Jakub Dürr už přes rok pendluje mezi Prahou a Bruselem jako velvyslanec Česka při Evropské unii. V Belgii prosazuje české zájmy, v tuzemsku se zase snaží přiblížit evropské dění běžným lidem. Nyní se hraje o hodně: rozpočet největšího výzkumného programu Horizont, ze kterého čerpají i čeští vědci, se může zvýšit až na sto miliard eur, na Erasmus+ vyjede v příštích letech ještě více studentů z více sociálních vrstev. Jaké další změny se chystají? Rozhovor s vedoucím Stálého zastoupení ČR při EU Jakubem Dürrem.
Podle českého velvyslance při Evropské unii je stále problém s překonáváním mentální bariéry mezi námi a Bruselem. „Pokud občané nepřijdou, jako tomu bylo vždy v minulých případech, ke květnovým volbám do Evropského parlamentu v daleko vetším počtu, ztrácejí nejen sílu hlasu, ale také možnost i na tu dálku evropské dění ovlivnit,“ apeluje vedoucí Stálého zastoupení České republiky při Evropské unii Jakub Dürr.
Proč by měly české akademiky a vědce zajímat volby do Evropského parlamentu? V čem jsou pro ně důležité?
Protože Evropský parlament se podílí na tvorbě důležitých legislativních návrhů mimo jiné i v oblasti výzkumu a vysokého školství. Ovlivňuje to, jak se celá akademická scéna, tedy vědecko-výzkumný prostor a vzdělávací prostor, bude vyvíjet po další roky. Je také důležité vědět, jak se čeští poslanci Evropského parlamentu umisťují v jednotlivých výborech.
Jak?
Například ve výboru pro kulturu a vzdělávání, kam patří vysoké školy, máme v tomto období pouze jednu českou zástupkyni. Lepší situace je ve druhém výboru, který je zaměřený na výzkum, průmysl a energetiku a ve kterém se řeší například rámcový program pro výzkum Horizon Europe s rozpočtem 100 miliard euro. Tam máme nyní zástupců pět. Důležité je, aby poslanci projevili znalost dané problematiky toho legislativního návrhu i obou klíčových programů, tedy Erasmu+ a Horizontu, aby měli úzké vazby na české akademiky a výzkumníky, aby věděli, jakým potížím se čelilo v minulosti a co je tedy na programech třeba změnit do budoucna.
Poslední volby do Evropského parlamentu před pěti lety ale české občany moc nezajímaly. Přišlo jen 18 procent voličů. Měli jsme druhou nejnižší účast z celé unie, hned po Slovensku. Čím to podle vás je?
Jedna z teorií je, že se jednalo o volby druhého řádu, navíc v období po národních volbách. Tenkrát evropská témata v České republice nikoho nerozpohybovala a asi jsme to nebrali úplně za své, což je problém pro překonávání mentální bariéry mezi námi a Bruselem. Pokud občané nepřijdou, jako tomu bylo vždy v minulých případech, ke květnovým volbám do Evropského parlamentu v daleko vetším počtu, ztrácejí nejen sílu hlasu, ale také možnost i na tu dálku evropské dění ovlivnit.
Evropský parlament je jediná přímo volená zákonodárná instituce EU. Dá se tedy říci, že parlament přímo rozhoduje o tom, jak budou vypadat programy EU jako třeba Erasmus + a Horizont, kolik v nich bude peněz, účastníků nebo podpořených projektů?
Evropský parlament je pouze jedním ze spolu zákonodárců. Členské státy, tedy Rada Evropské unie, je tím klíčovým orgánem pro nás z hlediska prosazování naší české pozice. Parlament má na dění nepřímý vliv prostřednictvím výborů a spolupodílí se na přijímání programů EU, jako například Erasmus+ či rámcových programů pro výzkum a inovace, kterým je v současné době program Horizont 2020 a v příštím programovém období Horizon Europe, ale musí vždy spolurozhodnout s Radou. Významnou roli při projednávání hraje samozřejmě i Evropská komise, která návrhy programů předkládá.
