Polovina českých rodičů se se svými dětmi vůbec nebaví o tom, jaká rizika dospívajícím hrozí na internetu. Se sexuálními predátory, agresí či sextingem se přitom podle mezinárodního výzkumu EU Kids Online 2020 setkala třetina z nich. Tým Davida Šmahela z Masarykovy univerzity představil výsledky rozsáhlé studie, která v devatenácti evropských zemích mapovala chování dětí mezi devíti a šestnácti lety.
Podle autorů největšího výzkumu, který se v tomto ohledu na světě dělal, jsou právě české děti druhými nejčastějšími příjemci sexuálních zpráv v Evropě. Výzkum EU Kids Online 2020, který v devatenácti zemích Evropy monitoroval negativní i pozitivní jevy, s nimiž se děti ve věku od devíti do šestnácti let na internetu setkávají.
Podle odborníků není řešením dětem přístup do online prostředí zakazovat, ale naopak s nimi o tom, co na internetu dělají, mluvit a učit je, jak se nežádoucímu -obsahu bránit.
Zprávy se sexuálně laděným obsahem dostalo podle výzkumu za poslední rok 34 procent českých dětí, víc už hlásily jen děti z Vlámska, a to 39 procent. Nejméně se tento jev vyskytoval v Itálii, kde se s ním setkalo osm procent dětí zapojených do výzkumu.
„Je třeba dodat, že takové zprávy mohou být chtěné i nechtěné. A že podobná forma komunikace je u mnoha dětí součástí jejich vývoje a dospívání. Zatímco dříve si zprávy vyměňovaly jinak, dnes to probíhá prostřednictvím technologií. To neznamená, že v tomto dospívající nemají být opatrní. Především je třeba odlišit komunikaci s neznámými lidmi a s kamarády či partnery – toto chování nemusí být nijak výjimečné nebo nutně špatné,“ uvedl psycholog David Šmahel z Masarykovy univerzity, který je koordinátorem studie.
Restrikce nepomůžou
Rizika a problémy internetu jsou podle autorů studie často přeceňované, rodiče by se měli mnohem výrazněji soustředit na pozitivní aspekty. „To se bohužel projevuje i v tom, jak rodiče děti s ohledem na používání internetu vychovávají. Často uplatňují různé restrikce, které sice pomáhají zmírnit některá rizika, současně ale brání dětem rozvíjet vlastní digitální schopnosti. To je problém, hlavně pokud rodiče moc neuplatňují proaktivní přístup k výchově, tedy mluvení s dítětem o tom, co na internetu dělá, pomáháním s řešením různých situací online či podporou v jejich vzdělávání o tom, jak s internetem a technologiemi zacházet,“ říká jedna z autorek výzkumu Hana Macháčková, psycholožka z Fakulty sociálních studií MU.
V porovnání s ostatními zeměmi jsou české děti v online prostředí vystaveny i relativně vysokému podílu zpráv se škodlivým obsahem: s informacemi o sebepoškozování se v nich v Česku setkalo 18 procent dětí (evropský průměr je 10 procent) a například se zprávami útočícími na nějakou skupinu lidí nebo jednotlivce přišlo do kontaktu 25 procent dětí, zatímco evropský průměr činí 17 procent. České děti se také často setkávají s nenávistnými zprávami – vyšší expozici těmto obsahům mělo jen Polsko. I to je podle vědců argumentem pro vyšší pozornost ze strany škol, učitelů a tvůrců vzdělávacích politik.
Šikana online a offline
Vědci zjišťovali i to, jak často se děti cítí být obětmi chování ze strany někoho jiného. V tomto případě se v Česku nepotvrdily obavy ze zvýšené míry šikany – respondenti totiž uváděli, že se častěji cítí být obětmi v běžném životě než v online prostoru.
Vypověděli, že v offline životě se s tímto problémem měsíčně potýká 10 procent dětí, zatímco v online prostředí sedm procent.
Co zažívají české děti
Dosud tabuizované téma zneužívání dětí na internetu získává v poslední době konečně větší mediální pokrytí. Aktuálně například míří do kin celovečerní dokumentární film Víta Klusáka V síti, který mapuje, s čím se v online prostoru potýkají děti ve věku od jedenácti do třinácti let.
„Jen ze statistik vyplývá, že bezmála třetina českých dětí na vlastní oči zažila, že před nimi někdo masturboval prostřednictvím webkamery,“ uvádí tvůrci snímku. Hlavní linka filmu sleduje radikální psychosociální experiment: tři dospělé herečky s dětskými rysy se vydávají na sociální sítě napospas predátorům.