Desítky tisíc akademických pracovníků dnes pravděpodobně platí za prezentaci svých článků na konferencích pochybné kvality vzhledem k „neuvěřitelnému tlaku“ na to, aby akademici vystupovali na mezinárodních akcích: často jde o „rozdíl mezi získáním a nezískáním pracovní smlouvy či povýšení“, upozorňuje James McCrostie, docent na japonské univerzitě Daito Bunka, který se touto problematikou zabývá.
A zároveň varuje: „Skoro každý týden v roce se můžete v Japonsku zúčastnit nějaké predátorské konference.“ Nejaktivnější pořadatelé nicméně své aktivity zaměřují spíše na velká města jako Londýn, Paříž, Dubaj a Bangkok.
Magazín Times Higher Education (THE) se zaměřil na činnost jednoho z pořadatelů konferencí, společnosti s názvem World Academy of Science, Engineering and Technology (Waset), poté, co magazín kontaktoval britský pracovník v oblasti kybernetické bezpečnosti, který se tento měsíc zúčastnil jedné z akcí pořádaných touto společností v Kodani.
Jak účastník řekl magazínu THE, pořadatel akci s názvem 19th International Conference on Political Psychology (19. mezinárodní konference v oblasti politické psychologie) propagoval jako „mezinárodní platformu pro výzkumníky, odborníky z praxe a pedagogy“ v příslušné oblasti a jeho webové stránky působily podobně jako stránky jiných renomovaných konferencí.
Po přijetí jeho článku a absolvování cesty do Dánska na něj ale čekalo hořké zklamání: celý průběh konference se omezil na dvě hodiny první den ráno a jednu hodinu druhý den a účast se vyšplhala stěží na deset osob, přičemž celá akce se odehrávala v jediné malé místnosti.
Vzhledem k tomu, že ostatní řečníci se věnovali tak různorodým tématům, jako jsou roboti, solární energie, islámské finančnictví a zdravotní nezávadnost potravin, dospěl nakonec k závěru, že se ve stejné místnosti odehrávalo více „konferencí“. Jak uvádí: „Přišli jsme o poplatek za registraci na konferenci ve výši 450 euro (asi 11 400 Kč – pozn. redakce) a zhruba stejnou částku za let a ubytování na dvě noci“. Později zjistil, že jen za rok 2017 uvádí společnost Waset 153 přijatých článků od britských akademiků. Pokud by všichni zaplatili stejnou částku, znamenalo by to výnos z registračních poplatků ve výši 68 850 euro (více než 1,7 milionu Kč – pozn. redakce).
Následné bližší prozkoumání této společnosti zapsané ve Spojených arabských emirátech ukázalo, že v roce 2018 bude pořádat na 183 akcí, které pokryjí téměř 60 000 jednotlivých „konferencí“ – v průměru 320 na každou akci.
Konference jsou naplánovány skoro na každý den až do konce roku 2030.
„Řada lidí se možná ptá, proč by se na ně kdo přihlašoval. Pro necvičené oko ale webové stránky vypadají obdobně jako stránky jiných legitimních konferencí, kterých jsem se účastnil dříve,“ říká výzkumník.
„Známky toho, že něco není v pořádku, tam nepochybně jsou, jakmile začnete pátrat důkladněji, nejprve ve vás ale musí něco vzbudit podezření,“ dodává s tím, že jeho výzkumní kolegové z USA se mylně domnívali, že akce má vztah k Mezinárodní společnosti politické psychologie (ISPP).
„Akci jsme našli při hledání na internetu. Pokud hledáte konferenci v konkrétním úzce vymezeném oboru a náhodou narazíte na jejich stránky, vypadá všechno zcela legitimně,“ vysvětluje. „Jiní akademici, s kterými jsem mluvil, mi řekli, že chtějí dát svým doktorandům příležitost vystoupit na konferenci, proto necílí na ty nejprestižnější, vůbec ale netuší, co jsou tyto akce ve skutečnosti zač.“
Poslední akce společnosti Waset v Londýně se konala 19. října v hotelu Holiday Inn ve Wembley, kde se akce konají každý měsíc. Podle informací ze stránek společnosti Waset se mělo ten den konat 387 jednotlivých konferencí a další akce v lednu pojme dokonce 618 „konferencí“.
Podle výzkumníka by se univerzity měly více angažovat ve zvyšování povědomí o těchto akcích. Dodává, že „neměl vůbec tušení“ o problémech, které jsou s takovými konferencemi spojené.
Společnost Waset se magazínu THE nepodařilo kontaktovat.
To, že se britští akademici stávají oběťmi pořadatelů predátorských konferencí, Jamese McCrostieho nijak neudivuje. „Multidisciplinární akce, které kombinují v rámci jedné konference různé obory tak jako společnost Waset, by měly samy o sobě být velkým varovným vykřičníkem, někteří akademici ale skutečně o tomto fenoménu nikdy neslyšeli,“ říká. Dodává, že univerzity – zejména ty, které udělují magisterské a vyšší tituly – nedělají „prakticky nic“ pro to, aby zvýšily povědomí o této problematice.
James McCrostie také upozorňuje na ještě větší problém – totiž že si vědci řádně neprověří pořadatele konference předtím, než přijmou pozvání, odešlou článek nebo souhlasí s pořádáním akce: „Zdá se, že vědci věnují více času zkoumání načasování a místa konání konference než zjištění základních informací o organizaci, která za konferencí stojí.“
Pokud nemají utrpět standardy vědecké práce, je podle něj naprosto nezbytné začít jednat. „Co se týče počtu, predátorské konference organizované společnostmi pro zisk už přečíslily legitimní akce pořádané vědeckými společnostmi,“ varuje. „Pořadatelé predátorských konferencí jsou si dobře vědomi poptávky a dělají vše pro to, aby jí vyšli vstříc.“
2017 Times Higher Education. All rights reserved. Publikováno na základě dohody o spolupráci s Times Higher Education, přeloženo magazínem vysokých škol Universitas. Článek v angličtině naleznete zde. / Republishing based on partnership between Times Higher Education and Universitas magazine. 2017 THE, all rights reserved. You will find the article in English on the website www.timeshighereducation.com.