Jako malá sedávala se sestrou před televizí a hltala seriál Byl jednou jeden… život. Francouzi v něm dokázali zábavnou formou přiblížit dětem fungování lidského organismu. Tehdy objevila, jak úžasná je věda a jak fascinující může být vyprávění o ní. O mnoho let později, když už jako vysokoškolačka studovala semestr v Utrechtu, dokonce přesvědčila další „erasmáky“, aby společně jeli přes půlku Holandska do interaktivního muzea Corpus, v němž mohou návštěvníci doslova procházet lidským tělem. A když se ještě o pár let později jako historicky první žena postavila do čela obřího mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů, už nebylo pochyb. Evu Navrátilovou, ředitelku Academia Filmu Olomouc – který se koná právě nyní a potrvá až do neděle, prostě věda a její popularizace baví, zajímá, naplňuje.
Rozhovor původně vyšel v magazínu Žurnál Univerzity Palackého v Olomouci
„Všechny ty jednotlivé zážitky do sebe postupem let zapadly a vybudovaly pevný základ pro tu chuť věnovat se v kariéře právě popularizaci vědy a její komunikaci,“ říká, když nahlas přemýšlí nad svojí profesní dráhou. „Vzpomínám si na svou první návštěvu londýnského science muzea i na to nadšení a urputnost, se kterými jsem pak díky tomu šla do výběrka na práci v nově budovaném science centru v Brně,“ vypráví absolventka Filozofické fakulty UP o dobách před ředitelováním v Olomouci, kdy se starala o marketing brněnského centra VIDA!.
Pomyslné kormidlo AFO převzala na začátku roku 2022. Po dvou covidových letech v onlinu a s týmem, který za sebou měl náročné a vyčerpávající období. Na přípravu dalšího ročníku měla pouze čtyři měsíce. Nad nabídkou vést festival s šedesátiletou tradicí přesto dlouho nepřemýšlela. Od začátku věděla, že ji chce přijmout. „AFO je prostě srdcovka. Během studia jsem tu dostala neskutečnou podporu a pracovní možnosti a cítila jsem, že to chci alespoň zčásti festivalu vrátit.“
Žádný podobný festival v ČR nemá tak velkou oporu ve studentkách a studentech. Jsou jeho hybnou silou, duší i zdrojem nápadů a energie. Eva Navrátilová jim docela dobře rozumí. Sama ještě jako studentka filmové vědy si na něm zkusila spoustu pozic. Když si diváci sednou po úvodní znělce do kina a pár dní nerušeně sledují filmy, má za sebou Eva Navrátilová i s týmem rok intenzivní práce.
„Celoročně, na bázi každodenního potkávání se v kanceláři, mám v týmu čtyři lidi. Čím blíže je festival, tím víc se tým rozrůstá. V průběhu podzimu už se bavíme o desítce dramaturgů a dramaturgyň, kteří pracují na programu. Během festivalu má štáb kolem 250 lidí, a to už se začínám ztrácet. Snažím se na společných štábních setkáních memorovat tváře, ráda bych si pamatovala všechny, kteří do AFO vložili svůj čas, síly, nápady a energii, ale při takovém počtu už je to bohužel nereálné,“ přiznává.
Kdo by si naivně myslel, že práce ředitelky je celý rok koukat na filmy a pak v záři reflektorů vítězům předat ceny, spletl by se. Koučovat podobnou akci znamená zvládat kromě řízení týmu i každoroční starost o financování.
„AFO ve srovnání s podobnými akcemi u nás má jeden z nejnižších rozpočtů, a přitom je jedním z nejnavštěvovanějších filmových festivalů. Jeho financování je vícezdrojové a každý rok sepisujeme 10–15 grantových žádostí,“ popisuje méně atraktivní stránku akce Eva Navrátilová. Na rozpočtu festivalu se tak vedle základního příspěvku od univerzity podílí ministerstvo školství i kultury, Státní fond kinematografie, kraj, město, soukromí sponzoři nebo třeba americká ambasáda. Odpovědnost za shánění a následné čerpání financí je nedílnou součástí práce ředitelky.
AFO přitom dlouho není „jen“ festival na šest dní v roce. „Jedná se o širokou škálu celoročních aktivit, ať už jeho ozvěny na mnoha místech po ČR i v zahraničí nebo třeba provoz naší vlastní VOD platformy watchandknow.cz, která vznikla během pandemie, když se festival nemohl odehrávat živě. Objíždíme s kolegy i další filmové festivaly v ČR i zahraničí. Možnost vystoupit z regionální bubliny a nechat se inspirovat, zažívat jiné festivaly v roli návštěvníka nebo hosta je vždycky maximálně přínosné jak pro mě, tak v důsledku i pro festival samotný,“ míní.
Během šestidenního maratonu, kdy se festival koná, nemá Eva Navrátilová čas chodit na filmy, přednášky a další body programu, kterých je více než dvě stě. Může se na chvíli zastavit a nechat se pohltit festivalovou atmosférou? Závidí lidem s visačkami a akreditací, kteří nadšeně korzují městem?
„Strašně moc jim závidím! Teď si to musím užívat jen z té druhé strany, kdy se zastavuju, abych se nadechla a rozhlédla. A došlo mi, co všechno se nám povedlo. Práce na festivalu je dost náročná, ale ta euforie, kterou člověk načerpá pak během samotné akce, mě pohání celý další rok.“
Mimochodem, v úvodu textu je řeč o seriálu Byl jednou jeden… život, který malou Evu přikoval k televizi. „No a na mé první AFO v roce 2007 přijel cenu za přínos komunikaci vědy převzít právě jeho režisér Albert Barillé.“ Náhoda? Sotva. Kruh se uzavřel.
PS: AFO je pro Evu Navrátilovou spojené i s láskou. Hádejte, kde před jedenácti lety poznala svého muže Jiřího?