Je už duch panslavismu, tedy myšlenky slovanské vzájemnosti, která vznikla v první polovině 19. století, zcela mrtev, anebo naopak přežil všechny politické otřesy, s nimiž se Evropa od té doby potýkala, a nyní nabývá na síle? Neproniká východní populismus a nacionalismus z Ruska a potažmo ze Srbska i do Česka a na Slovensko? Ne okázale, ale tak nějak tiše a plíživě, ale o to sofistikovaněji a s využitím nejrůznější symboliky? Na tyto otázky se zaměří tým Marka Čejky z Ústavu teritoriálních studií Mendelovy univerzity Brno.
Proč jste si vybral s kolegy právě toto téma?
S kolegy v grantu na FRRMS nás mimo jiné spojuje obava a zároveň zájem o skutečnost, že v Evropě se hlavně v průběhu posledního desetiletí začala znovu obnovovat atmosféra, která začala v některých aspektech připomínat studenou válku. Rusko a někteří jeho spojenci, což je hlavně stárnoucí generace části politiků z post-socialistických zemí, začali zintenzivňovat kritiku EU i dalších forem západní integrace. K tomu z jistého pohledu paradoxně napomohl i nástup prezidenta Donalda Trumpa v USA, jehož postoje vůči těmto tendencím se jeví jako až hloupé. Tato nově krystalizující studenoválečná linie ale zatím nerozděluje Evropu na Východ a Západ, jako tomu bylo dříve, ale spíše jde o polarizaci – tedy jakousi „studenou válku“ uvnitř společností jednotlivých post-socialistických zemí.
S kolegy na tyto tendence sdílíme kritický pohled a jsme jednoznačně proevropští, na druhou stranu nechceme působit zaujatě a tvrdit, že Rusko je největším zlem současného světa. Nejen východoevropské země, ale nezřídka i nejvyspělejší západní mocnosti typu USA a Británie, si za současný politický marasmus mohou do velké míry samy. Ruský prezident Vladimír Putin, který obratně využívá svého kultu osobnosti i nacionalistických a panslavistických prvků, by tak prohloupil, kdyby v éře populistických autoritářů, mezi kterými hraje jednu z hlavních rolí, svou pozici nevyužil.
Mezi politiky typu Trumpa, Putina, Orbána, Erdoğana, Zemana a dalších je sice mnoho rozdílů, ale zároveň jsou si v mnohém tito muži tak podobní a vlastně si i často mezi sebou rozumí, nebo se alespoň respektují. Navíc americký prezident, který by mohl populisty často deklarovanou autoritou USA brzdit, jim spíš v současnosti často přináší inspiraci…
Ve zmiňovaném novodobém zápase populistů o přízeň Středo- a Východoevropanů, hrají symboly a rétorika velmi důležitou roli. Spolu s kolegy jsme se proto rozhodli tuto specifickou problematiku prozkoumat, a na dnešní vliv panslavismu nahlédnout i jiným pohledem, než je běžné. Zaměřili jsme se totiž hlavně na podobu vizuálních a jazykových vyjádření slovanské propagandy u nás a na Slovensku.
Nakolik ovlivňuje populismus v Rusku a Srbsku dění v Česku a na Slovensku? Zřejmě půjde o skrytý až plíživý přístup, o ovlivňování názorů veřejnosti s využitím nejrůznějších webových zpravodajských stránek...
Rusko jako historicky hlavní aktér panslavismu je z pochopitelných důvodů mnohem silnějším hlasem než Srbsko, ale ani to není současnými českými slavjanofily přehlížené. Historicky váže Rusko a Srbsko dlouhodobé spojenectví, ale i český vztah k oběma těmto zemím je velmi komplexní. K názorové polarizaci dnes nepřispívají jen čtenáři dezinformačních a konspiračních serverů, ale bohužel i čeští liberálové, kteří si často selektivně vybírají jen kritické aspekty česko-ruských dějin – hlavně pak invazi v roce 1968, spory o Koněva a Vlasova a tak dále.
Přitom však měly silné vazby na ruský vliv a dokonce sovětský vliv i někteří prvorepublikoví demokratičtí politici (v prvním případě například Karel Kramář, ve druhém Edvard Beneš). A pokud mluvíme o přátelství se Srbskem, tam je nejvýznamnější osobností přímo první československý prezident Tomáš G. Masaryk.
