Chytrým hospodařením s vodou se dá výrazně ušetřit, v případě České zemědělské univerzity třeba až deset milionů korun ročně, zjistila škola interním propočtem. Úsporná opatření jsou rozmanitá: od těch sofistikovaných, třeba rozvodů šedé vody nebo speciální cirkulární sprchy, až po ta jednoduchá, jako hlídat kapající kohoutky. Eva Vlková, prorektorka pro udržitelnost na ČZU, má v projektu Unilead, největší společné snaze českých vysokých škol o udržitelnost, právě hospodaření s vodou na starosti.
„Některé školy jsou dál, některé začínají nebo mapují možnosti. Ale z množství veřejných vysokých škol zapojených v projektu Unilead je zřejmé, že mají o problematiku zájem. Potíž je ale s financováním,“ říká profesorka Vlková.
Proč by měly vysoké školy řešit hospodaření s vodou? Je tam motivace ekonomická, ekologická, nebo spíše, že by měly jít příkladem mladým lidem?
Všechny uvedené důvody jsou relevantní, jen bych ještě upřesnila, že příkladem bychom měli jít nejen mladým lidem, ale společnosti obecně. Z hlediska ekologického je důvodem pro zavedení opatření pro hospodaření se srážkovými vodami potřeba zadržet vodu v krajině, snažit se o její zasakování a tím zmírnit především zrychlený odtok při deštích. Právě ten má za následek například přetěžování kanalizační sítě. To pak má negativní vliv na čistírny vod, způsobuje to bleskové povodně i odnos kvalitní půdy.
Budovy fakult ale stojí ve městech, nikoli v krajině. Má to i tam cenu?
Zadržování vody ve městech formou vodních ploch a malých mokřadů může přispět nejen k vylepšení mikroklimatu města, ale především k rozvoji malých biotopů a zvýšení biodiverzity.
A co ta motivace ekonomická?
Co se týče ekonomiky, přímé úspory nákladů dosáhneme, pokud budeme zadrženou srážkovou vodu využívat například pro závlahu nebo v okruhu šedé vody náhradou za vodu pitnou. Zároveň můžeme opatřeními přeneseně dosáhnout úspor městu nebo komunitě, protože nebude nutné například rozšiřovat kanalizační sítě.
Máte nějaký modelový příklad nebo propočet, kolik může jedna fakultní budova ušetřit, pokud bude chytře hospodařit s vodou?
Uvádí se, že rodinný dům může zadržením srážkové vody a jejím využitím pro zálivku a okruh šedé vody ušetřit 50 až 80 procent spotřeby pitné vody. Při průměrné české spotřebě zhruba 133 litrů pitné vody na člověka a den, tedy pro čtyřčlennou domácnost zhruba 540 litrů, při ceně vodného průměrně 27 korun na den by roční úspora činila pět až osm tisíc korun. Částka by se přibližně zdvojnásobila, pokud bychom započítali ještě stočné, které je standardně součástí ceny pitné vody. To nejsou velké peníze a návratnost do investice za okruh šedé vody (lehce znečištěná voda z umyvadel či sprch, která se používá na splachování WC, je pro ni třeba zavést speciální rozvody – pozn. red.) asi nebude motivující. Nás jako univerzity by však mělo opravdu začít zajímat hlavně to, že tím pomáháme omezit dopady na životní prostředí a mohlo by to přispět ke zmírnění dopadů vyvolaných klimatickými změnami.
Máte představu, kolik by ta úspora činila pro univerzitu, jako je ta vaše?
Dle našich propočtů by se využitím dešťové, případně šedé odpadní, vody pro splachování toalet v areálu ČZU ročně ušetřilo zhruba 35 tisíc kubíků pitné vody, která se v současné době používá na toaletách v podstatě jako užitková. Dešťovou vodou je možné nahradit téměř veškerou pitnou vodu používanou pro dopouštění bazénu v areálu ČZU. To představuje množství průměrně 4,5 tisíce kubíků za rok. Při realizaci navržených opatření pro záchyt a využívání dešťových a šedých odpadních vod je teoretická úspora ve výši téměř 9,7 milionu korun za rok. Ovšem náklady na realizaci uvedených opatření není možné vyčíslit bez toho, abychom znali technické řešení rekonstrukce stávajících rozvodů pitné a odpadní vody v jednotlivých objektech kampusu ČZU.
