Jsou to dva roky, co se veřejnosti dostal do ruky ChatGPT od OpenAI. Spojení jako „velký jazykový model“ nebo „generativní umělá inteligence“ se za tu dobu stala běžnými a lidí, kteří si pod nimi nic konkrétního nepředstaví, stále ubývá. Využití těchto nástrojů studujícími však od počátku vzbuzuje kontroverze. Měla by se při psaní závěrečných prací pomoc AI zakázat? Nebo by se naopak měly zrušit závěrečné práce, přinejmenším ty bakalářské? Oslovené akademičky a akademici se shodují, že studující se bez ovládnutí nových technologií neobejdou. Svoje místo mohou mít i při psaní akademických prací. Klíčem je ale podle expertů a expertek transparentnost.
Mediální vody tématem budoucnosti bakalářek v době velkých jazykových modelů (LLM) a umělé inteligence (AI) rozčeřila Fakulta podnikohospodářská pražské VŠE. Jako první v Česku už na konci loňského roku přistoupila k rušení bakalářských prací v klasické podobě. Umožňuje místo nich studujícím zakončit studium takzvaným bakalářským projektem.
Děkan fakulty Jiří Hnilica nicméně vysvětluje, že využívání LLM studujícími bylo spíš „poslední kapkou“ než hlavním důvodem. Tím je podle něj spíš profil typického absolventa či absolventky fakulty, který má nalézt uplatnění především v praxi, nikoliv v akademické sféře.
„Pro naše studující je důležité trénovat praktické dovednosti. Inspirovali jsme se praxí, která je v anglosaském světě zcela běžná. Bakalářský projekt studující často realizují ve spolupráci s firmami a zaměřuje se na řešení praktických problémů,“ vysvětluje Hnilica.
Hnilicova fakulta sice téma otevřela, ale není jediná. Letos v březnu se k ní přidala Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně. I ta směřuje k formátu závěrečného projektu s podobným odůvodněním, kterým je „nutnost klást větší důraz na schopnost aplikovat teoretické znalosti v reálných situacích, což přispěje k lepší připravenosti absolventů pro jejich budoucí profesní kariéru“.
Brněnská fakulta navíc uvádí, že posun k projektům má podporu Asociace děkanů ekonomických fakult, která se na tomto náhledu shodla už v polovině loňského října. Stejně jako Hnilica přitom odkazuje na praxi zahraničních škol a univerzit, například ve Velké Británii.
Podnikohospodářská fakulta VŠE kromě toho při zavádění závěrečných projektů čerpá z vlastních dlouholetých zkušeností z mezinárodního navazujícího magisterského programu International Management.
„V současnosti ho včetně nás realizuje 33 škol z celého světa. Projekt student od začátku designuje ve spolupráci s partnerskou firmou, mezi které patří PPL, Škoda Auto nebo Plzeňský Prazdroj. Co jsme se naučili na magistru, se snažíme dostat i do bakalářského studia,“ dodává Hnilica.
Podobným směrem míří podle proděkanky Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Kláry Rybenské nejen ekonomicky zaměřené obory.
Právě v Hradci Králové dokonce nově nabízejí tříletý bakalářský obor Digitální historické vědy. „Od prvopočátku jsme ho koncipovali jako prakticky zaměřený, jeho součástí je i praxe v paměťové instituci typu digitální knihovna, archiv, zkrátka kdekoliv, kde se propojuje svět digitálních a tradičních zdrojů,“ upřesňuje Klára Rybenská s tím, že k používaným digitálním nástrojům rychle přibyla i umělá inteligence.
I její fakulta tak proto uvažuje, že při reakreditaci nebo nové akreditaci oboru by klasické bakalářky nahradili klasickým projektem vycházejícím ze zmíněné půlroční praxe.
