Reforma vysokých škol ve Velké Británii, která jistě ovlivní i vývoj vysokého školství na evropském kontinentu, je mimořádně rozsáhlá a hluboká. Ostatně završuje dlouholeté úsilí několika posledních britských vlád. Po změnách ve financování vysokého školství, což vedlo především k zavedení vysokého školného, se nyní mění i řízení a struktura vysokého školství. A především se výrazně podporuje kvalita vzdělávání a do centra pozornosti se dostávají studenti.
Na poslední chvíli před svým rozpuštěním schválil 27. dubna 2017 britský parlament nový zákon o vysokém školství a výzkumu (Higher Education and Research Act 2017). Ve volbách v květnu 2015 to byl jeden z klíčových bodů volebního programu konzervativců. Kontinuita jejich úsilí přetrvala personální změny v obsazení postu premiéra i ve složení vlády, a dokonce i změnu kompetencí jednotlivých ministerstev. Ministr odpovědný za vysokoškolský zákon se však v posledních dvou letech nezměnil. Zůstal jím Jo Johnson, mladší bratr jednoho ze strůjců brexitu a dnešního britského ministra zahraničí Borise Johnsona.
Vládě se tak podařilo dotáhnout do konce legislativní rámec patrně dosud největší reformy britského vysokého školství. Ta začala již před pěti lety dramatickým zvýšením školného, spláceného ovšem až po absolvování a získání určité úrovně příjmu. Toto zvýšení školného však vládě umožnilo již předloni realizovat první ze svých cílů: zrušit směrná čísla a odstranit ministerstvem financí omezovaný počet přijímaných studentů. A umožnit tak přístup každému, kdo o to bude usilovat. Až do roku 2015 totiž britské ministerstvo financí na základě rozpočtového výhledu určovalo počet studentů, které je možné nově přijmout do vysokoškolského studia a financovat z veřejného rozpočtu. Teprve poté pověřená resortní organizace – naposledy HEFCE, ještě předtím UGC – rozepisovala tento celkový počet nově přijímaných studentů na jednotlivé vysokoškolské instituce.
Samozřejmě nejde o jediný problém, který trápí současné vysoké školství na celém světě, nejen ve Spojeném království. Řešit i ostatní ovšem vyžaduje změnit nejen financování, ale i způsob řízení, usnadnit vstup nových institucí do systému a tak rozšířit nabídku vzdělávání i možnosti volby pro uchazeče, zvyšovat kvalitu vzdělávání i zaměstnatelnost a uplatnění absolventů, které odpovídá vývoji ekonomiky, rozšiřovat přístup k vysokoškolskému vzdělávání napříč celou společností včetně znevýhodněných a podpořit vzestupnou sociální mobilitu.
To jsou další cíle, které sleduje právě schválený britský zákon o vysokém školství a výzkumu. Za naši pozornost stojí již proto, že se snaží řešit řadu problémů, s kterými se setkáváme i my. Těch důvodů je však více.
Za prvé je návrh zákona podle jeho autorů jen dovršením dlouhého vývoje jak vysokého školství (od ještě v 50. letech elitního modelu až po dnešní univerzální), tak vývoje ekonomického a technologického včetně důsledků globalizace a nadcházející čtvrté průmyslové revoluce. Shrnout hlavní body vývoje a ukázat, jak probíhal, je velmi poučné i dnes – a možná, že pro nás především právě dnes.
Za druhé proto, že problémy vysokého školství jako každého složitého sociálního systému vyžadují komplexní řešení propojující řadu oblastí, což především znamená vytvořit a předložit ucelenou koncepci i strategii a podrobit ji rozsáhlé diskusi.
V neposlední řadě i proto, že sám proces přípravy koncepce britského vysokého školství a navazujícího návrhu zákona i postup při jeho schvalování je velmi zajímavý, demonstruje tradiční a specifický způsob, jak se ve Spojeném království postupuje při přípravě závažných strategických dokumentů a zákonů.
Jde o přípravu velkých zpráv (Reports) podle zadání vlády nebo parlamentu, které ústí po důkladné analýze do konkrétních doporučení, co má vláda udělat. Zpracovávají je většinou komise pro tento účel jmenované z význačných osobností, jejichž názor se respektuje. Bývají však uváděny i minoritní názory těch členů komise, kteří s nějakým závěrem nemohou souhlasit. Zprávy jsou vždy publikovány s bohatými přílohami, dohledatelné jsou dokonce i zápisy z jednání komise. Zpráva o dalším vývoji vysokého školství (Robbins Report) z roku 1963 patří k nejvýznamnějším a vláda se také na ni při přípravě nového zákona odvolávala.
Britským zvykem je rovněž příprava sledu základních dokumentů, které často předcházejí návrhu zákona. Zpravidla je nejprve k veřejné diskusi předložena výchozí koncepce, takzvaná Zelená kniha (Green Paper), která byla zveřejněna v listopadu 2015 pod názvem Naplnění našeho potenciálu: excelence ve výuce, sociální mobilita a volba studentů (Fulfilling Our Potential: Teaching Excellence, Social Mobility and Student Choice). Jejím cílem bylo vyvolat širokou diskusi, zveřejnit námitky i alternativní možnosti.
Po vyhodnocení diskuse se zpracovalo výsledné řešení problému a publikovalo jako takzvaná Bílá kniha (White Paper), na jejímž základě se zpracuje návrh zákona předkládaný do parlamentu. Již název této Bílé knihy (vydané v květnu 2016) Uspějeme jako ekonomika znalostí: excelence ve výuce, sociální mobilita a volba studentů (Success as a Knowledge Economy: Teaching Excellence, Social Mobility and Student Choice) shrnuje cíle a důsledky, o něž britské vládě šlo.
V dalších příspěvcích vás proto podrobněji seznámíme jak s obsahem nového zákona, tak s postupem jeho přípravy, především s oběma základními dokumenty, Zelenou i Bílou knihou, a s pozitivním ohlasem i výhradami, jež vyvolaly.
Autoři působí ve Středisku vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.