Sport, cestování, hudba, filmy nebo literatura. Tak nejčastěji vysokoškoláci tráví volný čas. A právě nad knížkami si volno užívá i student Právnické fakulty Univerzity Palackého Boris Steinbauer. Jenže on je nejen rád čte, ale i píše. Přesněji začal psát. Letos mu vyšla prvotina s názvem Žena, která zmizela.
„Je to zvláštní pocit vidět vlastní knihu v regálu knihkupectví. Splnil se mi sen, napsal jsem knihu a vydal ji, což jsem ještě nedávno považoval za absolutně nemožné,“ říká skromně Boris Steinbauer, který studuje 3. ročník oboru Právo na právnické fakultě v Olomouci. Své první literární pokusy spojuje s první nebo druhou třídou základní školy. „Už tehdy jsem hodně a rád četl, většinou fantasy. Měl jsem takové malé sešitky, kam jsem si psal své první vymyšlené příběhy, které se podobaly tomu, co jsem právě četl. Schované je ale bohužel nemám.“
Rodák z Jihlavy vystudoval gymnázium v Praze, třídu s humanitním zaměřením. Tam ho pro literaturu ještě víc nadchla učitelka češtiny. V maturitním ročníku pak přišly jeho další tvůrčí pokusy, kdy napsal dvě tři povídky a publikoval je na internetu. „Po čase jsem je stáhl, s odstupem času mi přišly příšerné,“ usmívá se Boris a přitom listuje svou novou knihou.
Když vyplňoval přihlášky na vysokou školu, zvítězila práva. Prý hlavně kvůli uplatnění. „Hlásil jsem si i na češtinu. Nakonec to byl jediný obor, kam mě nevzali,“ přiznává dvaadvacetiletý student a vzápětí dodává, že studovat češtinu a literaturu by jej asi stejně nebavilo. Na psaní se mu líbí možnost tvořit příběh a přemýšlet nad ním. Bere ho jako formu relaxace a sebenaplnění. Jako ideální odreagování od náročného studia.
Pro svůj literární debut zvolil milovník severských detektivek žánr thriller, hotový jej měl za necelé tři měsíce. „První dvě kapitoly jsem napsal o něco dřív. Dal jsem je přečíst svému učiteli němčiny. Povzbudil mě, abych v psaní pokračoval. Pak už jsem text s nikým nekonzultoval a ani nedával nikomu číst. Jen jsem o nějaké faktické rady požádal policii,“ vzpomíná student a podotýká, že knížku od začátku připravoval bez větších ambicí, jen jako pokus dokázat si, že to zvládne.
Hotový rukopis zkusil poslat do několika nakladatelství. A vyšlo to. Na prvotinu mladého neznámého autora zareagovalo nakladatelství Petrklíč a vydalo mu knihu o 230 stranách. A první autorovy pocity? „Bylo a stále je to pro mě neuvěřitelné. Dřív jsem si nedovedl představit, že by na nějaké knize mohlo být moje jméno.“ Mezi první čtenáře jeho knížky patřila rodina a spolužáci.
Jak se na thriller sluší, ani tomu Borisovu nechybí napětí a emoce. Hlavní hrdina je mladý, mírně naivní právník, kterému v životě nic nechybí. Aspoň tedy na začátku knihy, do události, která celý příběh rozpohybuje. Děj thrilleru se odehrává na reálných místech v Jihlavě, v Praze, v Rakousku a chvilku i na olomoucké právnické fakultě.
Vydání prvotiny motivovalo studenta práv k dalšímu psaní. „Můžu prozradit, že chystám druhou knihu. Hotová by měla být na podzim. Bude to opět thriller, jen trochu víc kriminální. Asi bych ani jiný žánr napsat nedokázal,“ dodává Boris Steinbauer, který učení, četbu a psaní knih prokládá tenisem.