Když půjdu k volbám, zvolím poslance za Českou republiku, který se dostane do toho správného výboru, tedy pro školství nebo výzkum, co může ten poslanec ovlivnit a udělat?
Poslanec může předkládat pozměňovací návrhy, může být aktivním v rámci své praxe, může ve výboru ovlivnit program jednání výboru, když je v tom výboru v nějaké roli. Prostě aktivně se podílí na vytváření EU legislativy. Výsledek schválený na plénu se potom stává předmětem dohadování v rámci trialogu mezi Radou, Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Čili poslanec je součástí velké mašinérie, v tuto chvíli má Evropský parlament celkem poslanců 751 působících v osmi politických frakcích. Ale výsledkem jeho práce je výsledná kompromisní pozice parlamentu a je pak potřeba ještě ujít zbytek cesty, aby se dohodly všechny tři evropské instituce.
Můžete dát konkrétní příklad, u čeho takové vyjednávání aktuálně probíhá?
Konkrétně u dvou programů Horizon Europe a Erasmus+. Pro Horizon Europe, tedy oblast výzkumu, Evropská komise navrhuje pro nadcházející období 2021 až 2027 rozpočet téměř 100 miliard eur. Jen pro porovnání: současný schválený rozpočet v aktuálním období je 80 miliard eur. Takže to je docela velká změna. Ale Evropský parlament řekl, že v tom rozpočtu chce třeba zdvojnásobení, nebo dokonce ztrojnásobení některých položek. Konkrétně u Horizontu má parlament velmi smělé představy. Už teď Rada ví, že všechny ty představy nemohou být naplněny, odhaduje to tak, že výsledný kompromis může být někde u čísla, které navrhla Evropská komise, tedy 100 miliard eur. Evropský parlament má vždycky ambici udělat všechno ještě větší, ambicióznější a Rada a Komise jej trochu krotí. Konečné slovo ohledně výše celého víceletého finančního rámce na další období ale mají šéfové států a vlád, tedy Evropská rada. Do konce letošního roku bude muset na svém zasedání schválit celkový rozpočet, kde se zástupci v uvozovkách pohádají, kolik peněz půjde do koheze, kolik do zemědělství, kolik do školství a tak dále.
Dá se říci, že se nějak změní i zaměření Horizontu? Na jakou část výzkumu se bude klást největší důraz?
Nástupce Horizontu 2020 se bude jmenovat Horizon Europe, je právě projednáván v Radě a v Evropském parlamentu a v druhé polovině roku budeme po volbách pokračovat s novým parlamentem. Na konci března byla nalezena přibližná dohoda o nové podobě toho programu a o té finální podobě bude rozhodnuto až potom, co budeme znát odpověď na klíčovou otázku, jak velký bude příští víceletý finanční rámec, tedy výše peněz na období 2021 až 2027. Co se týká nových výzev a priorit, které chce Evropská unie zapracovat, bude tam daleko větší důraz na problematiku změny klimatu, určitě se bude daleko více klást důraz na témata jako umělá inteligence a její dopady například na zaměstnanost, dále energetická udržitelnost či bezpečnostní otázky. Neméně důležitou novinkou u Horizontu je ustanovení Evropské rady pro inovace, což bude zcela nová instituce. Bude mít za úkol podpořit zejména průlomové inovace, což je oblast, kde v současnosti Evropa oproti svým hlavním konkurentům zaostává.
A jaké plány se chystají pro Erasmus+?
Základní struktura programu Erasmus+ zůstane beze změn, protože se osvědčila. Evropská komise plánuje na příští programovací období zdvojnásobení stávajícího rozpočtu ze současných 14,7 miliard eur na 30 miliard eur a ztrojnásobení účastníků programu. Evropský parlament dokonce mluví o ztrojnásobení rozpočtu. Bude ale samozřejmě záležet na výsledcích jednání, jaký rozpočet se ve finále schválí a jaká kritéria počtu účastníků přijmeme. Tohle vše je na stole a o tom se konkrétně mluví.
