Vrátit se do míst, kam by se fyzicky už nedostali. Vnímat smysl vlastního životního příběhu. Sledovat přirozený pohyb lidí v parku. Projekt Jihočeské univerzity Virtuální realita v aktivizaci seniorů se zaměřuje na využití virtuální reality jako prostředku ke zkvalitnění sociálních služeb a práce se seniory.
Britský scenárista Charlie Brooker na tom postavil jednu z nejoceňovanějších – a nejlaskavějších – epizod svého futuristického seriálu Black Mirror (Černé zrcadlo). Senioři v seriálovém světě blízké budoucnosti trávili smysluplný čas a navazovali vztahy ve virtuální realitě.
Tak daleko jako ve zmíněném sci-fi seriálu sice ještě nejsme, ale už i aktuální studie se zaměřují na vztah seniorů a seniorek k virtuální realitě. A ukazují, že dobře koncipovaný virtuální zážitek může podpořit naplnění některých klíčových potřeb starších lidí, například potřeby důstojnosti nebo kontinuity a smyslu životního příběhu.
„Ve virtuální realitě se člověk se může vrátit do míst, která jsou spojena s jeho rodinou, profesí nebo koníčky, ale také vidět místa, která mu byla z finančních nebo politických důvodů nedostupná. Přirozeně přitom vypráví o svém životě a svých hodnotách,“ uvádí odborná asistentka na Katedře pedagogiky JU Věra Suchomelová, která na projektu Jihočeské univerzity spolupracuje.
Vývoj virtuálních zážitků vyžadoval mimo jiné pořízení stovek 360° snímků, které mapují celou Českou republiku. Ukázalo se, že kvalitu fotografií ovlivňují i takové detaily, jako je výška stativu. „Pro uživatele – klienty domovů pro seniory, kteří mají často pohybová omezení, je například nutné snímat realitu z pozice sedícího člověka, aby výsledek působil přirozeně,“ dodává Martin Kotek z Asociace virtuální a rozšířené reality.
Díky množství fotografií bylo možné sestavit pestrou škálu tematických výletů. Senioři tak mohou cestovat nejen do přírody zajímavých měst, ale podle svého zájmu se zaměřit například na sport, lázně, poutní místa nebo kulturní památky. Klíčovým zjištěním výzkumu byla také preference virtuálního prostředí, kde je vidět přirozený pohyb: lidi v parku, na kole, na nákupu, maminky s dětmi.
Projektový tým se dále zaměřil na vytvoření podmínek, za kterých si mohou virtuální realitu užít i senioři s obtížemi v oblasti zraku, sluchu nebo jemné motoriky. „Roli hrají světelné podmínky, kvalita doprovodného zvuku i fotografií, ale také možnost paralelního ovládání, kdy seniorovi v pohybu ve scéně nenásilně dopomáhá doprovázející osoba, například aktivizační pracovnice“ doplňuje Lenka Lhotská z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky.
V průběhu projektu však došli vědci k zásadnímu závěru: pro dosažení nejlepších výsledků a zlepšení psychického stavu je nutné virtuální zážitek kombinovat s reálnými sociálními kontakty. Suchomelová shrnuje: „Starší člověk musí mít možnost zážitek z virtuální reality sdílet. Ve skupině dalších seniorů, s aktivizační pracovnicí nebo s rodinou. Na virtuální zážitek může navazovat aktivita zaměřená na cvičení paměti nebo reminiscenci. Pokud je využití virtuální reality spojené se sociálním kontaktem, může bezesporu zvýšit kvalitu života klientů geriatrických zařízení.“
Metodika i informace o sadě virtuálních zážitků jsou dostupné na webu VIREAS.cz