Dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci budou od letošního jara o poznání pestřejší. Zdejší doktorandi se při studiu nebudou omezovat na kapacity školy, ale využijí i vědce a prostředky Akademie věd České republiky. Doktorandi si budou moci například volit školitele ze specialistů z obou institucí nebo absolvují část studia na partnerském pracovišti Akademie věd. A jména školitelů z akademie se pak objeví na jejich závěrečných diplomech. Vědci zase nově budou moci zasahovat do výběrového řízení a průběžného hodnocení jednotlivých doktorandů a budou mít zastoupení v takzvaných oborových radách.
Je to jeden z prvních praktických dopadů Dohody o spolupráci při uskutečňování doktorských studijních programů, kterou v srpnu uzavřeli zástupci Akademie věd a olomoucké Univerzity Palackého. Významná je nejen tím, že obohatí studium doktorandů i práci vědců, ale především jde o první dohodu podle novelizovaného vysokoškolského zákona, která se týká doktorského studia, a má tak zásadní význam pro další sbližování akademie a univerzit. Do praxe dohoda vstoupí v okamžiku, kdy se přijmou noví studenti do doktorského studia, tedy na jaře 2018.
„Podpis dohody mezi Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky a Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci představuje zásadní impuls k dalšímu bádání a studiu dějin umění na naší fakultě. Dokládá, že naši historici umění představují atraktivní vědecké partnery. Dokument je krásným příkladem vytváření kontaktů a společné práce takzvaně zezdola. Považuji to za mnohem užitečnější než formální gesta spolupráce,“ říká Jiří Lach, děkan olomoucké filozofické fakulty.
Lepší motivace doktorandů
Podle předsedkyně Akademie věd Evy Zažímalové je to „naprosto přelomová dohoda“, která by se měla odrazit na vyšší kvalitě doktorské práce. „Pro nás má význam i v tom, že budeme nyní moci lépe motivovat ty nejlepší doktorandy, aby zůstávali dál ve vědě. Bohužel naše zkušenost je taková, že často odcházejí do soukromého sektoru,“ podotýká Zažímalová.
Konkrétně v případě Univerzity Palackého se doktorské studium bude odehrávat v trojúhelníku Olomouc - Praha - zahraniční pracoviště, na němž by studenti měli strávit minimálně semestr nebo celý akademický rok. „Chceme našim doktorandům do budoucna dávat to nejlepší, co mohou Akademie věd a Univerzita Palackého nabídnout. V tomto ohledu sdílíme s paní předsedkyní Zažímalovou naprosto shodná stanoviska. Pilotní projekt společného doktorského programu se týká Dějin umění, ale již na podzim chceme pokračovat v diskusi o propojení dalších programů,“ plánuje rektor olomoucké univerzity Jaroslav Miller.
Spolupráce vědců z akademie a doktorandů z univerzit probíhala v neoficiální rovině v mnoha oborech po řadu let. „Naše zkušenosti ovšem ukázaly, že je vhodné dát spolupráci formální a institucionální rozměr, a to kvůli akreditaci, společnému financování studentských projektů či kvůli podobě studijního programu, na které by měli rovnou měrou participovat odborníci z obou institucí,“ vysvětluje Miller.
V zahraničí studenti a vědci svá know-how již sdílí
V zahraničí je takový typ spolupráce vědců a studentů běžný a osvědčil se. „Mám čerstvou zkušenost z australských univerzit, kde sdílení a propojování know-how a infrastruktury funguje velice dobře a je to jeden z důvodů rostoucí kvality australských akademií a vědy,“ soudí Miller. Jako příklad dává svého studenta zabývajícího se tématem integrace evropských přistěhovalců v Austrálii na University of Western Australia v Perthu. Část svého stipendia ovšem dostával na Národní univerzitě v Canbeře, protože jeho bádání zapadalo do výzkumného záměru tamějšího institutu pro migrační studia. Ten mu zároveň zajistil kancelář a druhého školitele, jenž byl profesorem sociologie.
„Přibližně jednou za dva měsíce jsme s kolegou z Canberry vedli diskusi o pokroku ve výzkumu našeho společného doktoranda a o jeho metodologických východiscích. Každý z nás mohl nabídnout dílčí know-how a různě zaměřené kritické pohledy na výzkum imigrace a strategií integrace. Podle mého názoru je to ideální stav vedoucí k synergii,“ popisuje Miller. Dodává, že Česko jako relativně malá země by mělo koncentrovat výzkumné kapacity a zvyšovat tak kvalitu vědy. „Zároveň bych velice rád naši spolupráci rozšířil i na jiné vědní oblasti. Budeme o tom s paní předsedkyní diskutovat v průběhu podzimu,“ očekává Miller. Jinými vědními oblastmi myslí zejména přírodní vědy, v nichž už vzájemná spolupráce funguje. Olomoucká univerzita má s Akademií věd společné laboratoře optiky a růstových regulátorů nebo část výzkumného Centra regionu Haná.
Připojí se zřejmě i Univerzita Karlova
Očekává se, že k dohodě s Akademií věd se v budoucnu připojí i další univerzity, akademie nyní jedná i s Univerzitou Karlovou. Ta s akademií spolupracuje již na úrovni společně akreditovaných programů. „Tento formát, kterého využíváme již od roku 1999, hodnotíme velmi pozitivně a dále jej rozšiřujeme. Spolupráce je na dobré úrovni, uvažujeme o rozšíření spolupráce v podobném formátu,“ naznačuje Petr Podzimek z Odboru vnějších vztahů Univerzity Karlovy.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.