Válka na Ukrajině znamená už podle současných čísel nejrychlejší migrační proud v evropských dějinách a co do počtu uprchlíků největší od 50. let minulého století. Měsíc a pár dní po zahájení ruské invaze z Ukrajiny uprchly téměř 4 miliony lidí, z nichž zhruba 300 tisíc nyní žije v České republice. Současná situace má podle odborníka na migraci Roberta Stojanova kromě své tragické stránky i několik pozitiv. Prakticky ze dne na den změnila českou azylovou politiku k lepšímu.
Podle experta z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně lze migrační vlnu brát i jako příležitost. Může vyřešit problémy s nedostatkem pracovních sil.
Migraci se věnujete už několik let. V minulosti jste analyzoval například českou migrační politiku. Překvapila vás rychlá reakce českého státu na současnou vlnu?
Ano, určitě mne překvapila, a to proto, že česká veřejnost i politici migraci v poslední dekádě – a ještě před několika týdny – vnímali především jako nevítanou nutnost, či dokonce jako hrozbu. Stát usazení cizinců v podstatě nepodporoval, což ukázaly i naše výzkumy. Lze říci, že přítomnost migrantů byla v minulosti v České republice spíše tolerována než vítána a migrační politika státu byla založená na jednoduchém předpokladu, že migranti odejdou poté, co poptávka po jejich pracovní síle skončí. To se ze dne na den změnilo. Ukrajinské ženy a děti dokázaly prolomit hráz neochoty udělování azylu a pracovních povolení ze strany státu. Možná ještě důležitějším dopadem je fakt, že imigranti pro Čechy už nebudou jen pracovníci na stavbách, ale také lidé se svými strastmi, emocemi a sny žít normální život jako my. Je dobře, že je u nás vítáme a jsme ochotni jim pomoci, či dokonce se rozdělit o svoje domovy.
Vlna solidarity byla poměrně enormní už loni za tornáda na jižní Moravě. Lidé chodili na místo pomáhat, nyní jezdili pro utečence na slovenské hranice. Dají se tyto situace nějak srovnávat?
V mnoha směrech ano. V obou případech mne velice zaujala v českém prostředí poměrně nevídaná míra solidarity. Obě tyto události byly poměrně nečekané. Tornádo jsme tu v naší generaci prakticky neměli, válka tak blízko našemu území nebyla více než půl století. Současná situace je ale v mnohém závažnější, protože ukrajinská migrace do České republiky pomalu začíná přerůstat v některých krajích připravené kapacity. Je přitom zřejmé, že uprchlická vlna ještě poroste.
Solidarita byla v prvních týdnech opravdu enormní, jak dlouho nám ale vydrží? Hodně odborníků varuje už před podzimem. Lidé už podle nich budou vyčerpaní, čeká nás další zdražování a patrně i nová vlna covidu…
Ano, je to tak. Právě teď se nad jejich tragickými příběhy dojímáme, ale to nám opravdu nevydrží dlouho. Je potřeba si uvědomit, že Ukrajinci, kteří k nám nyní přicházejí, nehledají jen pomoc a bezpečí. Ale také práci, nové živobytí, školy a vzdělání pro své děti. A domnívám se, že celá řada z nich už tuší, že se jen tak do Ukrajiny nevrátí a budou zde muset zůstat déle.
Tedy: budou se chtít zapojit do pracovního procesu, hledat si práci. Naše ekonomika potřebuje nové pracovníky, naše nezaměstnanost je na velmi nízké úrovni. A Ukrajince i Ukrajinky zde známe jako výborné pracovníky, kteří u nás pracují na stavbách, pracují ve službách. Dělají práci, kterou my dělat nechceme, a za nízké mzdy, které my odmítáme.
