Jak ukončit začarovaný kruh existence divokých druhů zvířat v cirkusech, které se rodí do nepřirozených podmínek a jsou nucena v nich žít často celý život? Nad tím se ve svém komentáři zamýšlí profesor Zdeněk Knotek z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.
Jedním ze žhavých témat současnosti, nikoliv však tématem zcela novým, je odchov a využití zvířat v cirkusech. Veřejnost jistě zaznamenala několik televizních vystoupení, od tiskové konference až po debatu ve večerním pořadu. Informace se objevují i v tisku. Bohužel, zatím měla tato vyjádření a vystoupení velmi často značně emotivní charakter, s minimálním využitím analytického přístupu. Ve chvíli, kdy mělo být věcně argumentováno a měla být vedena solidní a korektní diskuze, bylo odkazováno na další problémy a hledány zástupné otázky (od množíren psů až po rituální porážky nebo sokolnictví). V následujících několika odstavcích se proto pokusím o širší odpověď na některé tyto vedlejší odkazy, abych se však k otázce chovu a využití zvířat v cirkusech na konci svého sdělení vrátil.
Soužití člověka se zvířaty má dlouhou tradici. Vzájemné vztahy se postupně vyvíjely a není tomu jinak ani dnes. V historických dobách i člověk sám žil v tlupách a jeho život se od přirozeného chování zvířat organizovaných též na základě instinktů příliš nelišil. Jako úspěšný živočišný druh si člověk postupně ostatní zvířata podmanil, v různé míře závislosti.
Postupně se některé původně divoké druhy zvířat staly zvířaty hospodářskými (například drůbež, skot, prasata, ovce a další). Člověk se naučil tyto druhy zvířat chovat, tedy organizovat maximálně jejich život – od výživy, přes regulovanou reprodukci, až po zásadní zásahy a ovlivnění jejich genotypu a fenotypu. Současně s tím je stále větší pozornost soustředěna na dodržování etických principů. Od pouhého zaměření na vysokou efektivitu a ekonomickou stránku intenzivních chovů je lidskou společností vyžadováno dodržování podmínek pohody zvířat, přestože je jasné, že tato zvířata jsou určena k porážce (tedy usmrcení) a následnému využití v potravinářském průmyslu i jinde. Obdobně koně byli využíváni k transportu nákladu a jako forma přesunu lidí, zejména lovců a bojovníků. Masivní zapojení koní v armádách a potřeba udržovat tuto formu „dopravního prostředku a v případě potřeby i potravy pro vojáky“ stálo i za vytvořením organizované zdravotní péče o tento strategický druh a následně i vznikem prvních veterinárních škol. V současné době jsou u nás koně vnímáni jako zvířata zájmového chovu, velká pozornost je věnována jejich pohodě a plnění jejich přirozených požadavků. Mnohé regulace a restrikce zaznamenal dostihový sport, od přísného postihování dopingu až k úpravám podmínek náročných závodů.
Obrovský vývoj prodělal i chov laboratorních zvířat. Především pro účely výzkumu ve zdravotnictví byly vypracovány podrobné metodiky chovu a možností genetického ovlivnění zejména drobných hlodavců. Pohoda zvířat je velmi silně vnímána i zde. Jsou určeny standardy podmínek chovu i experimentů. Je vyžadováno odborné proškolení středoškolského personálu i vědců, kteří práci s laboratorními (experimentálními) živočichy organizují. Je kladen silný důraz na omezení až úplné zamezení využití některých skupin – například psů nebo opic.
Obdobně se výhodným partnerem člověka staly i některé druhy domácích zvířat, chované pro spolupráci při lovu, pro ochranu majetku, likvidaci jiných druhů zvířat (například hlodavců). I zde se původně volný vztah změnil na silnou závislost. V podmínkách, které lze snad jen s nadsázkou označit za péči o zvířata, existují dnes plemena psů a koček, která se již od původního modelu zásadně liší a jejichž šance na přežití ve volné přírodě a bez soustavné asistence člověka by byla zřejmě velmi malá. Jelikož však taková plemena psů a koček stále vyhovují poptávce dostatečně velké části lidské populace, je jejich rozmnožování stále realizováno ve velké míře. I zde probíhá vývoj vztahu a šlechtění extrémních forem je již v několika zemích EU zakázáno. V České republice je nyní zcela vážně řešena otázka komerčních množíren psů a koček.