Co dalšího se ještě chystá pro oblast vysokého školství?
Společná úvaha, kterou máme my v institucích a která je na základně návrhu Evropské komise, je, že program Erasmus + přinese řadu novinek. Nejzásadnější je asi iniciativa na vytvoření sítě evropských univerzit. Ta iniciativa se už teď prosadila na pilotních projektech v rámci současného programu Erasmu+ a letos na podzim bychom měli znát první výsledky. Například odpověď na otázku, jestli se v této síti evropských univerzit umístí i nějaká česká vysoká škola.
A k čemu bude evropská síť univerzit sloužit?
Má to být podpora excelence, aby se různé úrovně a aktivity jednotlivých vysokých škol spolu potkávaly. Bude to naplnění požadavku premiérů ze summitu v Göteborgu v roce 2017, kdy stanovili jako cíl dosáhnout Evropského vzdělávacího prostoru do roku 2025 tím, že posuneme internacionalizaci a spolupráci ve vysokém vzdělávání na vyšší úroveň. Budeme si vyměňovat nejlepší praxe, budeme implementovat Evropskou studentskou kartu, podporovat mulitlingvismus, zlepšovat vzájemné uznávání diplomů a zajišťovat kvalitu při akreditacích. Tohle všechno by mělo propagovat společnou evropskou identitu a tato síť univerzit by k tomu měla přispívat.
Zmínil jste novou studentskou kartu. K čemu by měla sloužit?
Ano, dalším novým úsilím je, abychom v Evropě měli usnadněnou mobilitu studentů, k čemuž má pomoci i Evropská studentská karta. Měla by usnadnit vysokým školám vysílat a přijímat více studentů na výměnu, usnadnit studentům přístup k různým službám, například k dopravě, k ubytování nebo ke knihovnám, a to ještě před jejich příjezdem do zahraniční instituce.
Chystá se v Erasmu+ nějaká zcela zásadní změna, která by změnila jeho dosavadní nastavení?
U Erasmu+ jsou to druhy nápadů, které se objevují spíše evolučně, žádná naprostá revoluce programu se nyní nechystá. K větším změnám došlo při schvalování v letech 2012 a 2013, než vešel současný Erasmus+ v platnost. Dá se říci, že se nynější podoba toho programu osvědčila, takže se nemusí nějak výrazně měnit. Je to dobře fungující a stabilní program, který je jednou z vlajkových lodí EU a je nutné zachovat jeho kontinuitu. Jediné, co by se ještě mělo vylepšit, je menší administrativní zátěž a celkově zjednodušení pravidel. U všech nových žádostí bude také kladen důraz na větší inkluzivitu programu. Tedy aby Erasmus nebyl jen pro bohatší, ale aby na něj mohli vyjet všichni a aby se v něm objevovali více mladí lidé se specifickými potřebami, například s handicapem, nebo ze sociálně slabšího prostředí. Budeme se bavit o tom, jak zajistit třeba vyšší granty pro určité skupiny studentů, kteří to budou potřebovat. Celkově ale platí, že kontinuita programu Erasmus+ je garantovaná a současně si u toho můžeme dovolit tyto novinky, jako je Evropská síť univerzit, nebo větší zapojení odborného vzdělávání.
V roce 2018 a 2019 už také pilotně začal projekt Discover EU pro studenty, aby mohli cestovat po Evropě a poznávat její kulturní pestrosti. Jak se vyvíjí ten?