Česká vláda uprchlíkům pomáhá i finančně. To je už nyní terčem kritiky například na sociálních sítích…
Musíme si položit otázku: Kdo jsou autoři těchto textů? Jsou to trollové? Nebo křičící hlasitější menšina? Či vlastním životem frustrovaní jedinci, kteří jsou vždy proti progresi? Případně lidé, kteří mají málo, ale chtějí mít více a závidí lidem ty malé příspěvky na ubytování Ukrajinců? Zajímalo by mne, zda by si tito lidé chtěli vyměnit svoje osudy, kdy by své veškeré majetky museli vyměnit za několik tašek či kufr a odejít a stát se bezdomovci v cizí zemi.
Pokud chce vláda zabránit chaosu a tomu, že budou lidé bydlet pod mosty nebo v opuštěných budovách, měla by se nachystat na statisíce uprchlíků. Ruku v ruce s tím bude potřeba vysvětlit Čechům, že Ukrajinci a jejich masivní příchod do České republiky by neměl být zásadním problémem a integrace do naší společnosti je v našem zájmu.
Co by měla tedy česká vláda dělat?
Bude hlavně muset vysvětlovat Čechům, že Ukrajinci jsou pro nás přínosem. Podle mne má tato oblast několik rozměrů. Tím prvním je krátkodobý humanitární pohled. Ten je přitom velmi důležitý, protože umožnil změnit pohled české veřejnosti na migraci. Česká společnost dnes potřebám uprchlíků rozumí, chápe, co znamená válka, protože ji může sledovat v přímém přenose. Konflikt na Ukrajině je pro Čechy mnohem lépe čitelný než například válka v Sýrii. Bude třeba také vysvětlovat, že zvýšení cen energií, paliv i inflace cen v ČR nemají přímou souvislost s příchodem ukrajinských imigrantů. Další pohled je morální, protože na Ukrajině se bojuje i za Českou republiku. Je to boj mezi svobodou, možnostmi se svobodně a demokraticky rozhodovat na jedné straně a téměř absolutistickou diktaturou, okupací a závislostí na straně druhé. Je zde jasná strana temna, tedy Rusové, kteří napadli zemi, která je ničím neohrožovala, snad jen svou touhou po svobodné volbě.
V České republice žijí už nyní desetitisíce Ukrajinců. Jsme na ně zvyklí. Pomůže příchod dalších vyřešit problémy na pracovním trhu?
Ano, z dlouhodobého ekonomického pohledu ukrajinská migrace do ČR může být win-win strategií pro všechny. Získáme poměrně rychle dosti kvalifikovanou a mladou generaci lidí, která nám pomůže řešit problém stárnutí populace, částečně i důchodů, a především chybějící pracovní sílu. Ukrajincům pobyt u nás také pomůže. Kromě toho, že se zachrání, získají kvalitnější vzdělání pro své děti, více dostupnou lékařskou péči, na jiné úrovni jsou ekonomické možnosti i sociální systém, do kterého budou také přispívat. Ukrajinci chtějí pracovat, mají zájem o práci. Česká ekonomika je potřebuje.
Český stát už vytváří školy a školky pro ukrajinské děti. Nepovede to ale k segregaci, neměl by se snažit naopak o inkluzi?
Jsem přesvědčený, že začlenění ukrajinských dětí ve školkách a základních školách, ale i studujících na středních školách by mělo probíhat skrz jejich přítomnost v českých třídách. Ale rozumím tomu, že v této chvíli by celou řadu ukrajinských dětí, které zažily válečné hrůzy, nebylo dobré stresovat ještě více školním prostředím s cizím jazykem a pro tento školní rok je vhodné pro ně vytvořit speciální ukrajinské třídy. V nich by se však měly učit česky a od září by už mohly být začleněny do běžných českých tříd.
Jak se situace dotkne vysokých škol? Jsou schopné a ochotné zapojit do výzkumu odborníky z Ukrajiny?
