Formativní hodnocení přináší do českého školství nové možnosti, jak efektivně sledovat a podporovat pokrok studujících i žactva. Kateřina Berková z Vysoké školy ekonomické v rozhovoru popisuje vývoj softwaru formativního hodnocení, který kombinuje jednoduchou metodu semaforu s výhodami umělé inteligence. Jak systém funguje a jak může vyučujícím usnadnit práci? A je vlastně české školství připraveno na takovou změnu paradigmatu v hodnocení?
Na Katedře didaktiky ekonomických předmětů na Vysoké škole ekonomické aktuálně testují software, který umožňuje pracovat s formativním hodnocením. A to jak pedagogům a pedagožkám k hodnocení studujících, tak i studujícím ve formě sebehodnocení.
„Cílem našeho výzkumu je vytvořit snadno použitelný systém pro formativní hodnocení, který bude k dispozici všem vyučujícím a školám v Česku. Ráda bych, aby náš software byl dostupný nejen na vysokých školách, ale i na středních a základních školách. Je to totiž nástroj, který může pomoci zlepšit výuku ve všech typech škol a také zefektivnit práci vyučujících,“ popisuje Kateřina Berková, zástupkyně vedoucí Katedry didaktiky ekonomických předmětů na Vysoké škole ekonomické.
Ve své pedagogické praxi se zabývá tématy digitálních technologií ve vzdělávání, didaktikou účetnictví, metodami zážitkového učení a rozvojem kritického myšlení. Součástí jejích aktivit je právě i výzkumná činnost, která se v poslední době opírá především o téma formativního hodnocení a vytvoření softwaru pro toto hodnocení propojeného s umělou inteligencí.
Jak konkrétně formativní hodnocení vypadá v české školní praxi? Co ideálně by se z něj měli děti či studenti a studentky dozvědět?
Formativní hodnocení si můžeme představit jako kompas, který ukazuje správný směr na cestě vzdělávání. Analyzujeme informace o dílčích výkonech žáků a studujících a poskytujeme včasnou zpětnou vazbu, která jim pomáhá najít správnou cestu k úspěchu.
Můžeme si to ale vysvětlit i pomocí jiného příkladu: formativní hodnocení si můžeme představit i jako zahradníka (učitele), který pečlivě sleduje růst rostlin (studujících) a poskytuje přesné množství vody a živin (zpětné vazby), aby každý květ (studující) mohl rozkvést do svého plného potenciálu. Žáci (studující) by si měli z takového hodnocení odnést především to, co je cílem ve výuce, k čemu směřují, a průběžně zjišťovat, jak daný cíl plní. Také, co udělat pro to, aby se zlepšovali.
A jak bude systém formativního hodnocení, který na VŠE vyvíjíte, fungovat? Co si pod tím můžeme představit?
V rámci softwaru formativního hodnocení jsme se zaměřili na metodu semaforu, která používá tři typické barevné kódy pro hodnocení pokroku studujících. Metoda semaforu je skvělá v tom, že je intuitivní a přehledná. Studující se okamžitě dozví, jak si vede, a to prostřednictvím intuitivního a všeobecně známého barevného kódování. Pokud dostane červenou, znamená to, že potřebuje více pracovat. Oranžová značí, že je na správné cestě, ale je potřeba ještě něco vylepšit. Zelená je známka toho, že pokrok je velmi silný a studující jde správným směrem.
Zároveň jsme tento software formativního hodnocení propojili s umělou inteligencí. Systémy a programy využívající umělou inteligenci totiž umožňují automatizovat část hodnocení, a tím ušetřit čas vyučujícím. Důležité také je, aby tento systém byl nejen srozumitelný, ale i snadno použitelný a přizpůsobitelný konkrétním podmínkám jednotlivých škol. Během příprav softwaru jsme tedy brali v potaz i to, že každý studující i každá škola jsou jiné, a proto by měl mít každý vyučující možnost přizpůsobit systém formativního hodnocení svým konkrétním potřebám.
Co je ve formativním hodnocení nežádoucí? Čeho by se měli pedagogové a pedagožky vyvarovat?
Učitelé by se měli při hodnocení a poskytování slovního komentáře vyvarovat používání abstraktního vysvětlování chyb nebo nedostatků. Učitel musí jasně pojmenovat, jak se má žák (studující) zlepšit, co pro to musí konkrétně udělat. Abstrakce ve formativním hodnocení může být škodlivá, a vést tak k nepochopení tohoto přístupu žáky (studujícími), ale také rodiči. Důležité je rovněž nevnímat formativní hodnocení jako samostatný článek, ale vnímat jej spíše jako další přístup, jak studujícím poskytovat kvalitní zpětnou vazbu.
