Univerzitní kampusy mají být přehledné, hierarchické a zároveň otevřené. Neměly by vypadat jako uniformní administrativní budovy a neměl by je hyzdit vizuální smog, tedy různé reklamy, rušivé nápisy a billboardy. Akademická půda hostí spousty lidí, stále přicházejí noví a noví studenti, konají se zde odborná setkání lidí z různých koutů světa. Kampus by měl umožnit, aby se zde všichni dokázali rychle orientovat, tvrdí o univerzitních kampusech historik a teoretik umění a architektury Filip Šenk.
Ve své vědecké práci se Filip Šenk věnuje především moderní a současné architektuře. Dějiny umění a architektury přednáší na Technické univerzitě v Liberci, Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích i na pražské FAMU. I díky tomu, že působí na tolika školách současně, má možnost si funkčnost jednotlivých školních budov i kampusů osahat osobně a prakticky. Sdílí názor, že kvalita architektury by se neměla posuzovat hned po dokončení, ale po několika desítkách let používání. Platí to i na univerzitní stavby. Ty jsou podle něj v Česku v dobrém stavu. „Univerzální model, jak postavit dobrý kampus, podle mě neexistuje, vždy je třeba reagovat na konkrétní podmínky města i školy,“ vysvětluje při porovnávání českých i zahraničních příkladů.
Kdybyste měl jmenovat nejlepší univerzitní kampus v Česku, který by to byl?
Jeden vybrat neumím, dokážu ocenit různé kvality na různých místech. Navíc záleží na tom, jak kampus budeme blíže chápat. Podoba anglo-amerického kampusu jako téměř autonomního města se u nás prakticky nevyskytuje. Nejstarší tuzemské univerzity jsou spojeny s městy: s Prahou a Olomoucí. V našem prostředí univerzitní budovy a areály se nachází ve městech, často v historických budovách.
Ale abych z otázky úplně neutíkal – myslím, že architekt Petr Pelčák navrhl dobrou úpravu areálu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V Pardubicích výrazná architektura od architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře zcela proměnila uspořádání místa, respektive místo vytvořila. Novostavby od Aleny Šrámkové a ateliéru Projektil dobře doplňují kampus v Dejvicích. A jsem docela zvědavý na to, jak dopadne dostavba kampusu Albertov podle návrhu Znamení čtyř – architekti. Pochopitelně mám blízký vztah také k libereckému kampusu, který se myslím daří postupně smysluplně budovat.
Čím vás zaujal kampus Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně?
V jeho areálu, a je to spíše mikrokampus, získal prostor mezi budovami jasné uspořádání. Zdá se mi díky terénním úpravám lépe využitelný, ale je třeba počkat, jak se to osvědčí během každodenního provozu. Důležitou roli zde nově hrají klidné cihlové fasády, které prostor sjednocují.
A co se vám líbí na pražském kampusu ČVUT v Dejvicích?
V Dejvicích nová stavba ČVUT, kde sídlí také fakulta architektury od Aleny Šrámkové a knihovna od ateliéru Projektil, nepřebíjí další stavby, ale dotváří sdílený prostor. Zvláště kolem Národní technické knihovny vzniklo centrum osy kampusu a má teď jasnou pointu. A v Pardubicích se díky nové architektuře podařilo vytvořit čitelnou hierarchii a řád místa, což pomáhá při orientaci a využitelnosti prostoru kolem budov, ale také vůbec k možnosti se s daným místem identifikovat. V Liberci lze dobře sledovat, jak jsou jednotlivé stavby přidávány citlivě s ohledem na celek.
Který kampus je podle vás nejlepší ve světě?
Kampusů je spousta, takhle jednoduše na to odpovědět neumím. Silné kouzlo mají staré univerzitní kampusy nebo spíše města v Anglii. Nedávno jsem byl ale třeba na stáži na Aaltově univerzitě ve Finsku. Kampus přímo navrhl výjimečný finský architekt Alvar Aalto a podle toho, co jsem viděl, se mi zdá, že i po více než půlstoletí funguje pořád dobře. Aalto byl přesvědčen, že kvalita architektury by se neměla posuzovat hned po dokončení, ale po několika desítkách let používání. Tedy až se osvědčí v praxi a architektura ukáže, jak stárne a jak její funkční řešení vyhovuje proměnlivým nárokům života. Myslím, že je to velmi dobrý pohled. Cílem architektury by nemělo být krátkodobé okouzlení obyvatele či návštěvníka. Nejde o to, kolik lidí stavbu zná z fotek, ale o tak, jak doplňuje a dotváří konkrétní životy lidí, kteří ji užívají.
Co musí kampus podle vás mít, aby se dalo říct, že je dobrý a že dobře plní svůj účel?
Kampus by neměl být jen shlukem budov s výzkumnou a vzdělávací funkcí, ale měl by tvořit smysluplné prostředí, kde se studenti, a nejen oni, budou mít možnost setkávat a poznávat a celkově mít šanci se podílet na životě akademické obce. Potíž může nastat, když se příliš zdůrazní provozně-technická stránka vzdělávání a ve výsledku je z univerzitní budovy obdoba komerčně-administrativního komplexu, který kvůli uniformitě prostředí ztrácí charakter konkrétního místa. Řekl bych, že kampus musí vytvářet takovou organizaci prostoru, která je přehledná, hierarchická a současně otevřená. Akademická půda hostí spousty lidí, stále přicházejí noví a noví studenti, konají se různá odborná setkání lidí z různých koutů světa a podobně. Kampus by měl umožnit, aby se zde všichni dokázali rychle orientovat.
