České společnosti chybí zdravý životní styl. Odborník na behaviorální zdraví Daniel Jandačka z Ostravské univerzity mluví dokonce o nemocné společnosti. Podle něho je potřeba iniciovat politickou diskuzi, aby se behaviorální poradenství stalo součástí zdravotní péče. Ke změně mohou přispět specializovaní poradci, kinantropologové, s jejichž vzděláváním univerzita průkopnicky začne v novém Univerzitním zázemí sportu a behaviorálního zdraví. Architektonicky ojedinělá budova bude stát v centru Ostravy v roce 2022.
Jak jsou na tom Češi se zdravým životním stylem a pohybem v každodenním životě?
Vezmu to trochu zeširoka. Česká republika je postkomunistickým satelitem s nižším věkem dožití než v západní Evropě a aktuální trend jeho dalšího zvyšování jednoznačně souvisí se zdravým životním stylem. Většina lidí umírá na kardiovaskulární choroby, které s pohybem bezpochyby souvisí. Společnost jako taková je nemocná a lidé si neví rady, jak se v této nemoci mají chovat. Pokud jim bude stále chybět poradenství a pokud nevzniknou obecná doporučení pro politiky, jak nemocnou společnost řídit, zvyšování věku dožití se zastaví. A nejde jen o dožití, ale o kvalitní život do vysokého věku s dobrými sociálními vztahy, které jsou podmíněné zdravím, ať chceme či ne.
Poradenství v oblasti behaviorálního zdraví, které souvisí s naším chováním, návyky a změnou životního stylu, u nás tedy nefunguje?
Česká republika s tím začíná. Máme celkem čtyři významná univerzitní pracoviště včetně našeho v Ostravě, jejichž absolventi by v budoucnu mohli posunout oblast zdraví a pohybu. Nicméně je fakt, že se tyto fakulty doposud zaměřovaly hlavně na vzdělávání budoucích učitelů tělesné výchovy. Postupně k nám ale přichází trend ze západní Evropy a USA, kde absolventi oborů behaviorálního zdraví nacházejí uplatnění na trhu práce. Je to ale velmi dlouhodobý a obtížný proces, který se například Spojené státy či Austrálie snaží řešit legislativně.
U nás bohužel ještě nemáme licenci pro kinantropology, kteří se zabývají vědou o lidském pohybu, navázanou na zdravotní pojišťovny, což by dávalo smysl. Existující poradci proto často zakládají firmy a pracují hlavně se zdravými a aktivními lidmi. Například seniorům se tím potřebné pomoci nedostává. A to je neuspokojivý stav.
Dostat behaviorální poradenství do systému zdravotní péče je především politické rozhodnutí…
Určitě. Jsou státy, které už pochopily, že pokud tento typ poradenství do systému vpustí, mají například daleko nižší léčebné výlohy. Třeba v Rakousku se o to usilovně snaží. Uvědomují si, že pokud tam absolventy těchto oborů nedostanou, nikdy nebudou mít společenský dopad, protože je nikdo nezaplatí. A společnost si musí rozmyslet, jestli to chce, nebo ne. Rakušané jsou mnohem dál než my, protože diskuzi vedou na politické úrovni.
U nás tuto snahu zatím nevidím. Jsem ve vědeckých radách v Praze, Brně a Olomouci, kde se o problému začíná trochu mluvit. Jsme tedy ve fázi prvních pokusů politickou diskuzi iniciovat. Paralelu vidím v protikuřáckém zákonu. Když se začínalo s výzkumem kouření, některé firmy tvrdily, že kuřáci umírají dříve, protože do kuřáckého procesu vstupují už nemocní. Mnoho výzkumných studií to pak vyvrátilo. A najednou se ukazuje, že se vyplatí investovat do politických rozhodnutí, která jednoznačně prodlužují věk celé populace.
Jak konkrétně mohou kinantropologové radit a pomáhat lidem?
Je tu celá řada lidí, kteří by mohli žít relativně zdravý život, ale potřebují s tím pomoci. Protože mít pohybovou aktivitu neznamená, že umíme jezdit na kole nebo na běžkách. Mnohem více je to o změnách životního stylu, psychice, sociálních vazbách… Například seniorům mohou pomoci uspořádat zbývající život tak, aby byl jeho součástí pohyb. Změnit jejich dosavadní návyky pohybové i stravovací, odbourat jejich zlozvyky. Zároveň je motivovat a být jim oporou. Víme také, že pohybová aktivita redukuje stres účinněji než léky, za které zbytečně utrácíme peníze. Nemusí to být rovnou běh, ale třeba chůze třikrát týdně s vyšší tepovou frekvencí. Ovšem má to svoje pravidla.
