Studenti často opisují, jenže zdaleka ne vždy se jedná o vědomou krádež. Někdy jim chybí povědomí o tom, co už je za hranou, a jejich učitelům taky, říká Rita Santos, koordinátorka portálu pro oběti neetického jednání na akademické půdě.
Read the interview in the English version here.
Evropská síť pro akademickou integritu (ENAI) letos v květnu spustila portál pro oběti neetického chování v akademickém prostředí. Ať už jde o plagiátorství, falzifikaci, ukradené autorství, nebo třeba špatné chování nadřízeného, přes portál může kdokoliv své podezření nahlásit. Anonymně, zdarma a odkudkoliv. Mentoři portálu oběti poskytnou radu, co v těžké situaci dělat.
Chod služby koordinuje Rita Santos, projektová manažerka vzděláním přírodovědkyně a původem z Portugalska. „Věda se většinou financuje z veřejných zdrojů, takže kdo zneužívá vědu, zneužívá i veřejné peníze. Lidem to začíná docházet a jsou vůči takovému chování ostražitější,“ říká Santos.
Proč jste se rozhodli právě nyní spustit portál pro oběti neetického chování?
Myšlenka na založení portálu se v hlavách našeho týmu zrodila už v roce 2020. Chtěli jsme obětem neetického chování nabídnout větší podporu. Dalším důvodem bylo, že je tento portál součástí programu Erasmus+ FAITH (Facing Academic Integrity Threats), o který jsme žádali a letos se nám podařilo jej odstartovat. Portál v této podobě poběží do února 2025 a pak bude dál pokračovat pod hlavičkou ENAI. Doufáme, že se nám i díky němu podaří zvýšit ostražitost akademiků vůči neetickému chování na akademické půdě. A také, že pomůže ustavit platformu, kam může neetické chování nahlásit každý a kde každý získá radu, jak se mu bránit.
Takže to není proto, že by bylo v posledních letech neetické chování častější?
Případů přibývá, to je pravda. Ale je to spíše tím, že se tomuto tématu věnuje větší pozornost. Výzkumníci si více všímají praktik, které mohou podrývat jejich práci, a méně si toho nechají líbit. Samozřejmě nevíme zcela přesně, kolik akademiků se s neetickým chováním setká. Ale například ve výzkumu Daniela Fanelliho z roku 2009 téměř dvě procenta vědců přiznávají, že alespoň jednou vymysleli, zfalšovali nebo upravili data nebo výsledky, což je vážná forma pochybení. A skoro 34 procent vědců připustilo další sporné výzkumné postupy. To je docela hodně. Podle jiného výzkumu z Nizozemí z letošního února se do sporných postupů zapojilo dokonce 18 procent vědců. Tento problém se ale týká také studentů, mezi nimiž jde hlavně o plagiátorství.
Proč se podle vás teď akademické etice věnuje větší pozornost?
Protože každý typ etických přečinů podrývá důvěru ve vědeckou práci a ve vědecké znalosti. Přitom věda výrazně ovlivňuje moudrost veřejnosti jako celku. Navíc je věda většinou financovaná z veřejných zdrojů, takže kdo zneužívá vědu, zneužívá i veřejné peníze. Lidem to začíná docházet a jsou vůči takovému chování ostražitější. Vědecká obec už očekává určitou míru vědecké integrity a začíná jednat tak, aby se neetickému chování dařilo předejít.
Portál běží od května. Jaké druhy neetického chování jste již zaznamenali?
Přišly nám například podněty na podezření z plagiátorství, na konflikt v publikačním procesu anebo rozepře v autorství. Tento druh podnětů se objevuje často.
Dalo by se tedy říct, že jsou to nejčastější typy neetického chování?
Obecně jsou nejčastějšími typy plagiátorství, falzifikace a výmysly (fabrication, pozn. red.).
Výmysly? Co si pod tím představit?
Jednoduše si pro svůj výzkum vymyslíte data. Nezjišťujete a nesbíráte skutečná data, místo toho si čísla vymyslíte. Bohužel se to stávalo během covidové pandemie. V jednom případě vědec vydal článek, který bylo třeba stáhnout z publikace, protože si podkladová data prostě vycucal z prstu.
Vymýšlejí si vědci či vědkyně data často?
Zase tak často se s tím nesetkáváme, ale i proto, že lidé to většinou nehlásí. Máme také velmi málo výzkumných prací, které by se na tento druh neetického chování zaměřovaly. Snažíme se ale zvýšit o tomto fenoménu povědomí. K případům datové fabulace dochází hlavně v lékařských vědách.
Můžete zmínit konkrétní příběhy neetického chování, které se k vám skrze portál dostaly?
Časté jsou bohužel případy plagiátorství. Například jeden doktorand provedl experiment, získal výsledky a napsal o tom článek. Jeho vedoucí mu článek ukradl a v autorství na prvním místě uvedl své jméno. V akademickém prostředí bohužel platí pravidlo: publikuj, nebo zemři. Výzkumníci musí publikovat hodně a vedoucí někdy postaví svou práci na datech svých studentů. Navýší tím počet vlastních publikovaných článků, i když nejsou těmi, kdo výzkum prováděl a komu za objev patří zásluhy.
Mohla byste zmínit ještě nějaký příklad toho, s čím jste se na portálu už setkali?
