Letošní vítěz vědecké popularizační soutěže Český VŠEVĚD si na pódium vzal netradičního pomocníka: květinu Huga. S ním a dalšími pokojovkami ve svém stand-up vystoupení vysvětloval publiku, že rostliny mohou člověku prozradit mnohé o prostředí, ve kterém rostou. Stačí je jen umět pozorovat. Druhý ročník popularizační soutěže Český VŠEVĚD, která je součástí Noci vědců, přinesl koktejl vědy, stand-upu i slam poetry. A Oldřich Motyka z VŠB –Technické univerzity Ostrava si coby celorepublikový vítěz odnáší symbolické zlaté tři vlasy děda Vševěda.
„Tento typ vystoupení je mnohem složitější než hovořit na přednáškách či konferencích. Ve stand-upu musíte dodržet rytmus, mluvit nadšeně, vtipně, až teatrálně a přitom předat informace,“ říká Motyka, který svůj kus odehrál i s angínou.
Do soutěže Český VŠEVĚD se Motyka přihlásil s vtipným videem s květinou Hugem. V prvním kole měli na zaujetí poroty i publika soutěžící vědci a vědkyně dvě a půl minuty bez střihu. Šest finalistů a finalistek už v druhém kole soutěžilo s regulérním vědeckým stand-upem. Šestiminutové vystoupení mělo být vtipné, informativní i plné rekvizit. Prezentovalo se v nové budově Fakulty umění Ostravské univerzity a o vítězi hlasovali lidé v sále.
Čeho se týkal váš stand-up?
Jako jeden z mála finalistů jsem zůstal u původního tématu a prezentoval jsem tajemství rostlin. Snažil jsem se, aby to bylo vtipné. Vzhledem k tomu, že se lidé smáli, předpokládám, že se to povedlo.
Bylo pro vás náročné vystoupit před lidmi takhle naživo?
Ano, ale to asi pro všechny finalisty. Všichni máme sice nějakou zkušenost s mluvením spatra před lidmi, protože jsme zvyklí učit, a já navíc natáčím videa. Jenže to vycházíte z textu, který máte připravený před sebou, kdežto tady odříkáváte text naučený nazpaměť. Navíc musíte prezentovat ve velice zrychlené formě.
Co jste tam o rostlinách říkal?
Snažil jsem se to směřovat opět k bioindikativní funkci rostlin (stav, vlastnosti a způsob růstu rostlin ukazuje na vlastnosti prostředí, v němž rostou, pozn. red.), protože to je mé životní téma. Ale také jsem mluvil o tom, jaká je chyba, že se rostlin neptáme na víc. Už jen informace, kde rostou a jak vypadají, nám může říct hodně o tom, jaké životní podmínky převládají v jejich okolí.
Můžete zmínit pár konkrétních příkladů?
Například kopřiva roste na místech, kde je zvýšená koncentrace dusíku. Můžeme tedy usuzovat na to, že pod ní bude smetiště nebo znečištění ze zemědělství. Někdy se také stačí podívat i na tvar rostliny. Aktuální jsou teď vánoční stromečky, vybíráme si vždy ty dokonale rostoucí a symetrické po všech osách. Jenže smrky z míst, kde se vyskytují přirozeně, tedy v nejvyšších patrech hor, takhle většinou vůbec nevypadají. Bývají dost pokroucené, větve mívají nasměrované na jednu stranu a tím nám mohou prozradit mimo jiné, odkud vítr fouká. Stačí se na ně podívat a hned víme, jaké jsou mikroklimatické podmínky na jejich stanovišti. Dále jsou tu mechy. Na rozdíl od jiných rostlin nemají kořeny a přijímají vláhu a živiny celým povrchem těla přímo z atmosféry. A společně s tím přijímají i nečistoty, které dýcháme. Můžeme tedy mechy sebrat, analyzovat a zjistit, jaké jsou podmínky v jejich prostředí. Máme samozřejmě přístroje, které jsou schopné dělat to samé. Ale přístroj potřebuje elektřinu, ochranu před vandaly a mechy nepotřebují ani jedno z toho.
Používá dnes někdo rostliny pro tento účel?
Ano, existuje program ICP Vegetation, vědci do něj zapojení se scházejí každý rok, aby reportovali, co zjistili analýzou mechu na různých místech Evropy. Není to úplně konzistentní, protože tento program není dobře financovaný, ale přesto díky němu lze vidět, jak se na některých místech Evropy stále drží znečištění z 80. let a na jiných místech se prostředí zlepšuje. I my tady v Moravskoslezském kraji jsme provedli šetření, v němž jsme řešili přenos emisí z Polska a identifikaci zdrojů znečištění, tedy jestli pochází z dopravy, z těžkého průmyslu, z lokálních topenišť a tak dále. Zjistili jsme, že ano, na tohle se stoprocentně analýza mechů použít dá. Dá dostatečné množství informací nejen o tom, kolik znečištění ve vzduchu je, ale také z čeho konkrétně pochází.
