V České republice přibývá lůžkových i domácích hospiců, díky nimž mohou nevyléčitelně nemocní strávit poslední dny života v péči profesionálů i blízkosti rodiny. Kromě potřeby lepšího systému financování roste s rozvojem paliativní péče i potřeba profesionálů, kteří ji budou poskytovat.
Paliativní péče, tedy péče o umírající, je ve světě známá od 70. let 20. století. Světová zdravotnická organizace o ní hovoří jako o „komplexní péči o nemocné, jejichž onemocnění neodpovídá na péči kurativní“ a v ČR se začala pod vedením lékařky Marie Svatošové rozvíjet v devadesátých letech. Smrt, a především umírání je však pro část české veřejnosti stále tabu a hospice mají neoprávněnou pověst pochmurných míst. Postupně se to mění hlavně díky jejich provozovatelům i díky vzdělávání budoucích zdravotníků, kteří se s touto péčí setkávají přirozeně už během studia.
Stav v celé republice odráží například aktuální situace v Plzeňském kraji, v němž funguje jeden lůžkový hospic, a to Hospic sv. Lazara v Plzni s kapacitou 28 lůžek. Podle Koncepce hospicové péče, která vyžaduje jeden lůžkový hospic na kraj a hustotu pokrytí pět lůžek na 100 tisíc obyvatel, je to dostatečné. Nedostatečný je však počet domácích, neboli mobilních hospiců, které dávají lidem možnost strávit poslední dny doma, kam za nimi odborníci dojíždějí. Od roku 2018 sice tyto služby pacientům kryje zdravotní pojištění, neuhradí ale veškeré provozní náklady a hospice jsou stále závislé na dotacích či darech.
„V našem kraji je pouze mobilní hospic Domov se sídlem v Plzni a druhý Hospic sv. Jiří v Tachově. Tato síť by rozhodně měla být hustší, pokud se v případě Plzeňského kraje dá vůbec mluvit o síti,“ míní ředitelka Hospice sv. Lazara Jiřina Helíšková s tím, že rozvoj této oblast zřejmě vázne právě na systému financování a také na nedostatku specialistů, kteří by se paliativní péči věnovali.
„Výzvu vidím v budování paliativních týmů v nemocnicích. Návaznost a propojenost nemocnice – domácí hospic – lůžkový hospic by byla ideální,“ tvrdí.
Studenti znají teorii i praxi
Podle údajů Českého statistického ústavu bylo v ČR v roce 2019 18 lůžkových hospiců a počet se od roku 2016 nezměnil. Postupně se ale zvyšovala jejich kapacita, jež předloni čítala 491 lůžek, téměř o sto více než před deseti lety. Služby mobilních hospiců v ČR v loňském roce poskytovalo 40 členských či přidružených organizací Fóra mobilních hospiců, podle jeho výroční zprávy o pět více než v roce 2018.
Na rozvoj paliativní péče i potřebu specialistů reaguje Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni a promítá ji do studijních programů různých oborů.
„Nejvýznamněji dochází k rozvoji na katedře ošetřovatelství a porodní asistence, kde jsou v bakalářských a magisterských studijních programech připravováni vysokoškolsky vzdělaní pracovníci pro výkon profesí všeobecná sestra a porodní asistentka,“ říká proděkanka Alena Lochmannová.
Studenti Všeobecného ošetřovatelství poznávají problematiku při odborných klinických předmětech, jako jsou Ošetřovatelská péče o nemocné s nádorovým onemocněním, Ošetřovatelská péče o nemocné s hematoonkologickými chorobami, Ošetřovatelství v primární péči a Paliativní a hospicová péče.
„Vyučují je lékaři a vrchní sestry z akreditovaných pracovišť Fakultní nemocnice Plzeň a absolventka magisterského studijního programu ZČU, která působí jako vrchní sestra Domova pro seniory sv. Jiří Městské charity Plzeň. Téma paliativní péče je zařazeno samozřejmě i v předmětech Etika ve zdravotnictví, Zdravotnická psychologie a Komunikace s nemocným, kde se u studentů rozvíjí specifické komunikační dovednosti se zaměřením na nemocné i jejich příbuzné. S paliativní péčí se díky předmětu Krizová intervence v ošetřovatelství setkávají i studentky a studenti ošetřovatelské péče v interních a chirurgických oborech,“ pokračuje proděkanka.
Co se týče praxe, tu studenti bakalářského programu Všeobecné ošetřovatelství v prvním ročníku běžně tráví v sociálních zařízeních Plzeňského a Karlovarského kraje, kde pečují zejména o seniory. S paliativní péčí však nyní přicházejí do styku i kvůli pandemii covid-19.
