Absolventy šité firmám na míru? To by technické fakulty dělat neměly

Firmy dnes chtějí absolventy, kteří mají konkrétní, často specifické znalosti a dovednosti. Ale za pár let by takoví odborníci na míru byli nepoužitelní. Průmysl se rychle mění a technické obory se tomuto pokroku musí přizpůsobovat. Třeba i tím, že aby jejich absolventi obstáli dlouhodobě, musí je školy místo specializací připravit naopak velmi univerzálně. Rozhovor s děkany Technické univerzity v Liberci Petrem Lenfeldem a Zdeňkem Plívou.

Některé firmy se orientují na okamžitý výkon a neřeší, co bude za pár let. „Musí vyrábět a jít dopředu,“ popisuje děkan fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci Zdeněk Plíva. V průmyslu je ovšem velká fluktuace lidí, a jeden člověk proto musí být použitelný i na jiných, než jen úzce vymezených pozicích. „A proto na fakultě strojní máme jen jedno bakalářské studium. Všichni dostanou stejné základy a až v navazujícím studiu se pak mohou více specializovat,“ dodává jeho kolega, děkan fakulty strojní Petr Lenfeld.
A školy poznamenává i další výrazný trend: Firmám už stačí jen absolventi bakalářského stupně, které si potom „dovzdělají“ samy a studenti už na magisterský stupeň nepokračují.

Firmy mívají často specifické požadavky na zaměstnance. Jaké absolventy by chtěly? A mohou jim v tom vysoké školy vůbec vyhovět?
Zdeněk Plíva, děkan fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií: Je to dlouhodobý problém. Častým požadavkem firem je získat nové lidi, kteří ideálně umí to, co se v té firmě používá, a nic jiného není potřeba. Některé firmy se orientují na okamžitý výkon a neřeší, co bude za pár let. Musí vyrábět a jít dopředu. Škola by přitom měla vychovávat odborníky, kteří mají širší rozhled a budou nachystaní na to, co přijde pět deset let poté, co dostudují. Sami to s jistotou nevíme, v některých případech to tušit můžeme, nicméně jsem přesvědčen, že flexibilita, odborný rozhled a univerzálnost jsou tou správnou přípravou.

Petr Lenfeld, děkan fakulty strojní: Vidím to spíše tak, že požadavky na odbornost absolventů v průmyslu sice neustále rostou, ale firmy zároveň chtějí větší univerzálnost z hlediska znalostí, protože v průmyslu je velká fluktuace lidí, změna pozic a zaměstnavatelů je standardem dnešní doby. Absolventi proto musí být použitelní i na jiných než jen úzce vymezených a specifických pozicích. Na fakultě strojní máme jedno bakalářské studium pro zajištění základních a potřebných znalostí a až v navazujícím studiu se pak mohou studenti více profilovat a specializovat. Uvědomujeme si ale, že se nám v průběhu vývoje fakulty některá zaměření vyprofilovala až příliš úzce, a proto chystáme anebo už máme nové studijní programy, které se zaměří nejenom víc univerzálně, ale i dle požadavků průmyslové sféry. Nikdy ale nemůžeme vychovat studenty podle aktuálního přání firem, a to také čistě z pragmatických důvodů. Pokud máme něco změnit ve studijních programech, je to běh na dlouhou trať. Když budeme chtít akreditovat studijní program, musíme začít s přípravami tak rok a půl předem. A po získání akreditace vstoupí noví absolventi na trh práce až za několik let, a na to se firmám samozřejmě nechce čekat. Potřebují lidi hned.

Je vůbec stále zájem o kombinované studium při zaměstnání?
Plíva: Kombinované studium u nás na fakultě v současné době trochu živoří, zájemců je stále méně. Před časem bylo v některých společnostech nutné získat na určité pozice titul a v takových případech ani nešlo o vzdělání. Tato potřeba se ve firmách zřejmě už saturovala.
Ale objevil se novýtrend, Firmy čím dál častěji žádají po vysokých školách doškolování svých zaměstnanců třeba pro nový software nebo nové výrobní procesy. Očekávám tedy, že kombinované studium doplní také poptávka po průběžném vzdělávání.

Lenfeld: Na fakultě strojní je to jinak. Když máte bakaláře, tak strojař ještě nejste, absolvoval jste sice solidní, ale stále jen základ, takže tendence dodělat si pak při práci inženýra tady je. Před pár lety počty studujících v kombinovaném navazujícím studiu nebyly tak vysoké, ale v posledních letech v důsledku poptávky a nabídky trhu práce počet studentů v kombinovaném studiu roste. A jsem velmi rád, že poslední roky se poměr denního a kombinovaného studia drží na zhruba stejné úrovni. Mohu jen potvrdit, že je ze strany firem velký zájem o školení a semináře. Několik let také organizujeme Školu mistrů – to jsou dvouleté kurzy o pátcích a sobotách pro vedoucí operátorů výroby. Je o ně velký zájem.