Jaké kanály k popularizaci svého oboru využíváte?
V rámci Noci vědců jsme běžně vytvářeli delší videa, která jsou k nalezení na internetu. Pořádáme také přednášky na středních školách, na festivalech, třeba Colours of Ostrava, jednoduše kam nás pozvou. V současné době jsem rozjel svůj vlastní YouTube kanál a instagramový účet, kam budu přidávat krátká videa podobného ražení jako to, s nímž jsem soutěžil ve Vševědovi.
Mají mladí lidé o vaše téma zájem?
Mají. A řekl bych, že před dvaceti lety o to rozhodně neměli takový zájem jako teď. Ale zároveň v tom nebyla taková skepse.
Jak to myslíte?
Mladí lidé mají dnes méně idealizované představy o tom, co se dá s ochranou životního prostředí doopravdy dělat. A bohužel jsou v mnoha ohledech založené na pravdě. Více si uvědomují, že starost o životní prostředí nejde hodit na jednotlivce a nevyřešíme to jen tím, že budeme třídit odpad. Že jsou zapotřebí mnohem hlubší a širší celospolečenské změny. Ovšem já pracuji se studenty z oborů jako zpracování surovin a nakládání s odpady nebo ochrana životního prostředí v průmyslu. To jsou lidé, kteří tohle téma vysloveně studují, vidí v něm do hloubky, takže není divu, že jsou poněkud skeptičtí.
Co je při popularizaci vědy opravdu důležité, a co naopak nefunguje?
Nevím, jestli jsem úplně povolaný, protože sám jsem v začátcích. Ale co vím určitě, je, že naprosto nejdůležitější je vášeň, zanícení a autenticita. To je to, co publikum dnes chce vidět a slyšet. Záběr nemusí být dobře nasvícený nebo dokonale technicky zvládnutý, ale lidé tomu musí věřit. Musí věřit protagonistovi, že to, co říká, myslí vážně, a cítit, že z něj nadšení pro jeho téma sálá.
Co jste jako vítěz Vševěda získal?
Vyhrál jsem tři zlaté vlasy děda Vševěda. Upřímně, je to geniální nápad, vypadají skvěle. Je to jako zlatá medaile, určitě ale stály méně peněz, a přitom vypadají mnohem atraktivněji.
Kam byste se ještě rád v popularizaci vědy posunul?
Přiznám se, že za horizont Vševěda jsem se ještě nedíval. Chtěl jsem využít té soutěže a všeho, co přináší: školení, podpory ostatních a možnosti vyzkoušet si vystoupení před publikem v úplně jiném formátu. To vše pro mě bylo velmi důležité a chci to využít pro svou internetovou aktivitu.
Jakou podporu jste konkrétně získal?
Věnoval se nám profesionál, který učí, jak mluvit před lidmi. A zároveň jsme to živě probírali mezi sebou ve skupině finalistů. Extrémně jsme si navzájem pomáhali, nebyla v tom žádná rivalita, opravdu jsme se snažili, abychom všichni měli vystoupení co nejlepší. Navzájem jsme se posouvali a na všech to bylo během závěrečného večera velmi poznat. Všichni jsme sice uměli mluvit před publikem, ale ne ve stand-up formátu. Je to mnohem složitější než hovořit jen o tématu, kterému rozumíme, jako třeba na přednáškách nebo konferencích. Ve stand-upu musíte dodržet rytmus, mluvit nadšeně, vtipně, až teatrálně. Je to jiný typ výkonu.
Na jakou metu byste ještě rád dosáhl coby vědec?
Kromě toho, že bych chtěl v přespříštím roce habilitovat, bych také rád konsolidoval studium vztahu rostlin a prostředí. Chtěl bych to tady v našem regionu dělat více systematicky, organizovat kampaně, ve kterých bychom zjišťovali a vyhodnocovali, jak se náš region vyvíjí z hlediska životního prostředí. A chtěl bych do toho zapojit veřejnost. Inspiroval jsem se v projektu vědců z Belgie, kteří v Antverpách rozdali tři tisíce rostlin, konkrétně jahodníků. Dali je různým domácnostem a lidé je na balkonech zalévali, starali se o ně. Po nějaké době jahodníky vybrali zpátky a analyzovali je. Získali tak dokonalou, krásnou mapu znečištění a zároveň v tom byl ten aspekt, že veřejnost se do projektu od prvního okamžiku zapojila. Tedy lidé byli nejen informovaní, ale také angažovaní. A toho bych chtěl dosáhnout i tady u nás na Ostravsku.