Míra zdravotní gramotnosti je podle dat v Česku přinejlepším průměrná. Desetina z nás s informacemi týkajícími se zdraví dokáže pracovat skvěle. Jenže: u téměř poloviny dotázaných je podle průzkumů tato schopnost problematická, nebo rovnou neadekvátní. Přitom právě míra zdravotní gramotnosti má vliv na nemocnost, tedy v obecné rovině na kvalitu života. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity proto přišla s projektem, který by měl ke zvýšení zdravotní gramotnosti přispět: přinese soubor doporučení, jak mají zdravotníci a zdravotnice s lidmi komunikovat, aby snížili míru vzájemných nedorozumění na trase odborník–laik.
„1-0-1“ Myšlenkami jsme stále v ordinaci lékaře, očima kmitáme v regálech, hledajíce vitamínové doplňky, které bychom si mohli přikoupit. Instrukce lékárníka či lékárnice přijímáme nesoustředěným pokyvováním hlavy, číselný kód fixou napsaný na krabičku je přece jasný: jedna tableta ráno, jedna tableta večer. Upřesňující otázky nás napadnou až doma. Před jídlem, po jídle, nebo na lačno? Jak dlouho? Můžu léky kombinovat? Odpovědi se snažíme dohledat v příbalovém letáku, který je však pojatý informačně natolik velkoryse, že raději zkusíme štěstí na internetu. Diskusní weby to přece jistí. Alespoň do chvíle, než nalistujeme katastrofické scénáře, které jsou živnou půdou pro hlasité propagátory „alternativní medicíny“. Nejistota je zpět.
Mluvit společným jazykem
Podle Světové zdravotnické organizace je 30 až 50 procent všech antibiotik předepisováno, podáváno nebo užíváno nesprávně. Podobně znepokojivé jsou výsledky průzkumu, v němž jen 23 procent Evropanů a Evropanek uvedlo, že v uplynulém roce dostali nějaké informace o tom, jak je důležité se vyhnout zbytečnému užívání antibiotik. Jeden z nejkřiklavějších příkladů, kvůli jakému se v poslední době stále častěji mluví o rizicích spojených s rostoucí antibiotickou rezistencí, zřetelně poukazuje na potřebu jasnější a cílenější komunikace v oblasti veřejného zdraví.
„Často používáme natolik odborné informace, že jim lidé nerozumí,“ připouští profesorka Andrea Pokorná, přednostka Ústavu zdravotnických věd Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. S kolegy a kolegyněmi vedou projekt, jehož smyslem je ověřit míru porozumění zdravotnickým informacím a na základě těchto výsledků připravit doporučení, jak pacientům a pacientkám odborné informace předávat co nejpřijatelnější formou.
„Chceme najít nástroje, které usnadní přípravu a ,přeložení‘ složitých sdělení do jazyka pochopitelného širokou laickou veřejností. Dobře informovaný člověk se pro zdravotníky stává lepším partnerem a toto vzájemné pochopení přispívá ke zvyšování celkové zdravotní gramotnosti společnosti, která má celou řadu dalších pozitivních dopadů.“
Právě „schopnost porozumět medicínským informacím a pochopit jejich smysl“ je jednou z dimenzí, s nimiž se pracuje ve studiích zaměřených na sledování míry zdravotní gramotnosti, kterou lze zjednodušeně definovat jako schopnost orientovat se v informacích souvisejících se zdravím a zdravotní péčí. V Česku je přinejlepším průměrná – průzkum z roku 2020 ukázal, že excelentní zdravotní gramotností u nás disponuje jen každý desátý člověk, u 43 % dotazovaných je dostatečná a u zbylé téměř poloviny problematická, nebo rovnou neadekvátní.
„Není sice automatické, že člověk s vysokou zdravotní gramotností se podle ní také chová – klidně může pít alkohol nebo kouřit –, ale nepochybně jde o cestu ke zvyšování zodpovědnosti za vlastní zdraví,“ říká Andrea Pokorná.
