Po úspěchu nanosatelitu s označením GRBAlpha s detektorem, který monitoruje záblesky gama záření ve vesmíru od letošního jara, plánují čeští vědci vyslat do vesmíru další dva detektory, tentokrát na nanosatelitu z dílny Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLU). Družice pod názvem VZLUSAT-2 poletí spolu s dalšími malými družicemi na raketě Falcon 9 firmy SpaceX Elona Muska s plánovaným startem ve čtvrtek 13. 1. v 16:25.
Vědci tak pokračují v ověřování funkce detektorů záblesků gama záření umístěných na nanodružicích typu cubesat na oběžné dráze. „První detektor umístěný na družici GRBAlpha, která se do vesmíru dostala pod slovenskou vlajkou v březnu, již prokázal, že s jeho pomocí dokážeme rutině detekovat záblesky gama záření. GRBAlpha dosud detekovala pět takových záblesků, dva z nich během pouhých osmi hodin v noci z 18. na 19. října,“ uvedl vědecký koordinátor mezinárodního týmu Norbert Werner z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Cílem vědců je vytvoření celé flotily takových detektorů, které by měly postupně pokrývat celou oblohu. Propojením dat z těchto detektorů pak budou schopni lokalizovat místa, odkud záblesky gama záření pochází, a provést další měření a pozorování. Záblesky gama záření vznikají při srážkách neutronových hvězd nebo při gravitačním zřícení velmi hmotných, rychle rotujících hvězd a pro astrofyziky představují možnost, jak objasnit a prokázat řadu fyzikálních jevů.
Na základě prvních zkušeností s detektorem umístěný na družici GRBAlpha vědci očekávají, že VZLUSAT-2 by takových záblesků mohla detekovat i víc. Na palubě má totiž hned dva detektory záblesků, které jsou stejně velké a citlivé jako ten dosud jediný na družici GRBAlpha. Všechny tyto detektory zkonstruoval mezinárodní maďarsko-česko-japonský tým. Za analýzu vědeckých dat z nich získaných je odpovědná výzkumná skupina astrofyziky vysokých energií na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Hlavním úkolem VZLUSAT-2 je ověřit technologie pro pozdější mise chystané české satelitní konstelace, kromě toho se na jeho palubě nacházejí také další přístroje univerzit a soukromých společností. Nanodružice vychází z osvědčené koncepce typu cubesat, která umožňuje podle typu mise na sebe „skládat“ jednotlivé „kostky“ o rozměru 10 x 10 x 10 cm. V případě VZLUSAT-2 se bude jednat o konstrukci 3U s třemi „kostkami“, což dovolí instalaci experimentální kamery a dalších experimentů. Družice bude, stejně jako VZLUSAT-1, operována z pozemní stanice Fakulty elektrotechnické Západočeské univerzity.
„Družice se sice podle plánů dostane do vesmíru už 13. ledna, ale z oddělovače bude uvolněna až 7-15 dní po staru. Na informaci o tom, zda všechno funguje, jak má, si proto budeme muset počkat,“ upřesnil Werner.