V roce 2018 jsme na něj dali 12 milionů eur, v roce 2019 na něj půjde 16 milionů eur, jarní výzva byla právě zveřejněna, druhá výzva bude otevřená na podzim. Do pilotního projektu, který byl zahájen v červnu 2018, se přihlásilo více než 180 000 mladých lidí, bylo vydáno více jak 30 000 cestovních jízdenek a tato iniciativa ze strany účastníků zaznamenala velký ohlas. V roce 2019 už by se mělo zúčastnit 40 tisíc studentů. V novém programu Erasmus+ by na tuto iniciativu mělo být vyhrazeno přibližně 700 milionů eur. Samozřejmě není to pouhé cestování, program zahrnuje i vzdělávací komponenty, v roce 2019 naváží aktivity na Evropský rok kulturního dědictví 2018 a mottem Discover EU bude „Learning about Europe“. Zapojit se samozřejmě mohou i čeští studenti a Česká republika je podle statistik oblíbeným cílem pro zahraniční studenty. Je to pokus, jak zvýšit povědomí mladých lidí o jiných evropských kulturách, zvycích, možnost otestovat si svoje jazykové schopnosti, samostatnost a podobně.
Spolupráce univerzit už na určité úrovni v Unii běží. V čem je podle vás potřeba ji zlepšit?
Určitě je nutné dále zlepšit uznávání diplomů a certifikátů. Také by se měl zvýšit počet takzvaných joint degrees, tedy společných programů a titulů univerzit a mít ještě více nástrojů pro lepší propojení univerzit, dalšího vzdělávání jak pro pedagogy, tak pro studenty. Ale uvidíme, jestli se v síti evropských univerzit objeví i nějaká česká vysoká škola.
Když už zmiňujete české univerzity, jakou vlastně mají pověst? Bere nás vědecká veřejnost z Unie jako právoplatného spolupracovníka, nebo za Západem spíše pokulháváme?
Jméno máme dobré. Ne úplně nejlepší, v tomto ohledu se držíme v hlavním proudu. Když dosáhneme dobrých výsledků v excelentním výzkumu, tak toho si evropští vědci vždy všimnou a gratulují a děkují. Neberou nás jako chudé příbuzné a nejsme pro ně nezajímaví partneři. Jsme středně silná váhová kategorie. Hodně nám pomohly strukturální fondy v posledních deseti, patnácti letech. Vznikla centra jako je brněnský CEITEC, břežanské ELI Beamlines či BIOCEV. Tam ale samozřejmě kromě Čechů pracuje celá řada špičkových vědců z celého světa. Evropští vrcholní vědci si začali všímat činnosti těchto pracovišť, takže nemáme se za co stydět, a to ani v Erasmu a vysokoškolském vzdělávání. Určitě by nám ale pomohlo, aby bylo více úspěchů při jednotlivých grantech.
Když už se bavíme o mezinárodním propojení Česka a EU, nemohu nezmínit brexit. Jak odchod Velké Británie ovlivní vědecký sektor v České republice a jak ovlivní české vědce v Británii?
Je to zásadní otázka dnešní doby a není možné na ni zatím konkrétně odpovědět. Záleží, jak to dopadne a podle toho se vyberou scénáře. Obecně platí, že brexit bude pro všechny znamenat změnu a zhoršení situace, určitě nepřinese nic pozitivního. Bude záležet, jestli Velká Británie vystoupí spořádaně, se smlouvou, nebo jestli přijde takzvaný tvrdý brexit bez smlouvy. U spořádaného brexitu by to znamenalo, že minimálně do konce roku 2020, a pokud dojde k prodloužení přechodného období, tak do 2022, je zachovaný status quo. Tedy Spojené království by se dál účastnilo programů, jako je Erasmus+ nebo Horizont, všechny vysoké školy a vědecká pracoviště by byly oprávněné účastnit se tendrů, čerpaly by peníze. Jediný rozdíl by byl v tom, že Spojené království by se neúčastnilo práce na další připravované legislativě, nehlasovalo by. Přechodné období by sloužilo jako prostor pro jednání o budoucím vztahu.
A situace bez dohody?