Potřebují firmy ještě inženýry, nestačilo by jim víc šikovných bakalářů nebo středoškoláků?
Plíva: Tento trend je dost citelný, ale je to pro vysokou školu problém. Zvlášť v této době, kdy jsme na dně demografické křivky. Firmy nám „přetahují“ bakaláře, ti pak nepokračují do magisterského studia. Zájem o studenty je enormní a pro firmy není problém lákat na poměrně vysoké platy. A nedivím se, že studenti odcházejí: Je vám kolem jednadvaceti a nabízejí vám třicet tisíc nástupního platu, to si pak rozmyslíte, jestli budete dřít další dva roky na škole.

Lenfeld: Na fakultě strojní je to ještě markantnější, tlak průmyslu na zaměstnanost bakalářů na úkor studia v navazujících magisterských programech je ohromný. Finanční možnosti a nabídky od firem pro středoškoláky nebo naše studenty jsou často opravdu enormní, v tom nemůžeme konkurovat. Na druhé straně se my i firmy snažíme maximálně propagovat technické vzdělávání na středních školách, protože obě strany tvrdíme: ano, technika má budoucnost, je to pro vás dobrá volba a hlavně jistota. Ale v dalším kroku už se rozcházíme, firmy potřebují zaměstnance, my studenty.

Dá se na to reagovat? Co třeba motivace ke studiu snížením jeho náročnosti?
Plíva: O tom nemůže být řeč. Konkurovat nabídce firem lze v tomto ohledu těžko a pravděpodobně nezbývá než nepolevit, vydržet a čekat, případně pracovat na nových akreditacích programů, které budou respektovat současný vývoj techniky. Až pomine ekonomický boom s velmi nízkou mírou nezaměstnanosti a až za pár let nastoupí silnější populační ročníky, které jsou teď na základních školách, zájem o vzdělávání na technických školách zase stoupne.

Lenfeld: Technika a strojařina jsou náročné a nemá smysl tvářit se, že nejsou. A úspěšnost studia je pak logicky nižší než u jiných oborů, například humanitních Často slyším i výtky, že vychováváme až zbytečně excelentní pracovníky, ale pustit pak do praxe někoho, kdo ve fabrice způsobí nějaký malér? To bych nechtěl. Tlaky na snížení kvality tady jsou v poslední době neustále. Někdo na to reagoval snížením požadavků během studia, někdo snížením náročnosti, ale to přece není cesta. Tu vidím spíše v neustálém oslovování mladé generace, která dle mého názoru preferuje spíše netechnické obory. Je třeba mladým klást na srdce fakt, že technika je jistá budoucnost, pro tuhle zemi i pro ně.

Na obou svých fakultách jste zavedli takzvanou průmyslovou radu. Kdo v ní je a jaký má pro děkana význam?
Lenfeld: Na fakultě jsem zřídil průmyslovou radu při svém nástupu do funkce, před šesti lety. Sedí v ní zástupci významných nadnárodních a národních firem, našich partnerů z průmyslu. Na fakultě strojní se jedná zhruba o dvacet firem.. Jsou mezi nimi Škoda Auto, Preciosa, KOH-I-NOOR, Benteler, AGC, Rieter, TZ nebo Magna Exteriors, opravdu velké firmy, do kterých naši absolventi často směřují. Setkáváme se tak dvakrát do roka a dáváme si zpětnou vazbu o potřebách průmyslu, o náplni studia a o znalostech absolventů. Společně také řešíme propagaci vzdělávání v technických oborech, nabídku praxí, odborných přednášek, dále řešíme již zmíněné celoživotní vzdělávání zaměstnanců, spolupráci na projektech, zadání závěrečných prací, zaměření nových oborů a další témata..

Plíva: Průmyslovou radu máme asi rok, je složená ze zástupců významných podniků, které jsou partnery naší fakulty. Vedle vědecké rady ji podobně jako děkan Lenfeld považuji za důležitý nástroj pro další směřování fakulty a význam můžeme doložit i konkrétními výsledky. Například než jsme přistoupili k nové akreditaci bakalářského programu mechatronika, udělali jsme si u partnerů průzkum, abychom zjistili, co jim u našich absolventů chybí. V jedné z firem se například pozastavovali nad tím, že absolvent fakulty mechatroniky nemá zkušenost s konstrukcí strojních částí, na to jsme zareagovali a v akreditaci na to už pamatujeme. Mimo setkání průmyslové rady také pořádáme tematicky zaměřené kulaté stoly, kam zveme zástupce firem i ředitele středních škol v regionu.

Jak by se měla proměnit struktura vzdělávacího systému, abychom měli ve společnosti více technických odborníků?
Plíva: Uvědomujeme si, že problém ve vzdělávání se odvíjí už ze základních škol a vidíme velké rozdíly například ve znalostech matematiky na různých středních školách. V tomto roce jsme si zpracovali dostupná data od studentů a ukazuje se, že již u přijímacího řízení lze statisticky odhadnout, u kterých uchazečů můžeme očekávat nižší úroveň matematiky. Těm přednostně nabízíme před začátkem semestru zdarma vyrovnávací kurzy z matematiky a fyziky. Paradoxem je, že dobrovolně se na tyto kurzy hlásí většinou ti zodpovědnější studenti, kteří je vlastně nepotřebují.

