Další poznatky o životě příslušníků reformního křesťanského společenství hlásícího se k novokřtěnectví, známých též pod označením habáni, přinesl letošní antropologicko-archeologický výzkum hřbitova v Přibicích na Brněnsku. Tým antropologů z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity tam v srpnu pracoval už pátou sezónu.
K bezmála stovce koster objevených v předchozích sezónách, které z lokality učinily největší zkoumané pohřebiště habánů na našem území, přibyly za tři týdny práce v terénu další tři desítky.
„Mezi letos odhalenými kostrami byly i pozůstatky deseti nedospělých jedinců, z nichž polovinu tvořily děti ve věku zhruba do pěti let a druhou děti přibližně ve věku od pěti do 15 let,“ upřesnil vedoucí výzkum Tomáš Mořkovský. Právě nálezu kosterních pozůstatků dětí si antropologové mimořádně cení. Bývají nalezeny zřídka, protože se děti pohřbívají do mělčích vrstev a jejich kostry nejsou tak pevné. „Nález kosterních pozůstatků nedospělých jedinců nám pomůže lépe poznat skladbu populace, i to, zda počty odpovídají tehdejší situaci, kdy úmrtnost dětí dosahovala okolo 50 procent,“ doplnil Mořkovský.
Zajímavostí je podle antropologů také nález již druhého hrobu, kde byli společně uloženi muž a žena. „Lze z toho usoudit, že pokud v této komunitě došlo k úmrtí páru, ukládali je vedle sebe, což nebývá úplně obvyklé,“ naznačil Mořkovský. Jedna z osob, jejíž kosterní pozůstatky letos antropologové našli, pak trpěla křivící. Nemoc je způsobena nedostatečnou výživou a v současnosti se téměř nevyskytuje. Habáni si produkci potravin zajišťovali sami a zřejmě netrpěli přímo nedostatkem stravy, avšak podobně jako jinde v období ranného novověku byla jejich strava velmi monotónní a nevyvážená.
Právě stravovací návyky této komunity budou vědci zkoumat za pomoci speciální metody. Využijí takzvanou izotopovou analýzu, která je umožňuje odhalit pomocí stopových prvků obsažených v částech kostí a zubů. Výsledky analýzy pak porovnají s geologickou mapou Evropy a databází izotopů, jejímž autorem je francouzský antropolog Kevin Salesse, který od letošního roku působí na Přírodovědecké fakultě MU.
Vědci se budou věnovat také genetické analýze jednotlivých kosterních pozůstatků, která poskytne informace o původu habánů. Ti žili v uzavřených komunitách, které se odlišovaly od ostatního obyvatelstva způsobem života (podle vzoru prvních křesťanů) a zaměřovaly se na produkci kvalitních výrobků. Byli výjimeční řemeslníci, výteční nožíři, hodináři i vinaři, známá a ceněná byla jejich keramika.
Na Moravu přišli novokřtěnci ze Švýcarska a Tyrolska v 16. století. Uzavřená náboženská komunita měla v Přibicích v minulosti jeden z největších habánských dvorců, podle aktuálních odhadů antropologů s více než čtyřmi stovkami obyvatel. Přesto, že podle písemných zdrojů byli ostatními vnímáni jako podivíni, dlouhou dobu žili pod ochranou místních šlechticů, pro něž byli zdrojem zisků z daní, které odváděly ze svého bohatství, ale také přinášeli různé inovace. Toto vzájemné soužití vydrželo téměř sto let. Po bitvě na Bíle hoře se však tlak, aby novokřtěnci konvertovali ke katolictví nebo území opustili, výrazně zvýšil.
Během třicetileté války se pro své bohatství stával dvorec v Přibicích terčem dobyvačných výprav císařských žoldáků. Největší masakr se odehrál v červenci 1620, kdy císařští vojáci pobili a zranili dvaasedmdesát habánů včetně žen a dětí. Poslední přepadení se odehrálo v lednu 1621. Stavení byla vypálena a dvorec již obnoven nebyl. Ti, co přežili, odešli na Slovensko a přes Rumunsko a Ukrajinu se dostali až do Kanady a USA, kde se usadili a dodnes tam žijí.
Hřbitov přibických novokřtěnců se nachází mimo zástavbu na zemědělské půdě, což poskytuje vynikající předpoklady k tomu, aby se ho podařilo prozkoumat v celém jeho původním rozsahu. Ani v letošní sezóně se v rámci výzkumu, do kterého bylo zapojeno více než 30 studentů, z důvodu velkého počtu nově nalezených hrobů nepodařilo dospět až k hranicím pohřebiště, což vědci plánovali. Na lokalitu se tak příští léto opět vrátí.