Už od loňského léta jezdí studující DAMU a HAMU do domovů pro seniory, kde jim předvádějí své umění. Seniory takzvaně aktivizují – divadlem, hudbou i tancem. V klientech a klientkách domovů to probouzí příjemné vzpomínky a často se sami přidávají. AMU bude v programu pro seniory pokračovat až do konce letošního roku.
V Domově pro seniory Elišky Purkyňové na pražském Břevnově je veselo. Během celého srpna a září se tu konají umělecké besedy, přednášky, ale také divadelní, a dokonce i taneční představení.
Jedním z takových odpolední se například stala terapie rytmem, během níž se klienti a klientky domova učili tango. Jako lektorka za nimi dorazila Kristýna Břeská, tanečnice a absolventka Hudební a taneční fakulty AMU. „Ještě než AMU tento program spustila, jezdila jsem do domovů vyučovat argentinské tango. Práce se seniory mi přinášela radost a smysl. Když nás pak AMU oslovila, zda bychom se přihlásili, chtěla jsem na tuto zkušenost navázat,“ říká Břeská.
Ve svých hodinách se snaží předat esenci argentinského tanga, kterou osobně vnímá v napojení jednoho na druhého a také v naslouchání hudby tohoto žánru. „Lekce jsem sestavila tak, aby tyto kvality mohl prožít každý, ať už je na vozíku, nebo ne. Zároveň si před každou lekcí připomínám, že se hlavně snažím předat radost, kterou mi tango přináší, a chci, aby se i senioři se mnou tanga nadechli,“ zmiňuje Břeská.
Program tanga se seniory obsahuje několik jednoduchých cvičení, ve kterých klienti a klientky domova trénují rytmus, pracují s motorikou nebo také s hmatem. „Někdo si se mnou i opravdu zatančí. Kromě aktivních činností mají také prostor poslouchat zážitky ze světa tanga a na závěr jim vždy zatančím,“ zmiňuje.
A jaké byly reakce diváctva? Podle Kristýny jsou senioři skvělí v tom, že performerovi hned dají najevo, zda se jim líbí, nebo ne, zda je program nudí, nebo je naopak baví. „Jednou jsem například mluvila o tom, jak v tangu muži žádají ženy o tanec, a najednou u mě stál pan Leon, čapnul mě za ruku, přitiskl k sobě a začal se mnou tančit. Ostatní klienti se začali ohromně smát, tleskat a měli jsme z toho malou tančírnu. Někteří si zkouší mé tango střevíce, chtějí se se mnou fotit, na konci lekce se ptají, kdy zase přijdu. Pokaždé to je také úplně jiné,“ usmívá se Břeská.
Dodává, že pro staré lidi je důležitá pozornost a čas druhých. Kontakt s někým, kdo se jim alespoň na chvíli opravdu intenzivně věnuje a vytrhne je ze stereotypu. „Tanec v nich navíc probouzí vzpomínky na příjemné zážitky. Po lekcích mi vždycky vyprávějí, jak se se mnou přenesli do dob svých bálů, co tančili se svými manželi a manželkami a jak pařili do rána. Někdy také chtějí, abych jim zatančila polku,“ doplňuje Břeská.
Zájem studujících o dobrovolničení je veliký
Projekt AMU pro domovy seniorů vznikl letos na jaře, a to z myšlenky tehdejšího prorektora Jana Hančila. PR oddělení AMU oslovilo dvě ze svých třech fakult, a to DAMU a HAMU, s otázkou, zda by se jejich studující chtěli do domovů vypravit a něco seniorům a seniorkám předvést.
„Překvapilo nás, kolik se jich ozvalo, že by se chtěli zapojit,“ pokyvuje hlavou prorektorka Jitka Goriaux. Kromě lekcí tanga senioři a seniorky například zhlédli divadelní představení Krajina v batůžku, viděli ukázky pantomimy od studentky Katedry nonverbálního divadla HAMU Terezy Hromádkové nebo si poslechli Alžbětu Trojanovou, hráčku na keltskou háčkovou harfu, či Johanu Vavřínovou a Pavlu Šefrnovou s pásmem zhudebněných básní Jana Skácela. Studující a absolventstvo Katedry fotografie FAMU se v projektu stará o fotodokumentaci, kterou pak domovy seniorů zdarma získávají.
A proč AMU cílí právě na seniory a seniorky? „Protože na ně nikdo jiný příliš necílí,“ vysvětluje Hana Šťastná z marketingového oddělení AMU. Prozatím studenti a studentky navštívili téměř desítku domovů pro seniory v hlavním městě i mimo něj, kromě Prahy zavítali například do domova seniorů ve středočeských Pyšelích. Podle Šťastné je tento projekt vůbec prvním, kdy se pomoc seniorům na akademii organizuje celoškolně, napříč fakultami.
Podpořit dialog mezi generacemi
Podle bývalého prorektora Hančila je cílem projektu nejen nabídnout obyvatelům domovů seniorů zábavu a kulturní zážitky, ale také podpořit mezigenerační dialog a propojit tak mladé umělce a umělkyně se starší generací. „Jsme velmi rádi, že můžeme našimi programy přispět k obohacení života seniorů. Mám velkou radost, že o naši iniciativu byl mezi studujícími mimořádný zájem; sami si uvědomují, že mohou pomáhat. Jejich zapojení pak může vést k prohloubení jejich porozumění a přispět ke zrání jejich uměleckého výrazu,“ říká Jan Hančil.
Vedení akademie by rádo trvání projektu zachovalo co nejdéle, a to díky jeho úspěchu jak u samotných diváků a divaček, tak u vystupujících, kteří se do něj ochotně hlásí.
Foto: Irina Degtereva a Nikita Kartashev