Za pravdu jí dávají studie potvrzující, že míra zdravotní gramotnosti má příznivý vliv na nemocnost, tedy v obecné rovině na kvalitu života. Mezi nejčastější překážku k osvojování si zdravotní gramotnosti však patří dle odborníků a odbornic právě skutečnost, že lidé nerozumí informacím (získaným ať už písemně, či ústně), nedokážou aplikovat získaná doporučení v praxi, a v konečném důsledku tedy ani dodržovat léčebný režim.
„V komunikaci nastává problém u očekávání druhé osoby. Můžeme používat stejné pojmy, ale konotace se liší. Jde tedy nejen o záležitost lékařské terminologie a žargon, ale i očekávání, že nám druhá strana porozumí,“ podotýká Pokorná.
Pro příklad neporozumění v terminologii odkazuje na „solidní nádory“ v onkologii, které skutečně nemají pozitivní konotaci, jak by se z jejich označení mohl leckdo mylně domnívat.
Oproti tomu neznalost žargonu může mnohdy ústit v až úsměvné situace. „Co je v sesterské hantýrce ,bažant‘ už dnes asi každý ví, ale když sestra řekne, že pacientovi donese ,gramofon‘, spousta si jich myslí, že se bude pouštět muzika,“ uvádí pro odlehčení Pokorná. „Jde přitom o přenosnou toaletu.“
Podobných situací v komunikaci se zdravotnickým personálem vzniká nespočet a to, co se jednomu může zdát banální a samozřejmé, může pro druhého představovat komplikaci na cestě za uzdravením.
„Běžným doporučením lékaře diabetikovi s otlakem na noze je, ať ji odlehčuje. Ale jak? Má snad skákat po druhé noze? Lékař by měl pacientovi správně říct, ať používá berli nebo například speciální boty či ponožky,“ vyjmenovává další příklady potenciálně nedostatečné komunikace mezi lékařem a pacientem Pokorná. „Rodič s dítětem s horečkou se může dozvědět, že má dítěti dávat zábal, ale spousta z nich vůbec neví, co to zábal je nebo jak ho správně provést.“
Výstupem probíhajícího projektu by proto měl být soubor doporučení, jak mají lékaři a další zdravotničtí pracovníci s pacienty komunikovat tak, aby míru vzájemných nedorozumění na trase odborník–laik snížili na minimum. Ať už při osobní komunikaci tváří v tvář, nebo například při tvorbě informačních letáků a realizaci osvětových kampaní.
Tato doporučení pak chtějí řešitelé a řešitelky projektu šířit například prostřednictvím pacientských organizací, kanálů Ministerstva zdravotnictví ČR či Národního zdravotnického informačního portálu NZIP, který je dle Pokorné už dnes „kvalitním zdrojem validních informací“ v nepřeberném prostředí online zdrojů.
„Jsem zastáncem toho, že bychom měli laickou veřejnost motivovat, ať si informace dohledává, klidně na internetu. Ale zároveň bychom lidem jako odborníci měli doporučovat validní zdroje a měli bychom se ptát, kde tyto informace hledají. Protože pokud někdo použije nesprávný zdroj, ze kterého nabude dojmu, že mu zdravotník řekl něco, co není pravda, může to v důsledku snížit důvěru ve zdravotníka.“
Dobrou ukázkou, jak zpracovávat odborné informace přístupnou formou, je například portál Zahojíme.cz. Web už částečně poskytuje informace vycházející z poznatků projektového týmu profesorky Pokorné, jež je členkou vědecké rady stejnojmenné pacientské organizace, a nabízí přehledné, ucelené a srozumitelné informace pro pacienty či pacientky s nehojící se ránou, jejich rodiny, ale také pro odborníky a odbornice.
„Snažíme se působit proklientsky a propacientsky,“ shrnuje klíčový aspekt přístupu svého a svých kolegů. „Není to přitom o devalvování úrovně zdravotníků a lékařů ani schopností pacientů. Lékařské zprávy budou vždy obsahovat latinské pojmy, popis stavu pacienta s nimi bude dál pracovat. V pokynech pacientovi už by se ale informace, kterým nerozumí, v budoucnu objevovat neměly. Jestliže totiž pacient pokynům neporozumí, logicky není schopen se jimi řídit.“