, že jsou zvyklí si k elektronickým verzím najít vlastní bezplatnou cestu, sken či jiné kopírování pro ně není problém, bohužel si starosti nedělají ani s dodržování autorských práv, což bohužel občas platí i pro vyučující… I přes rizika spojená s tímto nešvarem se (jen některá) nakladatelství pouštějí do elektronicky vydaných titulů, určených k prodeji. Například na ČVUT v Praze se elektronické verze skript před rokem objevila v nabídce univerzitního e-shopu (souběžná vydání tištěné a pdf verze), avšak prodeje jsou jen v jednotkách kusů… „Elektronické verze skript vydáváme v současné době ke stažení zdarma. Za úplatu zkoušíme vydávat některé monografie. Prodeje e-verzí jsou ale velmi malého rozsahu, jedná se o jednotlivé kusy, ne o desítky či stovky za rok,“ říká Ivo Holava z pardubické univerzity.
Častější variantou je poskytování elektronických skript a dalších publikací bezplatně. Tato praxe je zavedena např. na VŠCHT Praha, kde jsou zcela zdarma volně přístupné el. skript, zatímco knihy jsou k dispozici jen částečně formou náhledu. „Prodej máme pouze tištěných titulů,“ upřesňuje Eva Dibuszová.
Na Masarykově univerzitě už též našly elektronické publikace své nedílné místo. „Elektronické verze publikací vydáváme, i multimediální, ale jedná se většinou o tituly spojené s projektovou podporou, tedy volně šiřitelné. Prodejné jsou většinou jen tituly v tištěné verzi,“ upřesňuje Alena Mizerová.
Prodej elektronických publikací už je zaveden na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Skripta a učebnice u nás vymizela, standardem jsou zpravidla kolektivní monografie, které ovšem v některých případech slouží jako doporučená literatura v seminářích. Paralelní tištěné a elektronické vydání zároveň vychází vstříc studentům, u nichž se způsob studia proměnil,“ uvádí Mgr. Ondřej Sýkora, podle něhož u nich paralelní elektronické publikování nevede k poklesu zájmu o tištěné knihy.
Skripta ke stažení zdarma mají k dispozici studenti Vysoké školy evropských a regionálních studií, z. ú.. Jedná se však o školu soukromou. „Elektronické verze skript vydáváme hlavně pro naše studenty, kterým je dáváme bezplatně do informačního systému školy, a mají je volně ke stažení. V průběhu posledních let u nás celkově přibývá počet publikací, které se vydávají v elektronické formě, a to na CD-ROM nebo na webových stránkách, kde jsou k dispozici ke stažení,“ upřesňuje doc. Ing. Jiří Dušek, Ph.D., pověřený rektor VŠERS.
Jen pro interní potřebu poskytují elektronické tituly zdarma na Pedagogické fakultě ostravské univerzity, zatímco například na JAMU či královéhradecké univerzit zatím tamní nakladatelství vydávají skripta jen v tištěné podobě.
Open Access
Zajišťuje univerzitní nakladatelství Open Access publikování, tedy výstupy vědy a výzkumu v režimu Creative Commons? „Ano, téměř jako pravidlo,“ uvádí ředitelka Munipress dr. Mizerová. Na VŠCHT se nová platforma týká jen vybraných titulů.
Tato oblast se zatím týká především odborných časopisů. „Od roku 2015 vydáváme oficiální fakultní časopisy v režimu open access – tzv. zlatou cestou. Letos je to již šestnáct titulů. Veškerý obsah je volně k dispozici bez uživatelských poplatků. Uživatelé mohou plné texty číst, stahovat, kopírovat, distribuovat, tisknout, vyhledávat nebo odkazovat na plné texty článků. Časopisy vycházejí pod licencí CC BY-NC-ND 2.0. Nejsou účtovány žádné poplatky za podání, zpracování ani publikování rukopisu. Na archivaci a zpřístupnění využíváme kromě jednotlivých webů časopisů také Digitální repozitář UK. Tam jsme technicky připraveni i na model Open Access monografií, zatím je využíván výjimečně,“ upřesňuje Ondřej Sýkora z Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Nakladatelství Gaudeamus (UHK) se spolupodílí na řešení celouniverzitní strategie publikování děl v režimu Open Access, tak, jak to vyžadují projekty, ze kterých bylo vydávání děl financováno. Paralelně řeší problematiku vkládání plných textů děl celouniverzitního repozitáře a problematiku souvisejících autorských práv a licencí. Obdobně je tomu na olomoucké univerzitě: „Naše nakladatelství se spolupodílí na univerzitní strategii Open Access a repozitáře. Víme, že technická stránka je až to poslední v řadě. Nejvíce otázek je momentálně kolem ochrany autorských práv a vlastnictví licence u zaměstnaneckých děl. Publikování Open Access textů řešíme u jednotlivých projektů, pokud je to v podmínkách dotace či grantu,“ říká Ing. Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství UP.
