Divadlo DISK, progresivní studentskou scénu v Karlově ulici v centru Prahy, vede Viktorie Schmoranzová třetím rokem. Tomuhle divadlu nejde o plné hlediště, ale o to, aby si mladí divadelníci a divadelnice mohli na prknech, v zákulisí i v dílnách vyzkoušet vše, co potřebují – od odvážného experimentu až po nastudování klasiky. I přesto má scéna patřící pod Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze (DAMU) téměř sedmdesátiprocentní návštěvnost, což je na české poměry zájem nadprůměrně vysoký.
Divadlo DISK je studentská scéna. Jak se to projevuje?
Když jdou diváci do DISKu, je dobré skutečně si pročíst anotace k jednotlivým inscenacím, aby si udělali představu, co čekat. Šíře nabídky DISKu je veliká. Návštěvníci u nás můžou vidět vše, od klasických titulů až po velmi experimentální formy divadla. Také nesmíme zapomínat, že ansámbl se každý rok mění. Takže fakt, že jsem něco viděla před rokem, neznamená, že uvidím stejný herecký soubor další rok. U nás totiž působí studující posledních ročníků, jsou tedy v DISKu jednu sezónu a nastupují ti pod nimi.
A jak se tento fakt, že DISK tvoří studenti a studentky, projevuje na jeho dramaturgii?
Nedá se vysledovat jednotná dramaturgická linka divadla, protože dramaturgii i režii tvoří studující, kteří se střídají. Máme dohromady osm premiér za divadelní sezónu, čtyři premiéry jsou Katedry činoherního divadla a čtyři Katedry alternativního a loutkového divadla. Ovšem není to tak, že výhradně vše tvoří studující. Někdy pedagogové třeba usoudí, že by u dané inscenace bylo lepší, kdyby studenti měli zkušenost s profesionálním režisérem, a tak jej přizvou.
Říkala jste, že v DISKu se experimentuje. Co to konkrétně znamená?
Studující ohledávají různé divadelní formy. Od multimediální, kolektivní tvorby přes objektové, muzikálové a politické divadlo až k divadlu interpretačnímu.
Kdo a podle čeho vybírá, co se v DISKu bude hrát?
Katedry vědí dlouho dopředu, že mají čtyři a čtyři premiéry, a podle toho se vedoucí ročníku, pedagogové, domlouvají se studujícími, co se připraví.
Studující teorie a kritiky organizují debaty DISK_USE s diváky, v rámci kterých se mohou setkat s celým inscenačním týmem. Je o to u veřejnosti zájem?
Ano, je. Autoři si diskuzi sami připraví, sami ji moderují a diváci zůstávají po představení a diskutují s tvůrčím týmem. Zároveň to má zase edukativní přidanou hodnotu. Studentstvo musí inscenaci nakoukat, vidět několik repríz a připravit si otázky. Inscenační tým se zase učí diskutovat o svojí tvorbě s diváky, kteří nebyli přítomni vzniku inscenace. Katedra výchovné dramatiky zase často pořádá u diskových představení lektorské doprovodné programy a workshopy, ať už pro děti, či pro střední školy.
Jaký je celkově zájem o vaše představení? Míváte plno?
Míváme. Některá představení jsou vždy dlouho dopředu vyprodaná. Obecně je naše návštěvnost v DISKu téměř sedmdesátiprocentní, což je velmi slušné. Je to díky tomu, že lidé chtějí často vidět všechny čtyři premiéry, které daný ročník vytvořil. Hodně se chodí i na jednotlivé tituly a dost návštěvníků prostě zajímá tvorba nastupující divadelní generace. A myslím si také, že vysokou návštěvnost máme i díky velmi příznivému vstupnému, které je nižší než obvyklé.
O jaký typ představení je největší zájem?
Nechci vypichovat jednotlivé tituly. Byť v DISKu vybíráme vstupné, není naší prioritou mít za každou cenu vyprodáno. Jsme tu pro studující, kteří se učí tím, že reprízují a hrají. Takže neděláme to, že bychom záměrně více nasazovali tituly, které lákají publikum. Všechny projekty mají přibližně 14 až 18 repríz, snažíme se studenty vysílat na festivaly a hostovačky, ale nedáváme některému projektu prioritu proto, že se na něj víc chodí. Jsme výukové pracoviště a studující tu získávají zkušenosti tím, že inscenaci reprízují.
Jaká je vlastně úloha ředitelky DISKu?
Kromě standardní manažerské úlohy, jako je příprava rozpočtu, kontrola financí, vedení týmu a rozvoj, se společně s kolegy a s kolegyněmi starám o vznik projektů v DISKu. Inscenace se u nás tvoří od vzniku rozpočtu až po realizaci. V praxi to znamená, že naše dílny vyrobí scénografii podle návrhu studentů. V tom je DISK docela ojedinělý, protože dnes už většina divadel outsourcuje výrobu scény, kdežto my máme vlastní dílny. Je to právě z toho důvodu, aby se studenti mohli na tvorbě scénografie podílet a viděli, jak inscenace vzniká, nejen že někam e-mailem pošlou nákresy a vrátí se vyrobená scénografie. Stejně tak máme i kostýmní dílnu, takže u nás se i šijí a připravují kostýmy, zase podle návrhu studujících. A my jako divadlo také řešíme propagaci projektů a zajišťujeme, aby inscenace měly osvětlovače, zvukaře, kulisáky… To jsou již zaměstnanci DISKu, nikoli studenti. Starají se o standardní repertoárové hraní.
Ve funkci jste od roku 2022. Co pro vás jako pro ředitelku bylo zatím nejtěžší?