V čem je podle vás špatný dosavadní systém hodnocení ve školách? Co jste chtěli v praxi příklonem k formativnímu hodnocení a souvisejícím vyvíjeným softwarem změnit?
Nemyslím si, že je dosavadní systém špatný, ale není efektivní. Dosavadní systém hodnocení je založený na sumativním přístupu. Tedy hodnotíme výkon žáka a srovnáváme jej s výkony ostatních žáků. Formativní hodnocení nabízí jiný přístup. Jde o hodnocení výkonu žáka a srovnávání s jeho vlastním dřívějším výkonem. Oba přístupy je možné, a především vhodné, kombinovat.
Základním předpokladem pro úspěšné uplatnění formativního hodnocení je jasné pojmenování silných a slabých stránek, umět vystihnout, v čem a jak by se měl žák (studující) zlepšit. Fádní formulace typu „zkus se víc snažit“ nebo „buď aktivní“ nejsou vhodné. Jsou abstraktní a nedávají žákovi jasné vodítko, co má dělat. Vhodnější jsou například pro prvňáčka tyto formulace: „Procvičuj si ještě více skládání slov, které ti zatím nejde.“ „Výborně zvládáš písmeno L, ale nejde ti stále dobře písmeno M.“ Učitel musí být velice konkrétní. U dětí prvního stupně základní školy je navíc vždy důležitá pochvala, která vede k vnitřní motivaci.
Ad zmíněný semafor pro formativní hodnocení – jaký je rozdíl mezi třemi barvami a známkami například 1-3-5? Reálně to znamená totéž, ne?
Dá se říct, že ano. Formativní hodnocení lze také kvantifikovat číselně. Používá se 0-1-2 a daná barva. Můžeme si místo barev představit i smajlíky. Použít můžeme jakýkoliv symbol, který vyjádří danou úroveň. Rozdíl mezi známkami je především v tom, že pomocí známek porovnáváme žáky mezi sebou. Symboly formativního hodnocení slouží ke srovnání výkonu a posunu jednoho žáka. Tři symboly jsou vhodnější pro mladší žáky kvůli jejich chápání rozdílů mezi úrovněmi. Navíc ke každé barvě se uvádí také pojmenování. Formativní hodnocení je tedy propracovanější a dává zainteresovaným osobám mnohem větší spektrum informací o daném výkonu.
Pro jaké děti/studující je dle vás formativní hodnocení vhodné? Od jakého roku?
Podle mých zkušeností a z výsledků výzkumu našeho týmu mohu říct, že s formativním hodnocením je dobré začít právě už u zmíněných prvňáčků na základní škole. Čím dříve školáci pochopí, jak je důležité sledovat vlastní cestu svého učení, umět ji vyhodnocovat a vědět, jak se posouvat vpřed, tím také budou lépe chápat cíle, kterých se má během výuky dosáhnout, a budou díky tomuto systému vědět, jak dlouhá nebo krátká cesta je ještě čeká. Budou i více vnitřně motivováni, orientováni nejenom na konečný stav, ale i proces. A mohou si tím zdokonalovat i schopnost se učit.
Ve vzdělávání jsou důležité cíle a výstupy učení, ale mnohdy se zapomíná na jejich průběžné vyhodnocování a vše se odehraje až v pololetí, na konci ročníku nebo studia. Měla jsem možnost přímo vyzkoušet formativní hodnocení na střední a vysoké škole. Naučila jsem se, že je třeba jasně vysvětlit žákům a studujícím především užitečnost takového hodnocení. Také jsem zjistila, že formativní hodnocení není vhodné pro „masovku“, ale menší skupiny žáků a studujících. Takže z mého pohledu je to vhodné pro prakticky a projektově orientované předměty či semináře. U starších žáků (střední škola) jsou nejvíce ideální k formativnímu hodnocení zájmové předměty, jelikož k nim mají žáci větší vnitřní motivaci.
Jaký je rozdíl ve formativním hodnocení na vysoké škole, střední, základní? Kde nastupují jaká specifika?
Mezi specifika pro použití formativního hodnocení se řadí především věk žáků (studujících), jejich vnitřní motivace a připravenost učitelů formativní hodnocení využívat ve své výuce. Problematický je počet žáků, u nichž lze formativní hodnocení využívat. Nejvhodnější pro formativní hodnocení je první stupeň ZŠ, protože malé děti lze dobře motivovat, vzbudit v nich zájem.
Ani vysoká škola není nežádoucí pro využití formativního hodnocení. Zde je ale třeba vytipovat předměty, u nichž má smysl formativní hodnocení zavést. Mělo by jít zejména o předměty s důrazem na praxi, projektově orientované předměty. Z mého pohledu je pro zavedení formativního hodnocení nejvíce problematická střední škola, a to z důvodu naddimenzovaného učiva, které se musí zvládnout.