Na ČVUT v Praze či na Univerzitě Pardubice není tato činnost v kompetenci nakladatelství, ale univerzitních knihoven.
Akcent na kvalitu
Kdo byť jen náhodou zabrousí do univerzitních prodejen, vidí na první pohled markantní rozdíl oproti dříve vydávaným knihám. Mají atraktivní formáty, různé druhy vazeb (pasujících na míru obsahu a zpracování dané knihy), často jsou tištěny na nových druzích papíru. Barevný tisk už je skoro pravidlem. Zkrátka, dřívější černobílé publikace s nejjednodušším zpracováním už jsou spíše popelkou. To přitom už často platí i pro skripta, která získávají atraktivnější podobu a od černobílých „naléváren“ přecházejí na plnohodnotné tituly, často v barvě.
A tato změna se netýká jen prvního dojmu z publikace na pultu knihkupectví. Podstatná je i proměna samotného zpracování „uvnitř“, tedy textů i grafiky. Univerzitní nakladatelé věnují kvalitě velkou pozornost: „Vidím jako nejdůležitější obhájit důležitost a užitečnost redakční práce zvláště univerzitních nakladatelů. Není podstatné, zda text teče v html, či obraze PDF. Jeho sdělnost, srozumitelnost i kultivace jazyka je pro čtenáře podstatná,“ říká Alena Mizerová.
„Odborná, jazyková i technická redakce knih včetně zlomu byla a je na prvním místě a vždy na nejvyšší možné profesionální úrovni, říká Eva Dibuszová z VŠCHT. Kvalitnější podoba se přitom týká i jejich skript: „Lepší grafika, jednotný styl, vše ve vlastní režii. Skripta jsou lektorovaná, ale bez odborné a jazykové redakce, na to nejsou personální kapacity,“ dodává.
Od šablony vydávaných monografií upouští i na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. „Výraznějším uplatňováním marketingových postupů se snažíme zvyšovat atraktivitu vydávaných publikací, snažíme se o různorodost,“ uvádí doc. Svobodová.
Novinka ve vydavatelské činnosti – elektronické publikování – s sebou přinesla i změnu u tištěných publikací. „V okamžiku, kdy už téměř automaticky vzniká současně elektronická i tištěná verze publikace, měla by být ta tištěná reprezentativní vizitkou obsahu. Řešíme velmi intenzivně, jak dát estetickou a materiálovou jedinečnost knihám v malonákladové tiskové produkci. Digitální tisk má své limity z hlediska výběru potiskovaného média. Naštěstí na to myslí jak výrobci strojů, tak výrobci papírů a situace se stále zlepšuje,“ říká Aleš Prstek z olomoucké univerzity.
Tento trend potvrzuje i vedoucí vydavatelství pardubické univerzity: „Kvalita vydávaných publikací se zvyšuje, věnujeme větší pozornost samotné sazbě, kvalitě grafických prvků a fotografií, zvyšují se požadavky na kvalitní tisk,“ uvádí Ivo Holava.
„Mnozí autoři pozitivně vnímají proměnu kvality tisku a grafické podoby vydávaných děl. Na komerční vydavatele se pak naši autoři obracejí v případě, že mají záměr vydat velmi výpravnou publikaci,“ uvádí zkušenost nakladatelství Gaudeamus Marie Otavová z UHK. „Proměna grafické podoby vydávaných děl spolu s uplatněním tisku s novými technickými možnostmi přinesla opravdu markantní změnu, která by mohla přinést i větší prodejnost vydávaných děl,“ dodává.
O atraktivní zpracování – zatím alespoň u některých titulů – usiluje i Nakladatelství ČVUT. Větší péče (včetně větší finanční náročnosti) se vyplatí: výpravnější tituly, jakým jsou například publikace Praha nepostavená či Beton, Břasy, Boletice, jejichž autory jsou pedagogové z Fakulty architektury ČVUT, byly obratem vyprodány, byť na akademické prostředí měly slušný náklad 500 kusů. Sedmisetkusový dotisk Prahy nepostavené už je též téměř rozebrán… Na tomto úspěchu se určitě nepodílí jen atraktivní knižní a grafické zpracování včetně lepšího papíru či formátu, ale především odbornost a kvalita obsahu – i odborná kniha může být podána přívětivě a srozumitelně i pro laiky…
Atraktivní kniha je přitom výborný PR nejen samotného nakladatele, ale celé univerzity. Profesionální formou vytváří podvědomí o kvalitních výstupech odborníků působících v oborech mateřské instituce. Pro čtenáře jsou tyto knihy ceněné a vyhledávané i díky tomu, že (zpravidla) mají dopředu zaručenu vysokou kvalitu sdělených poznatků. Odborné knihy univerzitních nakladatelů jsou důsledně recenzovány kapacitami v daných oborech, které ručí za věcnou správnost.
