Kratší pracovní týden, dětské skupiny, nové prostory nebo vybudování HR pozice. Ale především celou AMU zmodernizovat a dostat její fungování do elektronické podoby. Andrea Slováková je jednou ze dvou hlavních kandidátek na rektorku AMU, o níž se rozhodne už 2. prosince.
Cíle má Slováková jasně vytyčené: „Lidem na rozhodovacích pozicích musíme poskytnout kvalitní data, aby na jejich základě mohli dělat rozhodnutí. Také chci obejít všechny fakulty a mluvit s nimi. Je pro mě důležité respektovat specifika našich tří fakult a postupovat vnímavě vůči tomu, co potřebují a co potřebují jinak,“ říká bývalá děkanka FAMU.
Akademický senát FAMU vás většinou sedmi hlasů nominoval na funkci rektorky AMU. Je to pro vás už druhá nominace, první jste získala od Akademického senátu DAMU. Proč myslíte, že tyhle dvě fakulty vybraly právě vás?
Z rozprav na zasedáních senátů, z dalších setkání a vyjádření lidí z obou fakult usuzuji, že jim vyhovuje moje zaměření na nalézání řešení. A také že v tom, jak se FAMU posunula za čtyři roky mého děkanského období, spatřují záruku realizovatelnosti vize, kterou předkládám. Ono ale nejde jen o mě. Všechny změny a posuny na FAMU se udály díky skvělému týmu a desítkám spoluprací uvnitř školy i mimo ni. Společně s naší první ombudsmankou, dnes vládní zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou jsme vybojovali možnost zavedení institutu ombudsosoby. Vybudovali jsme mentoringový program, díky němuž na FAMU učily desítky osobností světové kinematografie. Spustili jsme nové studijní programy – filmovou a audiovizuální výchovu, herní design, restaurování fotografie, umělecko-výzkumný doktorský program, zavedli jsme preventivní a vzdělávací programy, vytvořili VOD platformu pro studentské filmy, proměnili Galerii AMU a tak dále. To všechno bylo možné díky sdílenému úsilí velkého množství lidí.
Co je podle vás při prosazování změn a novinek z pozice lídryně důležité?
Je důležité naslouchat tomu, jak realitu školy vnímají různí lidé uvnitř. Snažím se toto pak přetransformovat i do pracovních postupů: třeba Etický kodex FAMU jsem nepsala já, vznikl participativně zezdola, pod vedením ombudsmanky jej vytvořila pracovní skupina, kde byli zastoupení vyučující i nepedagogičtí kolegové, studentstvo, iniciativa Ne!musíš to vydržet a různé části konzultovali relevantní odbornice a odborníci. Já jsem jim vytvořila podmínky pro realizaci a vyjádřila jsem se až v závěrečné fázi, kdy jsem ještě nad rámec povinností kodex předložila i akademickému senátu fakulty, aby mohla proběhnout rozprava s celou akademickou obcí. Čili myslím, že roli v rozhodování o nominacích hrál i způsob mojí práce.
Donedávna jste byla také děkankou FAMU. Dá se říct, že vás tato funkce v něčem připravila na funkci rektorky?
První dva roky mého děkanského období jsme téměř nepřetržitě dělali krizové řízení. Nastoupila jsem i se svým týmem těsně po začátku covidu – museli jsme spoustu postupů a procesů vynalézat a neustále přizpůsobovat, všem skupinám komunikovat jak opatření, tak řešení toho, jak vůbec budeme výuku realizovat. Polovina výuky je u nás praktická a ta čelila ještě větším překážkám než seminární a přednášková výuka. Nepřítomnost zahraničního studentstva zásadně ovlivnila rozpočet – klesl téměř o třetinu. Ale museli jsme pořád zajistit všechny činnosti, provoz, výuku, a když to bylo možné, i výrobu. Všichni si pamatujeme, jak to bylo proměnlivé a peripetické období. Druhá polovina mandátu už umožňovala více se soustředit na rozvojové kroky, ale zasáhla nás inflace ve výši, jaká tady nebyla od roku 1993, a také společenská situace ovlivněná válkou. Permanentně musíte každý den myslet na všechny lidi, kteří na škole jsou a mají velmi různé potřeby, životní podmínky a příběhy. Neztratit citlivost vůči jednotlivcům a zároveň každodenně promýšlet a realizovat systémová řešení a to vás „vytrénuje“ v určitém typu vyvažování různých tlaků, hrozeb a zájmů. Tedy myslím, že schopnost koncepčního přemýšlení v kombinaci s individuálními ohledy mi toto období posílilo.
Pokud se stanete rektorkou, které kroky uděláte jako první?