AI připomíná důležitost obhajob
Zástupkyně a zástupci vysokých škol se shodují, že současné diskuze o přínosech a rizicích AI a o tom, zda mají závěrečné práce ještě smysl, nicméně často jen připomínají a podtrhují problémy, které tu byly už před nástupem veřejně dostupných velkých jazykových modelů.
„Studujícím vůbec nic nezakazujeme. Text může vzniknout s využitím jakýchkoliv nástrojů, ale u obhajoby je potřeba, aby studující prokázali, že dokonale rozumí tomu, co napsali. Vyučující zkontrolují použité citace a doptají se, aby se ujistili, že to skutečně četli,“ vysvětluje proděkanka pro rozvoj a kvalitu Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Michaela Liegertová, jež patří mezi průkopnictvo v implementaci AI nástrojů na akademické půdě.
Souhlasí s tím i Jiří Hnilica z VŠE. „Hlavní obava v souvislosti s využitím AI je, že studující ztratí schopnost kriticky myslet. O to důležitější je, aby uspěli u obhajoby, kde se musí prokázat, že rozumí tomu, co předkládají, a dokážou vysvětlit své postupy a analýzy,“ zdůrazňuje.
Podle Liegertové ale informace o tom, že studující musí tématu práce rozumět, mezi nimi vyvolala mírnou paniku. „Jako kdyby někteří poprvé v životě slyšeli, že musí rozumět všemu, co píší, a přečíst vše, co citují,“ říká s úsměvem a mírnou nadsázkou akademička z UJEP.
Poněkud paradoxně podle ní tak nástup AI podnítil zkvalitnění obhajob i závěrečných prací. „Znovu objevujeme to, proč vlastně vůbec ty závěrečné práce byly zavedeny, což je za mě moc dobře,“ chválí si Liegertová.
AI se nevyhneme. Transparentnost lepší zákazů
Jedna z možných prvních reakcí na nástup LLM a AI v akademické sféře může být i volání po zákazech. Podle Michaely Liegertové by ale byly jakékoliv zákazy chyba.
„Už proto, že v pracovním prostředí budou lidé s těmito nástroji nutně pracovat. Měli bychom jim je proto poskytnout a naučit je v kontextu jejich oborů etické, efektivní a kritické práci s nimi,“ argumentuje.
Jedním z klíčových výsledků učení (learning outcomes) na současných univerzitách by proto podle ní měla být AI gramotnost. Místo zákazů i proto doporučuje důraz na transparentnost.
Konkrétně se Liegertové líbí nápad spojit naprostou volnost ve využívání nástrojů AI se zařazením povinné metodické kapitoly, která by jejich využití reflektovala.
„Studující by tam mohli podrobně odkrýt, které nástroje umělé inteligence použili, jaké prompty nebo konverzace psali, eticky zhodnotili a reflektovali svoji práci s AI. Transparentně by tak vedoucímu práce odkryli, jak k využití AI přistupují a jak se to odrazilo na jejich práci,“ věří akademička.
„Spíše než zákazy preferuji napomoci tomu, aby studující AI nepoužívali špatně a něco se i u toho naučili. Zatímco zákaz by vše zakryl, transparentním popisem všech postupů se učí nejen studující, ale i vyučující, kteří ty práce vedou,“ dodává Liegertová.
Podobně jako obhajoby může i tento transparentní přístup trochu rozptýlit obavy, že by v důsledku dostupnosti LLM studující odevzdávali práce, které nenapsali.
Nicméně otázka, zda dnešní modely dokážou za někoho „napsat“ celou práci, je podle Jakuba Sedláčka ze Studií nových médií FF UK a Národního institutu SYRI komplikovaná.
Podle něj záleží, jak k bakalářské práci přistupujeme a co od ní očekáváme. „Pokud bakalářskou práci chápeme jako třicetistránkový referát se základní rešerší literatury, tak ano, takový formát dáme s dnešními vrcholovými modely LLM dohromady možná i za odpoledne. I když ne automaticky na jedničku,“ myslí si Sedláček.