Vekou péčí odborným knihám, které prezentují výstupy vědy jednotlivých pracovišť školy, se tak nakladatelství spolupodílejí na větším využití výstupů akademických pracovníků v oblasti vědy. Právě akcentem na zpracování knih, kdy rukopisy v univerzitních nakladatelstvích zpravidla procházejí editorskou či korektorskou péčí a společně s autorem často řeší grafické pojetí a zajišťují profesionální úroveň díky, pomáhají svými „toky“ dostat výsledky výzkumu do širší veřejnosti. Zajišťují i jejich distribucí, prezentaci nejen v univerzitních médiích (včetně elektronických), cíleně díla propagují i ve veřejných či specializovaných médiích… Pokud se univerzitnímu nakladatelství podaří vydat titul, jenž zaujme média (jako se to např. povedlo již zmíněnému titulu Praha nepostavená autorky Kláry Brůhové), pak je to skvělá vizitka nejen pro samotné nakladatelství, ale vysokou školu, která se v tomto případě zviditelnila i v hlavních zpravodajských tištěných i internetových médiích a televizi…
Byť jsou univerzitní nakladatelství nekomerční firmou, i pro ně neustále význam a nutnost PR aktivit roste. I proto například Eva Dibuszová z VŠCHT na otázku, co je u nich současným největším problémem uvedla: „Distribuce a propagace“. Stejně zareagoval i Ivo Holava z pardubické univerzity: „Současným největším problémem je levně a účinně informovat potenciální uživatele, čtenáře, o našich novinkách. Námi vydávané knihy jsou obsahově velmi pestré, naše univerzita má sedm oborově velmi různorodě zaměřených fakult, cílovou skupinou tedy není jedna určitá ohraničená odborná a laická veřejnost, kterou by bylo možné snadno a finančně přijatelně „mediálně“ informovat.“. Tato oblast trápí i další kolegy: „Rezervy vidíme v propagaci a distribuci našich publikací. Hledáme nové cesty. Aktuálně chceme oslovit několik uznávaných vědců z naší univerzity, kteří by propůjčili svou tvář a erudici propagaci naší značky,“ říká Aleš Prstek z olomouckého nakladatelství.
Samostatnou kapitolou je distribuce. Vysoké marže komerčních prodejců takřka vylučují zařazení univerzitních titulů do lukrativních kamenných obchodů. Vlastní prodej (ať už v univerzitním knihkupectví či on-line cestou) je nutností. „Spolupracovat v oblasti prodeje s velkými knižními distributory se nám díky vysokým maržím bohužel nedaří. Spolupracujeme spíše s menšími distributory a s partnerskými univerzitami,“ říká dr. Otavová z UHK.
Malí co do počtu zaměstnanců, velcí výkonem…
Většina univerzitních nakladatelství jsou „firmy“ s malým počtem pracovníků, kde každý má širší záběr a na každém tudíž záleží. Profesionalita a osobní nasazení je proto základem. Pro činnost pracovníků v tomto oboru stoprocentně platí dnes moderní termín „multitasking“. Přitom je nutné se neustále učit, zvyšovat profesionální schopnosti a držet krok s novinkami. Už to není jen editování či korektury, ale přibyly nové formáty, nové technologie, marketing, strategie, často i zapojení do projektů atd. I o tom v naší sondě hovořili někteří představitelé univerzitních nakladatelství. „Kromě financí je problém i v tom, že dobrých nakladatelských redaktorů je nedostatek. Právě proto bylo jedním z hlavních témat konference AEUP letos v Brně vzdělávání redaktorů odborné literatury a přednesla jsem zde návrh na vytvoření nového mezinárodního studijního programu pro redaktory,“ uvedla Alena Mizerová z Munipressu. A Eva Dibuszová z VŠCHT to ještě rozvinula: „Na rozdíl od zahraničí nemáme v České republice žádné nadstavbové vzdělávání či kurzy zaměřené na vydavatelskou činnost. Vydavatelskému řemeslu se učíme za pochodu, přebíráním zkušeností od starších kolegů, pokud jsou a je od koho… Nevýhodou této situace je nedostatek kvalifikovaných lidí, především na úzce specializované obory, u nás se to týká například odborných redaktorů chemických textů. Je tedy nutné vychovat si své zaměstnance, k čemuž je nutná časová i finanční investice do školení a podobně, na druhou stranu může být zaměstnanec modifikován k potřebám konkrétního vydavatelství. Výhodou je rozmanitost znalostí a dovedností přinášených do vydavatelství, zmíněný multitasking, neunifikované způsoby myšlení…“
Zatímco pro technické vysoké školy je nakladatelská činnost zcela jiným oborem, k němuž má většina pedagogů či vědců hodně daleko, na humanitních univerzitách mají výhodu působení ve stejném či obdobném oboru. „Pro nás je v této souvislosti podstatné sepjetí s fakultou a každodenním děním na ní. Těžíme mimo jiné z toho, že většina našich pracovníků jsou absolventi, nebo v případě částečných úvazků dosud zároveň studenti fakulty, kteří mají přehled o potřebách studentů „z té druhé strany“. Samozřejmostí je u všech další profesní vzdělávání, Open Access semináře, IT kurzy a podobně,“ říká Ondřej Sýkora z Filozofické fakulty UK.