Vzhledem k různorodosti akademických či výzkumných oborů neexistuje na tuto otázku jedna jednoduchá odpověď. Jsou u nás obory, kde spolupráce s ukrajinskými vysokými školami probíhala již před válkou, takže začlenění kolegů by neměl být velký problém. I vzhledem k tomu, že celá řada aktivit na českých VŠ probíhá online, by nemusel být kapacitní problém. Předpokládám, že podobně by tomu mohlo být i u ukrajinských studujících. Ovšem dovedu si představit obory, kde jsou kapacity plné a jejich přijetí do studia nebude moci být ve větším počtu. V každém případě, jejich plné začlenění do studia bych předpokládal od září či října 2022.
Například Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity již přijala několik akademických pracovníků, kteří budou začleněni do výzkumu i výuky ve svých ekonomických oborech. Podobně se ke studiu chystá již několik ukrajinských studujících.
Jak se bude dál vyvíjet migrační krize?
Celkový počet Ukrajinců utíkajících ze své země před boji podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) dosahuje téměř počtu čtyř milionů (data jsou aktuální ke konci března, kdy rozhovor vznikal – pozn. red.). Přitom do vypuknutí války tvořila ukrajinská diaspora žijící v zahraničí 6,1 milionu lidí. Během necelých tří týdnů se tento počet navýšil o polovinu.
Jedná se tak o největší jednolitý migrační proud za posledních 70 let, a v případě jeho pokračování se tak bude jednat o největší mezinárodní migrační proud v dějinách Evropy. Již dnes víme, že se jedná o zcela nejrychlejší migrační vlnu v dějinách našeho kontinentu. Můžeme očekávat nárůst počtu těchto utečenců až k 5–7 milionům dle současného trendu, možná i více dle eskalace konfliktu.
V tomto směru bych chtěl upozornit, že máme poměrně málo informací, co se děje na venkově. Mediální pozornost se soustředí především na napadená velká města, odkud přichází většina uprchlíků. Je otázkou, co nastane, když se pozornost ruských vojsk soustředí na menší města a venkov.
Dalším faktorem jsou takzvaní vnitřní uprchlíci, kterých bývá obvykle více než vnějších. Jedná se o obyvatele, kteří nemají z celé řady důvodů možnost svou zemi opustit a uvíznou někde „v meziprostoru“, tedy někde na cestě mezi svým domovem a bezpečným zahraničím. Domnívám se, že i na tyto vnitřní migranty by se měla soustředit humanitární pomoc ve snaze nabídnout jim alespoň základní bezpečí ve formě jídla, pití, základní hygieny, tepla, možnosti, kde spát. A případně se snažit je dostat do bezpečí z válkou postižené země.
Troufnete si srovnat současnou ukrajinskou migraci se situací v 90. letech v bývalé Jugoslávii, nebo jde o dvě úplně rozdílné věci?
Myslím, že se jedná o dosti odlišné migrační vlny, především ve svém rozsahu (300 tisíc uprchlíků prozatím versus několik tisíc tehdy), rychlosti i složení. Navíc zde v Česku již existovaly ukrajinské migrační sítě ještě před vypuknutím této uprchlické vlny, a desítky tisíc uprchlíků z Ukrajiny tak přicházely do Česka s určitou jistotou, ale neorganizovaně. Bosenští uprchlíci sem přicházeli organizovaně a bez existence významných migračních bosenských sítí. V Česku nežila významná bosenská minorita, podobně jako tomu je dnes u Ukrajinců, neměli zde žádné velké zázemí. A samozřejmě rozdíl byl i v náboženském vyznání obou skupin. Bosenští imigranti v Česku zůstali krátce a během dvou let se většina z nich vrátila domů.
Ve světle posledních událostí je zřejmé, že se česká azylová politika změnila. Jak si nyní stojí ve srovnání s ostatními evropskými státy? Především když jsme v minulosti byli v podstatě proti integraci migrantů do české společnosti?
Česká republika se nyní svým rychlým rozhodnutím přijmout tak vysoký počet uprchlíků z Ukrajiny zařadila mezi západní evropské státy, které taková rozhodnutí učinily již mnohokrát v minulosti a imigranti jsou součástí jejich multikulturních společností po desetiletí.