Když to, co říkáte, doženu do extrému – myslíte si, že podoba kampusu může ovlivnit, jak v něm bude akademická společnost fungovat?
To je obecně dost důležitá otázka pro architekturu a urbanismus: determinuje fyzická podoba místa určitý způsob života? Těžko lze život takto naplánovat, i když dějiny architektury ukazují, že snaha o to nejednou byla, třeba v podobě zahradních měst, která reagovala na rychlé tempo růstu měst v 19. století. Že kvalita prostředí může výrazně přispět ke kvalitě života, je to jedna ze základních nadějí architektury a urbanismu. Pro univerzitní prostředí je důležitý funkční veřejný prostor, kde se akademická pospolitost může budovat a ustavovat. Lze tím napomoci tomu, aby nedocházelo k uzavírání se do slonovinových věží jednotlivých specializací. Potřeba funkčního veřejného prostoru je mnohem širší společenská otázka. Měli bychom se ptát, zda nedochází k fragmentaci společnosti i proto, že úzce specializovaní lidé spolu těžko nachází společnou řeč. Nejde přece jen o to, aby z univerzit vycházeli vysoce odborně vzdělaní lidé, ale aby měli šanci i během studia se rozvíjet po všech stránkách, včetně pozornosti k žitému prostředí.
Měl by kampus vypadat a fungovat jako město, nebo by měl být klidnější?
Univerzitní areály v našem prostředí jsou zpravidla součástí města a díky počtu studentů a vůbec akademickému dění vytváří ve městě i jedno z důležitých center. Města dnes mají řadu živých center, jsou vícerychlostní, a naopak z historických jader každodenní život mizí. Kampus by se měl v této živé městské tkáni odlišovat potlačením komerčních tlaků, veřejný prostor kampusu by se neměl rozdrobovat za účelem zisku, což prakticky třeba znamená i to, že by měl mít minimum vizuálního smogu, například reklam a billboardů, ale i nepřehledných grafických komunikačních systémů, který jinak města zaplavil. Může být příkladem kultivovaného městského prostředí s minimem manipulace.
Daří se v Česku stavět dobré kampusy?
Přesnější by bylo se věnovat jednotlivým kampusům, nicméně bych řekl, že víceméně ano. Univerzální model podle mě neexistuje, vždy je třeba reagovat na konkrétní podmínky. Dokonce i tam, kde třeba kvalita architektury jednotlivých staveb není nejvyšší možná, lze sledovat, že zařazení jednotlivých staveb do celku může být předností. To je dobře vidět na příkladu kampusu v Českých Budějovicích.
A kde to podle naopak Vás nedopadlo dobře?
Záleží spíše na tom, jaké hodnoty jsou upřednostněny zadavatelem. Třeba nový kampus Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích se soustředil na naplnění funkce vědeckého pracoviště. Modulární stavba je flexibilní, příznačně v centru je knihovna jako místo vzdělanosti, napojení spíše na celý svět, než na konkrétní místo v Bohunicích. Postrádám tam právě prostor pro budování pospolitosti, funkční veřejný prostor, kde je možné se potkávat a poznávat náhodně s dalšími lidmi. Před pár týdny jsem byl ve Zlíně, kde univerzitní stavby navrhla vážená architekta Eva Jiřičná. Situace ve Zlíně není jednoduchá díky specifickému modernistickému dědictví, ovšem přišlo mi, že nový univerzitní areál nevyznívá jako vlastní místo, které by bylo zřetelně odlišné, a přitom otevřeně napojené na město.
Je podle vás lepší, když se na kampusy vypíše architektonická soutěž, i když se tím stavba zdraží a protáhne?
Architektonická soutěž je dobrý nástroj, jak získat kvalitní projekty. Nesmí se ale jednat jen o obchodní soutěž. Kampus se nestaví na jeden akademický rok. Naopak je třeba, aby to byla opravdu špičková architektura, která se v čase osvědčí. Zvláště v našem prostředí, kdy je třeba je vnímat jako plnohodnotné budování města. Proto čas věnovaný přípravě je jen k dobru věci. Architektonická kvalita není levná, ale současně rozhodně neplatí, že pokud je stavba drahá, je kvalitní. Je ale vždy třeba zvážit konkrétní podmínky. Soutěž sama o sobě nespasí vše.
Myslíte, že by kampus měl fungovat jako město ve městě, tedy že by tam měly být obchody, kavárny, knihovny, sportoviště, prostě všechno pro to, aby student vůbec nemusel kampus opouštět, nebo je lepší, aby tam zase úplně všechno nebylo a student musel vyrazit i do města?
Zažil jsem během studia oboje a jsem spíše pro model propojení s městem. V principu, uzavírání se do jakýchkoli bublin málokdy vede k něčemu dobrému.
A když už mluvíme o tom začlenění do měst, měly by se podle vás kampusy stavět na kraji měst, na zelené louce, nebo je lepší využít už stávající brownfieldy a postavit je v již zastavěných částech měst?
Záleží na konkrétních podmínkách, město je ale živý systém, který nikdy není dokončený. Ve Vídni se třeba podařilo vybudovat nový kampus prakticky v centru. Současně mi přijde dobré, když se starým stavbám podaří vdechnout nový život. V podmínkách současné Prahy je to třeba dobrý způsob, jak držet ve městě normální život. Zároveň historické stavby mají řadu omezení, takže je pro řadu specializovaných pracovišť nutné stavět i nové budovy. V našem prostředí chybí výrazná nová veřejná architektura obecně, takže jsem pro oboje: využívat historické stavby a stavět novou kvalitní architekturu.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.