Paralelně se člověk začal zajímat o možnost cíleně regulovat a využívat pro svou potřebu i divoká zvířata ve svém okolí (jeleni, srnci, zajíci, divoká prasata, bažanti). I zde jsou otázky pohody zvířat aktuální a mnohé tradiční praktiky lovu již nejsou přípustné.
Zájem člověka však neustrnul jen na chovu a pragmatickém hospodářském využití zvířat. Postupně se zájem zaměřil i na druhy vysloveně exotické (z pohledu Evropy) a vznikaly první kolekce zvířat ulovených ve volné přírodě pro potěšení a zábavu člověka. Vznikly tak nejen zoologické zahrady, ale též cirkusy. Chov prostorově méně náročných druhů exotických zvířat byl základem chovu ptáků, plazů, obojživelníků, akvarijních ryb a dalších skupin živočichů, včetně bezobratlých, přímo v domácnostech lidí.
Zůstaňme v Evropě a nahlédněme na vztah lidí a zvířat v současné době. Mnohé tradiční formy chovu a využívání zvířat pominuly. I když to může u určité skupiny lidí narážet na odpor a vyvolávat nesouhlas s odkazováním na tradice, tak například býčí zápasy, hon na lišku a původní formy norování, chov šelem jako kožešinových zvířat a další zvyky jsou dnes většinou nepřípustné. Volně žijící (divoká) zvířata v naší přírodě jsou chráněna a jejich domácí chov pro zábavu nebo potěšení je v rozporu s platnými zákony. Do určité míry, a s těžko pochopitelnou pomalostí, se začíná postupně řešit i omezení a případně úplný zákaz dovozu exotických zvířat získaných ve volné přírodě pro účely soukromých chovů.
Není pochyb o tom, že i cirkusy sehrály svoji historickou roli a v minulých staletích poskytovaly lidem v Evropě ojedinělou možnost zábavy a setkání s exotickými druhy divokých zvířat. Tato doba je však již minulostí. Obdobně již dnes nelze vážně srovnávat dřívější a současnou vzdělávací funkci pojízdného loutkového divadla. Pokud si lidé dobrovolně zvolí za svoji profesi nelehkou práci v moderním cirkusu, není důvod a nebylo by správné jim v tom bránit. Svobodná volba povolání patří mezi atributy života v demokratické společnosti. Využívat však i v dnešní době pro účely zábavy zvířata, především divoké druhy zvířat, je mimo kulturu a poznání lidské společnosti v současné Evropě. Předvádění zvířat v cirkusech do značné míry deformuje představy lidí o tom, jaké výkony jsou taková zvířata schopna podat. Ve volné přírodě musí totiž zvířata podávat mnohem náročnější fyzické výkony, což dokazují i mnohé kvalitní přírodopisné dokumenty.
Je nejen na zaměstnancích a majitelích cirkusů, ale i na celé společnosti, najít rychle řešení, která současnou neudržitelnou situaci vyřeší. Řadu řešení je možno aplikovat bezprostředně, například zcela zastavit další rozmnožování zvířat v cirkusech a ukončit tak začarovaný kruh s existencí divokých druhů, které se rodí do nepřirozených podmínek a jsou nucena v nich žít často celý život. Dalším krokem je vytvořit podmínky pro další život cirkusových zvířat, bez nepřirozených transportů a jejich předvádění. V řadě evropských zemí jsou již podobné aktivity zakázány a rovněž občanská i odborná veřejnost v České republice již svůj odmítavý postoj k existenci pojízdných cirkusů se zvířaty jasně vyjadřují.
Na tyto praktické otázky by měla směřovat diskuze, která by měla být vzájemně vstřícná se snahou společně vyřešit ožehavý problém momentální existence zvířat v cirkusech. Řešení nebudou snadná a nebudou ani levná. Evropská společnost ve třetím tisíciletí je však schopna tento úkol zvládnout.
Prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc. Dipl. ECZM (Herpetological Medicine and Surgery), prezident České asociace veterinárních lékařů volně žijících zvířat a zvířat zoologických zahrad.