Jaká?
Doporučení většiny lékařů končí slovy: „Tak nekuřte a začněte se hýbat!“ Ale to nestačí. Pacient odchází z ambulance a neví. Šedesát let žil určitým způsobem a najednou ho má změnit. Jak, jaký pohyb? Zkusí běh, který ho totálně zničí. Silou vůle vydrží čtrnáct dní a pak to vzdá. Devadesát procent lidí nakonec svůj životní styl nezmění. To ale není jejich vina, byť někdy musíme zatnout zuby a o život se porvat. Pokud takový člověk přijde do poradny, kinantropolog zjistí jeho motivaci – být zdravý, zdatnější, štíhlý – a nastaví mu vhodný pohybový program jako prostředek dosažení cíle. I když zrovna snižování hmotnosti jako příklad vlastně neuvádím rád, protože o tom to není. Podle studie úmrtnosti lidé s nejnižším body mass indexem umírají jako první, až po nich lidé obézní a pak ti s normální hmotností. Být úplně štíhlý ve vyšším věku nedává smysl a zrovna to by měli vzdělaní a kvalifikovaní poradci vědět. Tento typ poradenství nelze dělat po absolvování fitness kurzu v posilovně. Je to komplexní řešení problémů, které zahrnuje psychologii, sociologii… A v tom je v Česku obrovský prostor pro zlepšení.
I proto se vaše katedra rozhodla poskytovat vzdělání budoucím kinantropologům?
Ostravská univerzita má již akreditované nové studijní programy v oblasti Tělesná výchova a sport, kinantropologie. Bohužel při samotné akreditaci zaznívaly od českých kolegů-oponentů výtky, jak se tito lidé budou na trhu práce živit. Je těžké vysvětlovat, že absolventi budou průkopníky a pracovní místa se pro ně budou teprve vytvářet. A že bychom měli společně vytvořit tlak na politiky a legislativu, abychom to absolventům ulehčili, protože je to v zájmu celé společnosti.
Jaké nové obory připravujete?
Díky podpoře Evropské unie připravujeme studijní programy Trenérství a sportovní výkonnost a dále Pohybová aktivita, rekreace a zdraví, obojí v bakalářských studijních programech. V magisterských otevřeme kinantropologii ve specializacích Sportovní vědy a Behaviorální zdraví. Společně s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava vzniká studijní program Behaviorální zdraví, sport a technologie. Jeho studenti budou u nás na katedře studovat věci spojené s lidským tělem, na přírodovědecké fakultě informatiku a do třetice na technické univerzitě senzoriku a techniku. Nedávno jsem si rozbil chytrou lahev, která mi stahuje data, kolik vody vypiju během dne. Já si to sice dokážu pohlídat, ale pro ty, kteří dlouhodobě nepijí dostatečné množství tekutin, je taková aplikace na zácvik pěkná. Jako příklad to říkám proto, že by se absolventi tohoto oboru mohli podílet na vývoji podobných technologií pro zdravý životní styl.
Do jaké míry mohou moderní technologie pomoci lidem zlepšit životní styl?
Myslím si, že IT technologie nejsou cestou k celkovému řešení, ale podporují ho. Obrovské množství lidí ve vyšším věku trpí osteoporózou, protože nemají dostatek pohybu. Přitom řídké kosti mají lidé, kteří by nemuseli. Mohla by jim pomoci pohybová aktivita doporučená specialistou, který by je prostřednictvím IT technologií ohlídal. Například speciální prstýnek, který by zaznamenával pohyb seniorů, co se s nimi děje během dne v jejich přirozeném prostředí. Data pak spojit s lékařskou diagnózou a vzájemnou komunikací dospět k řešení – nastavit vhodný typ pohybového režimu. Existuje celá řada asistivních technologií, například poradenství přes mobilní telefony. Kolegyně, kinantropoložka Steriani Elavsky, stojí za krásným projektem, kdy se sleduje právě pohybová aktivita seniorů. Pokud se daný člověk tři dny pohybuje velice omezeně, přijde mu upozornění přes sms zprávu. Když nereaguje, následuje telefonní kontakt… Opravdu velice jednoduché věci mohou lidem prodloužit život o významný časový úsek. Pokud má být ale behaviorální poradenství účinné pro celou společnost, což teď není, protože v systému neexistuje, vyžaduje i vazbu na sociální pracovníky a přímou pomoc v domácnostech.
