Univerzity čeká mnoho výzev. Nějak zvládly pandemii a válku, ale v Evropě stále dochází k oslabování univerzitní autonomie a akademických svobod. Ekonomická krize ohrožuje financování. Debatuje se o novém systému hodnocení výzkumu. A nastupuje umělá inteligence. Na tyto výzvy bude muset od začátku července reagovat jako nový prezident Evropské univerzitní asociace (EUA) Josep M. Garrell. Čtěte exkluzivní rozhovor.
Read the interview in the English version here.
EUA je největší evropská organizace svého druhu, zastupuje více než 850 organizací ze 49 zemí. Josep M. Garrell, bývalý rektor barcelonské Univerzity Ramona Llulla a dosavadní člen rady EUA, od 1. července nahradí na čtyři roky ve funkci Michaela Murphyho, který vedl EUA od roku 2019.
Jako jednu ze zásadních oblastí, na kterých chce EUA pracovat, vidí Garrell oblast silného vedení. „Pokud akademická komunita nebude hrát vedoucí roli ve společnosti, pravděpodobně bude postavení univerzit ve společnosti upadat. A jedním z důsledků může být nedostatek finančních prostředků, nedostatek veřejných investic i zájmu o vzdělávání,“ říká.
Potřebuje organizace jako EUA v dnešní době velkých změn, a v mnoha případech i krize, reformu?
Myslím, že odpovědí na vaši otázku by mohla být dvě zdánlivě protichůdná slova, která zaznívala během mých setkání s národními konferencemi rektorů a jednotlivými členy EUA. Kontinuita a změna. Kontinuita proto, že EUA disponuje silným portfoliem strategických dokumentů – vyzdvihl bych dva, které ukazují, jak by měly univerzity vypadat, aby pomohly naší společnosti řešit velké globální výzvy. Jsou to Univerzity bez hranic: vize 2030 a strategický plán asociace. Hovoří nejen o EUA, ale také o celém vysokoškolském sektoru obecně i jeho budoucnosti. Kontinuálně pracujeme také na řadě projektů, například o trendech ve výuce, autonomii, vedení, věnujeme se doktorandům atd. Takže kontinuita je nutností. A změna? To proto, že žijeme ve velmi dynamickém a měnícím se prostředí. A na něj musíme umět reagovat.
Pokud bych mluvil o našem interním fungování, pak musíme definovat, jak můžeme lépe plnit roli reprezentace univerzit, a také jak zlepšit to, co nabízíme našim členům jako přidanou hodnotu.
Lepší reprezentace třeba znamená více práce s evropskými politiky a političkami, aby byly požadavky univerzit vidět?
Ano, to je jedna z věcí, které EUA dělá a musí dělat. Musíme zesílit naše úsilí v oblasti komunikace, advokacie a lobbingu obecně. Abychom si udrželi a navíc i zlepšili svou pozici. EUA se považuje za hlas evropských univerzit, je největší a nejkomplexnější asociací univerzit v Evropě obecně, nejen v EU. Musíme se ale kontinuálně zapojit do jednání s různými zúčastněnými stranami. Například nyní, když plánujeme zásadní strategický projekt UniFE – University and the Future of Europe, musíme mít na paměti, že volby do Evropského parlamentu budou příští rok. Tento dokument tedy musíme mít před evropskými volbami už hotový a přesně v něm musíme určit, co potřebujeme, abychom pomohli společnosti reagovat na velké výzvy.
Jaké budou vaše první kroky ve funkci? Plánujete například více jednat s národními konferencemi rektorů?
Jak už jsem řekl, prioritou bude vyhodnocení našeho strategického plánu. Ale také hodlám věnovat hodně svého času kontaktu a stálému dialogu s členy EUA, a ano, zejména právě s národními konferencemi rektorů. Nemůžete zastupovat členy asociace, pokud je neznáte. Předpokládám, že první věcí bude rychlé kolečko bilaterálních setkání s různými konferencemi rektorů. A to co nejdříve to bude možné, a pokud možno osobně. Byl bych moc rád, kdyby se podařilo jako jeden z bodů jejich zasedání začlenit právě téma EUA. Setkat se a poznat různé týmy, naslouchat, mluvit, snažit se pochopit různorodost všech členů je podle mě zásadní. EUA je samozřejmě obrovská, jen rektorské konference jsou z 35 zemí. Setkat se se všemi národními konferencemi může zabrat rok. Ale myslím, že to za to rozhodně stojí.