Stovka studentů posílila tým zdravotníků Fakultní nemocnice Plzeň a dalších dvacet studentů nastoupilo do krajských nemocnic, kde pomáhají v rámci vlastního studia a často i dobrovolně nad jeho rámec. V takzvané první linii, která zahrnuje i oddělení a zařízení paliativní péče, se musí vypořádat s enormní tělesnou i psychickou zátěží.
Umírání jako téma prací
Jak je téma paliativní péče pro studenty zajímavé, dokazují bakalářské práce, jež každoročně vedou a posuzují akademičtí pracovníci fakulty. K významným patří práce Petry Novákové Analýza paliativní péče v ČR a Ugandě, již vedla Lenka Kroupová. Analýza se zabývala poskytováním paliativní péče ve dvou diametrálně odlišných zemích, které ovšem mají i něco společného. V ČR i Ugandě se totiž systém péče vyvíjel podle britského modelu budováním lůžkových hospiců za pomoci charitativních neziskových organizací a v roce 2015, kdy práce vznikla, projednávaly vlády obou zemí způsob jejího poskytování i její financování.
„Petra Nováková obdržela za studii při promoci ocenění děkana. Její výsledky stále využívá odborná i laická veřejnost, seznámili se s nimi čtenáři odborného časopisu Praktický lékař i účastníci celostátní konference Cesta poznávání a vzdělávání v ošetřovatelství,“ chválí studentku Lenka Kroupová.
Péče o umírající novorozence
Paliativní péče se ovšem netýká jen dospělých, což poznávají studentky programu Porodní asistence. Péče o umírající novorozence a také o truchlící rodiče je sice těžká, avšak důležitá látka, a také ony ji často zpracovávají v bakalářských pracích s tématy jako Průběh těhotenství v případě limitující vady u plodu nebo Potřeby zdravotníků pečujících o rodiče při perinatální ztrátě. Odborná asistentka Kateřina Ratislavová, autorka knihy Perinatální paliativní péče, přednáší nejen jim.
„Fakulta zdravotnických studií spolupořádá pro odborníky z praxe kurz Péče o rodiče po perinatální ztrátě, který již absolvovalo přes pět set profesionálů. Na gynekologicko-porodnických pracovištích už začínají vznikat perinatální paliativní týmy a je pravděpodobné, že se tento obor bude dále rozvíjet a specializovat,“ říká.
Odborní asistenti Fakulty zdravotnických studií, díky nimž se informace o paliativní péči takto dostávají do praxe, se vzdělávali na subkatedře paliativní medicíny v Domě léčby bolesti s hospicem svatého Josefa v Rajhradě u Brna, kde stejně jako na Onkologické a radioterapeutické klinice Fakultní nemocnice v Plzni absolvovali i odbornou stáž. Při seminářích pak školili všeobecné sestry z nemocnic a sociálních zařízení v Plzeňském kraji i v jiných částech republiky.
Boj s předsudky
Podle ředitelky plzeňského Hospice sv. Lazara musí zájemci o poskytování paliativní péče vědět, že cílem jejich péče nebude člověk, který „vyskočí zdravý z postele“.
„Cílem jejich péče bude člověk, který důstojně, klidně a smířeně odejde z tohoto světa. Musí vědět, že je to služba člověku od základní péče o hygienu, stravu a zvládání každodenních potřeb až po hluboké soucítění a naladění se na psychiku umírajícího,“ upozorňuje Jiřina Helíšková, která ráda rozšiřuje povědomí o paliativní péči a činnosti hospiců.
Aby vyvracel předsudky a uváděl věci na pravou míru, pořádá Hospic sv. Lazara různá setkání pro veřejnost, z poslední doby například diskusi K smrti dobrý kafe v kavárně kulturního prostoru Moving Station. S nabídkou besed oslovuje i gymnázia.
„Co se hospicové péče týče, není to tak, že se sem chodí nešťastně a nehezky umírat, ale užít si život do poslední chvíle,“ pokračuje ředitelka. Častým omylem je podle ní i to, že si veřejnost představuje hospic podobně jako domov pro seniory. Tedy jako neustále naplněné zařízení s velkým převisem a dlouhým pořadníkem čekatelů.
„Hospic je ale zdravotnické zařízení pro pacienty v konečném stadiu nevyléčitelného onemocnění, nejčastěji onkologického. Medián pobytu je 12 dní, což znamená, že žádné dlouhé pořadníky nemáme, a žádost o hospitalizaci jsme schopni vyřídit zpravidla do několika dnů. Ráda bych také zmínila podpůrnou a paliativní ambulanci, kterou vede náš lékař a do které mohou po telefonickém objednání přicházet pacienti, kteří zvládají nemoc doma,“ uvádí ředitelka.
Odtabuizování tématu vnímá jako jeden z úkolů, se kterými mohou hospice pomoci a který by mohl postupně vést k většímu pochopení, a tedy i podpoře a rozvoji paliativní péče.