Kdy přesně Ostravská univerzita otevře nové obory týkající se behaviorálního zdraví?
Společně s novou budovou, která by měla stát v centru Ostravy nejpozději v lednu 2022. Původní název Centrum zdravého pohybu jsme změnili a rozšířili na Univerzitní zázemí sportu a behaviorálního zdraví. Historie a tradice v České republice byla orientovat se na sportovní výkonnost, ale nedokázali jsme a ještě nedokážeme využívat benefity zdravého životního stylu pro běžnou populaci. A kde jinde s tím začít než v Ostravě, kde máme nižší věk dožití, znečištěné životní prostředí i snížený socioekonomický status.
Nová budova bude mít krytý běžecký ovál v patře, což je v Česku architektonický unikát.
Přitom v zahraničí je to standardní řešení. Z oválu uvidíte ven na řeku, bude tam průhled na vnitřní lezeckou stěnu… Když běžíte, potřebujete rozptýlení. Běhání na pásech, kdy navíc spotřebováváte elektrickou energii, mi nedává smysl. Nebude to atletický ovál pro závody, ale využijeme ho například při přijímacích řízeních. Zajímavé je, že se přímo z dráhy dostaneme do laboratoří fyziologie, biomechaniky či behaviorálního zdraví, což bude skvělé pro výzkum i laboratorní práci studentů. Okamžitě budeme moci zkoumat, co se při hodinovém běhu člověka děje s jeho chrupavkami, mozkem, pocity… Zároveň bude ovál napojený na halu míčových sportů, která bude dominantním prvkem budovy.
Jakou bude mít kapacitu?
Pět set diváků. Město sice chtělo hlediště pro více než 2500 lidí, ale nechtěli jsme stavět halu pro mistrovství světa. Budova bude mít podzemní parkoviště, takže by neměla zatížit své okolí. Vše včetně pobytového schodiště je koncipováno pro kulturní, i venkovní akce typu majáles, koncerty… Počítáme s napojením na cyklostezky i řeku – vlastní lodě budeme schopni dostat okamžitě na vodu, a mít tak celoroční vodní aktivity. Chybět nebude ani gymnastický sál, kterých v Ostravě není příliš, aerobní a fitness sál, boulderová stěna. V aule přes dvě patra budeme moci pořádat konference pro 120 lidí. Ostrava se snaží vypořádat s odlivem mladých lidí a my jsme také zaznamenali nárůst uchazečů o studium, byť novou budovu ještě nemáme. Očekáváme tedy, že zvýšíme konkurenceschopnost ostravské Katedry studií lidského pohybu v Česku i zahraničí.
Přinese nová budova i širší spolupráci s jinými školami?
Určitě. Chceme oživit učitelství tělesné výchovy. Součástí budovy bude i didaktická místnost, která umožní sledovat skupinky dětí přímo v tělocvičně a dělat rozbory jejich pohybu, aniž by o nás věděly. Vytvoříme síť recipročních partnerů, a to nejen ve školství, kteří se budou výrazně podílet na tom, aby byli naši studenti co nejvíce v praxi. Novinkou bude i tzv. mobility window, kdy všichni studenti buď vyjedou na půl roku na partnerskou univerzitu do zahraničí, nebo u nás absolvují semestr v angličtině.
Umožní vám nová budova nabízet behaviorální poradenství pro veřejnost?
Ano, vznikne zde poradna pohybových programů, kterou budou provozovat naši studenti a kde budou přesně stanovené postupy, jak s lidmi pracovat. Uvedu příklad: obvodní lékař pošle do naší poradny seniora po šedesátce, abychom mu pomohli předejít kardiovaskulárnímu onemocnění. Kinantropolog, tedy absolvent magisterského studia, ho vyšetří a zároveň zhodnotí jeho motivace, preference i životní podmínky. Poté mu navrhne měsíční pohybový program s využitím fitness náramku pro kontrolu. Senior při tom může využít osobního asistenta, což bude absolvent našeho bakalářského studia. Ideálně během tří měsíců by měl senior získat návyky, díky nimž se pohyb stane běžnou součástí jeho života. Zatím u nás ale takový typ služby neexistuje.
