Při odhalování plagiátů mohou vyučující i zkušební komise využívat služeb mnoha antiplagiátorských systémů. Ale posouzení toho, zda o plagiátorství opravdu jde a jak je závažné, je i tak především na vyučujících. Přinášíme anketu, jaké mají zkušenosti s antiplagiátorským softwarem akademici a akademičky z českých vysokých škol.
Užitečná pomůcka, ale sama o sobě nestačí, shodují se akademici a akademičky v názoru na antiplagiátorský software.
„Studentům musím vysvětlovat, že samotná podobnost neznamená, že se jedná o plagiát. Spíše se zaměřuji na to, aby uměli pracovat s citacemi. Mnoho našich studentů především výtvarně tvoří nebo se zaměřuje na autorské aplikace do pedagogické praxe – a nejsou tolik zběhlí v akademickém psaní. Těm musím vysvětlovat, jak správně vypracovat přehledové pasáže a jak řádně odkazovat na zdroje. Řada potenciálních ‚plagiátů‘ totiž vzniká spíš neobratností, nejsou to úmyslné podvody,“ říká například Petra Šobáňová, proděkanka Pedagogické fakulta Univerzity Palackého.
Podle Pavla Satrapy, prorektora pro informatiku z Technické univerzity v Liberci, se zase nelze jen na software spoléhat: plagiátor či plagiátorka může sestavit kompilaci cizích prací, a přesto zůstane systémem neodhalen.
Michal Bulant, prorektor pro vzdělávání a kvalitu Masarykovy univerzity, akcentuje prevenci: „Jako akademik vedoucí převážně závěrečné práce budoucích učitelů matematiky se snažím vymýšlet témata, která jsou prakticky zaměřená a při jejichž zpracování studenti vytvářejí něco nového, kde prostor pro ‚tupé‘ opisování vlastně ani není,“ říká v anketě.
Mgr. Michal Bulant, Ph.D., prorektor pro vzdělávání a kvalitu Masarykovy univerzity
Své zkušenosti s antiplagiátorskými systémy komentuji ze dvou pohledů – z pohledu akademika a taky z trochu jiného pohledu prorektora zodpovědného na MUNI za kvalitu vzdělávání, a tedy i závěrečných prací.
Jako akademik vedoucí převážně závěrečné práce budoucích učitelů matematiky se snažím vymýšlet témata, která jsou prakticky zaměřená a při jejichž zpracování studenti vytvářejí něco nového (např. výukový software nebo interaktivní učebnice), kde jednak prostor pro „tupé“ opisování vlastně ani není, ale zejména jsem se studenty v častém kontaktu, kdy diskutujeme nejrůznější aspekty připravované práce.
V případě teoretických prací jde pak často o specializované a obvykle obtížné téma, kdy pravidelně do detailu probíráme jednotlivé postupy a důkazy obtížnějších tvrzení, a případné převzetí cizího textu by tak bylo naprosto zjevné (to je nepochybně specifikum našeho oboru, stejně jako to, že v matematice často přebíráme základní definice a tvrzení „do posledního písmene“).
Ve většině případů tak využívám systém na kontrolu plagiátů v Informačním systému MU až před obhajobou práce, víceméně proto, abych splnil formální povinnost vedoucího práce. Přesto jsem se ale setkal se studentem, jehož práce se ukázala být plagiátem (i zde tomu ale nasvědčoval charakter předchozí „spolupráce“, už dlouho před dokončením bylo jasné, že práce bude velmi slabá).
Z pohledu prorektora je pro mne naopak existence kvalitního antiplagiátorského systému napomáhajícího odhalit případné prohřešky proti akademické etice velmi důležitá – vnímám takový systém především jako preventivní nástroj, jehož zahrnutím do standardních procesů a rutinním využíváním dáváme najevo, že pokusy o neférové jednání nebudou tolerovány. Stejně jako výše ale i zde platí, že nejdůležitějším prvkem celého procesu musí být člověk – za klíčové považuji, aby na začátku odborník znalý oborových zvyklostí studentům vysvětlil, jak korektně využívat dříve publikovaných výsledků; na konci pak musí zase člověk posoudit míru shody i rozsah a způsob přebírání textu, kde se přiměřenost zásadně liší obor od oboru – jiné to bude např. v právu, kde se komentují a přebírají celé pasáže zákonů či soudních rozhodnutí, a jiné v oborech, kde pro přebírání větších pasáží textu není žádný důvod.
Vždy jde tedy primárně o to, kolik úsilí a času jsou přípravě práce student a vedoucí ochotni věnovat.
prof. Milena Králíčková, prorektorka UK pro studijní záležitosti
Univerzita Karlova se již řadu let snaží o nastavení komplexního přístupu k této problematice. Poskytujeme našim studentům i vyučujícím možnost pracovat se systémem Turnitin, jenž je možno efektivně využít při výuce akademického psaní, čímž představuje jeden z preventivních nástrojů výskytu plagiátorství. Tento systém umožňuje spolupráci studenta a vyučujícího a kontrolu originality práce již v průběhu její tvorby. Univerzita podporuje jeho používání mimo jiné organizací školení a workshopů.
