Ostravské zasedání České konference rektorů v dubnu podpořilo návrh prvních dvou modulů hodnocení tvůrčích výsledků vysokých škol podle vládou schválené Metodiky 17+. V pracovní skupině, která je připravovala, zasedl i místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace a prorektor pro výzkum Masarykovy univerzity Petr Dvořák. Podle něj přináší nová metodika hodnocení zásadní změnu systému, v němž bylo doposud možné získat financování za téměř jakýkoliv vědecký výstup bez ohledu na jeho kvalitu.
V čem spočívá ta zásadní změna systému hodnocení vědy?
Věda už se nebude dělat pro body, ale pro kvalitu. Systém nemá být přímo propojený s penězi za konkrétní výstupy, ale bude oceňovat celkovou kvalitu vysoké školy na základě toho, jak dobré výsledky ve výzkumu předkládají její jednotlivé obory. Nová metodika hodnocení se zaměří jen na ty výkony, o nich se jednotlivé školy domnívají, že patří mezi jejich nejlepší. Vše se pak bude srovnávat na mezinárodní úrovni. Výsledné známky jednotlivých oborů dají dohromady ocenění celé instituce, která podle toho získá buď stejný, nebo vyšší objem peněz na výzkum, a ty rozdělí mezi své výzkumníky podle vlastního uvážení.
Rektoři podpořili první dva moduly hodnocení. Čeho se týkají a jak bude vypadat výsledná metodika?
Moduly 1 a 2 jsou základem pro posuzování kvality a výkonnosti výzkumu a měly by hodnotit to nejlepší, co se na českých vysokých školách ve vědě dělá. Modul 3 má hodnotit společenskou relevanci výzkumu, čtvrtý pak takzvanou viabilitu, což je kvalita řízení instituce. Tam se bude zohledňovat například personální politika, spolupráce nebo financování z externích zdrojů. Poslední pátý modul bude hlídat strategii a koncepci. Výsledné návrhy všech modulů máme předložit vládě do konce tohoto roku, ale protože jde o zásadní a rozsáhlou změnu, budou se zavádět do hodnocení postupně až do roku 2020.
Od kdy se tedy bude hodnotit podle Metodiky 17+?
Podle prvních dvou modulů, ale ve zjednodušené podobě, by se mělo hodnotit už období zahrnující roky 2012 až 2017.
Ještě nejsou definitivně hotová hodnocení 2015 a 2016 za předcházející dvě pětiletá období, v nichž je řada chyb. Bude se to stíhat podle nové metodiky?
Vědecké výkony se zhodnotit musí, protože podle stále platného zákona o podpoře výzkumu se od toho odvíjí institucionální podpora výzkumných organizací. Podle mě tu ale panuje určité vakuum, jsou na to sice vyčleněné finanční prostředky, ale není jasně stanovené, kdo co bude dělat. Chybí tým, který by se intenzivně věnoval implementaci nové metodiky hodnocení. Představa, že se s ním začne po prázdninách, je podle mě mylná. Technicky se to nedá zvládnout.
Co je na nové metodice hodnocení tak náročné?
To, které výsledky jsou skutečně vynikající, mohou posuzovat jen odborníci, a právě tak je systém od počátku vytvářený. Metodika tedy klade důraz mimo jiné na vzdálené recenze, takzvaná peer review. Přestože v prvních letech budou odborníci hodnotit jen ty výsledky a obory, u nichž nedokážeme provést kvalitní bibliometrickou analýzu, a přestože půjde jen zhruba o deset procent nejkvalitnějších výstupů, bavíme se o několika tisících výsledků, které musí někdo zhodnotit, a zajistit. To je opravdu náročné. Například Akademie věd pro své poslední hodnocení využila více než tisícovku zahraničních hodnotitelů, které ale hledala tři roky. V prvních letech tedy počítáme s tím, že budou převažovat hodnotitelé z Česka, a postupně se budou hledat mezinárodní odborníci.
Nová metodika platí od letošního roku, co to znamená pro jednotlivé vědce?
Měla by se napravit situace, která vznikla po roce 2009 se systémem bodování v takzvaném kafemlejnku. Tehdy se velká část vědecké komunity začala chovat tak, aby získala peníze, a přestal brát ohled na kvalitu výzkumu. Stará metodika je nemotivovala k tomu dělat dobrou vědu, ale dělat v podstatě cokoliv, za co se dají získat body. Právě to by se mělo změnit. Věřím, že to povede k tomu, že někteří přestanou předstírat, že dělají vědu, a těm, kteří jsou už dnes vystavení mezinárodní konkurenci a kvalitní výsledky produkují, se uleví.
Nezvýší se ale tlak na obory, které nemají tak silný výzkumný potenciál? Nebudou se vědci muset mnohem víc snažit o publikace nebo jiné výstupy, aby získali nějaké financování?
Naopak, systém by měl vést i k tomu, že instituce, které se soustředí například na bakalářské studium, nebude nutit předstírat, že dělají také vědu. To bylo doposud špatně a celé prostředí to pokřivilo. Pokud přijmeme, že některé obory či fakulty nejsou vědecky orientované, můžeme jim ulevit. Musí to ale samozřejmě jít ruku v ruce s financováním vysokých škol, takže například přírodovědné obory budou své rozpočty plnit převážně penězi za vědecký výkon a pedagogické fakulty zase z příspěvků na vzdělávání. Vše bude záviset na dohodách uvnitř univerzit, jak budou rozdělovat peníze, co budou považovat za prioritu pro podporu, jak ve vědě, tak v dalších oblastech.
V jakém smyslu?
Současná situace v české vědě a ve vědě postsocialistických zemí je taková, že velká část financování je z Evropské unie. To je spojeno s řadou různých indikátorů a vykazováním. Zatímco ve Spojených státech nebo v Japonsku se vědec věnuje z deseti procent reportování, tak u nás je to z šedesáti procent. Čím je vědec lepší, tím víc má grantů, a musí tedy víc vykazovat, takže ty nejlepší paradoxně dusí administrativa nejvíc. Věříme, že nová metodika jim v tomto směru uleví.
Upřednostňování kvantity před kvalitou ale není jen problém náš, nizozemští vědci poukázali v tzv. Leidenském manifestu v časopise Nature, že ani u nich hodnocení kvalitu neupřednostňuje a nezohledňuje různorodost disciplín.
Přestože to kritizují, funguje u nich hodnocení vědy řádově lépe než u nás, tlak na kvantitu zdaleka není tak velký a stále se tam víc hledí na nové objevy a zásadní práce. Podle mě je v hodnocení vědy podstatné dívat se na to, co se vyprodukuje, jakou to má hodnotu a dopad. Hodnocení nesmí dostávat manažerský charakter evidence čárek. Jakmile se začnou vytvářet indikátory a řekne se například, že centrum základního výzkumu musí mít nějaký počet publikací, je to špatně. Věda se má chovat podle sebe, ne podle toho, co jí to říkají indikátory.
Jak by tedy každé takové hodnocení mělo vypadat?
Mělo by hlavně vědě pomáhat, a ne ji jenom měřit a vážit. Na dobrých západních pracovištích posuzuje výborného vědce ještě lepší, poradí mu, co nedělat, na co se soustředit a s čím výzkum propojit.