Ostravská univerzita se ve spolupráci se společností GovLab pustila do vývoje nového procesu, který má efektivně podpořit zvyšování kvality učení. Pod názvem Očima studentů se skrývá kombinace kvalitativních a kvantitativních metod. Nejedná se nicméně jen o sběr dat, ale i o společnou přípravu konkrétních opatření. Nový proces byl pilotně aplikován na čtyři studijní programy a chystá se na další šíření.
Ochota studujících dotazníky předmětových anket vyplňovat je často velmi nízká a na řadě fakult je návratnost nižší než 20 procent. Často je nízká i kvalita odpovědí a výpovědní hodnota dat. Dotazníky zároveň postihují jen to, co se děje v rámci jednotlivých předmětů, ale vypadává z nich celková zkušenost se studiem a studijním programem. Výsledky anket proto často nejsou příliš vypovídající a zdaleka ne vždy vedou k reálnému zlepšování výuky a hlubšímu učení u studujících.
Když o tomto problému diskutovali odborníci a odbornice z Ostravské univerzity s výzkumným týmem z konzultační firmy GovLab, vznikl nápad zkusit celý proces uchopit jinak. Ústřední myšlenkou bylo posunout zpětnou vazbu na úroveň studijního programu jako celku a zkombinovat kvantitativní metody s kvalitativními tak, abychom vytvořili prostor pro osobní diskuzi jak se studujícími, tak s garanty a garantkami programů a akademiky a akademičkami.
Proces jsme se rozhodli nastavit jako dobrovolný – nepojímáme ho jako nástroj kontroly, ale jako podporu pro ty katedry, které mají o zlepšení upřímný zájem. A usoudili jsme, že nutnou součástí metody musí být vedle sběru dat i společná diskuze nad výsledky a plánování návazných opatření, aby sebrané poznatky neskončily v šuplíku.
A tak vznikl projekt Očima studentů. Na podzim 2022 začal tým GovLabu vytvářet metodiku, kterou jsme posléze ve spolupráci s týmem pro kvalitu Ostravské univerzity postupně aplikovali na čtyři studijní programy ze čtyř různých fakult a za pochodu celý proces vylaďovali a rozšiřovali. Projekt byl nastavený tak, abychom do celého know-how postupně zasvětili interní zaměstnance a zaměstnankyně univerzity a předali jim kompletní podklady a základní dovednosti, díky kterým budou posléze schopni proces aplikovat na další programy sami. Role externích výzkumníků a výzkumnic se proto s každým dalším realizovaným programem zmenšovala, až skončila v červnu 2023 předáním finální verze metodických podkladů do rukou univerzity.
Ve výsledku jsme dospěli ke tvaru, který zahrnuje několik kroků – 1) úvodní setkání s garantem či garantkou, vybranými zástupci či zástupkyněmi akademiků a nově také zástupci či zástupkyně studujících, 2) jednoduchý online dotazník pro studující, 3) skupinovou diskuzi se studujícími, 4) závěrečné setkání, během kterého jsou data interpretována a diskuze je směřována k plánování návazných opatření. Z celého procesu nevzniká podrobná zpráva plná čísel a grafů, ale pouze jednoduchý podklad, který vybírá několik klíčových témat pro závěrečnou diskuzi, přičemž neopomíjí ani silné stránky programu.
Jsme přesvědčeni, že podmínkou skutečně hlubokého učení u studujících je vnitřní motivace. Na základě existujících výzkumů a sebraných dat jsme proto vytvořili model popisující pět dimenzí motivace studujících – Smysluplnost, Sounáležitost, Sebedůvěra, Svoboda a Srozumitelnost. Ukazuje se, že pokud ve studijním programu jedna z těchto dimenzí zásadně chybí, podepisuje se to i na celkové chuti lidí se studiu poctivě věnovat. Často přitom není nutné dělat radikální změny ve struktuře programu, ale stačí lépe a včas se všemi komunikovat například o možnostech uplatnění, studijních požadavcích nebo nabídce aktivit nad rámec studijního plánu.
