Vědci ze střední a východní Evropy publikují ve společenských a humanitních vědách (SHV) v angličtině méně než ti z Evropy západní a severní. Souvisí to mimo jiné s historickou situací, kdy angličtina nebyla pro publikování ve zdejší vědě upřednostňována. Ukázala to mezinárodní studie badatelů sdružených v síti ENRESSH (European Network for Research Evaluation in the Social Sciences and Humanities), která porovnala téměř 300 tisíc recenzovaných společensko-vědních publikací napříč evropskými státy. Západ a sever Evropy tak má jiné vstupní podmínky, tamní akademici jsou více zapojeni do mezinárodních komunit a struktur. I proto není podle studie možné používat pro celou Evropu stejná měřítka při hodnocení vědy.
Mezinárodní studie se účastnili odborníci z jedenácti výzkumných organizací osmi zemí. Srovnávala, jak publikují badatelé ve společenských a humanitních vědách. Analyzovala 272 376 recenzovaných publikací z osmi národních databází a sledovala rozdíly v publikačních vzorcích mezi obory i uvnitř nich. Autoři studie publikované v časopise Scientometrics tak sbírali data o recenzovaných publikacích z období 2011–2014 v oborech Economics and Business, Law a Philosophy and Theology publikovaných v České republice, Dánsku, Finsku, Belgii (respektive Flandrech), Norsku, Polsku, Slovensku a Slovinsku.
„Žádná předchozí studie dosud neanalyzovala jazyky publikací na takto rozsáhlých datech v odpovídajícím pokrytí v národních bibliografických databázích,“ vysvětlil její význam Michal Petr z Masarykovy univerzity, který se na zpracování studie podílel za Česko.
Od monografií k časopisům
Autoři analýzy ukazují, že zatímco publikační vzorce jsou v západní a severní Evropě srovnatelné a poměrně stabilní, v zemích střední a východní Evropy prochází významnými změnami. Zejména v zemích střední Evropy vypozorovali přesun používaných publikačních kanálů od knih směrem k časopiseckým článkům.
Rozdíly mezi zeměmi západní Evropy a Skandinávií na jedné straně a mezi zeměmi střední a východní Evropy na straně druhé jsou navíc větší, než se očekávalo. Oproti dřívějším tvrzením se také ukázalo, že publikační vzorce se liší nejen napříč obory (například právo se liší od ekonomie stejným způsobem ve Flandrech i Finsku), ale zároveň i napříč zeměmi (například publikační vzorce v oboru právo v České republice se liší od těch v oboru právo ve Finsku).
Nežádoucí angličtina
V západních zemích se průběžně zvyšuje podíl publikací v angličtině. V Dánsku, Finsku, Flandrech a Norsku bylo ve sledovaném období dokonce přes 60 procent recenzovaných publikací v angličtině. V České republice a Slovinsku ale stále tvoří anglicky psané publikace menší podíl celkového objemu (v Česku je to okolo 25 procent). V Polsku jsou anglicky psané publikace v oborech společenských a humanitních věd zastoupeny nejméně ve všech sledovaných zemích (okolo 17 procent) – nejvíce se tak publikuje v národních jazycích.
„Podíl publikací v angličtině lze interpretovat s ohledem na velikost vědecké komunity v dané zemi. Avšak jako ještě významnější faktor se jeví historické a kulturní dědictví analyzovaných zemí,“ řekl Emanuel Kulczycki z poznaňské univerzity Adama Mickiewicze, který studii vedl.
Východiskem pro interpretaci těchto dat může být fakt, že v České republice, Polsku a Slovensku byla před rokem 1989 povinným vyučovacím jazykem ruština a společenské a politické požadavky na výzkum ve společenských a humanitních vědách byly rovněž zaměřeny více lokálně. Angličtina pro publikování vědeckých výsledků z těchto oborů nebyla žádoucí. Například ve Slovinsku vycházel i nadále významný podíl publikací v srbštině a chorvatštině coby oficiálních jazyků bývalé Jugoslávie.
Hodnotit v kontextu
To, jak vědci publikují, tedy mohou podle studie ovlivnit i politiky výzkumu a vývoje, které jednotlivé země nastavují. Změny, které studie vypozorovala v České republice, Polsku, Slovensku a Slovinsku, například silně ovlivnila nová kritéria hodnocení výzkumu na národních úrovních.
„Případ České republiky a Polska ilustruje, že může být relativně snadné změnit publikační praktiky vědců, pokud k tomu existují vlivné vnější podněty. Konkrétně velmi silnou motivací bývají kritéria v národním hodnocení výzkumu. Důsledkem těchto podnětů pak může být silnější orientace na určitý publikační kanál, jazyk nebo preferování lokálních/mezinárodních zdrojů. Tyto důsledky mohou mít pozitivní i negativní efekt,“ uvedl Michal Petr.
Například politika výzkumu a vývoje (včetně hodnocení vědy) tak podle studie může podpořit obory SHV k větší internacionalizaci a změně publikačních zvyklostí – například zmíněný přesun od publikování knih k publikování časopiseckých článků a volbě prestižnějších zdrojů. „Na druhé straně v České republice, stejně jako i v Polsku však v důsledku nastavených parametrů v hodnocení například masivně narůstala publikační činnost v lokálních časopisech, které jsou spolu se sborníky z konferencí přihlašovány do multioborových bibliografických databází. Indexací v databázi je totiž podmíněn zisk kreditu v hodnocení výzkumu. Výsledky studie tak vzbouzí řadu dalších zajímavých otázek,“ doplnil Michal Petr.
Závěry studií sítě ENRESSH
- Nová studie ukazuje, že dokonce samotné vnímání publikačních typů se liší napříč různými zeměmi a obory v rámci SHV.
- Národní databáze pracují s rozdílnou strukturou publikačních typů a je tak v některých případech obtížné zařadit k určitému publikačnímu typu určitý druh výstupu jednotně napříč celou Evropou.
- Síť ENRESSH již dříve zveřejnila své stanovisko v oblasti hodnocení oborů společenských a humanitních věd. V tomto stanovisku je mimo jiné zdůrazněno, že zohledňovány mají být v těchto oborech všechny typy výstupů s důrazem na jejich vědeckou relevanci a/nebo společenský dopad.
- Pro hodnocení ve společensko-vědních a humanitních oborech je klíčové využití národních databází reflektujících všechny druhy publikačních výstupů a další vývoj těchto databází.