Systém Turnitin jsme navázali i na náš studijní informační systém, v něm slouží k automatizované kontrole originality odevzdaných závěrečných prací. Univerzita dále vydala několik dokumentů k definování pojmů a sjednocení postupů při odhalování, posuzování a projednávání případů plagiátorství, či novelizovala svůj Etický kodex, aby reflektoval různé formy plagiátorství. Součástí prevence jsou i nejrůznější akce typu konferencí, jako byla loni v říjnu celostátní akce s mezinárodní účastí „Akademická etika a prevence plagiátorství“.
doc. Pavel Satrapa, prorektor pro informatiku TUL, pedagog Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií TUL
Theses funguje dobře, má však slabinu při vyhodnocení shody dokumentu s několika různými zdroji. Podá celý výčet informací o míře shody mezi sledovaným textem a každým konkrétním zdrojem zvlášť. Takový výčet může být i značně obsáhlý a nepřehledný.
Navíc plagiátor může sestavit kompilaci cizích prací a zůstat systémem Theses neodhalen, pokud bude shoda s každým jednotlivým dokumentem nízká.
Proto připravujeme přechod na Turnitin, který umí jednotlivé nálezy sjednotit a podá školiteli souhrnnou informaci o míře shody se všemi texty. To je mnohem elegantnější řešení.
doc. MgA. Marek Hlavica, Ph.D., prorektor JAMU pro tvůrčí činnosti a pedagog DF JAMU
JAMU je relativně malá, takřka „rodinná“ škola a všichni se na ní přinejmenším od vidění známe. A všichni pedagogové velmi dobře znají své studenty a jsou s nimi během studia ve velmi blízkém a téměř každodenním kontaktu.
V podobně těsném a častém kontaktu jsou i při vzniku závěrečných prací a jsem přesvědčen o tom, že i kdyby do některé z nich „zabloudil“ cizí text, každý pedagog by to rychle poznal už jen podle odlišnosti od stylu psaní či myšlení daného studenta – a důrazně by jej na pochybení upozornil.
Ale samozřejmě je velmi dobře, že na závěr jejich společného úsilí práci ještě jednou překontroluje systém Theses a pečlivost a správnost práce studenta i pedagoga potvrdí.
PhDr. Ondřej Fabián, ředitel Knihovny Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
UTB ve Zlíně patří k zakládajícím členům projektu Theses a jeho funkcionality dlouhodobě využívá při antiplagiátorské kontrole závěrečných prací. Celý systém je plně automatizován a kontrolou prochází veškeré odevzdané práce.
Od roku 2021 je navíc nově k dispozici také systém Turnitin, který byl pořízen zejména proto, že jeho využití je mnohem širší než u systému Theses. Turnitin bude používán taktéž pro kontrolu závěrečných prací, ale zároveň slouží i jako pomůcka pro akademické psaní a antiplagiátorská kontrola může probíhat i například u seminárních prací.
Cennou funkcionalitou je také možnost kontroly článků, které univerzitní autoři posílají do vědeckých časopisů. Celý systém zatím uvádíme do provozu a postupně se s ním seznamují jednotliví uživatelé.
doc. Pavel Drozd, prorektor pro vědu a tvůrčí činnost, Ostravská univerzita
Akademici na Ostravské univerzitě jsou zvyklí využívat Theses, který máme propojený s interním systémem a s databází vysokoškolských kvalifikačních prací, takže v podstatě stačí kontrolovat procento shody v seznamu závěrečných prací a interním systému univerzity.
Nově máme také Turnitin a čekáme na implementaci do systému Moodle, což nám ulehčí využívání. Už při psaní závěrečných prací studentů totiž může vedoucí průběžně kontrolovat, komentovat a hodnotit stav práce, což ušetří čas oběma zúčastněným.
doc. Petra Šobáňová, proděkanka, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého
Zkušenosti mám se systémem Theses, ale ne příliš velké. Snažím se totiž zadávat takové typy prací, u nichž není mnoho příležitostí k plagiování. Vyučuji budoucí učitele výtvarné výchovy a muzejní edukátory a kvalifikační nebo i seminární práce se snažím zadávat tak, aby nebyly postaveny jen na teorii nebo na rešerších.
Důležitý je jejich vlastní tvůrčí prvek, ať už jde o přípravu nějakého pedagogického projektu, tvorbu pomůcek pro výuku, didaktických hraček, materiálů do výuky apod. Taková práce vzniká v těsné spolupráci se mnou jako vedoucí a rodí se nám společně pod rukama. Každá práce tohoto typu je jedinečná, autorská – a obsahuje podrobnou dokumentaci svého vzniku a ověřování v praxi. Takovou práci nelze opsat nebo stáhnout odněkud z internetu.
Když už to potřebuji, využívám systém Theses, někdy mi stačí i pouhé ověření podezřelých pasáží na Googlu. U Theses je důležité vědět, že procento podobnosti s nalezenými dokumenty je pouze orientačním údajem. Studentům musím vysvětlovat, že samotná podobnost neznamená, že se jedná o plagiát. Spíše se zaměřuji na to, aby uměli pracovat s citacemi. Mnoho našich studentů především výtvarně tvoří nebo se zaměřuje na autorské aplikace do pedagogické praxe – a nejsou tolik zběhlí v akademickém psaní. Těm musím vysvětlovat, jak správně vypracovat přehledové pasáže a jak řádně odkazovat na zdroje. Řada potenciálních „plagiátů“ totiž vzniká spíš neobratností, nejsou to úmyslné podvody.