Jaká by měla být přidaná hodnota pro členy EUA, o které jste mluvil?
Jednou z mých priorit je zintenzivnit servis pro konference rektorů i pro jednotlivé členy. Ve svém manifestu, který jsem všem rozeslal před volbami, jsem uvedl několik návrhů, zatím zmíním jeden. Týká se vedení. Kvalitní vedení je velmi důležité. A my bychom chtěli vedoucím pracovníkům univerzit pomoci, aby se lépe vypořádali s nejrůznějšími výzvami.
Plánujete nějaké semináře, školení nebo kurzy?
To by mohla být jedna z možností. Ale musíme ještě chvíli počkat, jaké budou konkrétní další kroky. V Radě EUA zatím diskutujeme o různých možnostech. Zrovna dokončujeme projekt NEWLEAD týkající se vedení, už má několik konkrétních návrhů, které by se mohly postupně realizovat. Nejprve ale musíme začít komunikovat s různými univerzitními systémy, abychom zjistili, co potřebují, jaké problémy nebo otázky mají, a zcela jasně stanovit, co by bylo tou skutečnou přidanou hodnotou, kterou EUA nabídne. A proč nakonec nevytvořit něco jako EUA Leadership Academy? Zatím ale není nic rozhodnuto, pracujeme na tom.
Možná tedy obecněji. Když mluvíme o důležitosti vedení univerzit, je třeba, aby byl jeho styl jiný, než jsme byli doposud zvyklí?
Ano. Vedení na univerzitách nemůže být stejné jako dříve.
Jednou z věcí, kterou jsme se v rámci projektu NEWLEAD naučili je, že v moderním vedení jsou velmi důležité měkké dovednosti, soft skills, jako je aktivní naslouchání, podpora kritického myšlení. Takzvaná soft power. Univerzity jsou dnes složitější, už nejsou tolik vertikální, jsou více horizontálně členěné.
Zkrátka věci se změnily a to, co lidé od vedení a managementu vyžadují, je úplně jiné. Musíme změnit tradiční způsob, jakým lídr v minulosti fungoval. Vedení není jen o samotném rozhodování, ale i o pomoci lidem přijímat jejich vlastní rozhodnutí. Mluvíme o kolaborativním nebo distribuovaném vedení. Znamená to, že se musíte více spoléhat na své kolegy v týmu. Rektor je pouze jedním z celého soukolí. Je ale samozřejmé, že má spoustu odpovědnosti, a mnoho povinností, které ostatní nemají. V projektu NEWLEAD proto pro nás byly jedním z důležitých nástrojů tzv. induction programmes. V tomto ohledu se musíme formálně vzdělávat. A druhou oblastí, jak už jsem zmínil, v níž bychom chtěli zintenzivnit naše úsilí, byl trénink měkkých dovedností.
Myslíte si, že se vedení univerzit v tomto ohledu liší od firemního sektoru?
Ano, určitě jsou zde rozdíly.
Proč?
Jako rektor musíte rozumět byznysu, uzavírání smluv, musíte znát instituci, ale zcela zásadně musíte rozumět veřejné službě, kterou poskytujete společnosti. Pohybujete se v jiném kontextu, se spoustou regulací a s určitou institucionální kulturou a řízením, které jsou velmi odlišné od těch v korporacích. V univerzitním sektoru je klíčová spolupráce.
Ukázalo se to třeba velmi silně v době pandemie covidu. Všechny španělské univerzity musely spolupracovat, aby byly schopny rychle zareagovat. Například na mé univerzitě máme čtvrtinu zahraničních studentů. Museli jsme jim co nejrychleji pomoci, aby se vrátili domů, a pak jim hned zajistit, aby mohli pokračovat ve studiu. Jsem hrdý na věci, které jsme jako univerzitní systém obecně udělali. Dialog se správními orgány, i mezi univerzitami, jak veřejnými, tak neveřejnými či jako v našem případě soukromé neziskové univerzity, všechny nové předpisy, opatření – tak rychlá reakce by bez spolupráce nebyla možná.
V té době jsem byl kromě rektora členem vedení španělské konference rektorů, takže vím, kolik dalo práce dát všechny univerzity dohromady. Ale jsem za tuto zkušenost opravdu vděčný. Za to, že jsem byl součástí univerzitního systému, za pocit sounáležitosti, učení se jeden od druhého, kontakt s ostatními, snahu najít nejlepší zkušenosti a o ty se podělit. To je podle mě dnes zásadní. V takové krizi nikdo sám nemá dokonalé řešení.