Největší oříšek je lidský faktor. Mluvím o situacích, kdy se očekávání, představy a potřeby studujících nepotkají s možnostmi divadla. To bývá nejbolavější. V divadle DISK jsem jediným pedagogem já, ostatní zaměstnanci nejsou pedagogičtí pracovníci, jsou to odborníci na své obory a profese. Pak máme studentské umělecké týmy, složené z většiny kateder, které jsou na konci svého studia a velmi se chtějí prezentovat, ukázat, jak jim to jde, a bývají často pevně přesvědčeni, že takhle přesně to být musí. A pak máme třetí skupinu a to jsou pedagogové a pedagožky DAMU. Někdy se stane, že tyhle tři skupiny se nepotkají právě v očekáváních a potřebách, a to bývá nejbolavější.
Můžete dát konkrétní příklad?
Studující by třeba chtěli všechno hned a mají představu, že v divadle všechno půjde. Ale občas chtějí něco, co divadelní prostor jednoduše neumožňuje, třeba technologicky nebo personálně. Zároveň je řada pedagogů činná v divadelní praxi a opět mají svoje představy o tom, jak má divadelní proces a provoz fungovat. DISK je divadelní prostor, který se snaží co nejvíc imitovat „běžný“ divadelní provoz repertoárového divadla, ale přesto je to stále studentské divadlo se svými možnostmi a limity.
Letos se na DAMU otevírá nový program Světelný a audiovizuální design pro živá umění. Co na to říkáte a využijete jeho magisterské absolventy a absolventky?
Jsme za tento program velmi rádi, protože divadelní technologie jsou při vzniku inscenací velmi důležité. Divadelní formy se velmi proměňují a light design, sound design a nová média jsou důležitou součástí výsledného tvaru moderního divadla. Divadlo DISK je technologicky, co se týče světla a zvuku, velmi slušně vybaveno. I proto kabinu musí ovládat profesionálové, a ne studenti. Jak ale spolupráce bude vypadat v praxi, ukáže čas a také sami absolventi tohoto nového programu. Určitě u nás však bude probíhat část výuky a studenti doufám budou u tvorby absolventských inscenací. Jak se zapojí v praxi, teprve uvidíme. Měli jsme třeba studentku scénografie, kterou tolik zajímal light design a tak často do kabiny v DISKu chodila, až se tam takovým cechovním způsobem vyučila a teď je z ní u nás osvětlovačka. Taková spolupráce je samozřejmě moc fajn a přináší další hezké propojení mezi studujícími, čerstvou absolventkou a již ostřílenými profesionály v kabině.
Jak jste financovaní?
Téměř stoprocentně z AMU, občas se nám podaří získat nějaký grant. Třeba teď jsme díky Národnímu plánu obnovy mohli vyjet na festival do Bulharska. Máme samostatný rozpočet a doplňkovou činnost, kavárnu, kterou DISK pronajímá. Z různých programů ministerstva školství se pak financuje technologické vybavení a rekonstrukce prostor a technologií. Je velký bonus, že nemusíme řešit shánění financí. Možná ale studující překvapí, že na vstupném vybereme každý rok přes milion korun, což je už znát.
Jste také pedagožka, učíte produkci. Jací jsou současní studující divadelních věd?
Troufnu si mluvit opravdu jen o studentech a studentkách na Katedře produkce. Připadá mi, že od doby před dvaceti lety, kdy jsem na DAMU studovala já, se v tomhle smyslu změnilo jen málo věcí. Studenti jsou fajn, jsou pracovití, je s nimi sranda. Rozdíl asi je, že si více hlídají svůj osobní čas, umějí si nastavit hranice času pracovního. Atmosféra se také posunula v tom, že jsme k sobě mnohem otevřenější, já k nim i oni ke mně jako k pedagožce. Spolupráce se studujícími je pro mě určitě jedna z hlavních motivací, proč v DISKu jsem, a také to, co mě na mojí práci nejvíc baví.
Co byste chtěli v DISKu zlepšit v příštích letech?
Nedávno jsme dělali rekonstrukci horní sféry, což znamená tahy nad jevištěm. Za rok nás čeká druhá fáze rekonstrukce těchto prvků a posléze také rekonstrukce propadla, takzvané spodní sféry. Čeká nás také rekonstrukce dílen, aby se na výrobě scénografie mohlo podílet víc studentů a studentek. Obecně se ale dá říct, že divadlo se snaží držet krok se současnými technologiemi a díky stavebním úpravám získat ze stísněných prostor divadla a zákulisí co nejvíc. Neustále obohacujeme světelný park, zvuk máme velmi kvalitní, takže se u nás dají dobře dělat i koncerty, a vybavujeme také dílny. S tím, jak se divadelní svět vyvíjí a jaké máme finanční možnosti, kopírujeme tento trend. Máme také v plánu zpříjemnit zázemí v hereckých šatnách, kde by měl přibýt vedle odposlechu ještě takzvaný odkuk, aby herci viděli, co se děje na jevišti. Chtěli bychom také vylepšit naše porady, aby co nejvíce naplňovaly náš status výukového pracoviště. I když je DISK výukovým pracovištěm, jeho zaměstnanci nejsou pedagogové, a tak se snažíme zlepšovat i na poli pedagogickém. Dlouhodobě spolupracujeme s mentorkou z organizace Učitel naživo, která nám pomáhá s tématy jako zpětná vazba, motivace, určování si hranic a tak dále. Nově jsme také začali využívat služeb externí facilitátorky při evaluačních poradách nad diskovými projekty. Nicméně rezerv pro zlepšování máme ještě mnoho.