Uvažuje tedy ČZU reálně nad tím, že by šedou vodu a všechna tato opatření zavedla?
Určitě ano. Okruhy šedé vody a další opatření zohledňující udržitelné hospodaření s vodou zavádíme v nově postavených budovách a pochopitelně i v budovách rekonstruovaných. Je to ale spojené se značnými investicemi, a rychlost realizace bude tedy závislá na finančních prostředcích, které budeme mít k dispozici.
Jak na tom jsou české univerzity s otázkou hospodaření s vodou? Řeší tuto problematiku, jsou otevřeny inovativním řešením?
Stav je různý. Některé jsou dál, některé začínají nebo mapují možnosti, ale podle zapojeného množství veřejných vysokých škol v projektu Unilead mají o problematiku zájem. Potíž je ale s financováním. Jsme financováni z veřejných zdrojů, na velké projekty je nutné hledat speciální zdroje, jako například fondy, dotace a podobně. Mnozí jsou omezeni stávajícím stavem budov nebo jejich zařazením do památkové ochrany, případně vlastnickými právy k budovám nebo pozemkům.
Když se řekne hospodaření s vodou, představím si perlátory a retenční nádrže na dešťovou vodu. Je tahle představa to, co řešíte, nebo doporučujete spíše velké projekty?
Tato opatření jsou určitě součástí navrhovaných řešení. Perlátory a další úsporná řešení omezení spotřeby vody jsou snadným a ekonomicky dostupným prostředkem k rychlým úsporám. Retenční nádrže jsou zase poměrně snadno aplikovatelným opatřením pro jednoduché zadržení a využití srážkové vody pro zálivku, případně u komplexnějšího zpracování také využitelné pro okruh šedé vody. Opatření, jak hospodařit s vodou, je však více a mnohem častěji dnes mluvíme o modrozelené infrastruktuře. V té propojujeme vodu se zelení formou vodních ploch, mokřadů, vodních prvků a na ně navázanou zeleň a dále stále rozšířenějším zaváděním takzvaných zelených střech nebo stěn.
A dá se říct, že zelené střechy a stěny už české vysoké školy zavádějí?
O zelených střechách uvažují v rámci rekonstrukcí některé veřejné vysoké školy, které mají starší budovy s plochou střechou. Jde například o ČVUT a VŠE, ale i další. Zcela jinou kategorií objektů jsou budovy v historických centrech měst se šikmými střechami, kde jsou možnosti poměrně omezené. Nicméně i vysoké školy sídlící v takových budovách zavádějí prvky podporující diverzitu. Jedná se například o hnízdící budky pro ptáky, skrýše pro netopýry, zelené prvky na fasádách a další.
Jaké největší nešvary v souvislosti s hospodařením s vodou se objevují v univerzitních kampusech a budovách?
Největším nešvarem je nekoncepční zavádění opatření, chybějící strategie a plán. Instalaci nepředchází měření, aby bylo doložitelné, zda k úspoře nebo očekávanému benefitu došlo. Při instalaci vodních ploch není navázaná spolupráce s ekology nebo ochránci přírody, takže není zajištěno, že se nestaví takzvaná ekologická past.
Co to je?
Nový biotop láká živočichy, kteří však například hynou pod koly vozidel. Nebo to mohou být nevhodné břehy vodních ploch, které znemožní živočichům opustit nádrž či jezírko a živočich se může utopit.
Jak jste postupovali při návrhu doporučení v projektu Unilead? Mapovali jste nějak situaci?
Prvním krokem byly rešerše a průzkum. Dle nejlepší zjištěné praxe jsme navrhli sadu možných opatření pro hospodaření s vodou a biodiverzitu a v letošním roce proběhlo mapování stavu stávajících zavedených opatření na zapojených vysokých školách.