Je podle vás formativní hodnocení tedy obecně lepší varianta?
Nejde o to, zda je formativní hodnocení lepší, nebo horší než sumativní hodnocení. Ale je potřeba pokusit se oba systémy propojit a efektivně je využívat. Vytvořit mezi nimi jakousi symbiózu. Formativní hodnocení je pomocník. Dokáže včas odhalit problémy v učení, pojmenovat slabé stránky a dát doporučení ke zlepšení. To vše zachytit přehledně a vhodně vizuálně sledovat. Je to ale větší zátěž pro učitele, který dává zpětnou vazbu žákům.
Díky formativnímu hodnocení může být žák s určitou svojí snahou dobře připraven na významnější písemku, která bude ověřovat právě hlavní výstupy učení. Jestliže dobře zvládl dílčí cíle, neměl by mít problémy nyní. Rodičům naopak formativní hodnocení pomáhá, protože dostávají jasnou informaci o tom, jak mají svému dítěti pomoci v přípravě na výuku a na co se konkrétně zaměřit, aby se v daném předmětu zlepšilo, je-li to třeba.
Je povědomí o formativním hodnocení v českém školství dostačující?
Řekla bych že ne, alespoň co se českého vzdělávání týče. Potvrzují to také data z produkce OECD, která informovala o problémech s formativním hodnocením při implementaci na českých základních nebo středních školách. Z vlastní zkušenosti z pedagogického působení a debat s učiteli na různých stupních vzdělávání jsem zjistila, že formativní hodnocení je chápáno různě. Mezi učiteli nemá formativní hodnocení prozatím jasně ukotvená specifika.
Jak formativní hodnocení přijímají studující na vysoké škole, kde působíte?
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že je třeba rozdělit studující do dvou skupin. Ti, kteří jsou motivovaní, chtějí se posouvat, jsou silní a mají zájem o zpětnou vazbu v průběhu svého studia, která jim pomáhá k plnění dílčích úkolů, díky nimž se posouvají k hlavnímu výstupu. Zde je velmi snadné formativní hodnocení uplatnit, jelikož tato skupina studujících si uvědomuje odpovědnost za své učení a stává se zdrojem svého učení díky dílčímu plnění cílů.
Pak je tu ale druhá skupina studujících, která není dostatečně motivovaná, předmět je nebaví, nevidí v něm smysl a studující jsou slabší. Tato skupina vnímá formativní hodnocení jako bič, jako kontrolu. Studující mají pocit, že je učitel kontroluje a nedokážou si ještě dobře uvědomit smysl konstruktivní zpětné vazby v průběhu semestru. Rozdělení studujících do těchto dvou skupin potvrdil i náš nedávný ještě nepublikovaný výzkum, který jsme s týmem zrealizovali v zahraničí mezi vysokoškolskými učiteli ve Finsku, Nizozemí, Belgii a Portugalsku.
Jak se ve formativním hodnocení školí pedagogové a pedagožky? Ono to asi taky znamená změnu přemýšlení…
Přesně tak. Učitel si musí zpracovat jasný plán. Rozdělit si do dílčích výstupů hlavní výstupy učení (kompetence), kterých budou žáci a studující dosahovat. K dílčím výstupům přidat časové hledisko, tedy dokdy je dílčí cíl třeba splnit. To je náročnější činnost, která může odrazovat. Někomu tento proces může připomínat specifika projektového řízení. Řekla bych, že s plánováním projektu má formativní hodnocení hodně společného.
Nicméně i s přípravou formativního hodnocení a se zpracováním jasného plánu, dílčích cílů a časových termínů může už dnes pomoct AI. Právě náročnost přípravy formativního hodnocení mnohdy učitele odrazuje od následné realizace. Proto s týmem uvažujeme o integraci AI i ve vstupní fázi, tedy v přípravě a plánování hodnocení dílčích výstupů učení. Dalším důležitým momentem je samotné hodnocení, tedy způsob, kterým dávat žákům a studujícím najevo jejich silné a slabé stránky a jak je pojmenovat.
Jak se vyhnout tomu, aby formativní hodnocení působilo genericky, jako ze šablony, a přitom aby učiteli zabralo příliš času a bylo na úkor výuky?
Jak jsem zmiňovala, podle mého názoru nám v tom může pomoci AI. Díky umělé inteligenci velmi rychle získá učitel o daném žákovi (studujícím) informaci o jeho výkonech a doporučení, jak má žák dál postupovat. Informaci si může učitel samozřejmě více rozvinout s ohledem na potřeby žáka.
