Změnila pravidla hry. Masivní zapojení umělé inteligence (AI) do různých oblastí lidské činnosti – a její zvyšující se schopnosti – se promítnou do fungování řady institucí. Tým Petra Špeciána z Fakulty humanitních studií UK chce sledovat jak. Technologickou revoluci mohou vědci a vědkyně zaznamenávat v přímém přenosu a na základě výsledků pak pomáhat institucím včetně univerzit najít způsoby, jak se nastupující technologii přizpůsobit a využít jí.
Článek původně vyšel v magazínu Univerzity Karlovy Forum.
Petr Špecián se na FHS UK i na pražské VŠE zabývá tématy na pomezí filozofie, ekonomie a behaviorálních věd. A v této souvislosti jej začaly fascinovat i možnosti velkých jazykových modelů, takže na fakultě loni na jaře založil výzkumnou skupinu AI Institutional Transformation Research Group. Ta se věnuje studiu institucionálních změn, které způsobuje rychlý pokrok a šíření umělé inteligence s jejími novinkami.
„Když společnost OpenAI představila ChatGPT, šel jsem se na tuto technologii podívat. Během krátké doby se ukázalo, že schopnosti velkých jazykových modelů jsou poměrně zásadní, i když mají svoje limity. Stačilo pak chviličku sledovat další vývoj, kdy byly vidět velice rychlé a závažné kroky směřující k dalšímu navyšování jejich kompetencí. Hned bylo jasné, že se dá očekávat velký tlak třeba na vzdělávací sektor. Byl jsem z toho trochu v šoku! Okamžitě jsem začal přemýšlet, jak by se to dalo propojit s tím, čím se zabývám,“ vzpomíná Špecián.
Pod vlivem svého „šoku“ začal budovat interdisciplinární výzkumnou skupinu, kterou tvoří společenskovědně a humanitně orientovaní odborníci – od sociálních antropologů až po psychology a ekonomy z obou jmenovaných škol anebo Univerzity Hradec Králové. Téma navíc zaujalo i vědce z vídeňského Institute for Advanced Studies. Společně teď proto usilují o získání mezinárodního grantu na svůj projekt v rámci evropské iniciativy Weave.
Proměna v přímém přenosu
Špeciánova skupina se hodlá zaměřit na zjišťování, jak se s nástupem AI popasují nejen univerzity, ale třeba také redakce.
„Existuje poměrně početná komunita lidí a výzkumných skupin, které se zabývají technickou stránkou věci. Pak jsou tu filozofové, kteří uvažují na hodně abstraktní úrovni. My se chceme dívat na to, jak se budou instituce vyrovnávat s příchodem nové technologie, jaký vztah s ní navážou a jak ji budou implementovat. Chceme sledovat, jak budou managementy reagovat na to, že pracovníci využívají AI. Zajímá nás, jestli se to budou snažit potírat, nebo povzbuzovat, anebo se dokonce budou snažit pracovníky nahrazovat technologií. Všechny tyto otázky jsou ve hře a my bychom chtěli být u toho už v momentě, kdy se to bude dít,“ vysvětluje Petr Špecián, který se stal loni na jaře také proděkanem pro digitalizaci na FHS UK a do jehož gesce spadá i umělá inteligence.
Ve zmíněné skupině je vedle dalších i psycholog Juraj Jonáš. Ten už několik let spolupracuje se startupem PromethistAI, jenž se zaměřuje na vývoj sociálně inteligentní AI cílící na well-being. Podle Jonáše je nutné vytvořit platformy, které adaptaci institucí na novou situaci urychlí. Bude třeba nezbytné monitorovat a testovat dostupné nástroje ověřující původnost textů.
„Je třeba se zaměřit i na zapojení různých na AI založených nástrojů, které by studentům i akademikům mohly ulehčit práci. Už teď je jich nepřeberné množství. Jejich počet narůstá rychleji, než se je člověk učí používat. Je proto důležité monitorovat tuto oblast a do univerzitního prostředí ty nejpřínosnější přinášet. To jsou jen dva z mnoha příkladů toho, jak lze s umělou inteligencí v univerzitním prostředí pracovat,“ upozorňuje Juraj Jonáš.
Nejen střet „kdo s koho“
Další člen jejich týmu Martin Heřmanský na problematiku nahlíží pohledem sociálního antropologa a zaměřuje se na proměny, které umělá inteligence v akademickém prostředí nastoluje.
„Velké jazykové modely nenahlížím jako pasivní nástroj užívaný člověkem, ale jako činného aktéra, který nejen vstupuje do existujících vztahů, ale sám je utváří. Tato perspektiva mi za využití etnografického výzkumu umožňuje porozumět procesům změny. A to dalece nad rámec schematické reprezentace užívání umělé inteligence ‚v souboji kdo s koho‘ mezi pro-AI studujícími, kteří chtějí v horším případě podvádět a v lepším si jen ulehčit práci, a proti-AI vyučujícími, kteří se jim v tom snaží zabránit,“ vysvětluje Heřmanský.
Druhou oblastí, na niž se vědci chtějí zaměřit, jsou redakce médií. Téma vzala za své Hedvika Novotná, jež se dlouhodobě věnuje především takzvaným studiím paměti.
„Mým záměrem je uskutečnit etnografický výzkum vybraného mediálního prostředí s cílem identifikovat, jak a do jaké sítě vztahů umělá inteligence, především v podobě jazykových generátorů, vstupuje, tedy ve výsledku, jak (jinak) funguje produkce mediálních obsahů ve spolupráci s umělou inteligencí,“ vysvětluje vedoucí antropologické katedry.
Výsledky výzkumů chce celý tým přispět k tomu, aby společensky klíčové instituce zvládly složitý proces začleňování technologií AI s co možná nejmenšími otřesy. Jak? Členové týmu nyní kupříkladu spustili podpůrnou skupinu pro vysokoškolské učitele, ve které sdílejí podněty související s umělou inteligencí a třeba i nástroje a návody, které ve výuce dobře fungují, jak podotýká Petr Špecián.
Proděkan říká: „Chtěli bychom, aby náš výzkum přinášel výsledky, které jsou relevantní pro decision makery ve veřejném sektoru. Chceme mít relevantní data, ze kterých jsme schopní vytvářet doporučení. Cílem je naučit se technologii využívat produktivně. Neměla by se stát destruktivní silou, která smysl institucí ohrozí.“