Jakkoliv školu zevrubně znám z pozice děkanky, jako první je nutné porozumění, tedy analytický přístup. Například: na FAMU se teď realizuje sociologické šetření týkající se potřeb a struktury času studentstva. Podobný průzkum bych ráda udělala i na dalších dvou fakultách a další fázi věnovala potřebám vyučujících. Věřím, že potřebujeme lidem na rozhodovacích pozicích, jako jsou garanti a garantky studijních programů či vedoucí kateder a vedení fakult, poskytnout kvalitní data, aby mohli svá rozhodnutí dělat s těmito znalostmi. A také bych prostě obešla všechny fakulty a mluvila se všemi, kteří by mi měli a chtěli co říct. Je pro mě důležité respektovat specifika našich tří fakult a postupovat vnímavě vůči tomu, co potřebují a co potřebují jinak. Po analytické fázi mohou přijít přesnější strategie pro jednotlivé oblasti a realizace změn a řešení. Facilitace dialogu o studijních plánech, čtyřapůldenní pracovní týden pro technickohospodářské pracovníky a pracovnice, získání nových prostorů, které nevyhnutelně potřebují všechny tři fakulty. Musíme také pohnout s přípravou vzniku dětské skupiny a vybudovat HR pozici. A především elektronizovat náš provoz.
Co považujete za největší současný problém AMU?
Řeknu to nehezky – jsme pozadu. Z domova si normálně online nakoupíte, vyřešíte banku, rezervujete termín u zubařky a lístky do divadla, topení vypnete smskou a pak přijdete do práce, kde je automatizace a elektronizace jako v nultých letech. Představte si, že jste vedoucí katedry a potřebujete koupit židli. Spolu s tajemnicí katedry při plnění tohoto triviálního úkolu použijete čtyři různé systémy a tu fakturu nakonec stejně musíte vytisknout, sehnat na ni tři různé fyzické podpisy a pak ji poslat vnitřní poštou k zaplacení. Já teď vedu projekt v rámci NPO Green Deal a každý měsíc se pro každého člověka dělá výkaz práce, který musí být vytištěný. To je přece absurdní. Tiskneme hory papíru, abychom připravili vzdělávání o tom, jak být environmentálně ohleduplní. A nejsme udržitelní ani sociálně či lidsky, přetěžujeme lidi. Vyučující, zaměstnance a zaměstnankyně, studentstvo. Mnoho lidí z pedagogických sborů či vedení kateder má pocit, že se nemohou soustředit na rozvoj studia, protože pro samou administraci ztrácí ze zřetele, proč to vlastně celé dělají. Některé studijní programy mají i 15 povinných předmětů za rok. Necháváme málo prostoru pro myšlení, pro vstřebávání podnětů.
Kterých dlouhodobých změn byste na AMU ráda dosáhla?
Všechny tři fakulty jsou plné obrovského množství talentu. Máme vynikající vyučující, studentstvo každý rok vytváří pozoruhodná díla a umělecké výkony. Přála bych si toto víc ukázat světu. Na FAMU jsem viděla, jak může kvalitní infrastruktura a důsledná práce na zahraničních vztazích zviditelnit studentská díla, vsadit je do celosvětového kontextu. Filmy našich studujících měly stovky uvedení na všech kontinentech a každý rok více než sto ocenění, včetně těch nejprestižnějších z festivalů v Cannes či studentského Oscara. Nejde ale pouze o viditelnost na festivalech, ještě důležitější je ta možnost konfrontovat se se zahraničním publikem, vidět, jak fungují naše oblasti umění i jinde než u nás. Jako neméně podstatné ale vnímám i možnost potkávat výjimečné osobnosti divadla, hudby, tance a audiovize přímo tady ve škole.
A myslíte si, že tahle světovost půjde přenést i na jiné fakulty?
Mentoringový program, který jsme vybudovali na FAMU a který za čtyři roky realizoval 43 mentoringů, různě pojatých intenzivních seminárních působení a individuálních konzultací či celosemestrální výuku legendárního režiséra Bély Tarra, je jako model přenositelný, respektive uzpůsobitelný pro všechny oblasti, v nichž vyučujeme. Možnost poznat tvůrčí myšlení velmi různorodých osobností takto zblízka a konfrontovat s nimi svoje autorské, interpretační či pedagogické vize považuji za klíčové.
Jak AMU ovlivnila loňská prosincová střelba na FF UK?
