Věda zůstává klíčovým pilířem moderní společnosti. Jakou míru důvěry v ní však vkládá veřejnost? Tuto otázku si položila globální studie Trust in scientists and their role in society across 68 countries publikovaná v prestižním časopisu Nature Human Behaviour. Sběr dat probíhal mezi téměř 72 tisíci respondenty a respondentkami z 68 zemí, což ze studie dělá největší postpandemický průzkum na toto téma. Do mezinárodního projektu TIPS se zapojily i výzkumnice z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK).
Studie přináší jednoznačný závěr: důvěra ve vědce a vědkyně je celosvětově vysoká. Průměrná hodnota důvěry dosahuje 3,62 na pětibodové škále (1 – nejnižší, 5 – nejvyšší), což potvrzuje, že jsou jednou z nejdůvěryhodnějších skupin ve společnosti. V Česku je důvěra rovněž vysoká, a to na hodnotě 3,44.
„Poměrně rozšířený narativ o krizi důvěry se nepotvrdil. Naopak data ukazují, že vědci a vědkyně si dokázali svou důvěryhodnost udržet, a to i během náročných období, jako byla pandemie covid-19,“ komentuje výsledky spoluautorka studie Tereza Klabíková Rábová z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky (IKSŽ) FSV UK. Respondenti a respondentky vědce vnímají jako kompetentní, čestné a orientované na blaho společnosti. Ocenili by však jejich větší otevřenost a ochotu komunikovat.
Lokální odlišnosti a určující faktory
Ve všech zkoumaných zemích se důvěra pohybuje nad průměrem – přesná data lze přehledně zobrazit v interaktivním online nástroji od autorů a autorek studie. Výzkum se dále zaměřil na analýzu faktorů, které ovlivňují konkrétní míru důvěry. Vyšší hodnoty sledují obecně u žen, starších lidí, obyvatel měst a jedinců s vyšším příjmem a vzděláním. Rozdíly se však neprojevují všude stejným způsobem.
„Zajímavým příkladem je politická orientace – v některých zemích (např. USA) je nižší důvěra u pravicově smýšlejících občanů, zatímco v jiných (např. Řecko) mají nižší důvěru občané levicové orientace. To souvisí mimo jiné s tím, jaké postoje k vědcům vyjadřují tamější politici nebo jak byla konkrétní vláda úspěšná v řešení pandemie,“ vysvětluje Karolína Pštross, spoluautorka studie z IKSŽ FSV UK. V případě bývalých sovětských republik je pak nižší míra důvěry než v jiných zemích daná širší historickou nedůvěrou k autoritám a institucím, která se může projevit i vůči vědecké komunitě.
Výzkumné priority pro veřejnost: zdraví, energetika a chudoba
Jedním z klíčových zjištění studie je rozpor mezi tím, jaká témata veřejnost považuje za důležitá, a tím, na co vědci a vědkyně podle ní kladou důraz. Nejvyšší prioritu veřejnost přikládá veřejnému zdraví, následují energetické problémy a snižování chudoby. Vědecká komunita se však podle nich zaměřuje více na jiná témata, jako jsou obranné a vojenské technologie.
Vnímání veřejnosti může být částečně dáno i špatnou komunikací, nikoliv skutečným rozdílem v prioritách. „Je potřeba lépe vysvětlovat, jak věda pomáhá řešit problémy, které veřejnost považuje za zásadní. To je klíčové nejen pro důvěru, ale i pro udržitelnost vědecké práce v očích veřejnosti,“ vysvětluje Pštross.
Vědci a tvorba politik
Dalším zásadním výsledkem studie je volání veřejnosti po větší participaci vědců a vědkyň v politickém procesu. Více než polovina respondentů a respondentek silně souhlasí s tím, že vědci a vědkyně by měli hrát aktivnější roli při tvorbě politik, a přeje si, aby více komunikovali své poznatky s veřejností i politickými aktéry.
Tento požadavek potvrzuje, že veřejnost vnímá vědecká data jako klíčový nástroj pro efektivní řešení globálních problémů, jako je klimatická změna, energetická krize či zdravotnictví. Zlepšení propojení vědy a politiky je však i výzvou. Některé země stále vykazují nižší ochotu zapojit vědecké poznatky do legislativy, což může být ovlivněno historickou nedůvěrou k institucím či politickými rozdíly.
V Česku data ukázala, že veřejnost v tomto směru nemá vyhraněné názory, či je dokonce lhostejná. To spoluautorky studie považují za jasný signál, že o využití důkazů v politice musíme více mluvit. „Vědecké poradenství a tzv. evidence-based policymaking u nás nemá takovou tradici jako v jiných zemích. Berme to ale jako příležitost a podnět k diskuzím s politiky a státními úředníky,“ navrhuje Pštross. „Propojení vědy a politiky je klíčem k efektivnímu řešení globálních problémů. Lidé chtějí, aby věda byla aktivní součástí rozhodovacích procesů – je na nás, abychom tuto důvěru využili,“ dodává Klabíková Rábová.
Česká ilustrace v mezinárodní soutěži
Symbolickým úspěchem je kromě publikace článku v prestižním časopisu Nature Human Behaviour také zapojení českých designérů Tomski&Polanski. Jejich originální ilustrace doprovází tuto studii a soutěží o umístění na obálku časopisu, který v tištěné podobě vyjde později v tomto roce.
Je patrné, že se u nás věda jako předmět zkoumání a konkrétně vědecká komunikace dostávají do popředí. „Naše účast ve studii ukazuje, že česká věda má co nabídnout – nejen v oblasti samotného výzkumu, ale i v propojování odborníků s veřejností a politikou,“ završuje Klabíková Rábová. Tento výzkum může být pro Českou republiku impulzem k dalšímu rozvoji vědecké komunikace, posílení dialogu mezi vědou a společností a navázání mezinárodních partnerství.