Jedním z dalších viditelných případů slavjanofilství v Zemanově okolí je například i politik Jaroslav Foldyna. Ten bez jakýchkoliv problémů vítá ruský motorkářský gang „Noční vlci“ a v tetování na jeho těle najdeme i projevy tvrdých podob srbského nacionalismu. Dokonce i sám prezident Zeman někdy využívá ruské nacionalistické symboly. Na jeho klopě se například objevila kontroverzní ruská svatojiřská stužka.Diskuse na tato témata by u nás asi nebyla dnes tak vyostřená, kdyby se v České republice nedržel u moci už delší dobu okruh lidí okolo prezidenta Zemana, jehož pro-ruská a pro-srbská orientace není žádným tajemstvím.
Jaký je tedy vliv slavjanofilské propagandy u nás? Má tendenci posilovat?
Ruská nacionalistická propaganda u nás je velmi aktivní. Funguje zde celá plejáda různých webů, diskusních fór a skupin na sociálních sítích. Ruské dezinformace by ale zdaleka neměly tak jednoduchou pozici, pokud by ony Aeronety, Svobodné vysílače a další dezinformační zdroje neprodukovali, nepřekládali, a hlavně ve velkém nečetli sami Češi. Klíčová je také role politiků včetně těch vrcholných, jako je prezident. Pokud zaznívají jednostranné sympatie a dezinformace přímo z nejvyšších míst, ovlivní to obrovské množství lidí.
Mění se postoj veřejnosti k Rusku? Například po roce 1989 bylo vše spojené s Ruskem špatné, myšleno v Československu. Nyní jsme ale svědky toho, že veřejnost téměř demonstruje, když se vedení města Brna rozhodne název Moskva vyřadit z veřejného hlasování o přejmenování výletního parníčku Dallas na Brněnské přehradě.
Nevím, do jaké míry se postoje k Rusku mění, nebo jen vystupují na povrch, ale v každém případě je možné vnímat u nás velkou názorovou polarizaci. Jak už jsem naznačil, je to trochu způsobené i nevyváženě nastavenou diskusí politických elit po roce 1989.
Trochu mě to připomíná i onu scénu z filmu Pelíšky: „Jak není něco z USA, tak se to pánům nelíbí. Já, kdybych před vás pánové postavil dvě krabičky od sirek, ale dvě naprosto stejný krabičky, a o jedný z nich vám řekl, že je z USA, tak která by pro vás byla lepší co? …Samozřejmě ta americká...“
Jasně, jde o filmařskou satiru a hyperbolu, ale faktem je, že bývalí disidenti v české politice nepřestali myslet studenoválečnou logikou a neuvědomili si, že svět po roce 1989 se stal daleko složitějším, než byli z černo-bílého světa studené války zvyklí. A toto bílo-černé přepólování veřejné diskuse po roce 1989 se tak dnes vrací i v podobě jisté deziluze části Čechů. A té umí velmi dobře využít populisté a za pomoci propagandy nejrůznějších typů dokážou tyto lidi ještě více zmanipulovat.
Jaké nové prvky využívá ve vámi zkoumané oblasti propaganda?
Například s využíváním, zneužíváním či klamavou konstrukcí historických metafor jako je v praxi nikdy nefungující „staré dobré časy slovanského bratrství“ a podobně.
Objevují se také doporučení orientovat se na Východ (tedy hlavně Rusko), nikoliv na Západ, neboť „s Ruskem toho máme přece tolik společného“, zatímco „Západ nás často zradil (Francie, Británie) či přímo podrobil (Německo)“.
EU je pak prostřednictvím vlivu Německa a Francie prezentována jako pokračovatel těchto utlačovatelských tendencí. Tato propaganda také často cílí na starší generace lidí.
S jakými tezemi a předpoklady jdete do projektu?
Jsme si vědomi toho, že přítomnost panslovanské nacionalistické propagandy se v České republice stále zvyšuje a my se budeme podílet na identifikaci jejích projevů, vlivu a také na její kategorizaci prostřednictvím vizuální a textové analýzy. To jsou poměrně nové oblasti současného výzkumu aspektů politických ideologií, dezinformací a jim příbuzných jevů. Navíc je jedním z členů našeho týmu je i psycholog Jiří Čeněk, který se zaměří na vliv propagandy i z úhlu pohledu jeho disciplíny. Ve výzkumu také spolupracujeme s pracovníky na FSS Masarykovy univerzity, kteří se už delší dobu zabývají vlivem propagandy, takže i jejich poznatky a závěry budou velmi užitečné.