Na začátku projektu jsme měli obavu, jestli pro akademické pracovníky a pracovnice na některých fakultách nebude příliš obtížné diskutovat o abstraktní motivaci studujících konstruktivně. V praxi se ale ukázalo, že dobře položené otázky a dobré podněty ze setkání se studujícími vždy dokázaly otevřít zajímavou a hlubokou debatu a přinést nové nápady, kam studijní program posouvat.
Zřejmě k největšímu vývoji v metodice v průběhu projektu došlo v uchopení role studujících. Původně se s nimi počítalo pouze jako se zdrojem informací – vyplňovali dotazník a sdíleli své podněty a zkušenosti v rámci focus group. Velice se ale osvědčilo, když jsme se je rozhodli zahrnout i do úvodního a závěrečného setkání a dát jim aktivní roli jak v organizaci celého procesu, tak ve vyhodnocení výsledků a návrhu návazných opatření.
Očima studentů
Rozhovor o tom, jak se Očima studentů osvědčilo v praxi, s Petrem Durčákem, manažerem kvality Ostravské univerzity
Pokud byste měl někomu Očima studentů představit v jedné větě, co byste řekl?
Zpětně musím říct, že je to víc, než jsme od toho původně čekali. Určitě to není jenom sběr informací. Spíš bych řekl, že to je nový formát komunikace mezi studujícími a programem.
Jak teď, po realizaci na čtyřech studijních programech, vnímáte projekt jako celek? Jaký je váš hlavní dojem z něj?
Myslím si, že to v daném studijním programu nastoluje novou atmosféru. Není to formální kontrola z rektorátu, ale služba studijnímu programu, který se chce zlepšovat. Zejména pokud se přizvou studující i k tomu závěrečnému vyhodnocení a plánování dalších kroků, jak jsme to teď přidali do té poslední verze. To se ukázalo, že má opravdu vliv. Už proto, že studující vidí, že se s tím opravdu dál pracuje a nevyplňovali to zbytečně.
Teď jsme o tom mluvili i na jedné zahraniční akci a zdá se, že je to poměrně unikátní i mezinárodně. Některé univerzity na západě dělají různé focusky se studujícími a tak, ale tady je to mnohem víc provázané do ucelené metodiky, která opravdu nutí lidi se o tom bavit a generovat konkrétní opatření.
Pořád je to ještě trochu dobrodružství a pořád si před každým krokem říkám, jestli to bude fungovat, ale zatím to pokaždé klaplo. Myslím, že jsme se toho dost naučili. Užitečná pro nás byla podpora z GovLab, že jsme to tvořili společně, koukali pod ruce na těch prvních programech a postupně se to učili dělat sami. Teď potřebujeme hlavně nabrat víc zkušeností, ale už máme domluvené další tři programy na podzim a začíná se to šířit samo, takže věřím, že se to bude dařit.
Jak vnímáte přínos Očima studentů pro univerzitu? K čemu je nástroj dobrý?
Jedna věc je záběr. Ostravská univerzita má v současnosti skoro 9 tisíc studujících a my jsme pokryli 4 studijní programy, které mají celkem asi 480 studentů, tj. něco přes 5 % univerzity. To není špatné, na to, že jsme sotva začali a zatím jsme na to neměli žádné kapacity navíc. Je až překvapivé, kolik garantů a garantek se o to zajímá.
Zároveň věřím, že nám takový nástroj může pomoct i například při obhajování institucionální akreditace. Výrazně to prohlubuje naše procesy zajišťování kvality. Můžeme ukázat, že se kvalitou opravdu zabýváme. To je pro nás teď v podstatě nutnost.
Největší přínos to má samozřejmě pro samotný program a jeho garanta. V některých případech, kde program doteď spíše stagnoval, Očima studentů poskytlo první impulz pro možné změny. U jiných, kde byla větší chuť, už jsme diskutovali konkrétní opatření a mám zprávy, že už jsou opravdu realizována. Zásadní vždycky je, jak se k tomu postaví garant a jak chce s výstupy dál pracovat.
