„Kdybyste se mohly vrátit zpátky v čase s vědomostmi a zkušenostmi, které máte dnes, rozhodly byste se mít děti?“ Tuto otázku položila izraelská socioložka Orna Donath ve své studii o lítosti nad mateřstvím. Hledala matky, které by na ni odpověděly: „Ne.“ Matky litující svého mateřství jsou často neviditelnou skupinou, skrytou před zrakem společnosti. Předpokládá se totiž, že lítost nad mateřstvím je vzácná, nebo dokonce neexistuje.
Avšak skutečnost, že se téma lítosti nad mateřstvím stále častěji objevuje v literatuře a filmech, naznačuje, že tento fenomén ve společnosti skutečně, i když často skrytě, existuje.
Například adaptace knihy Eleny Ferrante Temná dcera (2006) otevírá otázku, zda je sobecké, když žena opustí svou rodinu kvůli vlastním cílům. Německý film Madonnen (2007) zobrazuje matku pěti dětí, která své děti miluje, ale zároveň trpí v roli matky.
I když se o těchto příbězích mluví častěji, Orna Donath zdůrazňuje, že lítost nad mateřstvím stále nemá v naší společnosti místo. Matky, které ji zažívají, čelí reakcím typu: „Neboj, vzpomeneš si jen na ty krásné chvíle a ty špatné zapomeneš.“ Společnost má jasnou představu o tom, jaké by mateřství mělo být – obětavé a naplňující. Pokud mateřství vnímáme jako biologickou povinnost ženy, která ji má přirozeně naplňovat, lítost tento obraz narušuje.
Dokonce i v moderních společnostech, kde je mateřství prezentováno jako vědomá volba, se lítost často přehlíží. Ženy, které se staly matkami, už tuto volbu nemohou vrátit zpět – a prostor pro lítost neexistuje.
Německá socioložka Christina Mundlos například vedla rozhovory s matkami, které litují, že mají děti, a nabídla rady nejen matkám, ale i těm, které teprve těhotenství zvažují.
Výzkumy ukazují, že tyto pocity nejsou omezeny na jednu kulturu – matky je prožívají napříč světem: v Polsku, Finsku nebo Německu, kde na sociálních sítích vznikl dokonce hashtag #regrettingmotherhood.
Mateřství je vnímáno jako „veřejná věc“, do níž má každý právo zasahovat. Matky jsou vystaveny nejen očekávání, že budou šťastné, ale i tlaku zvenčí ohledně způsobu výchovy dětí. Výzkum Orny Donath ukazuje, že některé ženy postrádají svůj dřívější život – sebe samu, svobodu a kontrolu nad svým časem. A právě proto, že mateřství je dnes často prezentováno jako svobodná volba, lítost zůstává něčím, o čem se nemluví.
Tým vedený Lenkou Lacinovou z Institutu pro psychologický výzkum a Katedry psychologie FSS MU i proto plánuje zahájit projekt, který by mohl přinést nové poznatky o emočních zkušenostech žen litujících svého mateřství.
V připravované studii se vědecký tým zaměří na to, co vede matky k pocitům lítosti nad tím, že se staly rodiči, a jaké faktory s tím mohou souviset.
Studie bude mít dvě části. První části se zúčastní přibližně 500 matek (bez ohledu na to, zda u nich tento pocit lítosti existuje), které budou vyplňovat dotazníky zaměřené na jejich emoce, postoje a různé vlastnosti. Bude zkoumáno, jak je mateřská lítost spojena s vyčerpáním, depresí, úzkostí, ale také s tím, jak matky vnímají svůj vztah s dětmi nebo se snaží regulovat své emoce. Cílem je zjistit, co může ovlivňovat pocity lítosti u matek a jak se liší ty, které tento pocit prožívají, od těch, které nikoliv.
Druhá část studie bude realizována formou rozhovorů s matkami, které přiznaly, že litují, že mají děti. Bude zkoumat jejich osobní zkušenost a to, jak lítost ovlivňuje jejich každodenní život a vztahy. Dále bude analyzovat, jaké vztahy si tyto matky vytvářely v dětství a jak se to odráží v jejich vlastním rodičovství.
Také bude sledovat, zda mohou nevyřešená traumata nebo těžké zkušenosti z dětství ovlivňovat jejich pocity. Tato kombinace dotazníků a rozhovorů umožní hlubší pochopení faktorů, které mohou přispívat k tomu, že některé matky litují svého rozhodnutí stát se rodiči.
Pokud tento projekt získá podporu grantové agentury, mohl by přispět k hlubšímu porozumění těmto emocím a pomoci jak samotným matkám, tak celé společnosti lépe pochopit jejich situaci.