Jak může umělá inteligence poskytnout personalizovanou zpětnou vazbu? Neprotiřečí si to?
To vychází z podstaty formativního hodnocení, které je založené na personalizované zpětné vazbě. Ale protože je vyhodnocení například pro 20 žáků časově náročné, lze integrovat do systému formativního hodnocení AI. V systému formativního hodnocení jsou shromážděna data (hodnocení 0-1-2, slovní komentář) pro každého žáka a také slovní komentáře k výuce od každého žáka. Z těchto dat pomocí AI a kvalitních promptů můžeme vygenerovat krátké doporučení, v čem se má konkrétně žák zlepšit a co pro to má udělat. Učitel získá také doporučení, jak má vést dál výuku, aby žákovi pomohl s plněním dílčích cílů. V současné době řešíme důležitou otázku bezpečnosti dat, aby nedošlo díky použití AI ke zneužívání informací.
Čím jste se při tvorbě systému formativního hodnocení inspirovali, jaké máte zdroje? Co jste naopak zavrhli jako v českém prostředí nefunkční?
Nejprve jsme vycházeli z dat OECD pro poznání českého, ale také mezinárodního prostředí. Inspirovali jsme se strategií formativního hodnocení od autora Dylana Wiliama. Tento systém jsme následně transformovali do digitálního prostředí v podobě webového rozhraní, a to za pomoci studia více než 60 zahraničních výzkumných studií publikovaných ve vysoce prestižních vědeckých časopisech. Uvedu dvě pro nás velmi zásadní studie. Jde o vědecký článek „A design experiment on technology-based learning progress feedback in a graduate-level online course“ z roku 2021, zveřejněný v časopise Human Behavior and Emerging Technologies. Druhá studie „Exploring critical factors of the perceived usefulness of a learning analytics dashboard for distance university students“ byla publikovaná v roce 2021 v časopise International Journal of Educational Technology in Higher Education.
Náš návrh se liší od těchto studií tím, že slouží primárně pro zachycení zpětné vazby o pokroku žáka (studujícího) při fyzické (prezenční) výuce. Ostatní studie se soustředí především na distanční či online prostředí, v němž studující vypracovávají úkoly, které jsou následně hodnocené. Snažili jsme se, aby náš systém byl co nejvíce flexibilní a reagoval na potřeby škol pro různé stupně vzdělávání.
Jakou konkrétní dosavadní zkušenost s formativním hodnocením ve svém pedagogickém působení máte? Co byl největší oříšek, výzva?
Měla jsem možnost přímo vyzkoušet formativní hodnocení na střední škole a využívám jej na vysoké škole. Naučila jsem se, že je třeba jasně vysvětlit žákům a studujícím především užitečnost takového hodnocení. Také se naučit vhodně a konkrétně pojmenovat silné a slabé stránky žactva (studujících). Také jsem zjistila, že formativní hodnocení není vhodné pro „masovku“, ale menší skupiny žáků a studujících. Takže z mého pohledu je to vhodné pro prakticky a projektově orientované předměty či semináře.
U starších žáků (střední škola) jsou nejvíce ideální pro formativní hodnocení zájmové předměty, jelikož k nim mají žáci větší vnitřní motivaci. Pro mne bylo výzvou překonat především své předsudky o přijetí formativního hodnocení mezi žáky, studujícími a také učiteli. Mohu říct, že budování důvěry mezi žákem (studujícím) a učitelem není jenom teoretická fráze z učebnice pedagogiky, ale bez důvěry skutečně nelze formativní hodnocení uplatňovat a rozvíjet.
A jak jste se vlastně k tématu formativního hodnocení dostala? Vzhledem k vaší působnosti na vysoké škole ekonomického charakteru?
Výuka ekonomických předmětů má svá specifika. Kromě odborných znalostí musí studující rozvíjet i měkké dovednosti, jako je týmová práce nebo kritické myšlení. Formativní hodnocení je ideální nástroj pro sledování pokroku ve všech těchto oblastech. To je vlastně důvod, proč jsme s výzkumem na toto téma začali na Katedře didaktiky ekonomických předmětů pracovat.
Vysoká škola ekonomická se od svého vzniku snaží propojit ekonomii s pedagogikou. Není tedy překvapením, že naše katedra je jedna z nejstarších kateder na této škole. Díky tomu umožňujeme studujícím získat nejen teoretické znalosti v ekonomických oborech, ale i praktické dovednosti potřebné pro jejich budoucí profesní život. Naší vizí je, aby studující byli nejen skvělí odborníci ve svém oboru, ale aby byli schopní i efektivně komunikovat, řešit problémy a spolupracovat s ostatními lidmi. A k tomu jim může právě pomoci zpětná vazba formativního hodnocení.