Otřesná událost na filozofické fakultě v první řadě vyvolala okamžitou vlnu solidarity, pomoci a podpory od všech tří fakult. Podobně jako v případě války na Ukrajině či jiných těžkých společenských situací se dokážeme semknout jako společenství a být vnímaví a pomáhající. Viděla jsem, jak mnoho lidí zasáhla také vlna obav a pochybností. Jak se cítit bezpečně? Byla jsem tehdy velmi vděčná za aktivity paní ombudsmanky a školních psycholožek. Ráda pracuji se skvělými odborníky a odbornicemi a tací jsou i ombudsman/ka (DAMU/FAMU) a jejich preventivní a podpůrné aktivity pečující o duševní zdraví, rovnováhu, zvládání složitých situací, ale také systémově o vnitřní kulturu fakult. Tito lidé nám velmi pomohli v posílení naší odolnosti.
A zavedete nějaká konkrétní opatření?
Stávající kvestor AMU zahájil koncepční práci na bezpečnostních opatřeních a vybavení. Na fakultách i rektorátě vznikly krizové štáby, které byly proškolené, proběhla bezpečnostní školení studentstva i zaměstnanců. Připravuje se instalace svolávacího systému, ten je potřeba dobře dotáhnout. A zavádíme také důslednější evidenci lidí pohybujících se ve školních budovách.
Co rozpočet AMU, je podle vás dostatečný? Případně budete usilovat o nějaké změny?
Rozpočet pro celé vysoké školství je v České republice dlouhodobě podhodnocený. Jak ukázaly analýzy a výpočty Rady vysokých škol, chybí mu minimálně 10 miliard. Fakulty humanitních a společenských věd jsou na tom i v tomto kontextu ještě mnohem hůře a umělecké školy přímo uboze. Když máme být jako společnost kompetentní, odolní a konkurenceschopní, musíme umět myslet, analyzovat, tvořit a reflektovat. V tom je význam humanitního, sociálněvědného i uměleckého vzdělávání – prohlubování kritického myšlení, rozvíjení tvořivosti, promýšlení společenských pohybů, historie, žité reality. Začala bych více podporovat zástupce a zástupkyně AMU v Radě vysokých škol, odměňovat jejich čas, poskytovat jim potřebná data, aby na této platformě mohli účinněji pokračovat v úsilí za zvyšování rozpočtu na vysoké školství i na umělecké školy. Budu vysvětlovat, jak jsou ty hodnoty, které vytváří i náš typ škol, pro společnost zásadní.
Současná rektorka si v rozhovoru posteskla, že na AMU jsou čtvrté nejnižší mzdy ze všech vysokých škol v Česku. Víte, jak to změnit?
To odměňování je až nedůstojné. Pouze málo zaměstnaných lidí na AMU se tím dokáže uživit, či dokonce zabezpečit rodinu. Většina lidí potřebuje další práci. O změny je nutné usilovat ve dvou směrech: vůči MŠMT, které musí dokázat vybojovat pro vysoké školství vyšší rozpočet, a my zas musíme dokázat vysvětlit, ukázat a obhájit, že poskytujeme vzdělávání tak kvalitní, že za tu vyšší podporu stojí. A pak směrem dovnitř – na AMU potřebujeme několik opatření: navýšit tarify, i když je to na úkor flexibilní složky mzdy (osobní ohodnocení, pozn. red.). Tarify jsou ta jistota, stabilita. Finanční předvídatelnost je pro zaměstnance důležitá. Úvahy o množství a výši interních úvazků versus externích vyučujících jsou v plné kompetenci děkanů, avšak rektorát by měl metodicky podpořit spravedlnost v nastavení množství odvedené práce a výše úvazku – toto na jiných školách zajišťuje předpis Pracovní řád. Projektové oddělení rektorátu musí i aktivně vyhledávat grantové a dotační výzvy relevantní pro naše oblasti a získávat tak další prostředky. A také začít podporovat fakulty v jejich snahách – například při žádostech na Creative Europe či regionální fondy. A AMU taky nutně potřebuje dohnat ostatní školy v placených kurzech celoživotního vzdělávání zakončovaných mikrocertifikáty. Víme, že máme špičkové vyučující, víme, že o vzdělávání v našich oborech je ze strany odborné i laické veřejnosti zájem, potřebujeme ale vytvořit instrastrukturu a podporu fakultám, aby mohly tyto příležitosti rozšířeného uplatnění svým vyučujícím nabídnout a zajistit.
Jak byste popsala současnou atmosféru na AMU a jaká by podle vás měla ideálně být?
Měla by být inspirativní, podporující a rozvíjející. Ve všech třech ohledech je možné toho udělat víc. Myslím, že žádný rektorát nesmí svým fakultám bránit v rozvoji a žádná z fakult by se neměla cítit ostrakizovaná. Rektorát by měl fakulty podporovat, vytvářet dobré podmínky pro práci, být otevřený vůči jejich potřebám a směru i rychlosti rozvoje, který si zvolí.