Myslíte si, že naopak slabé vedení může podkopávat postavení univerzit ve společnosti?
Ano, určitě. Myslím, že role vedení univerzity je velmi důležitá, rektor má velkou odpovědnost. V rámci naší pravidelné porady vedení jsem se jako rektor snažil každý týden svým kolegům vysvětlovat, že pokud uděláme chybu, pravděpodobně budou mít její negativní důsledky ve velmi krátké době velký dopad na celou univerzitní komunitu. Pokud ale uděláme správné rozhodnutí, pravděpodobně jeho efekt uvidíme až v dlouhodobém horizontu, kdy se vytvoří pro univerzitu nové příležitosti, celkově se promění některé oblasti.
Myslím, že pokud akademická komunita nebude hrát vedoucí roli ve společnosti, pravděpodobně bude postavení univerzit ve společnosti upadat. A jedním z důsledků může být nedostatek finančních prostředků, nedostatek veřejných investic a zájmu o vzdělávání.
Takže rektor by měl být také lobbista?
Slovo lobbing nepoužívám často, příliš často se s ním pojí negativní asociace. Ale ano, potřebujeme lépe a neustále komunikovat, musíme se lépe zapojit do společnosti obecně. Rektoři, konference rektorů i EUA hrají roli jakýchsi advokátů. A to není snadné. Tradiční poslání univerzit se změnilo, k výuce a výzkumu přibyly další oblasti. A někdy bychom se také měli trochu zastavit a zamyslet se nad důsledky dobrého a špatného vedení.
Když mluvíme o důsledcích slabého vedení, napadá mě Maďarsko. Poslední zpráva EUA o akademické autonomii poukázala na dramatickou změnu, kterou maďarské vysoké školství prošlo, a to i s ohledem na vedení univerzit. Co vidíte jako největší problém?
To je velmi obtížná otázka. Na celém světě, v Evropě a bohužel i v Evropské unii, žijeme v době poklesu kvality demokracie a dobré vedení je pak v těchto chvílích opravdu klíčové. Situace v Maďarsku je velmi složitá. Problém tam spočívá, zjednodušeně řečeno, v tom, že se některé veřejné vysoké školy přeměnily na nadace, v jejichž čele stojí správní rady.
První problém je, že členy správních rad jmenuje vláda. A to na neomezenou dobu. A druhým, že některé rozhodovací pravomoci se přesouvají z akademické obce na tuto správní radu. Když se podíváte na jednotlivá rozhodnutí, dílčí kroky, riziko v tom vidět nemusíte. Když si ale zanalyzujete celou sérii rozhodnutí, jako jsme to udělali my, vidíte komplexní obrázek. A pak se ukáže, že situace je velmi riziková. A to jak z hlediska autonomie univerzit, tak z hlediska hodnot i svobod.
Pokud jde o zprávu o autonomii, kterou jste zmínila, rozhodli jsme se nezahrnout Maďarsko do hlavní zprávy, ale napsat pro něj samostatnou zprávu, a zároveň jsme chtěli vysvětlit, jaké byly důvody, proč jsme se takto rozhodli. Rozhodnutí vynechat maďarský univerzitní systém z celé zprávy nebylo snadné. Maďarská národní konference rektorů nám poslala několik vyjádření, aby nám svou situaci vysvětlila. Nakonec jsme se přece jen rozhodli, že nemůžeme použít stejnou metodologii jako u ostatních analyzovaných univerzitních systémů.
Nejde ale asi jen o Maďarsko, nedávno Švédsko…
Situace na maďarských univerzitách je bohužel nejvýraznějším příkladem problému, kterému čelíme. Ale ano, určité kroky s dopady na autonomii univerzit sledujeme i v jiných zemích. Aktuálně například podporujeme švédské univerzity (Asociace švédských vysokoškolských institucí vyzvala na konci května švédskou vládu, aby přehodnotila nedávné rozhodnutí o zkrácení mandátu externích členů univerzitních rad, které představuje nepřiměřený zásah do institucionálního řízení univerzit – pozn. redakce). Je to velmi obtížná situace, ale EUA na tomto tématu bude nadále pracovat, bude nadále vysvětlovat, jaké univerzity zastávají hodnoty a jaká rizika mohou způsobit některá rozhodnutí těch kterých vlád.