Optimismus do budoucna
Je skvělou zprávou, že univerzitní nakladatelství českých a moravských vysokých škol drží krok a ve složitém prostředí (digitalizace, lidé nemají čas na čtení, trh je zaplaven spoustou titulů nejen tištěných, ale především elektronicky šířených informací, článků i publikací) se nejen drží nad vodou, ale jejich činnost je neustále zkvalitňována. S proměnou prostředí (hlavně se snižujícími se náklady odborných knih a financemi) bojují i nakladatelské domy významných světových univerzit. Oproti těm našim mají přitom obrovskou výhodu – zatímco jejich publikace (v angličtině) si kupují nejen studenti jejich škol, ale je o ně zájem takřka celosvětově (nejen díky angličtině, ale leckdy i díky renomé jejich autorů v odborné komunitě). „Naše“ publikace v češtině mají trh výrazně limitován. Tudíž fakt, že některým renomovaným zahraničním univerzitám nyní dělají problémy snižující se náklady odborných knih na 200 kusů, může být pro naše VŠ nakladatelství důvodem k pýše: jejich odborné knihy se i na tak malém trhu prodávají nejen ve zmíněných 200kusových nákladech, ale často i podstatně vyšších.
Na rozdíl od komerčního sektoru, jenž se mnohdy soustřeďuje prvotně na zisk, vydávají univerzitní nakladatelství i méně ekonomicky výhodné tituly, které však jsou důležitou součástí kultury a významným prostředníkem pro využívání výsledků vědy a výzkumu do odborné i širší veřejnosti. Tito nakladatelé jsou tak cenným činitelem – jsou prospěšná nejen své univerzitě tím, že prezentují univerzitní výzkum a jeho výsledky do odborné i širší veřejnosti, ale jsou užiteční i pro společnost jako šiřitel vědy, nových myšlenek a inovací v mnoha oblastech našeho života. Jsou tak významnou přidanou hodnotou nejen pro mateřské vysoké školy. Tím, že vědecké poznatky převádí do profesionální formy, textově, graficky a celkovým zpracováním, a především tím, že ručí čtenářům za kvalitu publikovaných informací a vědomostí, jsou zárukou kvality. I v tom jsou na knižním trhu podstatnými hráči, kteří čtenářům signalizují, které knihy stojí za přečtení…
Vysokoškolská nakladatelství zvládají život i v náročných ekonomických podmínkách. Detektivky ani kuchařky, které jsou lukrativním sortimentem pro komerční nakladatele, zatím (pro vylepšení rozpočtu) ke slovu na univerzitní půdě nepřišly. A to je dobrá zpráva. I v době, kdy se nedá počítat s tím, že by univerzitní a veřejné knihovny zvyšovaly počty nakupovaných titulů (trend je spíše opačný, neboť v současnosti „musejí“ knihovny vydávat značné prostředky na elektronické zdroje, které jsou čím dál dražší, takže pro koupi papírových odborných knih tolik prostředků není), plánují spoustu zajímavých titulů a úspěšně rozvíjejí svoji činnost.
Předložený nástin proměny univerzitních nakladatelství v posledních letech není hloubkovou analýzou dané oblasti. Nedotkli jsme se dalších aspektů jejich života, jakými je například provázanost metodiky hodnocení vědy a výzkumu (která se často mění…) na skladbu i celou produkci, nezaměřili jsme se na spolupráci se zahraničím, ani na otázky výše nákladů odborných knih, které často začínají na stovce výtisků, což by komerční sektor „neutáhl“. I to jsou specifika (a problémy) univerzitních nakladatelů, kteří jsou v šíření myšlenek a poznatků těmi v pozadí, avšak velmi užitečnými. Dokáží hledat nové cesty, a přitom držet punc kvality.
Autorka je ředitelkou nakladatelství ČVUT.