Ještě před třemi lety italská astrofyzička Daniela Pugliese o tom, že existuje Opava, nevěděla zhola nic. A vlastně toho neslyšela moc ani o České republice. Co ji ale zaujalo, byl výzkum profesora Zdeňka Stuchlíka ze Slezské univerzity. Sama totiž tehdy na londýnské univerzitě Queen Mary pracovala na projektu, který byl velmi blízký tomu, co řešili i ve vzdáleném Slezsku. Výzkum prstencových disků kolem černých děr. Zaujalo ji to natolik, že sama projevila zájem v Opavě také bádat.
A to se mladé vědkyni v roce 2014 nakonec povedlo. Díky projektu Slezské univerzity na podporu talentovaných doktorandů začala v týmu Výzkumného centra teoretické fyziky a astrofyziky, které vedl právě profesor Stuchlík, působit jako stipendistka.
Sám děkan Stuchlík Danielu Pugliese popisuje jako excelentní mladou vědkyni. „Po studiu fyziky v Neapoli dokončila svou doktorskou práci na prestižním pracovišti, Univerzitě La Sapienza v Římě pod vedením jednoho z tvůrců fyziky černých děr profesora Remo Ruffiniho. Seznámil jsem se s ní přes své kontakty v Oxfordu. Věděl jsem, že je výborná a že pracuje na podobné problematice jako já, tedy zkoumání prstencových akrečních disků kolem černých děr,“ vzpomíná.
Už v dětství jí došlo, že má “vědecké myšlení”
Přestože v jejím okolí nebyl nikdo, kdo by ji motivoval, o fyziku a astrofyziku a vlastně vědu jako takovou se Daniela Pugliese zajímala už v dětství. „Nejprve jsem hledala odpovědi na různé otázky. Ty byly napříč všemi obory, z matematiky, přírodních věd… Už tehdy jsem si při tom hledání ale uvědomovala, že mám vědecký pohled na okolí a vědecké myšlení,“ svěřuje se vědkyně. K astrofyzice konkrétně ji ale přivedlo až magisterské studium. „Přestože jsem předtím fyziku nestudovala, můj školitel mne zavedl do světa relativistické astrofyziky a já se rozhodla studovat právě fyziku. A od té je k astrofyzice už jen malinký krůček.“
Nyní díky tomu pracuje na výzkumu rotace toroidálních struktur kolem černých děr. „Sleduji kolize prstenců kolem nich i energii, kterou uvolňují. Černé díry jako zdroj obrovské energie – to je to, co nás v Opavě zajímá,“ vysvětluje podstatusvého působení.
Jak se bude vyvíjet náš vesmír
Model, na kterém tu pracují, souvisí s popisem systémů, které se skládají z více akrečních polí kolem kompaktních objektů, zejména z velmi masivních černých děr, takzvané Kerr SMBHs. „Je zajímavé studovat tvorbu těchto polí. Zejména srážky a nárůst materiálu oblasti černé díry je mimořádně složitý a zajímavý jev, už proto, že existuje mnoho způsobů uvolnění energie a hmoty. Fyzika černých děr a interakce mezi černou dírou, akrečním polem a hmotou, například v akrečním diskovém prostředí, je stále jedním z velmi diskutovaných jevů astrofyziky. Odhaluje nejhlubší charakteristiky Einsteinovy teorie obecné relativity. Snad proto se tolik výzkumů soustřeďuje právě na fyziku černých děr. Zjednodušeně řečeno, v Opavě zkoumáme, jak se vyvíjel a bude vyvíjet náš vesmír, a jak se jeho objekty vzájemně ovlivňují.“
Na rozdíl od londýnské Queen Mary University, kde Daniela před odchodem do Opavy několik let působila, je ta opavská o poznání menší a mladší – ale věda se zde podle ní dělá také velmi dobrá.
Krátce před letošními letními prázdninami získala Daniela Pugliese v rodné Itálii zvláštní ocenění v oblasti astrofyziky, které jí udělila iniciativa světové společnosti L'Oréal a organizace UNESCO pro ženy ve vědě. Komise, kterou v tomto případě je Italská komise pro UNESCO, posuzovala několik kritérií, z nichž tři hlavní byly akademická excelence, zkušenosti v zahraničí a samostatný projekt. „U nás v Itálii je velmi prestižní a mezi vědci má velkou hodnotu. Uděluje se napříč všemi vědními obory, každoročně své projekty do soutěže přihlašují desítky zájemců,“ komentuje cenu Daniela.
Vnímá už v tomto věku sama sebe jako úspěšnou vědkyni? „Bylo by vlastně zajímavé definovat, co je to ve vědě úspěšnost. Nemyslím si ale, že je vůbec správné se úspěšností jednotlivců zabývat. Doufám, že vědu dělám správným způsobem a výsledky mého snažení budou zajímavými příspěvky i pro ostatní,“ odpoví přesto skromně.
Daří se jí nicméně i na české půdě. Loni zaujal její tříletý výzkumný projekt Konfigurace hmoty akreující v kombinovaném silném gravitačním poli Grantovou agenturu České republiky natolik, že mu přidělila finanční podporu.
Žena-vědkyně mezi badateli-muži. V Opavě to není problém
Mezi převážně mužskými kolegy se Pugliese na opavském Ústavu fyziky cítí dobře. „Akademické prostředí v Opavě je ohleduplné k rovným příležitostem. Má společnou práci a společný cíl. To mi vyhovuje – všichni tu pracují jako tým, ale současně si každý řeší svoje osobní výzvy.“
Na to, aby si dovolila všeobecně komentovat situaci žen ve vědě nebo českou situaci porovnat s prostředím v Itálii nebo Anglii, se cítí být mladá vědkyně v tuzemsku krátce.
„Spíš, než hledat odpověď na otázku počtu žen ve vědě, si kladu otázku, jakým způsobem je žena ve společnosti viděna a vnímána? Možná před lety byla otázka počtu žen na vědeckých pozicích aktuální, dnes je ale tato situace určitě lepší. Postavení žen ve společnosti se všeobecně zlepšilo a také ve vědě jich přibývá. V Itálii je žen ve vědě celkem hodně a podobně to vnímám i tady v České republice,“ komentuje italská vědkyně.
K srdci jí nakonec přirostla i Opava, kde dnes žije. „Je to příjemné univerzitní místo, které má zajímavou atmosféru a není tu nikam daleko. Je plné skvělých a přívětivých obyvatel, kteří mi vždy rádi pomohli,“ říká a dodává, že ráda navštěvuje české hrady a parky.
Autor působí na Slezské univerzitě v Opavě.