Chaotický brexit je o dost horší možnost. Ze Spojeného království by se ze dne na den stala třetí země bez jakéhokoliv preferenčního vztahu s EU a všechny dosavadní spolupráce by ustaly. Proto jsme si stanovili na úrovni sedmadvaceti zemí EU speciální legislativu pro program Erasmus+, která zajišťuje, aby studenti a stážisté v zahraničí, kteří se v době vystoupení budou účastnit programu Erasmus+, mohli dokončit svá studia, dostávali nadále granty a aby tam nezůstali bezprizorně jako opuštění vojáci uprostřed pole.
A další programy?
Ostatní programy, jako zejména Horizont, jsou s otazníkem. Tam bude záležet na tom, jestli Spojené království dodrží i při tvrdém brexitu své finanční závazky k Evropské unii a zdali by dále přispívalo do rozpočtu. Pokud ano, tak bychom se snažili udržet spolupráci a účast i v případě chaotického brexitu. Česká republika je i na domácí úrovni připravena na stále možný scénář divokého brexitu. Přijat byl takzvaný lex brexit, který pojednává i o o vysokých školách ze Spojeného království, které na území České republiky poskytují vzdělávání. Ty by byly po dobu sedmi měsíců od nabytí účinnosti zákona nadále považovány za evropské vysoké školy dle našeho zákona o vysokých školách a získaly by tím čas na svou další regularizaci. Na Brity v Česku by se až do roku 2020 pohlíželo jako na občany EU, včetně zaměstnanosti. Tedy nehrozilo by bezprostřední přetrhání vazeb. Vše se ale uvidí až poté, jak Spojené království vystoupí, a až budeme mít představu o přesnější podobě budoucího vztahu. Jen pro představu, k datu brexitu (odhad k původně plánovanému datu brexitu na konci března 2019 – pozn. red.) bylo čtrnáct tisíc studentů ze sedmadvaceti zemí EU ve Spojeném království a sedm tisíc účastníků ze Spojeného království v zemích Evropské unie.
Myslíte si, že jsou Češi dost informovaní o tom, jak funguje Evropská unie, nebo v tom mají spíše chaos?
Povědomí v rámci české, zejména odborné veřejnosti, existuje. Ale obecně tam vidím stále velkou mentální bariéru toho, že být součástí celku znamená nejen si stěžovat a vidět vše jako problém a příkoří, ale je nutné to vzít jako aktivní možnost a příležitost se do procesu zapojit. Například i teď, v květnových volbách do Evropského parlamentu. Potřebovali bychom více Čechů na pozicích Evropské unie, potřebovali bychom více českých studentů v úřadech Evropské unie na stážích a podobně, aby si EU mohli více osahat a pochopit, jak fungují její mechanismy a jak například vzniká evropská legislativa. V roce 2022 bude Česká republika předsedat Radě EU a je to možnost, jak aktivněji vstupovat do hry a formovat události.
Vznikl projekt Euforka, kam se zapojilo už dvacet českých vysokých škol a který má zlepšit informovanost o EU. Může i on pomoci?
Ano, právě díky němu chceme dosáhnout větší informovanosti, více konkrétních příkladů toho, co se vlastně v Evropě děje, a většího pochopení pro mechanismy EU. Je to zespoda jdoucí aktivita lidí, kteří cítí potřebu sdílet reálné příběhy a příklady úspěchů Evropské unie. Vznikl i kvůli nespokojenosti mnohých s tím, jak vypadá debata o Evropské unii v České republice. Že je mělká, nedostatečná a redukuje se na několik kontroverzních témat. Jenže témat, která my řešíme v Bruselu, je celá řada a redukovat to jen na českou bramboračku není dobré. Češi jsou k EU zbytečně skeptičtí. Zajímavé je, že po brexitu vzrostla podpora všech zemí vůči EU, když občané viděli ten průšvih, co se stal. Jen v České republice se fenomén brexitu nijak do vnímání Evropské unie nepromítl.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.