Vaše katedra přesto určitý typ poradenství, které se týká pohybu, lidem poskytuje už nyní…
V roce 2008 jsme založili Centrum diagnostiky lidského pohybu, které se z 95 procent zabývá vědou a z pěti procent službami. Zpočátku se centrum zaměřilo na zvyšování sportovní výkonnosti. Profilace pohybu a zdraví je mnohem těžší a v podstatě jsme průkopníky. V relativně pěkně vybavených laboratořích poskytujeme mimo jiné nejčastěji využívaný zátěžový test, přijít může kdokoli. K němu jsme přidali další služby, například biomechaniku běhu včetně poradenství ohledně běžecké techniky, což zajímá spoustu lidí.
Říkáte „relativně pěkně vybavené laboratoře“, přitom máte k dispozici magnetickou rezonanci, což je na české univerzitní půdě zcela ojedinělé.
Zatím ale slouží pouze pro výzkum, nikoli pro poskytování komerčních služeb. Snažíme se zjistit příčiny patologických stavů, které souvisí s pohybovou aktivitou nebo sportem, nebo naopak identifikovat protektivní faktory, tedy ochranu před patologií. Jako příklad uvedu osteoartrózu (nejčastější forma opotřebení kloubů, pozn. aut.), kterou trpí obrovská část populace. Zabýváme se také psychologií pohybu a faktory, které by mohly souviset s Alzheimerovou demencí nebo s některými neurodegenerativními onemocněními ve vztahu ke znečištěnému ovzduší. Magnetická rezonance je pro nás nástrojem, jak kvantifikovat některé struktury lidského těla tak, abychom je mohli asociovat s pohybovým chováním lidí.
Můžete mi to vysvětlit jako laikovi?
Jednoduše chceme zjistit, co lidem škodí a co prospívá. V jednom časovém okamžiku změříme například 1500 lidí – jak chodí, jak při běhu zatěžují klouby, zda mají zvýšenou zánětlivost v krvi… Na magnetické rezonanci zjistíme, v jakém stavu mají chrupavky, mozek… A pak budeme čekat pět deset let, než je budeme znovu identifikovat. V případě našeho aktuálního projektu HAIE (Healthy Aging in Industrial Environment, pozn. aut.) získáme také informace o míře znečištění prostředí, ve kterém se v daný okamžik pohybují. Zároveň zkoumáme, zda jsou schopni reagovat na pocity – třeba přehodnotit své plány, cítí-li úzkost či bolest.
Projekt HAIE jste připravovali čtyři roky, letos na jaře jste začali s konkrétním měřením u 1500 lidí ze severu Moravy a jihu Čech. Můžete ho ještě více představit?
Výzkum koordinuje Lékařská fakulta OU, kde jeden tým srovnává typickou nemocnost v Moravskoslezském a Jihočeském kraji. Druhý tým na Ústavu experimentální medicíny sleduje genetické mutace vlivem znečištěného prostředí. Třetí program je zaměřený na reprotoxicitu, tzn. poruchy reprodukce, a čtvrtý tým je u nás na katedře. Celkově sledujeme pohybově aktivní skupinu lidí, kteří pravidelně běhají a chtějí se o sebe starat, ale bohužel žijí ve znečištěném regionu. A my chceme odpovědět na jednoduchou otázku – jestli je jejich chování vhodné a protektivní vůči okolnímu prostředí.
Co vše předcházelo tomu, než jste začali s konkrétním měřením lidí?
Provedli jsme všechna zásadní výběrová řízení a vytvořili design studie, na kterém se podílela řada zahraničních odborníků – například z Massachusettské univerzity, bez níž by naše centrum diagnostiky vůbec nevzniklo. Dali jsme dohromady rozsáhlý tým desítek odborníků a vybrali zkušenou agenturu na nábor 1500 lidí pro měření. První komplexní hromadná data z laboratoří chceme mít zhruba v říjnu 2020. V polovině prázdnin jsme měli změřených asi 200 lidí, kterým za účast ve výzkumu velice děkuji. Pokud budou lidé souhlasit, budeme je ještě celý jeden rok sledovat prostřednictvím chytrého náramku. Poté budou moci zjistit, v jak znečištěných oblastech se pohybují ve srovnání s ostatními 1500 lidmi, což je velmi zajímavá informace pro jejich chování.
