Jak vypadá příprava na diplomovou práci na uměleckých školách? K obhajobám přibývají klauzury. A to je úplně jiný svět, píše ve fejetonu vedoucí Ateliéru Oděvní a textilní design Fakulty umění a designu UJEP Jan C. Löbl.
Asi tři procenta studentů veřejných vysokých škol zpracovávají diplomovou práci způsobem, který se výrazně liší od stoprocentního celku. Jedná se o studenty uměleckých fakult. Ti, na rozdíl od studentů přírodních, technických, ekonomických a dalších věd, navíc směřují svoji práci nejen k obhajobě, ale také ke klauzuře, která je nepřehlédnutelným specifikem vysokých uměleckých škol.
Máme tedy ve vysokém školství studijní minoritu, jejíž studenti před ukončením školy prožívají odlišné pocity od těch ostatních? Nahlédnutí do světa příprav, obhajob a prezentací závěrečných prací studentů uměleckých fakult může být v tom případě přínosnou sondou.
Mám výhodu, dva roky vedu na Fakultě umění a designu UJEP ateliér, který jsem sám absolvoval. Není to tak dávno, kdy jsem byl v jejich kůži... v kůži studentů posledního ročníku. „Sondáž“ volím prostřednictvím využití fenoménu stroje času a vzpomínek. Jak náročný je poslední akademický rok pro studenta věd a nauk o kultuře a umění? Je pravda, že „rádi“ pracují pod stresem nedostatku času a nikdy svoji práci nepovažují za stoprocentně dobrou?
Sedíte v Na Růžku, máte před sebou orosenou sklenici Březňáku, koukáte před sebe a nemyslíte na nic. Jste s přáteli a společně nemyslíte na nic. Je odpoledne a před chvílí jste odevzdali svázanou diplomovou práci. Někdo objednal panáky. Pozvednete sklenku a někdo zvolá: „NA INSTALACI“. Řvete radostí a v ten moment si uvědomujete, že ta pravá diplomová práce právě začíná.
Pojďme se však zkusit vrátit o několik měsíců nazpět. Vytvořme dopravní prostředek. Sestrojme stroj času. Ať už bude mít podobu saní z The Big Bang Theory, auta De Lorean DMC-12 z Návratu do minulosti, nebo křesla, rakety, směrovače, brány, pláště. Ať vypadá jakkoliv, hlavně zadejme datum do časového digitálního měřiče – poslední středa v měsíci září. Toto datum je zásadní. Jde o oficiální zahájení semestru a o první konzultační středu, která odstartovala pomyslný závod Diplomka.
Tak usedněme do stroje a vydejme se na cestu do minulosti, sice ne tak vzdálené, ale zato inspirativní, a poodhalme to, jak vzniká umění nebo design na Fakultě umění a designu UJEP. Přistaňme v areálu kampusu před cihlovou budovou kolem desáté ráno. Vydejme se na průzkumný let.
Konzultace v září jsou neobyčejné, máte necelých devět měsíců před sebou. Myslíte si, že diplomka je rozsahem o něco širší než bakalářka. Bude skvělá a už teď víte, jak bude vypadat. Nebo také ne, ale nevadí vám to, protože máte spoustu času vymyslet a realizovat projekt, který bude opravdu jen váš. Škola začala, jedete do Benátek na bienále, chodíte po výstavách, hodnotíte design blok, začala divadelní sezóna. Podzim je totiž jeden z kulturně nejnaplněnějších období v roce.
Končí babí léto a pomalu hledáte téma, jaké byste chtěli realizovat. Zakládáte složku Diplomka a postupně ji plníte inspiračními zdroji, které celé dny hledáte na internetu. Postupně přibývají složky Diplomka 2, Diplomka 3, Diplomka 4, Diplomka 5, Diplomka nová, Diplomka final a Různé (určená pro prokrastinace). Sice máte již dávno zvolené téma, ale díky zkoumání a hledání vás napadá spousta nových myšlenek a možností, které byste chtěli realizovat.
Do města vstupuje tradiční, typická hustá mlha, která zbavuje město konkrétnosti a rozptyluje ho. Mlha vstoupila i do vás a rozptyluje vás. Přemýšlíte, jak dál, jak zvládnout nastalou situaci. Nejistota, mlha a podzim nejsou zrovna ideální kombinace, jak lehce tvořit.