Členy EUA jsou i ty maďarské univerzity, které byly v prosinci vyloučeny z evropského financování evropských programů. Uvažujete o nějakém vyloučení nebo odlišném přístupu k těmto univerzitám i v rámci EUA?
Ne. Jediné, co můžeme dělat, je prosazovat změny v právních předpisech a udržovat kontakt s různými konferencemi rektorů a Evropskou komisí, a vysvětlovat jim, co se v Evropě děje. A snažit se zjistit, jak jim můžeme pomoci. Za dobrou možnost jsme považovali naši zprávu Autonomy Scorecard, o níž jsme mluvili před chvílí. A možná si vzpomínáte, že v roce 2022 se výroční konference EUA konala v Budapešti.
Ano, trochu mě to překvapilo.
To byl jasný záměr. Je to jediný způsob, jak dát možnost všem členům vysvětlit, co si o takových věcech myslí, a pokusit se zjistit, co můžeme společně udělat.
Stejné je to i ve vztahu k Ukrajině? Jaké kroky má EUA v plánu v současné době podniknout na podporu ukrajinského vysokého školství?
Jak víte, v současné době se jako EUA zaměřujeme na fázi obnovy na Ukrajině. Vytvořili jsme pracovní skupinu, které předsedá Ivanka Popović, a ta připravuje soubor návrhů.
Už máte datum, kdy bude zveřejněn?
Musíme ještě chvíli počkat, ještě nemáme finální verzi, jak bude dokument vypadat (rozhovor jsme vedli na konci května, nyní, v době zveřejnění rozhovoru, se již dokončuje finální verze dokumentu – pozn. red.). Ale bude zaměřen na fázi obnovy. Doufejme, že válka skončí co nejdříve. Obnova bude ale trvat dlouho. A existuje určité riziko, že si můžeme myslet, že my máme patent na řešení a víme, jak co má být správně. Proto to hlavní, co teď musíme udělat, je udržovat všechny komunikační kanály otevřené. Aktivní naslouchání je nezbytné pro to, abychom zjistili, který způsob pomoci ukrajinskému vysokoškolskému sektoru je nejlepší, zapojení různých druhů vysokých škol nám umožní pochopit potřeby celého sektoru. Seznam návrhů pracovní skupiny budeme sepisovat právě s tímto vědomím.
Jednáte o tom, že by ukrajinské vysoké školy vstoupily do EUA jako řádní členové?
Mnoho ukrajinských univerzit už tento status nyní má. A byli jsme také velmi rádi, že se ukrajinská konference rektorů rozhodla vstoupit do EUA jako kolektivní řádný člen. Probíhají jednání, uvidíme. Já považuji ale za velmi důležité stále o situaci na Ukrajině mluvit, informovat o tom, co se na Ukrajině děje. Například u nás, ve Španělsku obecně, jsme na začátku o válce hodně mluvili, ale nyní zájem lidí klesá. A to vnímám jako velké riziko: válka není u konce.
EUA se aktivně účastnila i diskusí o novém systému hodnocení výzkumu v EU. Jaký je současný postoj EUA?
Postoj EUA je stále stejný. Aktivně se účastníme celého procesu a snažíme se Komisi EU a celému sektoru vysvětlit, že reforma hodnocení výzkumu je pouze součástí tolik potřebné reformy celkového akademického hodnocení, na individuální i institucionální úrovni. Myslím, že všichni mají trochu obavy z tohoto druhu hodnocení, v podobě, kdy nyní jde jen o hodnocení jedné části celé činnosti univerzity.
Pokud se soustředíte pouze na jednu z věcí, které univerzity dělají, jak můžete podporovat ty ostatní? Například sociální angažovanost. Musíme pracovat na tom, jak budeme jako univerzity obecně reagovat na nové potřeby a očekávání společnosti, pokud jde o celoživotní vzdělávání, nové potřeby měnícího se trhu práce, jak být konkurenceschopní v globálním prostředí. V našem strategickém dokumentu Univerzity bez hranic jsme použili výraz parita hodnocení. Musíme si říci, které mise univerzity plní. A každé z nich přiřadit správnou hodnotu. Musíme se zamyslet nad tím, jakou reformu vlastně potřebujeme. Samozřejmě to není jednoduchý proces. Ale je to velmi důležité. Takže musíme být trpěliví.