Generace dospívajících Čechů čelí předsudkům, že jsou líní a odmítají zodpovědnost. Psychologové z Masarykovy univerzity (MU) pět let studovali jejich postoje a podle výsledků výzkumu se ukazuje, že mladí lidé spíš jen řeší složitější situace, v nichž se jejich předchůdci neocitali.
Ačkoliv je řeč o dospívajících, podle zákona už respondenti výzkumu dospělí jsou, protože jim na začátku sběru dat bylo mezi 18 a 25 lety. Dříve by už pracovali a zakládali rodiny, dnes šlo ale většinou o lidi, kteří teprve studují a s pracovní kariérou začínají. I to je jeden z výsledků výzkumu generace, pro niž se v zahraničí vžilo označení nedospělí dospělí.
Tito lidé totiž ještě neudělali dlouhodobé závazky, které se s dospělostí pojí. Vědci teď o nich vědí daleko víc a jejich informace jsou použitelné nejen pro pochopení demografické situace, ale třeba také pro zaměstnavatele.
Generace Y, jak se také lidem ve zmíněném věku říká, bývá označována jako poživačná a odkládající povinnosti. Podle zkoumání to ale vypadá, že to nedělá záměrně. Jde totiž o první porevoluční generaci, která má téměř neomezené možnosti a teď se pere s tím, jak si z nich co nejlépe vybrat.
„Když má člověk mnoho možností, má zároveň spoustu nejistot a nejasností a obtížněji se mu rozhoduje,“ vysvětluje Petr Macek, vedoucí Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií MU, co stojí za opožděným nástupem do práce nebo vstupem do manželství. Na správnou volbu je zkrátka potřeba víc času.
V dotaznících, které v první fázi vyplňovalo až 1 600 a v poslední fázi více než 500 lidí, se objevovaly obavy, zda respondenti zvládnou školu, najdou si dobrou práci, která je bude bavit, nebo zda budou dobrými partnery a rodiči. Jejich životní cíle se ukázaly jako velice tradiční. Není pravda, že například nechtějí uzavírat manželství. „I když očekávání toho, kdy se to přesně stane, mají trochu posunuté, pořád si chtějí najít stálého partnera, mít děti a zajištěné bydlení,“ uvedl další z tvůrců výzkumu Stanislav Ježek. Na výběru partnera si mladí lidé dávají velmi záležet, proto se běžně stává, že mají i několik víceletých vztahů. Nejdůležitější pro ně je možnost mít se ke komu upínat v případě pocitu ohrožení.
Stejnou náročnost jako v partnerském životě vykazovali respondenti výzkumu také při hledání práce. Zdůrazňovali přitom, že na výkon ve škole a později v zaměstnání cítí velký tlak. Prezentovali se ovšem jako lidé, kteří se rozhodují velice samostatně.
„Firmy by měly dbát o to, aby před sebou tito zaměstnanci měli nějakou perspektivu, ptát se jich, jestli se ve firmě vidí i do budoucna a jestli se třeba neohlížejí po jiném zaměstnání. Čekat můžou na rozdíl od minulosti upřímnou odpověď,“ sdělil Stanislav Ježek.
On a jeho kolegové ale zdůrazňují, že jestli je něco pro sledovanou generaci typické, tak to, že výsledky studie nejde paušalizovat a neměly by se přerodit v očekávání, že se budou stejně chovat všichni zástupci zmíněné věkové skupiny.