Za deset let své existence podpořila prestižní Evropská výzkumná rada téměř sedm tisíc průlomových vědeckých projektů. Výzkumníkům z celého kontinentu přispěla na jejich bádání dvanáct miliard eur. Česko zatím na mnoho grantů nedosáhlo, za celou dobu se zdejším vědcům podařilo získat pouze pětadvacet grantů. Za neúspěch může zakonzervování zdejších kateder a nedostatek kvalitních žádostí.
Pomalu si na tu zkratku zvyká i Česko. Evropská výzkumná rada (ERC), která udílí vysoce prestižní a štědré ERC granty, před měsícem oslavila desetileté výročí. Za tu dobu výrazně podpořila téměř sedm tisíc hlavních řešitelů, kteří se věnují průlomovému základnímu výzkumu. Nezáleží na tom, zda ve fyzice, v chemii, psychologii nebo v právních naukách – musí však být výjimeční a, velice originální. A profesně skvělí.
O tom, kdo grant získá, rozhodují v několika kolech hodnotitelé ze 75 panelů – sami vynikající odborníci působící například od Oxfordu přes ETH Curych až po některé české vědecké osobnosti. Mezi nimi zaujal před lety výsostné postavení například matematik Pavel Exner. Byl jedním ze zakladatelů ERC a pak i jejím viceprezidentem.
„Je to malý zázrak. Vznikla organizace, která podporuje výzkum na základě jediného pravidla: excelence. Podařilo se a velkou zásluhu na tom má dánské předsednictví EU v roce 2003. Dva roky poté padlo rozhodnutí, že na rozdíl od dalších programů bude rozhodování o tom, jak bude vypadat a jaké granty se budou udílet, dáno do rukou vědců,“ vzpomínal Exner v Lidových novinách. Od svého vzniku v roce 2007 rozdala velmi racionálně řízená organizace dvanáct miliard eur, tedy zhruba 320 miliard korun.
Šest nobelistů, nové patenty
Příjemci grantů jsou na stopě léčivých látek proti Parkinsonově nemoci či rakovině prsu. Dívají se do hlubin RNA i „temné hmoty“ genomu. Vylepšují skoro už zázračný materiál grafen, aby plnil nově svěřené úkoly v medicíně nebo elektronice. Vyvíjejí nanotrubičky na bázi oxidu titaničitého využitelné pro solární panely, ale zaobírají se také efektivitou soudů i celých právních systémů. A co je nejzajímavější, tyto konkrétní příklady se vesměs týkají vědců, kteří na svém úkolu pracují v tuzemsku. Nejčastěji v Akademii věd, ale také na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě, ČVUT, Univerzitě Palackého či Univerzitě Pardubice.
ERC granty, které jsou trojího druhu dle zkušeností žadatelů (startovní, konsolidátorské a pokročilé), se celosvětově staly zárukou prvotřídního výzkumu. Příjemci dostanou na osamostatnění pětiletou podporu od 1,5 do 2,5 milionu eur. A okolo nich se rodí silné týmy a pučí spolupráce. Laboratoře s ERC totiž fungují jako magnet: do vypsaných konkurzů se k řešitelům hlásí šikovní doktorandi a postdoci z USA, Izraele i Asie.
Není tak vlastně divu, že se za pouhou dekádu tento systém chlubí šesti podpořenými držiteli Nobelových cen a také čtyřmi skvostnými matematiky s Fieldsovou medailí. Ač unijní podpora cílí na základní čili blue-skies výzkum, i z takového svobodného a zvídavostí poháněného bádání vzešlo dokonce 800 patentů. To vše s cílem přinést Evropě nápady, náskok i sofistikované novinky. A to se daří. Podle interní studie, jež loni v srpnu zhodnotila přínosy prvních dvou set grantů, přineslo jednadvacet procent z nich „průlomový objev“ a dalších padesát procent „význačný vědecký pokrok“. Jen čtyři procenta měla neznatelný efekt.