Právě jste vstoupili do druhé fáze nejistoty v tvorbě. To, zda vaše rozhodnutí bylo správné a zda téma, které chcete realizovat, je skvělé a zda něčím přispěje vám nebo někomu, je otázkou. Konzultace s vedoucím práce jsou čím dál těžší, protože víte, co máte před sebou a že nezbývá moc času.
Sedíte v Ateliéru, popíjíte svařák a jíte cukroví. Vánoční večírek je v plném proudu. V minulých dnech jste sháněli dárky pro přátele a rodinu, stihli jste vánoční bazar. Těšíte se na Vánoce, na klid a na to, že celé svátky – volno – budete věnovat svému projektu, protože konečně budete doma a nikdo vás nebude rušit. Navíc se vám pomalu s prvními mrazy podařilo vykrystalizovat téma a inspirace zúžit natolik, že jste dali vzniknout složce Diplomka 2019. Melancholie Vánoc vás ukolébávají a konečně máte pocit, že vše zvládnete. Mlhu vysušil prosincový mráz, první sníh je malebný a vyzdobené světélkující město je s chutí skořice a hřebíčku opojné.
První posilvestrovská středa je katastrofální. Svátky byly určitě kratší než loni, jídla víc, všichni příbuzní vás chtěli vidět. Věta:
„Zítra to dám!“ vyřčená skrz vanilkový rohlíček a vánoční stromek, stejně jako mnoho dalších překážek způsobily, že nyní litujete toho, že jste nic nedělali a diplomka roku 2019 skutečně vstoupila do svého roku, kruhu, a vy už musíte začít dělat.
Vydáte se nakoupit materiál, a protože se ve vás právě probudila touha tvořit, vyrážíte po obchodech, jenže narážíte na měsíc inventur. Obchody jsou zavřeny. Tak pak jen eshopy a to je problém, protože jste se pustili do nekonečného posílání a vracení a posílání a vracení… Celý leden a únor totiž věnujete vzniku prototypu a zkouškám. Znamená to, že stále nic nemáte, utrácíte peníze za nové a nové materiály a přemýšlíte, jak to bude fungovat v reálné velikosti. Šijete první prototypy, odléváte první formy, skenujete negativy, modelujete 3D, realizujete koncept, jste v truhlárně. Do toho přijde email s otázkou, kolik potřebujete prostoru na instalaci, což vás úplně vykolejí. Navíc konzultanti vyžadují již napsanou polovinu diplomové práce, aby bylo co konzultovat. A únor má jenom 28 dní a do toho zkoušky a předměty, které musíte splnit a ještě…Naštěstí je tu schůzka s diplomanty a na ní se ujistíte, že v tom nejste sami.
Od začátku března do Velikonoc se věnujete jen realizování projektu, nic se nedaří podle plánu, zjišťujete, že předchozí měsíce jste strávili plánováním a dojednáváním detailů, které se ovšem v momentu realizace jeví jako nesmyslné a nefunkční. Nechápete, kde se stala chyba, a neustále hledáte nové cesty a kompromisy. Doma vás nevidí, účet se tenčí, jídlo je vám poslední dobou jedno, hlavně, že je káva. Ze školy se chodíte na privát jen vyspat – před půlnocí domů, v devět zpátky. Velikonoce ani nevíte, že byly. Do toho píšete a zkoumáte, jak na citace, práci s textem. Kmitající kurzor Wordu vás deprimuje víc než cokoliv. Neustále píšete a mažete, protože si uvědomujete, jak divné je psát o své práci v rovině odborné. Celá větná skladba je trapná a máte pocit, že to nejde číst. Konzultant vrací celé statě vypoceného textu a vám je to líto, i když víte, že má pravdu. O víkendu v automatu došly bagety, brambůrky a sušenky, vaříte vodu na polívku z pytlíku. Litujete momentu, kdy jste se pro to rozhodli. To, co zpočátku vypadalo jako procházka růžovým sadem, je nyní procházka trnovým sadem. Jednoho dne začnete slevovat ze svých nároků, následující den všechno předěláváte, protože to takhle nejde. Každý den je stejný. Běháte mezi školou, obchodem, dílnou nebo firmou, která komplikovanější produkty realizuje.