Proč?
Můžete sledovat stav ovzduší, ale až srovnání s ostatními vám trochu naznačí, jak na tom jste. Jedna věc jsou měřící stanice a druhá pohyb člověka. Jedná se o první výzkum v České republice, který je asociován s pohybem člověka a navázán na jeho chování.
Takže unikátní je, že zkoumáte pohyb a chování lidí v jejich každodenním prostředí, v běžném životě?
Přesně. Máme řadu výzkumů o znečištění prostředí, tušíme jeho zdroje. Ale nevíme, jak je to s lidmi pohybově aktivními a neaktivními napříč věkem, v jaké jsou zátěži. Zapojujeme moderní výzkumné metody – mít výsledky magnetické rezonance u 1500 lidí si nemůže nikdo dovolit, protože čekací doba na ni je asi tři měsíce. Takto nasimulovaný vzorek lidí – to jsou velmi cenná data. A unikátní je spojení s reprotoxicitou, genetikou a nemocností obecně. Celý projekt HAIE je o celostním přístupu, který zahrnuje i psychosociální jevy a využívá moderní technologie.
Jak velkou roli má v tomto projektu právě behaviorální zdraví?
Velikou. Pochopit motivaci lidí k běhu je důležité právě pro poradenství. Zabývat se budeme jejich stresem, emocemi, spokojeností, přehodnocováním cílů. Někteří lidé ihned přehodnotí svůj celotýdenní režim, sotva je něco zabolí. Jiní jsou schopni fungovat v těžkých bolestech. Chceme pochopit, proč lidé s pohybem po určité době přestávají. Osobně se zaměřuji více na biomechaniku, proto jsem rád, že máme v týmu odborníky, kteří se věnují měkkým psychosociálním jevům, které jsou teď tak trendy.
Jsou Češi ochotni vystupovat ze své komfortní zóny a hýbat se, i když je něco bolí?
Já jsem dost ovlivněný svou sociální bublinou. Ale myslím si, že Češi obecně mají pěkný vztah k pohybu. Těší mě, že třeba v Komenského sadech v centru Ostravy přibývá aktivních lidí. Kdysi byly parky u nás mrtvé, lidé se tam báli chodit. Teď už plní svou funkci třeba jako v Londýně. Ale jestli jdou přes bolest, to si netroufám tvrdit.
Zmínil jste svou chytrou lahev – děláte vy sám nějaký druh pohybu, při kterém vůbec nic neměříte?
Já se téměř neměřil do loňského srpna, kdy jsem začal nosit fitness náramek, abych pochopil, jak se budou cítit lidé zapojení do naší studie. IT technologie vnímám opravdu jako podpůrné. Pokud podle nich budeme řídit vše, začneme ztrácet některé seberegulační schopnosti. Podle mě je cesta ve vzdělávání. Lidé musí nejprve pochopit souvislost mezi zdravým životním stylem a zdravím. A pak to začít realizovat. Nejdůležitějším vodítkem je to, že člověk začne brzy cítit, jak je pro něj pohyb prospěšný. Bude kvalitněji spát, sníží svou náchylnost ke stresu a pravděpodobně bude lépe řešit životní situace. Musí si ale vybrat příjemnou pohybovou aktivitu, do které se nebude nutit! To je strašně důležité. Když už bude časem pohybově zdatnější, může kombinovat více aktivit – běhání, plavání, běžky, ale i procházky a aktivní hraní si s dětmi, což je krásný pohyb, protože jste při něm šťastní. Tohle vše je důležité pochopit v souvislostech a také o tom je behaviorální poradenství. Zároveň je to stejné jako s jakoukoli nemocí – pokud si člověk nechá pomoci, jde to. Ale nejde to nalajnovat náramkem, který vám na konci dne ukáže, že jste udělal jen sedm tisíc kroků místo deseti tisíc.
Autorka je novinářkou na volné noze a externí redaktorkou týdeníku Vlasta.