Hodně užitečný je ten váš model pěti dimenzí vnitřní motivace. Zpočátku jsem měl obavy, že s tímto „soft“ pojetím budou mít akademici problém, ale máme na něj dobrou zpětnou vazbu. Je to dobrá struktura k diskuzi. Zatím se tam pokaždé objevilo něco, nad čím ti lidé do té doby nepřemýšleli, ale pro studenty je to zásadní.
Co znamená Očima studentů pro vás osobně jako manažera kvality?
Já to vnímám jako zábavu. Místy je to samozřejmě stres, hlavně s organizací ohledně rozesílání mailů a dotazníků. Ale celkově mi připadá dost obohacující a smysluplné, že mám kontakt jak se studenty, tak i s vyučujícími.
A taky je pro nás samozřejmě příjemné, že se o Očima studentů mluví. Lidé z odborné komunity a z ostatních univerzit se zajímají o to, co jsme vymysleli na Ostravské, ukazujeme to na konferencích. To je dobrá reklama a navazujeme díky tomu nové vztahy a kontakty.
Kolik práce to pro vás v praxi představuje, realizovat běh na jednom programu?
Hrubým odhadem tak dvacet hodin. Musím říct, že je to víc, než jsem na začátku čekal. A to jste ze začátku hodně práce dělali vy a až teď nám to nabíhá naplno.
Největší zátěž je to oslovování studujících, pokud chceme zajistit dobrou návratnost v dotaznících a aby nám vůbec někdo přišel na focus group. Ale to asi do budoucna zkusíme pojmout jinak. Ukazuje se, že na oslovení z rektorátu studenti moc nereagují a mnohem lepší je, když to s nimi komunikuje někdo, koho osobně znají – třeba vyučující, ale ještě lépe přímo jejich spolužáci. Na té poslední fokusce nám teď skoro polovina lidí řekla, že jsou tam proto, že je pozvala jedna konkrétní studentka. Takže se osvědčuje přesouvat větší zodpovědnost za návratnost na katedry, což nám zároveň ušetří dost práce.
Jaké silné stránky a dobrá praxe se nejčastěji opakují? A co jsou naopak nejčastější problémy, na které studující upozorňují?
Jedna věc je určitě podoba těch jednotlivých hodin – v každém programu jsou nějací „uspávači hadů“, kteří jenom monotónně recitují přednášky nebo čtou prezentace, a na to si studenti dost stěžují. A naopak v každém programu jsou lidé, které studenti oceňují, kteří umí třeba i teoretické téma pojmout interaktivně, živě a prakticky.
Druhá věc je respektující přístup. Na to jsou studenti hodně citliví. Váží si, když jim někdo umí dát dobrou a citlivou zpětnou vazbu, která je nasměruje dopředu a zároveň podpoří jejich motivaci. A naopak si hodně stěžují, pokud je někdo zbytečně shazuje nebo se k nim chová přezíravě.
Třetí věc je, že pro studenty je hrozně důležitá smysluplnost toho, co se učí. Ve většině případů měli velký zájem o ten obor jako takový nebo o konkrétní témata, na tom se dá stavět. Studenti ale ztrácí motivaci, pokud tam nevidí přesah do praxe a nevědí, jak se po absolvování uplatní. A někdy jsou hodně přísní v tom, že očekávají, že uvidí jasný účel v každém jednotlivém předmětu a každé jednotlivé přednášce, což se ne vždycky daří.
A v neposlední řadě je velké téma komunikace – úplně ve všech programech jsme řešili proudění informací ke studentům. Vyučujícím je často všechno jasné a diví se, že studenti něco nevědí nebo tomu nerozumí. A je to škoda, protože komunikace nic nestojí, a přitom to komplikuje hrozně moc věcí, když se studenti nedozví včas a srozumitelně, co se děje nebo co se po nich chce.