Stovka lidí – zdaleka nejen z Evropy – se v červnu sjela do Prahy na 18. konferenci Evropské sítě ombudsosob ve vysokém školství (ENOHE). Na půdě Univerzity Karlovy hledali a nalézali cesty vedoucí ke zkulturnění akademického prostředí. Organizátoři a organizátorky pro ně připravili na čtyři desítky workshopů. Jak si mohou být ombudsosoby z různých univerzit užitečné, když zkušenosti každého nebo každé z nich jsou tak rozdílné? Nebo právě proto? A liší se ombudsmanství „západu“ od „východu“?
Jedním z hlavních cílů ENOHE je vzájemná pomoc a spolupráce ombudosob, i když struktury jsou v Evropě i v zámoří značně různorodé. „Máte kanceláře pro jednu osobu, nebo i sedm. Proto mohou být pracovní metody zcela odlišné, ale vždy je možné se jeden od druhého něco naučit. ENOHE nabízí například speciální stáže kolegů, kteří navštěvují ostatní, aby získali náhled na různé modely práce ombudsů,“ vysvětlil prezident ENOHE Josef Leidenfrost.
„Výměnou zkušeností se toho dá hodně získat. Mnoho z nás je ve svých rolích velmi osamělých – nakládáme s obtížnými, citlivými, důvěrnými informacemi, nutně odděleni od univerzitních kolegů, abychom zajistili svou nezávislost a nestrannost při řešení případů. A často pracujeme v odděleních pro jednoho člověka. Možnost vyměňovat si nápady a zkušenosti s podobně smýšlejícími lidmi je obrovským přínosem a skutečnou podporou,“ doplnila Jean Grier, viceprezidentka ENOHE.
Všechny přítomné ve Vladislavském sále Karolina v úvodu akce pozdravila rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková. S vědomím, že ombudsmanství a asociace ombudsosob je v České republice teprve na počátku, rektorka dodala, že věří, že její hostitelská univerzita má při spolupráci s mnohem zkušenějšími kolegy v oblasti ochrany práv studujících, akademických i všech ostatních univerzitních pracovníků i tak co nabídnout.
První ombudsmanku – Kateřinu Šámalovou, odbornici na oblast sociální ochrany zranitelných osob – nejstarší česká univerzita uvedla do funkce poměrně nedávno, 1. ledna 2023 (mediátorky a mediátoři na jednotlivých fakultách existují už nějakou dobu – pozn. red.). „V českém prostředí se skutečně rodí něco nového a naše univerzita nyní s upřímným zájmem nabízí celosvětový vhled a prostor,“ uvedla Králíčková.
O potřebě ochrany práv na vysokých školách se s rektorkou Králíčkovou shodla i Radka Wildová, náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR (v letech 2017–2022 byla prorektorkou UK pro koncepci a kvalitu vzdělávací činnosti – pozn. red). Při svém vystoupení uvedla, že vysokoškolské ombudsmanství má na ministerstvu výraznou podporu: „Práva studentů zaručující jejich pocit bezpečí je a musí být na prvním místě. A právě konference přispívá k našemu úsilí o prosazení a instalaci ombudsmanů v rámci českých vysokých škol,“ řekla Wildová.
O nástrahách ombudsmanství
Jedním z hlavních témat konference bylo, zda existují společné problémy napříč univerzitami Evropy i celého světa.
„Univerzity jsou nezávislé autonomní instituce. Žádné dvě nejsou stejné. Všem je ale společné, že naprostá většina studujících dokončí studium úspěšně a na své působení na univerzitě se zpětně dívá jako na několik velmi šťastných let. Jenže část studentů vždy bude mít problémy, ať už s akademickými záležitostmi, mezilidskými vztahy (profesionálními nebo jinými), zdravotními a rodinnými potížemi nebo čímkoli jiným, a budou potřebovat ombudsosobu, která jim pomůže vše zvládnout,“ myslí si Jean Grier.
„Vše je o správné komunikaci pravidel a dobrých pracovních vztazích mezi lidmi. Ostatně jako v každém typu instituce. Jak říkají Američané: Problémy a potíže přicházejí… a způsobují problémy strukturální i mezilidské. Je tedy potřeba, aby se řešily,“ dodal Leidenfrost.
Jak snadné či těžké je podle Leidenfrosta získání autority v rámci ombudsmanské pozice? „Silné právní základy jsou pro tuto práci nezbytné. V případě úřadu rakouského studentského ombudsmana při ministerstvu vysokého školství to od neformálního zřízení úřadu do jeho zakotvení zákonem trvalo osm let. Proces tedy může být dlouhý, ale výsledek je uspokojivý. Jsem přesvědčen, že takto jasná definice je naprosto nezbytná pro to, aby ombudsman získal pravomoci, které potřebuje,“ uvedl Leidenfrost.