Jaká konkrétní doporučení jste tedy vytvořili?
Navržená opatření pro hospodaření s vodou nelze jednoznačně zobecnit. Každá škola je jiná, takže je nebude možné aplikovat plošně, ale budou se muset vybírat opatření vhodná pro každou školu zvlášť. Popsali jsme ale několik oblastí, na které se pak vážou konkrétní doporučené kroky: jsou to minimalizace odparu, tedy management zeleně. Dále minimalizace odtoku srážkové vody, což znamená zřízení akumulační či retenční nádrže, zelených střech, zasakovacích povrchů, vodních ploch a mokřadů. Dále by školy měly sledovat hospodaření s vodou – monitorovat spotřebu, sledovat zadržené srážkové vody, především jejich kvalitu a kvantitu. A stejně tak by měly mít přehled o únicích vody. Další oblastí je využívání šedé vody, tedy instalace okruhů pro ni. A poslední oblast představuje snižování spotřeby, tedy instalaci úsporných opatření, jako jsou například zmíněné perlátory, edukace zaměstnanců a studentů. Ideální by bylo tato opatření propojovat, aby se jejich synergií znásobil účinek.
Jaké technologické novinky jsou teď v souvislosti s chytrým nakládáním s vodou k dispozici a jsou vhodné i pro školy?
V rámci úspor jsou to různé automatické senzorické vodovodní baterie či sprchové hlavice a toalety s úsporným, případně automatickým splachováním. Tato zařízení dokážou snížit spotřebu vody až o třetinu. Velmi důležitou, nijak převratnou nebo technologicky náročnou je však včasná oprava případných průtokových událostí jako například kapající kohoutek či protékající toaleta a motivace zaměstnanců a studentů, aby tyto závady nahlašovali. Školy také mohou zajistit aplikaci, přes kterou bude jednoduše možné závadu nahlásit na helpdesk správě budov. Existují již dokonce sprchy, které jsou schopné přečišťovat vodu z právě probíhajícího sprchování a vracet ji do okruhu. Tyto takzvané cirkulární sprchy šetří nejen vodu, ale i energii pro ohřev. S ohledem na jejich pořizovací cenu bych je volila skutečně v místech, kde se budou maximálně využívat, aby se tak zajistila návratnost investice. Hodí se například na koleje či univerzitní sportoviště. Zároveň bych zařízení doporučila nejdříve pilotně otestovat, aby nebyla investice do novinky unáhlená.
A co zadržování dešťové vody?
V rámci zadržování vod nebo okruhů šedé vody jsou novinkami technologicky lepší čisticí systémy a filtry. Některé firmy – a mezi nimi už i české – nabízejí sofistikovaná ucelená řešení se zapojením IoT (internet věcí – pozn. red.). Jde o retenční zasakovací nádrže s čištěním a filtrací, z nichž se zadržená voda následně využívá pro zelené plochy, případně se jedná o speciální nádrže pro zadržení vody a podporu růstu stromů v náročném městském prostředí. Nádrž předchází záplavám z přívalových dešťů, zvyšuje infiltraci a zajišťuje opětovné využití zadržené vody. Opět jsou ale nutné nemalé investice na zavedení takových opatření.
Jak se současné vládní škrty promítnou do hospodaření s vodou na vysokých školách? Předpokládejme, že se pokrátí rozpočty vysokých škol, budou tedy školy více motivované vodou šetřit?
Každá veřejná vysoká škola by si měla zajistit zpracování energetického auditu nebo alespoň interní audit spotřeby, a to nejen ve smyslu energií, jako je elektřina, plyn a dodávky tepla, ale také spotřeby vody. Na základě auditu by pak vedení mělo určit cíle, kterých má být dosaženo, a cesty k naplnění těchto cílů. Opět by nás však nemělo zajímat hospodaření s vodou a energiemi pouze pro peníze, ale měli bychom vidět v omezení spotřeby také odpovědné nakládání se zdroji a snížení dopadů naší činnosti na životní prostředí.
Autorka je redaktorka Hospodářských novin.