Ovšem pokud by se nám povedlo zlepšit vědomosti a tedy omezit úmrtnost studentů například v matematice, v dalších semestrech se zvyšuje motivace, protože následují předměty, které studenty více baví a kterým se rádi a úspěšně věnují.

Lenfeld: Nejsem odborník na vzdělávací systém, mohu jen konstatovat, že úroveň znalostí středoškoláků klesá. Osobně postrádám u ministerstva školství vizi toho, jaké obory jsou strategické pro další rozvoj ČR. V současné době slyšíme, že je nedostatek pedagogů, doktorů a zubařů, ale v této zemi chybí desetitisíce, a možná už statisíce techniků. V proklamacích politiků se neustále mluví o podpoře technického školství, ale zatím jsem žádnou výraznou podporu strojních fakult, na rozdíl například od pedagogických, nezaznamenal. Přitom si uvědomme, že téměř vše, co každodenně používáme, co kolem sebe vidíme a bereme za samozřejmost, by bez techniků nebylo. Chyběl by nám standard, na který jsme si už podvědomě zvykli.

Proč dnešní studenti neumí matematiku a proč jich jde tak málo na techniku?
Plíva: Kladu si tyto otázky i s kolegy na fakultě často. Jsou to spojité nádoby. Studenti se nehlásí na technické obory právě proto, že na střední škole bojovali s matematikou a fyzikou. Možná jde o průvodní jev této generace, svou roli tu však hrají množství vysokých škol i média. Takzvané celebrity v nich neváhají prezentovat, že šly studovat netechnickou školu, protože tam není matika. A z nich se stávají vzory – ne z těch, kteří studovali pět let techniku a vytvářejí úžasná díla třeba v konstrukční kanceláři nebo jako programátoři. Ti se do médií obvykle nedostanou.

Lenfeld: Je patrné, že nejenom na středních školách, ale už i na základních školách vzniká určitý „odpor“ k těmto předmětům. Když pak maturanti zjistí, že na strojní fakultě máme několik matematik, fyziku, mechaniku, tak většina z nich půjde studovat jinam. Netechnických oborů je spousta, stále vznikají nové a titul tam student může také získat.
Plyne z toho však velké nebezpečí. Stárnou a odcházejí lékaři, odcházejí a nejsou tu učitelé, to se už všeobecně ví. Ale odcházejí i strojaři, schopní praktici, kteří, expresivně řečeno, drží český průmysl nad vodou. Jenom se o tom možná tolik nemluví, protože průmysl, na rozdíl od školství nebo zdravotnictví, není státní, ale ta krize odlivu odborníků už nadešla. Ptám se, co bude potom s českým průmyslem a českou ekonomikou, až dnešní padesátníci, a tedy silné „Husákovy“ ročníky z firem odejdou? Kdo je nahradí?

A proč by tedy měl člověk studovat technicky zaměřenou vysokou školu?
Plíva: Je mi jasné, že přechod ze střední školy na univerzitu, zejména technicky zaměřenou, není jednoduchý a to může někoho odradit – přestává fungovat model: Tady je učebnice, tohle se naučím, z toho mě zítra vyzkouší a za to dostanu známku. Na vysoké škole už by měli studenti sbírat informace aktivně, měli by je umět zpracovávat a vyhodnocovat, dohledávat další relevantní literaturu, přemýšlet v souvislostech, vytvářet aktivně inženýrské dílo ať už v podobě projektů, konstrukčních cvičení, nebo bakalářských a diplomových prací. Ale kdo vytváří skutečné hodnoty, na kterých stojí naše ekonomika? A na kterých školách k tomu lze získat příslušné vědomosti? Na technických.

Lenfeld: Na technicky zaměřenou školu by měl jít, protože získá cenné znalosti a informace z oboru a bude velmi žádaný na trhu práce, nebude mít problémy s uplatněním, s výší platu a, nechci být vizionář, ale do důchodu bude mít o práci vystaráno. I když nastane plošnější robotizace nebo automatizace výroby, tak tu stále musí být vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří ty nové technologie budou umět ovládat a řídit, ale i konstruovat a počítat. Zařízení jsou dneska tak složitá, že na to potřebujete vysokoškolsky vzdělaného člověka.

Své děti jste k technice vedli? A vybraly si ji?
Plíva: Snažil jsem se spíše podporovat jejich přání, rozhodně to nebyl systematický tlak na techniku. Ale když si syn vybral elektrotechniku v Drážďanech, radost jsem rozhodně měl. Dcera vystudovala ekonomii, ale na Technické univerzitě v Liberci, tak to vlastně není úplně mimo.
Lenfeld: Snažím se své děti, dcery, k technice vést, což se často projevuje i na typu vánočních dárků, ale u holek je to přece jenom složitější než u kluků. Budoucnost ukáže, zda se mi to povede.