Brexit jako tvrdá rána
Za prvních deset let si v získávání ERC grantů vedla nejlépe Velká Británie se svými silnými univerzitami. Byla jasně nejúspěšnější na všech třech úrovních. Ve startovních grantech – pro mladší vědce s nejdéle sedmi lety od doktorátu Ph.D. – mířilo na ostrovy z celkových 3428 grantů hned 699 podpor. Druhé bylo Německo (501), třetí Francie (453) a čtvrté pak menší Nizozemsko (306). Pro srovnání: na české instituce přišlo jen deset smluv z ERC, přestože si například populačně i vývojově srovnatelné Maďarsko připsalo 2,7krát tolik grantů.
V konsolidátorských grantech pro etablované výzkumníky, jichž bylo dosud uděleno 1301, dominovalo opět Spojené království (270). Za ním bylo Německo (208), Francie (171) a Nizozemsko (114). Mezinárodní srovnání zase pro Česko nevyznívá dobře: zdejší vědci jich získali osm.
A konečně je tu i statistika pokročilých ERC grantů, které jsou udíleny skutečným světovým lídrům v rozličných vědeckých disciplínách. Z údajů vyplývá, že ti nejlepší vědci různých národností byli doposud soustředěni na britských univerzitách a ústavech. Tamní školy pobraly 519 z 2178 udělených Advanced grantů, tedy zhruba čtvrtinu. Následovalo opět Německo (322), dále Francie (264) a pak k systému přidružené Švýcarsko (194). Vzhledem k brexitu je nasnadě, jak vážně může být zasažen britský výzkumný sektor, pokud se již nebude moci podílet na těchto unijních programech ERC. Renomovaná média, jako jsou zpravodajský web magazínu Nature nebo deník The Guardian, mnohokrát vyslovily obavy, že řada vědců může právě kvůli nemožnosti žádat o ERC odejít do jiných zemí EU.
Bohužel jen paběrkování
Do Česka putovalo souhrnně jen pětadvacet grantů, ale některé z nich přinesl do republiky Slovák nebo i Němec; nově sem další ERC grant převedl i jeden Řek. Na druhou stranu: jiný český grantista přesídlil z Akademie věd do Vídně. V tom nicméně tkví podstata grantů: jsou přenositelné, takže jejich nositelé si během pětiletého řešení můžou vybírat, kde a na které instituci asi dosáhnou nejlepších výsledků.
Pokud tedy zaznělo, že pětadvacet grantů putovalo na české školy a ústavy, neznamená to, že by čeští vědci nezískali těchto grantů více. Totiž zhruba jednou tolik českých nositelů ERC grantu působí v zahraničí: matematici v Anglii i ve Francii, bioložka na Imperial College anebo molekulární genetik v drážďanském Ústavu Maxe-Plancka. Nově obdržel pokročilý grant – jako letos jediný Čech – rostlinný biolog Jiří Friml v rakouském IST.
Z předešlého porovnání je tedy vidět, v čem by česká věda měla přidat. Zatímco britské instituce se za deset let vybavily 1488 granty a i takoví Nizozemci získali dalších 593 dotací – každá s více než 1,5 milionem eur –, tak se Praze, Brně, Olomouci, Pardubicím a Českých Budějovicím bohužel dostalo omezené injekce v pětadvaceti docela jednorázových dávkách. Co za tím vězí?
Podle Tomáše Jungwirtha, nynějšího člena vědecké rady ERC, dostávají neúspěšní Češi špatné „známky“ už v rané fázi, tedy ještě před pohovory. Oproti jiným zemím – typu Nizozemska a Rakouska – u nás jen pomalu přibývá mladých řešitelů. V plénu na seminářích k první dekádě Evropské výzkumné rady v Praze i Brně zaznělo, že to může být chabou vědeckou kulturou, která nevede mladé k založení vlastních skupin. A na vině je nejspíše též inbreeding čili zakonzervování kateder a ústavů.
Do vědecké Ligy mistrů, jak profesor Exner přezdívá systému ERC, vede cesta přes mezinárodní kouče a kluby. Těm, kdo mají odvahu i ambice, nabízí trénink cvičných interview například Technologické centrum Akademie věd.