Studujícím, kteří k tvorbě práce přistoupí tímto způsobem, by nicméně „přinejmenším důrazně nedoporučil spoléhat na fakta uložená přímo v jazykovém modelu, to samé platí pro citace, které nám model při snaze o napodobení akademického žánru nabídne.“
Proto je podle něj zásadní využít nástroje, které umožní vedle promptu model „nakrmit“ i zdroji, ze kterých chce autorka nebo autor čerpat. „A potom si ohlídat, že skutečně čerpá z nich a nevymýšlí si. I ke zdrojům se ale samozřejmě můžeme dostat pomocí specializovaných AI nástrojů, které nám jejich sběr usnadní, takže ani tato část procesu nemusí být tak docela na člověku,“ dodává.
Kompiláty ztrácejí na významu
Smysl kompilačních prací dosud byl, aby studující prokázali schopnost pracovat s literaturou a citacemi. Pokud bude AI tuto část stále více automatizovat, kompiláty budou ztrácet význam a relevanci.
Proděkanka Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Klára Rybenská například i proto navrhuje, aby se závěrečné práce více zaměřovaly na kreativní, analytické, kritické a interpretační schopnosti. „Zkrátka schopnosti, které jazykové modely zatím nedokážou úplně nahradit. Říkám: Zatím,“ konstatuje proděkanka FF UHK.
Jakub Sedláček věří, že formát bakalářských prací by se měl postupně vyvíjet ruku v ruce s vývojem technologie. „Pokud si rešeršní práci pomocí AI třeba o polovinu ulehčím, mám možnost se o polovinu víc věnovat například empirickému výzkumu. V tu chvíli dává smysl, aby se i v rámci hodnocení hlavní váha přesunula tam,“ uvažuje.
Poukazuje přitom na to, že u empirického výzkumu byla dosud očekávání od studujících leckdy spíše symbolická. „Pokud stačilo pár respondentů z řad spolužactva, dovedu si představit teď nároky na sběr dat a jejich zpracování podstatně zvýšit. Tím spíš, že krom pomoci s teoretickou částí nám AI pomůže i zde, i kdyby jen třeba při přepisu rozhovorů,“ domnívá se Sedláček.
U diplomových prací si potom dovede představit ještě vyšší cíle. „Napsat a skutečně publikovat akademický článek, kde by se student musel vypořádat s nároky konkrétního časopisu a recenzním řízením a výsledky výzkumu by pak mohly reálně obohatit vědecké poznání v oboru. To ale záleží i na oboru,“ dodává.
Klára Rybenská se nicméně staví skepticky k přílišným očekáváním a zpřísňování kritérií pro práce, přinejmenším u bakalářských prací. „Snažit se studující už na bakalářském studiu přimět uvažovat více vědecky nebo je tlačit k většímu přesahu je problematické. Ačkoliv by se mi jisté zvědečtění bakalářských projektů líbilo a najdou se i studující, kteří místo bakalářky odevzdají něco na úrovni magisterského projektu, tak takoví budou třeba dva nebo tři za ročník,“ myslí si.
„Studující mají dnes velkou spoustu možností. Vedeme je částečně k pohodlnosti, s čímž je větší náročnost bakalářského studia nebo projektu v rozporu. Aktuálně se snažíme podíl lidí s bakalářským vzděláním zvyšovat a tady by hrozilo, že by se z toho mohl stát VIP klub pro nejnadanější,“ obává se Rybenská.
Pro přípravu textu byly využity následující nástroje AI:
Good Tape Pro (placená verze) pro hrubý přepis rozhovorů s Michaelou Liegertovou, Klárou Rybenskou a Jiřím Hnilicou.
ChatGPT/GPT-4o (neplacená verze) pro shrnutí rozhovorů, brainstorming nad nimi a dohledání některých citací z nich (záznam promptů).