Podle Grier to velmi závisí na postojích v rámci hierarchie jednotlivých univerzit. „Ve své kariéře jsem měla velké štěstí, že jsem se cítila oceňována a respektována za to, co dělám. A to přesto, že jsem musel občas říct, že se v instituci něco pokazilo nebo „mohlo se to udělat lépe“. Ale vím o kolezích ombuds v různých zemích, kteří se potýkali se svými vlastními institucemi – v některých případech až do té míry, že přišli o práci, a to je velký problém, zejména pro studující těchto institucí. Opět zde může pomoci sdružení jako ENOHE, i když nepřímo, vzájemným propojením a podporou kolegů v obtížných situacích.“
A jak vypadá ideální spojení ombudsosoba – veřejnost – vyučující – studující? „Ombuds by měl být viditelný, vlastně co možná nejviditelnější, má mít svůj vlastní prostor na domovské stránce univerzity a informace obsažené ve všech relevantních univerzitních publikacích a oznámeních. Nezávislé telefonní číslo a nezávislá e-mailová adresa jsou podmínkou. Je vhodné organizovat otevřená setkání na začátku každého semestru, dostupná pro každého, lze zvážit i komunikační kanály jako podcast nebo stream. Další nezbytností je dostupnost a bezpečný prostor pro osobní setkání. Zároveň je vhodné, aby se ombudsosoby pravidelně scházely se zástupci studujících. Součástí dokonalého modelu vztahu by měla být i výroční (samozřejmě anonymizovaná) zpráva,“ myslí si Leidenfrost.
Podle Grier ombuds musí sedět mimo jakoukoli strukturu oddělení a musí být dobře propojeni napříč institucí. „Je nezbytné mít přístup do všech oblastí, pravomoc hovořit s kýmkoli a kdekoli podle potřeby. Studující samozřejmě potřebují vědět, že je tu ombudsosoba pro ně. Stejně jsou na tom i zaměstnanci, také potřebují vědět, že ombudsosobu mohou v obtížné situaci požádat o radu, v ideálním případě ji vyřeší na místě, než bude vše eskalovat. Jsem velkou zastánkyní brzkého řešení problémů, trávím hodně času povzbuzováním zaměstnanců, aby hledali způsoby, jak záležitosti řešit včas.“ Během konference uspořádala Grier workshop speciálně na toto téma.
Formálně i neformálně
S brzkým či „neformálním“ řešením mají své zkušenosti i v Lucemburku. Kanaďan Brent Epperson – je ombudsmanem na tamní univerzitě a byl dalším z celé řady řečníků – vysvětlil, že s určitými stížnostmi jednotlivci neusilovali o represivní opatření pro druhou stranu, ale jednoduše „jen“ chtěli, aby toto chování přestalo.
„Není to ojedinělé, ani úplně běžné. Jsem hrdý na to, že v Lucembursku byl formální i neformální přístup ke stížnostem začleněn do kolektivní smlouvy. Ze své zkušenosti vím, že je lepší dát více než jednu možnost řešení. Formální postupy pro podávání stížností mohou být někdy příliš zastrašující pro lidi, kteří se cítí být oběťmi obtěžování, a poskytnutí neformálního řešení je způsob, jak zajistit, že se s těmito případy můžeme vypořádat ve vysokoškolském vzdělávání.“
Lucemburská univerzita poskytuje služby ochránce ve třech jazycích: francouzštině, němčině a angličtině. Spolu s kolegou Josefem Leidenfrostem (ombuds pro německy mluvící osoby), Brent Epperson mimo jiné nastínil, jak důležité je, aby kancelář univerzitního ochránce práv registrovala nejen počet každoročních návštěv a stížností, ale také aby mapovala jejich povahu a registrovala rostoucí problémy či negativní vzestupné trendy.
Předkonferenční trénink
Třídennímu konferenčnímu jednání předcházel dvoudenní vzdělávací trénink v ombudsmanských dovednostech a znalostech. Konal se v rámci ENOHE konferencí vůbec poprvé. Jeho program tvořily tři základní témata: mediace, přijímání podnětů a řešení konfliktů.
„Zvolená témata se ukázala býti nejpalčivějšími – vyšla z ankety, kterou jsme uspořádali při loňském setkání embudsosob v Aténách,“ prozradila Michaela Antonín Malaníková, hlavní organizátorka tréninkové části pražské konference. „Byli jsme nadšeni, že se nám povedlo získat renomované lektory, vedle zahraničních odborníků zde vystoupila i Dana Potočková, jedna z nejzkušenějších českých mediátorek,“ uvedla Malaníková.