Lidé nám často hlásí neetické pracovní prostředí. Většinou to opět zahrnuje případy rozepří v autorství. Tedy mezi výzkumníky, kteří mají být uvedeni na prvním místě jako hlavní autoři publikace, a těmi, kteří se na to první místo napíší místo nich, přestože se na práci podíleli méně. Také se stává, že je mezi autory uveden vědec, který se na práci nepodílel vůbec a je tam jenom proto, aby si zvýšil publikační skóre. Anebo jde o akademika, který má dobré jméno, a autoři práce jej uvádějí jen proto, aby zvýšili kredibilitu článku. Bohužel jsou tyto případy opravdu běžné.
A mezi studenty dochází nejčastěji k čemu?
Snažíme se přitáhnout pozornost k tématu plagiátorství při studiu. Velmi často se stává, že jsou studenti bakalářských, magisterských i Ph.D. programů obviněni právě z plagiátorství. Je to zcela určitě závažný problém. My se ale snažíme poukázat na otázku, zda se konkrétní student dopustil plagiátorství proto, že se tak zkrátka chtěl zachovat, nebo zda v sobě neměl dost integrity, anebo jednoduše nebyl dostatečně seznámen s etickými pravidly. Zjišťujeme totiž, že mnoho studentů nemá dostatečné povědomí o akademické integritě. Jak můžeme po svých studentech chtít, aby jednali správně a v souladu s etickými pravidly, když je o té etice nic neučíme? Tyhle dva případy – záměrné podvodné jednání a nesprávné jednání z nedostatku znalostí – by se měly citlivě rozlišovat. Když se nahlásí plagiátorství, vždy by mělo následovat spravedlivé a transparentní vyšetřování, které odhalí, jestli student jednal záměrně, nebo nikoliv.
Může přes váš portál nahlašovat případy skutečně kdokoliv?
Portál je pro každého, nemá žádná geografická, oborová ani jiná omezení. Rádi pomůžeme každému, protože k případům neetického chování dochází všude. Také bychom rádi v budoucnu náš portál nabídli v několika světových jazycích.
Ze které země chodí nejvíce případů?
Žádná země teď není dominantní. Máme uživatele například z Irska, ze Spojených států, Kanady, Brazílie a mnoha dalších zemí. Portál jsme spustili v květnu a má již přes pět tisíc zhlédnutí z 59 států (údaj je platný k 10. říjnu 2022, pozn. red).
A kolik je nahlášených případů?
Anonymně zveřejnit bylo možné zatím jenom jeden. Další řešíme s jejich aktéry v soukromí.
Když přes váš portál nahlásím podezření na neetické chování, co se stane dál?
Jakmile přijde podnět, velmi rychle se autorovi ozveme zpátky. Jeho případ je zcela soukromý, neuvidí jej nikdo mimo naši organizaci. Přístup k němu však dostane tým našich mentorů ze sítě ENAI a Erasmus+ FAITH a bude jej řešit ten z nich, který se na to svým zaměřením hodí nejvíc. Mentoři se pak dohodnou na nejvhodnější odpovědi a nejlepším možném dalším postupu. Bereme také v úvahu, jestli se nahlášený podnět podobá některému z případů, jež jsme už v minulosti řešili. Zeptáme se také na to, zda autor podnětu souhlasí s tím, aby byl jeho případ v anonymizované verzi uveřejněn na stránkách portálu.
Tomu rozumím, ale zajímalo mě spíš, jak můžete vy z Portugalska řešit třeba to, že mi vedoucí práce ukradl data, když jste na mé univerzitě v Praze nikdy nebyli, nikoho tam neznáte a na mého vedoucího nemáte žádné páky?
Pomůžeme vám radou. V takovémto případu bychom vám třeba poradili, abyste kontaktovala časopis, ve kterém váš vedoucí práci s vašimi daty pod svým jménem uveřejnil, a poslala tam vyjádření o pochybnosti (an expression of concern, pozn. red.). Je to oficiální postup, který si můžete vyžádat. Dále univerzity většinou mají takzvaného vědeckého referenta (scientific officer, zastává manažerskou funkci ve vědecké organizaci a má zkušenosti s vědeckou prací, pozn. red.), i na něj se můžete se svým problémem obrátit. Takže nezáleží na tom, jestli jsme v Portugalsku, v Praze, nebo kdekoliv jinde na světě. Jsme tu, abychom podpořili kohokoliv, kdo naši pomoc potřebuje. Nemáme sice právní nástroje, nejsme právní kancelář, ale můžeme vás navést na oficiální místa a poradit vám, jak postupovat.
Co se musí stát, aby se případy neetického chování vymýtily?
To je otázka za milion eur. Vyžaduje to změnu přístupu na mnoha úrovních. Rozhodně to chce zařadit více vzdělávání a tréninků o tématu akademické integrity a o etické praxi, a to už do raných stupňů vzdělávání. Začít by se s tím mělo klidně na středních školách. Je důležité si uvědomit, že učit studenty zároveň znamená učit učitele. Protože dokonce ani sami učitelé často nejsou s akademickou integritou plně spjati. Problém také je, že se mnoho obětí neetického chování bojí záležitost nahlásit. Chybí třeba ochrana ze strany mateřské organizace. Vědec se může obávat trestu od svého nadřízeného nebo se jednoduše bojí ztráty reputace, nechce být spojován se žádnou takhle citlivou kauzou. Nechce o tom ani nikde mluvit, protože by to mohlo ovlivnit jeho kariéru a osobní život. Trénink akademické integrity je určitě důležitý, ale chce to také, aby určité kroky udělaly i samy instituce, tedy vědecké organizace a univerzity. Musí to jít zespoda nahoru. Potřebujeme pravidla, která zdůrazní důležitost akademické integrity a která ustanoví transparentní procesy pro následné vyšetřování těchto přečinů.
Autorka je redaktorka Hospodářských novin.