Ani jste si nevšimli, že už vás zvou na čarodějnice. Jak je možné, že už je květen? Vždyť nedávno byl leden. Kam zmizel všechen ten čas? Za pár dní jsou státnice a týden nato odevzdání diplomové práce. Propadáte beznaději. Tohle se nedá nikdy stihnout. Poprvé v životě si vytvoříte diář, kam zapisujete rozpis dne na hodiny, spánek se do rozpisu nevejde.
Když máte všechno naplánované, zjistíte, že krom všeho ještě musíte udělat fotodokumentaci vaší práce.
Začnete blednout, protože ne vždy jste projekt dokumentovali. Sháníte fotografa, který vám projekt dokonale nafotí, jenže termíny, kdy může, jsou takové, že produkt ještě třeba není úplně hotov. Tak na poslední chvíli nějak dokončíte alespoň jeden produkt k focení. Ti šikovnější přesvědčí fotografa na focení last minute. Stres, který má mnoho studentů před státnicemi, většinou vy nemáte, protože v hlavě máte jenom diplomovou práci a všechno to, co ještě není, a vše, co ještě máte mít. Státnice ovšem vyvolají paniku jinou. Opět jste s celým ročníkem dohromady a až nyní zjišťujete, co vše děláte špatně, že všichni to mají skoro hotové a vy nechápete, jak je to možné. Voláte vedoucímu práce, že nejste ve stavu diplomku odevzdat. Uklidní vás, že to není tak zlé a že vy to zvládnete. Má pravdu, zvládnete to.
Dopisujete diplomovou práci většinou v noci, když odejdete ze školy. Voláte do tiskárny, jestli by nemohli desky připravit předem, protože nestíháte. Oni desky připraví, aby pak následně zjistili, že jste se rozepsali a ze třiceti povinných stránek máte přes padesát a do desek se nemůžou vejít. Po přemlouvání je tam tiskař narve, vy odevzdáte na poslední chvíli diplomku na sekretariát.
Sedíte v Na Růžku, máte před sebou orosenou sklenici Březňáku, koukáte před sebe a nemyslíte na nic. Jste s přáteli a společně nemyslíte na nic. Je odpoledne a před chvílí jste odevzdali svázanou diplomovou práci. Někdo objednal panáka. Pozvednete sklenku a někdo zvolá: „NA INSTALACI“. Řvete radostí a v ten moment si uvědomujete, že ta pravá diplomová práce právě začíná.
Je devět ráno a vy stojíte v galerii spolu s asistenty a všemi diplomanty. Začíná boj o prostor. Všichni mají pocit, že se sem nikdy nevejdou. Když už se nějak dohodne výměra prostoru, často zjistíte, že vymyšlenou instalaci nelze v tomto prostoru realizovat, protože to není možné z technických, časových nebo prostorových důvodů.
Máte týden do vernisáže a mnoho non-stopů před sebou. Každý den něco řešíte, buď, že máte materiálu málo, nebo moc, ale hlavně to není ten, který potřebujete. Tiskárna má problém s tiskem, plakáty budou až zítra. Půjčené auto nedojelo a vy jste někde v pangejtu a čekáte na odtah. Produkt se cestou rozbil nebo poškodil. Součásti nejsou kompatibilní a design nelze sestavit. Technika na videu a projekci stávkuje permanentně. Běháte mezi železářstvím, školou, dílnou. Kupujete věci, o kterých jste neměli ani ponětí, že existují, nebo že je někdo vyrábí. Jste vyčerpaní. A po měsících vyčerpávající práce a nestíhání vás nutí situace vyčkávat. Ano, čekat na to, až vám někdo pomůže s instalací. Nikdy jste si nemysleli, že zvládnete vrtat, stavět, natírat. Během tohoto času v galerii jste zjistili, kolik vašich kolegů a přátel vám rádo pomůže a vy zase jim.
Je středa odpoledne, dali jste si nekonečnou sprchu, stojíte před galerií a jste součástí velké události. Zahájení výstavy Diplomky 2019. Vstoupíte dovnitř. Tam, kde byly haldy nepořádku, není nic, vidíte jednotlivá umělecká díla a designové produkty nasvícené v uklizené galerii s popiskou Diplomant 2019.
Dali jsme to.
Autor je vedoucím ateliéru Oděvního a textilního designu katedry užitého umění Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.